Na světě je celá řada hospod či restaurací pojmenovaných podle toho, komu patří, celá řada se nazývá dle míst, u nichž se nacházejí, nu a některé podle toho, kdo je navštěvuje. To je případ i hospody U Fešáků, nacházející se na rohu Jankovcovy ulice a kamenných schodů - ulice U Schodů v Teplicích. Fešáci, kteří tuto hospodu navštěvují pak i vytvářejí klientelu. Při vstupu do brány této restaurace se může člověk rozhodnout, zdali se vydá doprava na přilehlé terasy, několikastupňové a osazené stoly se slunečníky a druhou možností, která se nabízí je vstoupit takříkajíc do útrob onoho podniku a i zde si vybrat jednu ze dvou eventualit. Buď se vydáme nalevo od dveří a elegantně zaplujeme do odděleného salonku, kde můžeme např. ve společnosti svých dementních přátel zpívat popěvky jakkoliv valné či nevalné úrovně. Nebo máme druhou možnost, a sice zůstat v hlavní cimře - přímo v centru dění. Místnost je to pěkná, prostorná, vzdušná a dobře větraná. Toalety se nacházejí v chodbičce spojující obě komnaty a u mužů fungují tak trochu na fotobuňku, což nás opět oproti ženám zvýhodňuje. Výzdoba hospody U Fešáků je prostá, vkusná a oku rozeného estéta nikoliv nepříjemná, jedinou skvrnkou je série kýčovitých obrázků s westernovou tématikou, každopádně to pokládám za otázku osobního vkusu, někomu se to může dokonce i líbit. Potravu si zde můžete objednat díky tzv. jídelnímu lístku a co je na ní dobré je to, že je velmi chutná. U Fešáků skutečně vaří velice a velmi dobře, i když nedávno mi říkala má družka, že jí říkala Ivana Vlčková, že trochu pohoršili, ale pozor, to je informace z třetí ruky, resp. huby. Před časem jsem tam zavítal se svým oblíbeným nájemníkem, panem Rufertem, bratrem známého ústeckého zlatníka. Zhodnotili jsme pivo jako velmi chutné, byť za patnáct korun, což už tak velmi dobré není. Na druhou stranu nám číšník zapomněl dvě piva naúčtovat, což nám účet poněkud vykompenzovalo. Nedávno tam seděl ing. Kubíček s panem Pražákem a stalo se jim totéž, takže U Fešáků zřejmě existují i tzv. dotovaná piva. V nabídce je kromě obvyklého Gambáňa i Velkopopovický Kozel, ale ještě jsem si jej tam neporučil. To ovšem nic neznamená. Nejslavnějším hostinským, který tam kdy operoval, byl jistý legendami a mýty opředený Aleš Sova, jemuž jsem kdysi, ještě jako dítě, vykradl půdu, za což se mu omlouvám. Aleš Sova svého času vlastnil vypreparovanou lidskou hlavu, díky níž si užil v životě nejednu legraci a výslech, ale to už sem moc nepatří. Posezení v této hospodě je příjemné, je však nutné míti se na pozoru před vyzváněním na mohutném lodním zvonu vprostřed jednoho výklenku, neboť hrozí povinné zaplacení piva každému člověku v hospodě momentálně přítomnému!
           (neu = hrvn)