Jednou sem takhle šel na návštěvu k mýmu kamarádu, Hřebíkovi,
ale on nebyl doma. Byla to smůla, a trochu mě to i štvalo,
protože to k němu je vopravdu dost do kopce. Šel sem tedy
sklesle zase dolu, z Královy výšiny a vida, na rohu, hnedle
pod vejškou, je tam katedra ÚJEPu, svítí cedulečka s nápisem
Královka a znakem Gambrinusu. Pookřál sem a zašel dovnitř.
Sešel sem 2 malé schůdky, tvořící jakýsi práh, a pomalu se
rozhlédl po hospůdce, malebné a útulné. Nutno dodat, že venku
byla celkem zima, ale tady teplo a milo, a tak nějak zvláštně
útulno. Neb se hospůdka nachází pod již zmiňovanou katedrou,
slezli se tu jak místní obyvatelé, tak samozřejmě aj študenti.
To znamená, že když se člověk posadí a zaposlouchá se, pozná
nejen životní moudro, ale něco se i dozví, pokud ovšem to
něco přes hučící dav lidí, kteří se snaží navzájem přehlučit,
uslyší. Královka se skládá ze dvou základních místností a
jedné chodbičky. První, největší místnost jest plně využita
jako část sedací. Je tu 6 stolů o minimálně šesti místech,
ale samozřejmě počet míst u jednotlivých stolů je variabilní,
a to podle toho, jak si to příchozí dokáží přizpůsobit. U
stolů jsou jak židle, tak i lavice, přičemž židle můžeme rozdělit
na polstrované s opěradly na lokty, polstrované bez opěradel
a obyčejné dřevěné, taktéž bez opěradel. Lavice jsou pouze
dřevěný. Stoly taktéž. Navíc se u každého jednoho stolu naproti
dveřím nachází lampička, kterou však není nutné zapínat, neb
se v místnosti nachází lustr s regulovatelnou svítivostí.
Stěny jsou obloženy - jako někde na horské chatě - dřevem.
Větrání je zde zajištěno jak dveřmi a okny, tak i větrákem,
který se zapíná vždy na požádání a jen na krátkou dobu. Širokým
průchodem, který je jen malinko zúžen (vý)herním automatem,
se dostáváme do opticky menší, druhé místnosti, které dominuje
neomítnutý (doufám, že schválně a tudíž stylově) bar, vybavený
4mi pohodlnými stoličkami a obepnutý 'stojánkem' na nohy v
dolní části. Ke stolům je tento otočen o 90 stupňů. Za barem
se pohybuje nyní nový personál, který není radno provokovat,
ale myslím, že už si jinak příjemná servírka na výstřelky
návštěvníků pomalu zvyká. Chodbička, tedy spíše chodba, potom
navazuje na druhou místnost v pravém úhlu a nacházejí se zde
vchody na záchodky jak dámské, tak pánské, tak i pro personál,
dále pak vchod na zahrádku, která je v teplých měsících otevřená
a funguje na ní 'sámoška'. Byl zde vchod i do 3tí místnosti,
kde se nacházel kulábr a dala se používat i jako na srazy
a tak, ale nyní už je delší dobu zavřená, a není jisté, jestli
se ještě někdy otevře. Takže po tomto rozhlídnutí (abych se
vrátil k mému příběhu) jsem se posadil k jednomu stolu a vzal
si do ruky nápojový lístek. Na výběr tu máme jak oba Gambrinusy
10° (za 14,50) a 12°(za 16 - myslim), taky ještě pak Plzeň
a tmavého a světlého Kozlika, tudíž i řezanýho. Co dál? Kořalek
spousty a jen tak namátkou, rum za 15 korunek, což například
já oceňuji. No ale co je tu vůbec nejlepší, je vínečko. Máme
tu bílého stáčeného Müllera, litr za 65 kaček, a červený (co
už nevím název) za 70 kaček litr, a to se vyplatí. Taky samozřejmě
kafé a 3v1 a nějaký ty blivajzy nealkoholický a tyčinky a
buráci a brambůrci a spol. No, tak já si dal litřík vína.
Ten sem dostal do hezkýho džbánečku a bylo fajn. Po půl litru
jsem si skočil na WC. Je poněkud užší, ale dá se. 3 mušle
sériově zapojený, který lemují cestičku na sedací misku. Umyvadlo
hned u vchodu a taky zrcadlo. Docela dobrej záchod. Dejte
si ale pozor, ať tam nejste moc dlouho. Světlo je zde zajištěný
fotobuňkou, která reaguje na pohyb a má krátkou působnost.
No - tak jsem se vrátil k vínu, který sem dopil a chtěl sem
zaplatit. Co víc, já už zaplatil. Přinesli mi účet z pokladny,
já zaplatil a pomalu se zvedal, když se otevřeli dveře a tam
Hřebík. Myslíte si, že sem šel domu...? Johny Mistr
