V jednom z výběhů pod horní pokladnou ústecké zoologické zahrady žijí
tři druhy kopytníků, jejichž domovem je asijský kontinent. Největší
z nich je nilgau pestrý a nejmenší je antilopa jelení. Nejčerstvějším
přírůstkem je sika vietnamský, což je jeden ze 13 poddruhů siky, který
žije při východním pobřeží Asie (Vietnam, Čína, Korea, Japonsko, Taiwan).
Zatímco je v dnešní době na většině území svého původního výskytu
ohrožen vyhubením (z důvodů ničení přirozeného prostředí zemědělskou
činností a lovu pro maso a pro paroží), byl uměle vysazen v oborách
a lesoparcích v Evropě, v USA, v Austrálii, na Novém Zélandu a Madagaskaru.
Ústecká ZOO chová trio těchto jelenů, které dostala na sklonku loňského
roku ze ZOO v Ostravě.
Zajímavý pohled čeká na návštěvníky v zimním
a v letním období. Protože tito jeleni přelínávají dvakrát do roka,
je jejich srst přes léto zlatožlutá s výraznými bílými skvrnami, zatímco
v zimě se mění na šedohnědou. To souvisí se změnami v přírodě - v
létě jsou maskovaní při pastvě ve světlých lesích a v zimě, kdy vegetace
prořídne, není srst tak nápadná. Parohy rostou pouze samcům, samice
je nemají. Přes léto mají siky zvýšenou spotřebu živin, protože samcům
se vyvíjí paroží a samice kojí svá mláďata. Ta jsou, zrovna tak jako
naše srnčata nebo kolouši, matkou po narození odkládána a schovávána
v hustém porostu. Matka se k mláděti se v pravidelných intervalech
vrací, aby jej nakojila a očistila, jinak mu zůstává nablízku, pase
se a sleduje možné nebezpečí. Po několika týdnech mládě zesílí a je
schopné matku následovat ke stádu.
Ing. V. Vrabcová