SESTAVA: Jirka Imlauf - kytara, zpěv, Honza Strnad - bicí, klávesy, David Pomahač - basa, rumba-koule, forota.
DISKOGRAFIE: 'God' (live-demo MC, 21 věcí, 1991), 'Báťůžek' (demo MC, 4, '92), 'Baťoh' (demo MC, 5, '93), 'Question Mark' (demo MC, 12, '94), 'Live-Bunkr' (demo MC, 95), 'Houpací koně' (CD, 9, '95), 'Záříjen' (CD, 10, '96), 'Alabastr Pizza' (demo MC+CD, 6, '98), 'Demo 2000' ('Labutí písně', demo MC+CD, 3 věci, 2000).
Kontakt: J. Imlauf - Na Popluží 3, 400 01 Ústí n. L., tel.: 047/521 42 99, e-mail: jirka.imlauf@oaulpar.cz; J. Strnad - mobil: 0605-183 233.
www.softex.cz/hudba/hkone (pouze pracovní, nová prý bude hotová co nevidět)

     Šest stránek formátu A5, 8 MC a 4 CD pro studijní účely, toť výsledné skóre dvoufázového pokecu s jednou z nejznámějších ústeckých kapel, HOUPACÍ KONĚ. Z trojky, která v lednu '01 slavila 10 let existence, se ke vzniku následujících řádek uvolili dva; David je z Mostu a víte, jak je to s časem, musíte-li dojíždět. Profil kapely hrající už nejmíň pro 6 a nejvíc pro 800 lidí, 2x hrála po Holandsku, vydala 2 regulérní CD a má velké plány, začíná…
    Vznik Koní se váže k 26. lednu 1991, kdy tenkrát 24letý Jiří Imlauf s o 5 let mladším kytaristou Davidem Šímou zašli na rockovou zábavu Taneční beseda do božtěšického kulturáku. Oba spojovalo studium na Pedagogické fakultě UJEP i místní kolej, kde zkoušeli. Ještě s předchozím uskupením Skleněné cibule sice natočili demo ('byly to takový kostrbatý cureovský písničky,' vzpomíná Jirka), ale chuť hrát něco jinýho byla větší. V Carries zpívala Romana Doležalová (25 let) a basoval Honza Brambůrek (17), u Invalidního důchodu bubnoval Šimon Holešta (20). Tady vznikla první sestava H. K. mající o měsíc později 1. koncert v ústeckém Národním domě jako předkapela punkového Šanova. Jejich bubeník Fred Pištěk byl ostatně z těch, kteří Koním v počátcích pomohli nejvíc. Houpáči, soudě dle nahrávek, tenkrát zněli hodně syrově, neřkuli punkově. Jejich název vznikl podle stejnojmenné milostné básně, k čemuž Imlauf dodává: 'Houpací kůň je jinými slovy láska, i když to není přímo odůvodnitelné.' První rok existence zvěčňují na kazetě pořízené v květnu a září při koncertech v sále litoměřických Mrazíren, o rok později z ní vybírají na demo 'Baťůžek'. Poprvé se ocitají v nahrávacím studiu - v ústeckém rozhlase. Hrají na vaňovském i děčínském Majáles, parníku kotvícím v Ústí, Božtěšících, v Praze v Bunkru a na Letné atd. Přichází první turné (Strakonice, Tábor, K. Vary, Praha, Berlín) s německými Oatley Tap, při němž Brambůrek stačil v Písku vypadnout ze dveří jedoucího auta. Mezi oblíbenými kapelami H. K. byste tenkrát našli Clash, Pixies, Sonic Youth, Mudhoney, či Pink Floyd, ale i Toma Waitse a Hanu Hegerovou, každý z členů tahal do muziky něco jinýho. 'Chtěli jsme, aby to bylo syrový a aby byly ve zpěvu melodický linky,' doplňuje J. I. s tím, že texty psal z 90% v rodném jazyce. Druhou šňůru jedou s irskými 7 Kevins, s nimiž se do Irska nepodívali, zato do Košic ano. Rok 1993 je příznačný Romaniným odchodem, příchodem manažera Marka Taclíka, i hojnějším množstvím článků v rockovém občasníku Scene Report. Sám lídr kapely Imlauf jej chápe jako období mršení zvuku + rozkoukávání se zároveň. Zkušebna se tou dobou nachází v ústeckém klubu Tukan, následovník 'Batůžku' 'Baťoh' vznikl v ÚL rozhlase za asistence L. Svobody. V létě '94 s jesenickými Priessnitz a dalšími slaví na Habráku narozeniny Radioclubu, získávají pověst progresivní skupiny, na jejichž koncerty (+- 45 ročně) chodí cca 100 lidí. Nekonečně dojíždění na trase Žatec - Ústí přestalo na podzim téhož roku bavit D. Šímu i kapelu, a tak odešel. Po textech původně hodně ovlivněných poezií i texty (Cohen, Cave, Reed, ale i český poetismus + O. Janota, V. Merta) začínaj Houpací víc inklinovat k angličtině (viz. názvy známějších songů: 'Am I The Only One?', 'In The Ice, 'I See You'). Spiš pocitem nedoceněnosti překypující Brambůrek si zakládá vedlejšák Stories. V prosinci '94 nahrávají s americkým kytaristou Adamem Woortmanem 12tiskladbové MC 'Question Mark' (zvuk: L. Veselý). Potřetí a naposled stěhujou aparát, tentokrát do zkušebny v DK chemiků. Na jaře '95 odchází Adam s Šimonem, jenž na svůj post doporučuje Honzu Strnada (-ex Caterpillar, Černá vdova, Stories). 'A přišlo zřejmě to nejúspěšnější období korunovaný dvěma cédéčkama,' tvrdí oba. K těm jim manažersky i finančně pomohl Michal 'Pumpa' Novotný, jemuž bohužel nezbylo na propagaci a tak se desky mezi lidi nerozšířily v očekávaném počtu. Z té první (původně mělo jít o dvojalbum) se šklebí J. Nicholson z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. 'Houpací koně' (např.: 'Am I...?', 'Čínský prsty', 'Jen blbci') nahráli v říjnu a prosinci '95 ve studiu 'Past' v Hradci Králové, kam se v březnu a dubnu 96 vrátili, aby dali vzniknout CD 'Záříjen' ('Nebo mě sejmi', 'Bůh'', 'Magdo'). Údajně monstrózní křty se odehrály v Národním domě. Koně prý své nahrávky nikdy nikam moc neposílali; výjimku tvořila přehlídka 'Marlboro Rock In' a soutěž v pražském klubu Mlejn, kde zvítězili a získali šek na 10 tis. Kč. Přátelství s kapelou Freak Parade přináší mj. i koncerty v německém Zitau. Další, dodnes trvající, 'frojndčaft' se vyvrbil z telefonátu basáka mostecké skupiny Bez peří, Davida Pomahače: Prý ať s nimi hrajou v mosteckém V+V Rock baru. Následovala společné turné po Moravě a v březnu '98 sólo jízda po Holandsku. (Tu na základě povedeného koncertu v pražském Belmondu, spunktoval basák australských Wild Pumpkins At Midnight, Dan Tuffy). Možnost kochat se českou muzikou měli fanoušci v Amsterdamu, Rotterdamu a dalších asi 4 městech, cestou zpět se poměli i v Německu. Zima '98: Další nahrávka 'Alabastr Pizza' (zvuk J. Zámečník - na telnické chalupě -ex Invalidní důchodkyně J. Kůsové) se zvěčnění na regulérní CD nedočkala. Jaro '99: Druhý výjezd Koní do Holandska. Léto 99: Po chvilkové absenci H. Brambůrka, kapela zjišťuje, že to jde i bez něj. Jan odchází a jeho místo zaujímá D. Pomahač, který kapele vypomáhal na basu už dřív. Z odehraných festivalů jmenujme např. Jatečstock, Habrák, Český Woodstock, Litoměřický kořen a Mezi ploty. Zkraje loňského roku si Houpáči udělali radost klávesami s MIDI systémem a slovy H. Strnada, 'od září jede etapa, kdy jsme začali používat přednatočený věci z disku.' Napadá mne možná paralela s Tata Bojs, načež Jirka reaguje: 'My jsme míň pražští, navíc ale divnější, nemocnější.' I texty doznaly jistých změn: dnes se jedná spíš o příběhy, love-story s obskurními mileneckými dvojicemi, ústeckými reáliemi, osamělými lidmi o normální pocity milenců, či osamělých lidí vyprávěné zvláštním způsobem. 'Chci, aby byly poetický, zvukomalebný, aby tam byla ta podivná nálada,' podotýká. Na poslední, 22 minut dlouhé nahrávce 'Demo 2000', aneb 'Labutí písně', jsou 3 skladby ze zkušebny. Na datum 28. leden 2001 a místo činu: kult. zařízení Doma, kam se přišlo podívat cirka 150 lidí a hráli hosté Bez peří a Swarze Aussig, si budou Houpací koně pamatovat jako na oslavu 10ti let existence. A co se v červnu profilovaným muzikantům pod pojmem 10. let představí? 'Nekonečný otázky od lidí typu, kdy vydáte další desku, kdy už konečně budeš v televizi, jestli tě to vůbec baví atd.,' míní Jirka a dodává, že těch 10 let chápe také jako nikdy nekončící šňůru, kdy si ani jednou neřekli 'tak a teď bude pauza a budem jenom zkoušet.' Honza dodává: 'Vůbec to nebyla ztráta času, spíš naplnění života. Ještě jsme se toho nenabažili.'
    V nedaleké budoucnosti by Koně s novými písněmi chtěli oslovit vydavatelské firmy, aby se materiál objevil na desce, prý už jenom kvůli těm skladbám. 'A i když jsou chvíle, kdy bych se na to nejradši vykašlal, chceme to, co asi dalších 16 243 českých muzikantů; vydat desku, bejt zapsaný u nějaký sympatický firmy, mít hodně koncertů na místech, kde se nám líbí. Jó, to by bylo nádherný,' uzavírá Jiří Imlauf tuhle kapitolu a já nemám, co bych dodal. Snad jen ono provařený: "Držim palce!"
           Emilio Dvořák