Koncem 1. světové války, když se němečtí podnikatelé zbavovali akcii v nejistém českém území, Petschkové kupovali. Brzo nabývají převahy v ‘mostecké’ a později i v ‘severočeské’. Zpráva o převratu v Praze došla pod Krušné hory 28. 10. 1918 večer. 30. 10. bylo vyhlášeno tzv. ‘Deutschböhmen’. 28. 11. 1918 přijelo do Mostu české vojsko, protože Němci přestali posílat do Čech uhlí. Z Mostu postupovalo české vojsko po uhelné pánvi od obce k obci. Ústí n. L. obsadilo 12. 12. Majetek rodiny Weinmannů a Petschků jim zůstal zachován. Pražští Petschkové, Isidor a Julius, měli v té době v hnědém uhlí už monopolní postavení. Je proto přirozené, že nechtěli připustit, aby jim v uhelném obchodu utíkaly milióny. Byly 2 možnosti: přibrat bratra Ignáce a jeho prodejní organizaci v Ústí n. L. jako 3. společníka, nebo si zařídit prodejní organizaci vlastní a bratra prostě odstavit. Rozhodli se pro druhou alternativu. Co jim vlastně mohl ústecký Ignác poskytnout? Těch pár místností se stoly a telefony v Ústí? To přece nestojí za řeč. Tak byla 13. 12. 1917 zapsána do obchodního rejstříku Ústecká montánní společnost. V r. 1918 spouštějí pražští Petschové svůj obchod uhlím naplno a bratr Ignác byl z něho bezohledně vysazen. Byla to pro něho velká ztráta a trpké zklamání. Rodiny se přestaly stýkat až na oficiální výjimky (pohřby v rodině apod.) Na mizinu ovšem Ignác nepřišel, znal své bratry a byl pro všechny případy pojištěn, aby měl vlastní zdroje těžby pro svůj obchod. Brzy ukázal skupině Petschek Praha, že je nutno s nim v uhlí i nadále počítat. Firma Ignáce Petschka byla v dnešní budově Uhlozbytu do r. 1920, kdy ji převzala Ústecká montánní společnost. Ignác Petschek koupil budovu v Hrnčířské ul. 10 (hotel Zlatá loď) a přestěhoval tam své kanceláře. (k 1. 4. 1927 zatím pronajatou budovou koupil za 1.100.000 Kč). Dne 5. 11. 1920 se ustavuje a zahajuje činnost bankovní dům Petschek a spol. v Praze (bankovní ředitel a prokurista Popper měl roční plat 2 mil. Kč). Petschkové vlastnili (pražští i ústečtí) nejméně 30 % německého uhlí, dále mosteckou společnost pro dobývání uhlí, Severočeské uhelné doly v Mostě, ústeckou montánní společnost, ústeckou Montanu se základním jměním 5.300.000 Kč, pražská montánní společnost 100procentně v majetku Petschků se jměním 1.400.000 Kč, dále papírenské podniky, celulózky, dřevařské závody, mlýny, sklářské podniky, textilky, keramika, Benzina, cukrovar v Jugoslávii, sladovny, pražský Léčebný ústav atd. atd. Zásluhou firem Weinmannovy i Petschkovy se stalo Ústí n. L. největším přístavem Rakousko-Uherska, překládalo se zde více zboží, než v Terstu. I po první světové válce požívalo Ústí v obchodním světě velké vážnosti. V Alleegase, později Bismarckově ul., pak Stromovce, stály vily ‘uhlobaronů’. Lidově se nazývala ulice ‘Millionengasse’. E. J. Weinmann zemřel 8. 10. 1928 a byl pohřben na místním hřbitově. Ignác Petschek zemřel několik dní po své zlaté svatbě 15. 2. 1934. Helena Borská
Ignaz Petschek zemřel 15. února 1934 v Ústí n. L., jeho pohřbu se zúčastnilo několik tisíc osob.