Hvězdné okénko dnes vyplní 2 příspěvky Nory a Péti ze Španěl, tedy tzv. Španělské okénko. Od dalšího čísla snad budeme již moci tuto misi sledovat pravidelně až do jejího prosincového vyústění, takže zanechávám zdlouhavých úvodů a dávám prostor našim severským Hispáncům:
ŠPANĚLSKÉ OKÉNKO - 2 - Torre del Mar - jih Španělska, nedaleko místa, kde si Atlantický oceán dávají se Středozemním mořem nekonečný a vášnivý polibek a Britové oprašuji koloniální minulost. Teplota: ke 40o C, noci jsou teplé - mj. jako na nemnoha místech v Evropě - letos se nám ta atlantická fronta věru pobláznila - zima postihla jih Francie, sever Španělska i Portugalsko... Stav mysli a těla: Ucházející. Ovšem třeba okamžitě dodat, že to není takovou holou samozřejmostí. Hledánímu však předcházelo 4.500km bloumáni Evropou, plus pár nutných stresů, abyste si toto místo vůbec zasloužili. Příkladně proražená hadička od nádrže auta dokáže slušně zabavit vaši adrenalinotvorbu na celý den. A najít místo - rozuměj azyl, či zázemí je nutnosti číslo 1. Obzvláště pokud zde chce člověk provozovat cosi tak náročného jako umění, či tvorbu, tedy cosi - co by mělo ostatním poskytovat trochu krásy a radosti. To samozřejmě jde těžko, když přežíváte ze dne na den a bojíte se, co bude následovat zítra. Umění z takového pocitu by přitáhlo jen skalní masochisty. A nevhodnosti různých míst jsou nasnadě - obtěžovaní policii, která vám nekompromisně naznačuje, že no camping - kam se policie neodváži, tam již šílí bouřícím mládím a 40 lety konzumu zmatená západní mládež. Častý je model - zaprané tričko s Che Gueverrou, úctyhodné dredy, coby domeček různých malých zvířátek, ručně vyrobené digeridoo nevalné kvality, praktikující představu svobodného života vydobýváním minci z dlaždic před supermarkety - v hlavě zmatený propletenec východního náboženství a toho, co jim říkali doma. My jsme ovšem toto hledání měli značně zjednodušeno, a to tím, ze si nový domov pro sebe našla především Petrnora - naše životní 16timěsíční dílo. Vybrala si příjemnou andaluskou rodinu s mnoha dětmi - to znamená, že se hned od začátku učíme španělsky s příjemným akcentem 'andalu'. Děti byly zjevně nutné, aby netrpěla nudou se svými přísnými severskými rodičemi. Jako 'rubia' - tj. blondýnce - ji tady totiž nesmíme nic zakazovat. Rodina má na pláži - kde se zjevně delší dobu válí několik obrovských trubek - asi jakýsi obří kanalizační projekt za evropské peníze, který uvázl na mrtvém bodě - jakýsi bizarní restaurant, kam jezdí především jejich přátelé. Opodál je pláž nudistická - původně - než jsme se s našimi 'domácími' kontaktovali - jsme chtěli zůstat tam, ale zjistili jsme, že jde o azyl místních homosexuálů, tak jsme je nechtěli rušit. Krátce řečeno, jde o výborné místo, kde se dá již leccos podniknout. Ostatně jsme už začali. 'Paní domácí' - rodilá Pařížanka - si přeje jako dárek matce namalovat zesnulého otce v oleji a životni velikosti. Ale musí se to utajit, protože by s tím maminka nesouhlasila. Zvláštní úkol, protože příkladně před dětmi - zvláště před Jose-Mariou a Fernandem - dvojčata (6 let) - se nedá utajit absolutně nic. Nora bude muset vyrazit malovat do města. I několik kamenů - osvědčený to nápad z Irska - jsme již realizovali - některé jsme vezli už z Galicie, jiné jsou z Portugalska, Cadizu... Kameny jsme vsak nechali u slavných teplických pískosochařů M. a H. v Nerje k prodeji. Torre del Mar je totiž nevelké městecko - menší než Bílina. Tudíž budeme muset prorazit především nedůvěru místní klientely, což není vždy jednoduché. I když pro nás momentálně určitě jednodušší, než válčit s konkurenci příkladně v Nerje. Byť nejde o konkurenci v pravém slova smyslu, spíše o kontakt s trosečnickou naplaveninou z celé Evropy - a zde ta východoevropská není zdaleka nejhorší. Pro tyto travalery-trosečníky se stává 'busca la vida' - španělsky 'hledání života', přeneseně umění na ulici, které uživí - začasto noční můrou, která nemá vždy šťastný konec: Přijít snadno a rychle k penězům - ostatně zde člověk příliš nepotřebuje - ty rychle propít nebo si je jinak vpravit do těla. A osobní svoboda pak spočívá v tom se nemýt a chovat se co nejpitoměji k bezprostřednímu okolí. Vždyť i naši pískosochaři dociluji svých hvězdných úspěchů - 2x byli i v místních novinách - kromě své šikovnosti i tím, že pijí až večer, střihají si nehty, neleží znečištěni svými výkaly vedle svých soch, s úsměvem komunikuji s příchozími a podobně. V kolektivu podobných psychopříběhů jde pak o cosi vyšinutého, co může být zajímavé pokud je člověk sám a potřebuje dostat trochu do těla. Proto jsme zakotvili v menší Torre del Mar a uvidíme. Ostatně vy s námi - za další měsíc. Všem čtenářům NÚP přeji krásné a starostízbavené byť pozdní léto. U pera stálý zpravodaj ve Španelsku… Petrnora