u JAK UŽ BYLO V NÚP AVIZOVÁNO, náš kolega ZDDR, veden potřebou většího sepětí s praxí, která by mu umožnila fundovaněji odpovídat na dopisy čtenářek, jimiž je zavalen (tedy dopisy určitě, nevím jak čtenářkami), pojal sobě zase jednou jednu za choť. Recipročně rovněž dotyčná usoudila, že její život blondýny (taliánsky BIONDA) se stává již bez tohoto exota poněkud stereotypním a protože na něco (-někoho) se umřít musí, ani se nebránila. Dobře jim tak oběma! Pietní obřad se konal v sobotu 11. září 04 v 10,00 v Hrobě (jak příznačné!), další tryzna pak večer téhož dne v teplickém grandrestaurantu U Krysy. Oba sály i veranda narvané lidmi a psy, nálada jak když mafie křtí padrinova první dvojčata. Klobásy pro potěchu z nasycení plebsu krájel řecko-římský kuchařský mistr Jiří 'Jerome' Bešťák. Ku rozptýlení publika břinkala kapela v čele s ženichem. Jeho svérázné podání cover-verzí slavných světových evergreenů od 'Duhové víly' po 'Should I Stay Or Should I Go' bylo půvabné a nelze mu upřít i jistý sklon k intonaci. Doprovodná kapela se rovněž činila, že se zvuk dal místy krájet. Posléze se kytary chopil dokonce i známý jam-sessionový expert Martin Herbst. Z dalších význačných osobností, které se daly vidět a v některých případech i slyšet, mohu jmenovat např. Svatopluka Karáska, jenž to dopoledne v Hrobě všechno zavonačil, fotomalíře Jaromíra Urbana nebo našeho šéFREDaktora. K negativům akce patří snad jen to, že právě posledně jmenovaný se při příchodu trapně spletl a výkřikem 'To je teda vona?!', spojeným s prstemukázáním, dal najevo, že si naši geniální Ketynku von Yorkshire and from Velvary spletl s tím děsným čoklem, co za ní celej večer pálil, takže se kolem nás furt motal. Nesla urážku tak těžce, že jsem ji musel odvléci domů, aby nám nadřízeného neroztrhala. Ale jinak to tam bylo opravdu fajn a z tohoto hlediska bychom si mohli přát, aby se ti krásní, mladí, sympatičtí lidé brali ještě mnohokrát. A k tomu jim dopomáhej… pro mě za mě třeba zas Svatopluk Karásek. Yarda Pichlík
u JEZEŘÍ - NÁRODNÍ KULTURNÍ - PODNĚT ZE SYMPÓZIA VZNÁŠENÍ NAD KRAJINOU - Letošní již IX. roč. ekologicko-výtvarného sympózia Vznášení nad krajinou pořádaný Společností přátel města Duchcova se točil kolem zámku Jezeří. V Městském informačním centru v Duchcově byla otevřena výstava 'Zámecký park Jezeří' dokumentující jeho slavnou historii i dramatickou současnost. Proběhla i prohlídka této chráněné přírodní a kulturní památky evropského významu s odborným výkladem Ing. Víti Jozy za účasti přátel Jezeří, kteří se už několik let snaží park pročišťovat a o vzácné dřeviny pečovat. Ve stříbrnici na zámku se konala přednáška zahradního architekta Ing. Pavla Huška z Národního památkového ústavu o pozoruhodné historii i naději pro budoucí záchranu jezeřského parku. Pavel Koukal ze Společnosti za obnovu Jezeří přečetl podnět, všemi účastníky sympózia s nadšením podpořený, vyhlásit zámek za národní kulturní památku. Součástí sympózia byly i další výstavy, vernisáž obrazů a grafiky ak. malíře Rudolfa Poppera v Poppelově výstavní síni v Duchcově a otevření výstavy Patrika Vetrugina 'Zen In Zone' ve stříbrnici na Jezeří. Čtyři dívky z pražského souboru Čarodějky zatančily irské tance, proběhl i křest knížky Ladislava Mušky 'Proč koušeme, my psi?' a byla uvedena 'Jihočeská suita' od skladatele Václava Bůžka. Hráli studenti teplické konzervatoře pod vedením dipl. um. Jiřího Pakandla a zpívaly Klára Kartáková a Lucie Mairichová. Na sympóziu byla, tak jako každým rokem, předána i cena 'ptáčka ledňáčka' - převzal ji Ing. Vít Joza pro iniciativu studentů a učitelů z přírodních fakult z ČR 'Přátele Jezeří' za péči o přírodu a krajinu. Věra Bartošková (verabar@volny.cz)
u GALERIE V PRŮVANU - v průchodu - mezi atriem magistrátu a Dlouhou ulicí informuje: do třetiny října ještě stihnete výstavu teplického hvězdáře a umělce Radima Neuvirta, nad jehož fotografiemi zůstala nejedna policejní ústa semknuta. Vernisáže, která proběhla 7. září, se zúčastnila hezká řádka významných postav severočeského uměleckého androše. Zahajoval Jiří Blackfoot Šerý, autor si střihl 3 básně a podal vyčerpávající komentář k jednotlivým snímkům. Na středu 13. října od 18:00 chystáme vernisáž graffiti výstavy ústeckého writera Kodyho. Měl by být i nějaký beatbox a breakdance, uvidíme… Přijďte se podívat! GvP podporuje Okresní policejní úřad, Město Ústí n. L. a Katedra výtvarné výchovy PF UJEP. Jarobal (jarobal@seznam.cz)
u PÁLENÍ ČARODĚJNIC v Chabařovicích - V pátek 30. 4. 04 se mi podařilo dostat se na akci rádia North Music 'Pálení čarodějnic'. Celá akce vypukla v 16.00 průvodem masek, který začínal na náměstí v Chabařovicích. Všechny masky se na koupaliště dostaly asi v 17.00 (což vám nezaručím, protože to mám z jiného zdroje). Sama jsem nejdříve vůbec akci navštívil nechtěla, protože minulý rok se mi moc nelíbila a navíc jsem se na koupaliště dostala až po 18. hodině. Prvním překvapením byla příšerně dlouhá fronta na lístky, ale tomu se nijak nedivím, když každého druhého přeměřovali. Takto vypadal ceník: masky a osoby do 130 cm - zdarma, osoby do 150 cm - 40,- Kč, nad 150 cm - 60,- Kč. Připadá mi trochu padlé na hlavu děti takhle přeměřovat bez ohledu na věk a navíc, si představte, že by dospělý člověk měl třeba 148 cm. Tak bude platit 40,- Kč a chudák dítě, které bude mít 151 cm, bude platit 60,- Kč L. Když se mi konečně podařilo ustát frontu (a věřte, že se mi chtělo vrátit se domů, ale, co bych pro vás neudělala), uviděla jsem 6 pouťových atrakcí (autodrom, létající labutě, chobotnice, lodičky, střelnice a 'každý los vyhrává' J) s úžasně vysokým vstupným - no za to, jak dlouho trvá jízda a navíc je to v některých případech i nebezpečné... Poté, co jsem našla sestru (Kateřina Mydlilová) a její kamarádku (Tereza Vaňková), rozhodla jsem se, že si celý areál projdu. Bylo tu spoustu možností zábavy. Ti nejmenší se mohli vyřádit na různých houpačkách, klouzačkách atd. starší a hlavně příznivci rádia North Music si mohli poslechnout spoustu hitů radia a později i na živo skupinu Touch. Celým programem provázeli Vláďa Barák a nějaký jeho spolupracovník. Samozřejmě, že kdo nechtěl sledovat připravený program, měl jako vždy ještě jednu možnost, a to sednout si do jednoho ze stánků a dát si něco k pití nebo k jídlu. A velice mě udivovalo, že pivo tam pili všichni bez rozdílu věku. Nevím, jak to bylo s dodržením zákona o podávání alkoholických nápojů lidem mladším 18ti let. Ale nakonec byli opilí spíše nezletilí. Celkové hodnocení: Akci bych zhodnotila známkou asi 2. Úplně nejlepší to nebylo, ale rozhodně to bylo lepší, než minulý rok. Tentokrát věnovali program vskutku asi všem věkovým skupinám. JaMy
u 10 LET SE ZA KRYLEM ZAVŘELO a máme tu různé vzpomínkové akce. Jedna z nich proběhla v neděli 5. září na nádvoří teplického Regionálního muzea v režii DK Teplice (www.dkteplice.cz). Věcné, nevlezlé uvádění Evy Stieberové to všechno od 15.00 do skoro 22.00 rámovalo. Zahájil Jarda Holán, teplický písničkář vskutku krylovského ražení. A sekal samé novinky - už by jich bylo na novou desku. Jen škoda, že vlivem časového presu už nedošlo na starou 'Fortunu', která je Krylovi přímo věnována a taky zní se vším všudy, jak kdyby byla od něj. No… pak vystoupil TEN Jan Kryl… Nnno… Snad abych nezdržoval - mohl si to klidně ušetřit. Zaprvé 'vysvětlující' řeči, rádoby uvádějící na pravou míru údajné dezinformace o jeho předchozích vztazích k bratrovi… Nevím, jestli tam byl někdo, kdo zrovna ten den přijel po 20 letech z Austrálie, takže mi tím pádem není známo, jestli mu to někdo žral. K tvorbě samotné - snad by měl zůstat u básniček, ale proč zpívá? Otázka se nejvíc vnucuje, dá-li pro zpestření něco z bratrovy pokladnice. Vedle toho jsou totiž jeho neuměteliny politováníhodné: prvoplánové, polopatické, populisticky podbízivé. A Karel taky nikdy neměl nikde obrácený přízvuky - to pan bratr zas důsledně v každý písni. Ze skupiny Bůh ví s mediálně stoupajícím Ondřejem Brzobohatým jsem měl obavu - člověk se tomu zkratovému spojení se 'Superstarem' prostě neubrání. Chyba! Ty lidi uměj hrát. Berou to sice zatím trochu neujasněně napříč stylama i kontinentama, swing, latinu, funky, popík, atd., ale co hráli, mě neurazilo. Nerez bez Navarové jak známo nezrezavěl, protože se přejmenoval na Neřež a je natolik známý, stejně jako je povědomost o jeho kvalitách, že snad blíže netřeba. Jenom mi tam (a nebyl jsem sám) chyběly perkuse - to je to teď bez nich vždycky? Ale to už zpovzdálí přihlíželi tři 'vrcholoví' muzikanti, kteří přijeli celý festival zakončit. H-M-H, Hladík - Mišík - Hrubý. Jestli se moc nepletu, tak nepočítáme-li asi 15 minut Comebacku II. v r. l992, stáli spolu Mišík s Hladíkem naposled společně na pódiu asi před 33 lety. (Někteří za takovou dobu dokážou i spasit svět!) Jenže tahle sestava snů spolu teď opravdu takhle jezdí. Hrajou se samozřejmě staroby, to dá rozum. A akusticky. Tak tomu bylo i tady. A povinnou krylovskou cover-vložku v tomto případě nahradila Mišíkova recitace Karlových veršů ze sbírky 'Amoresky'. (Mimochodem doporučuji.) Uteklo to děsně, jako v těchto případech vždy. A Hladík mohl konečně zpátky do Prahy, oslavit druhorozeného vnuka, jemuž bylo tou dobou 8 hodin… Ale ještě než odjel, mohl zaznamenat výkřik z publika, kterej už možná dlouho neslyšel: 'Hladík je Bůh!' volal ten občan, kterej možná ani nebyl na světě, když se takhle řvalo na koncertech Blue Effectu před 35 lety. Koncerty jako byl tenhle znějí člověku v hlavě ještě když jde druhej den ráno do práce. Kdo tam tentokrát nebyl, může si rvát vlasy, jestli nějaký má. Yarda Pichlík
u DIGIFESTIVALOVÝ ČTVRTEK - 16-09-2004 - Jeden z mnoha typů festivalů, které se poslední dobou v hodně velkém štýlu rozjíždějí, jsou právě ty digitální. Digitální doba plná elektroniky, která na nás číhá z každého rohu, je nabídkou něčeho nového. Někdo se jí bojí, někdo bere tento posun opačným způsobem. Letní kino v Ústí n. L. bylo jedním z mnoha pořadatelských míst určených pro některé části DIGIFESTIVALU (www.digifest.cz), který se v polovině září a zaměřil se spíše na počítačovou konzumaci v oblasti her. Někdo tahal za sebou v dětství kačera, někdo trhal sekáčům nožičky a někdo obšťastňoval Barbíny jedním Kenem. V současné době už na tohle rozhodně čas není a není ani na to vhodná doba - dnes děti většinou hrají počítačové hry nebo dělají jiné neplechy. Každopádně nebudu jediná tvrdit, že to jsou z většiny hry plné násilí, krve, střílení (ale i jemnější druhy - tzv. strategie), a že takové věci k dětství rozhodně nepatří. Přiznám se, že jsem počítačový maniak, dokážu u personálního computeru vysedávat i 15 hodin, ale záležitosti tohoto směru mě absolutně míjí. Neznám druhy, názvy, typy strategií, ani klávesnicové zkratky. A nejen pro takové mimózní lidi, jako jsem třeba já, se v rámci festivalu, oslavující digitální věk, uskutečnila i hudební vložka s kapelou LUS3 a Supercroo. Ehm. Přišli jsme na 19. hodinu, koupili pivko a šli si poslechnout pražskou partičku, která se může pochlubit finálovou účastí na soutěži Coca Cola PopStar, či aktuálním postupem do finále Jim Beam Music, ale vystoupení v UL se spíše proměnilo v soutěž o nejlépe přezpívanou píseň. Zaslechla jsem Portishead. Beth Gibbons, frontmanka této sqadry, má nezaměnitelný hlas plný deprese, a zpěvačka Klára Kondelíková přezpívání docela zvládla, ale popravdě bych si k triphopovému žánru radši představila vokalistku z Khoiby. Čekejte glamour dance kapelu s poprockovým nápřahem, ale s nedostatkem silnějších melodií a trošku pokulhávající hudební fantazií. Kromě nástupů podobných Rage Against The Machine, jsme poznali i chvilkovou hitovku Money Takin´od Skin ze Skunk Anansie s Maximem z Prodigy, kterou LUS3 zahráli v ústeckém Letním kině (nově opraveném, příjemném) hrstce návštěvníků na závěr. Pak nastal čas na hip hop. Čekali jsme na Supercroo a zatím se nás snažila ukonejšit show předskokana z Ústí, původně ruský občan, spolu se svým dj spolupracovníkem. Neumím rusky a nemůžu tudíž soudit - desky dobrý a síla slova docela taky, ale bylo to dlouhý. A po nich nastala opět velká error, na kterou jsem celý den čekala. Ano, Supercroo. Namástrovaný maníci z Prahy, které 2krát moc nemusím. Volba vinylů (placky od Public Enemy, Wu-Tang Clan etc.) fajn, ale způsob podání a obsah textů, ohhhooo, silná slova na jazyku mám. Zkrátka tenhle Antihomosexualbullshit systém, který se nám snaží vlít do hlavy, je opravdu příšerný. Slovní rýmy typu 'Latex, Calex', 'kokote, koule' a projevů 'namočim ti kozy do gelu' a 'useru si na stage a uthrnu strom' - o tom můžu jenom říct - 'IQ tykve'. Tohle s gangstar hopem nemá zase tak moc co dělat. Stop... jeskyne@post.cz
u PŘÍJEMNEJ POST-STŘEDNÍK, těsně před tečkou za vadnoucím létem: V Oldřichově na Barboře se v pátek 27. VIII. konal 1., nebo přesněji 0. ročník Barborafestu, pořádaného trojicí v Teplicích dosti profláklou, a sice Zdeňkem Mazačem, Petrem Samkem a Pavlem Víchou, bohužel za ostudně malé účasti P. T. publika. Ve vrcholně příjemné večerní kulise populárního koupaliště, tou dobou již zbavené rozeřvaných rodinek, národnostně menšinových baronů i dalších exotů, se začínalo na můj vkus příliš brzy - v 17.00. Proto nemůžu posoudit, nebyly-li zahajující Malé Divy náhodou velké… Přišel jsem až na Natural. Kdo ho zná, věděl, co má čekat. Takový hopsa, no. Je-li termín 'provinční kapela' na někoho šitej, tak to byl asi krejčí těchhle týpků. Pozadí na rozkoukání a objednání, ale za chvíli si říkáme 'Tak už ale jděte, jo?' Další partička je narozena později jak biologicky, tak i služebně. The Bubblers z Teplic (foto). Dobrá rytmika, zajímavej hlas zpěvačky, která by se možná měla chytit nějakýho bytelnějšího matroše, dobarvující klávesy, aby to nebylo tak suchý (a nebylo - ostatně dotyčný Filip Šašek působil svého času se Samkem ve velmi zajímavé teplické formaci Blue Rocket - škoda jí!) a kytary se držící ex-lauří tygr Jiří Ryvola. Dnes už bez pohazující se patky - doba, móda či příroda ji vzala? 'Bublináři' by se hodili třeba na rozjezd nějakýho většího mecheche, třeba otvírání sezóny, studánek, pop-funkovejch inspiračních trezorů… Problém je ale asi v nedostatku zajímavého původního repertoáru. Ale přišli jsme přece na -123 minut! Kolikrát už to někdo nahlásil, že i ve 3 se dá udělat hudba, ze který si většina slyšících sedne na prdel? Tady to platí určitě. Oproti své 'XL' sestavě z letošní teplické 'sezóny' hráli víc jako dřív, čili převažoval jazzík, ale santanovské motivy se tu a tam taky uplatnily. Bína je hlasovej a prstokladnej démon a nejtutovější okamžiky nastávaly, když obě své funkce spojoval v unisonu. Scat anglickej, španělskej či cikánskej, ale vždycky neomylnej. Pohostinské vystoupení břišní tanečnice do orientální improvizace 3 muzik-machrů. Mazačovo zvučení tradičně excelentní. Ostatně kdo by taky jinej měl kapelu kvalitně ošetřit, než její manažer, když je náhodou od fochu! Světýlka po břehu až ke Střelný blikala, zvuk se nesl po zející hladině, kdyby byla říje, mohli z Německa odpovídat jeleni. Těch pár lidí, co přišlo, bylo myslím spokojeno. V publiku mimo jiné i spisovatel (v tomto případě nikoliv okresního formátu) Vladimír Ondys, který dle svého zvyku několika postřehy, porovnávajícími tyto hudební čaroděje s blitkami, linoucími se z většiny médií, zas jednou ťuknul pár hřebíků na hlavičky. (Ostatně - viz www.ondys.cz.) V kiosku jste si mohli míchat různorodý lektvary se zmrzlinou všech barev. Zpočátku hrozící déšť nakonec nenastal. Celkově velmi sympatický, komorní vyznění. A příští rok údajně velkoryseji. To si počkám! Yarda Pichlík
u LETECKÝ DEN V BRNĚ - Jako veliký příznivec vojenského letectva jsem si pochopitelně letos nemohl nechat uniknout skutečnou lahůdku - a sice Mezinárodní letecký den, pořádaný počátkem září v Brně. Tristní nedostatky v organizaci transferu na letiště - z parkoviště se tam takřka nedalo dopravit - vynahradily stroje na letišti v Tuřanech předváděné. Již při příchodu nás uvítal svými ladnými tvary v letové ukázce Ruský stroj Su-27, který ve vzduchu předváděl neskutečné věci. Rychlostí tornáda se nám nad hlavami proháněla Tornáda, Gripeny a další, jež jsem doposud znal pouze z obrázků. Statická ukázka představovala z kraje hned několik letounů izraelského IAF, velmi zajímavá byla F-16, na níž létal izraelský astronaut Ilan Ramon, zahynuvší loni při přistávání raketoplánu Columbia. Tento nesl jednak insignie sestřeleného syrského stroje, pravděpodobně z akce 'Mír pro Galileu', avšak i označení z útoku na Saddámovu jadernou elektrárnu v Ossiraku. Fotografovat jsme se mohli všude, utajení nehrálo roli - máme snímky s americkým pilotem u transportního Herkula, snímky se slovenským pilotem u MiGu-29, největší, avšak signifikantní kuriozita nastala při rozhovoru s Ukrajincem - ptám se: 'gaspadín, móžno mně fatagrafírovať ribjáta v kokpitě suchota 27?' 'Da, éta možná', odvětil bodrý zlatozubý Ukrajinec a dodal spolu s nataženou dlaní: 'sto kron.' V duchu jsem si spočítal, že to jsou dvoje cigára a šoupl kilo do rukou našeho východního slovanského bratra. Zase možnost vyfotit děti v kabině svého času nejmodernějšího letounu světa se nenabízí každý den. Však - ve chvíli, kdy mu chlapci začali jeho supersonika rozebírat na prvočinitele - Vasil pěkně zbledl. Nevím, nevím, jak demontáž stíhačky vysvětlil v Kyjevě. Výborným přítelem se nám stal příslušník izraelského letectva, velmi pozitivně reagoval na to, že má žena se jmenuje mimo jiné Weissová, a tak si zmíněná zasloužila malou izraelskou vlaječku do klopy. Myslím že i přes mou lámanou angličtinu pochopil, jaký je můj názor na dění na Blízkém východě a jelikož jsme se v podstatě stoprocentně shodli, rozešli se jako přátelé. Letecký den překonal všechna má předchozí očekávání a zcela jistě nebudu ani příští rok chybět, samozřejmě s ohledem na nemoc a podobně. (neu)
u STATUS PRAESENTS + MAGMA HOTEL - LITOMĚŘICE - Klacxon (so 10. 4. 04) - Liťák je zvláštní, ale přesto nádherné město. Zvláštní je pro mne lidičkama, které v něm znám, a které jsem měla na této akcičce možnost (k mému milému překvapení) poznat. Tak fajny, jdeme na to… s kámoškou jsem dorazila něco kolem 7mé, začínalo se však poměrně dosti pozdě. Bylo to způsobeno tím, že HC kapelka Status Praesents - www.statuspraesents.cz (na které jsem mimochodem byla zvědavá nejvíc, a na které jsem se i vydala) se stala hvězdou večera. No - nebudete mi věřit, ale světla reflektorů v Klacxonu oslňovala všechny nově příchozí a i již (pří)sedící. Zjistila jsem, že je tenhle klubík určen spíše pro techno-rejdaře, ale rozhodně nejsou proti akcím tohoto ražení či podobného stylu. Ale vraťme se zpátky ke hvězdám :-), kdybyste tam ten večer byli, cítili byste se jak v nějakém 'vopravdickym' natáčecím 'štúdiju' :-). Bylo úsměvné a překvapující pozorovat Status, postupně se jeden člen za druhým střídali, aby odpovídali na otázky pokládané týpkem z 'Óčka'. Překvapili mě svým klidem a vyrovnaností (možná to bylo jen zvenčí, ale značně profi :-).
Bohužel nebylo snadné s kterýmkoli ze členů pokecat, aniž by vás nestíhala 'jedovatá' kamera :-). Jen bych ještě ráda zmínila, že si 2 dny před touto akcí zahráli s HC hvězdou světového formátu Pro-pain… Hmm, klobouk dolů pánové, protože tohle od vás není všechno, a to si jsem stopro jistá! Trochu jsem ale odběhla od tématu, takže come back… Hrát se začalo něco po 10té hodině večerní a Status do toho šli naplno se vším všudy. No aby ne, když je i při koncertu snímala kamera :-). Zahráli songy z debutového alba '510', ale i z nejnovějšího mini CD 'Come Alive'. Abych je tu jen neustále neopěvovala, vytkla bych jim… jen trochu více komunikace s publikem, ale zas musím vzít v potaz, že kamera je kamera :-). Musím se omluvit kapelce Magma Hotel - www.magmahotel.beltaine.cz (měla jsem tu čest seznámit se jen s několika pohodovými členy), kterou jsem sledovala pouze z povzdálí. Musím ale uznat, že jim to šlapalo dobře. Ono to vždycky dobře šlape, když máte dobrýho zvukaře. Dík tedy patří Petru Neubertovi :-). Nakonec mě velmi potěšilo milé seznámení se s Litoměřickou kapelkou Existence - www.existence.zde.cz (zdravím!!) :-). Co na závěr dodat? I když se do klubíku dostavila odhadem 50tka lidiček, koncert stál skutečně za to. A vy, kdo máte možnost sledovat 'Óčko', vřele doporučuji mrknout se na Status Praesents, protože vás jisto jistě nezklamou! Marky (punkeroi@email.cz)