16.
a 17. října se opět v Zubrnicích otevře pestrobarevný program
Podzim na vesnici, který tradičně připravuje Muzeum lidové
architektury (www.mlazubrnice.cz). Jako každoročně nás potěší.
Chtěla bych tímto vyprávěním vzpomenout na moudrou ženu, se
kterou jsem se ještě před 4mi lety v Zubrnicích setkala. Věnovala
se tam u 'své' zahrádky posluchačům, kteří se zastavili a
vyslechli moudré povídání o každé bylince a kvítečku, co nám
přináší užitečného, čím nám pomůže při našich potížích a vždy
k tomu přidala i vlastní zkušenosti. Dosud na setkání ráda
vzpomínám. Kdo to byl? Určitě většina posluchačů u zahrádky
v zubrnickém skanzenu netušila, že k nim promlouvá první česká
geoložka, RNDr. Milada Vavřínová. Narodila se 14. 12. 1918
v České Třebové v železničářské rodině. Byla nejstarší ze
3 sourozenců. Rodiče ji vychovávali vlastenecky - k lidovým
písním a hlavně také k přírodě. V l. 1929 - 37 studovala na
reálném gymnáziu. Zajímala se o geologii, a proto její další
cesta směřovala na přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity.
Byla první ženou v českých zemích, která si geologii zvolila
za své povolání. Po 17. listopadu 1939, kdy byly u nás vysoké
školy zavřeny, byla zaměstnána jako externí členka na soupisech
lomů ve Výzkumném ústavu geologickém v Praze. Bydlela v podnájmu
u první ženy malíře Maxe Švabinského, která kolem sebe sdružovala
odbojovou inteligenci a poskytovala azyl uprchlým německým
antifašistům. Všichni byli zatčeni v r. 1943. Milada Vavřínová
pak byla do konce války vězněna - nejdříve v pankrácké věznici
a dále v koncentračních táborech v Terezíně, Ravensbrücku
a Neubrandenburgu. Po osvobození se vrátila na své pracoviště
a vysokou školu dokončila dálkově, doktorát získala v r. 1946.
Pokračovala v soupisech lomů, pracovala na geologické bibliografii
do r. 1949. V r. 1961 přijala místo krajského geologa na tehdejším
Krajském národním výboru v Ústí n. L. Věnovala se hlavně aplikované
geologií, sledovala např. příčiny sesuvů půdy v Českém středohoří
a zabývala se otázkami jejich prevence. Po odchodu na odpočinek
(1971) se vrátila ke klasické geologii a v r. 1973 nastoupila
do tehdejšího Okresního vlastivědného muzea v Trmicích. Čekalo
ji roztřídění, přeložení do češtiny a upravení geologické
sbírky ležící ladem od r. 1914. Spravovala přes 20 tisíc sbírkových
kusů - nerosty, horniny, vrtná jádra, zkameněliny a dokumentační
vzorky hornin z prvního geologického mapování Českého středohoří.
Působila též v oblasti ochrany přírody, pořádala přednášky
a besedy pro mládež. Získávala tak nástupce. Sama se pro geologii
rozhodla v době, kdy bylo toto povolání pro ženy neobvyklé.
Její život byl vždy prostý, práce v muzeu nezištná a jako
příprava materiálu pro budoucnost vlastně i bezejmenná. Zemřela
náhle 10. 8. 2001 ve věku 83 let v Ústí n. L. Zůstává mi na
ni i ta milá vzpomínka ze Zubrnic, kde se snažila zkušenosti
a znalosti o přírodě předávat. Mgr. Marie Peterková
(inf. na www.zpravodaj.ceskatrebova.cz/osobnosti/Vavrinova.html)