Slyšte příběh o tom, kterak se ztepilý čtyřicátník, známý balkanizátor české hudební scény Jirka Závoďák vypravil do Mekky rychlého dechu, na známý dechovkářský festival v srbské Guče. Jirku jsem měl vždy v lásce a úctě, na důkaz toho jsem mu ostatně nedávno sehnal v bazaru LP desku dechové hudby pod ozvem 'Die Schwabenmuzikanten', kterou ovšem odmítl s komentářem, že není dechovka, jako dechovka. Tedy tento muž - poté, co se mu podařila hudební osvěta v Teplicích a okolí - přesídlil do hlavního města, aby tam ve svém započatém díle pokračoval. Z běhu všedních dní jej vytrhla až informace, že se v Srbsku pořádá onen zmiňovaný festival a že by jej tam přátelé zadarmo odvezli. Nelenil tedy, na cestu si nakoupil tašku baterií do volkmena a mohl vyrazit. Guča je pěkné město ve středu Srbska, které rok co rok ožívá na několik dní festivalovým rejem. Rakije teče proudem, všude se rožní maso a z každého rohu je slyšet břeskná dechovka. Jirka se během 5ti minut zorientoval a ještě než stačili kamarádi zaparkovat auto, již v hloučku srdečných domorodců popíjel rakiji a všechny udivoval znalostmi dechové problematiky. Tak tomu bylo den a noc, než Srbové odpadli a Jirka mohl vyrazit na stadion, kde se právě započala hlavní festivalová produkce. Stadion byl nabitý k prasknutí, při prvních taktech kapely Bregoje Mojoviče všichni propukli ve všeobecný jásot. Rakije tekla proudem, veselí se stupňovalo, hlouček tančící omladiny vtáhl Jirku mezi sebe. Ten tedy také zvesela poskakoval, ale v jedné pasáži se naklonil k uchu spolutanečníka, řka: 'A to ještě nic není. Poslechni si tohle.' Mladík si tedy nechal nasadit sluchátka na uši, čímž se stal pro notnou část večera obětí rozjetého česko-balkánského věrozvěsta. Menší problém byl v tom, že při poslechu volkmena člověk pohybově reaguje na hudbu, kterou vnímá a tento pohyb nemusí být tak úplně v souladu s pohybem okolních tanečníků, i když je to taky dechovka. Během 20ti minut se tedy ostatní vzdálili a mladý Srb se ocitl na jakémsi ostrůvku uprostřed davů, vydán na pospas svému osobnímu DJ-ovi. Osvobození nastalo až v okamžiku, kdy hráč na šalmaj předvadl tklivé sólo a Jirkovi se to nějak nezdálo. Přístroj si tedy odebral zpět a již spěchal na pódium, aby tam nešťastnému hudebníku z kazety přehrál výběr šalmajových sól od Rumuna Timina Capodascu. Ve chvíli, kdy zdeptaný dechař tříští nástroj o reprobednu a se svěšenou hlavou odchází pryč, opouštíme další děj příběhu i my. Dále tedy již pouze v bodech - den 4tý: Jirka přijal pozvání na oběd od náhodného spolustolovníka… den 6tý: Jirka má přednášku na Srbské všedechové konzervatoři, ministr školství zvažuje změnu osnov… den 9tý: Jirka má hodinový pořad na Státní rozhlasové stanici 'Dechy Srbije'… den 10tý: Hodně Srbů přechází na poslech elektronické hudby… den 20tý: Nařízením ministra kultury je v Srbsku dechovka zakázána… den poté: Jirka odjíždí na festival do Rumunska… Tak a to je vše.
ZDDR - odborník