Tak tedy moji drazí,
můj čas je pouhopouhé prozatím, jak pravil jakýsi klasik. A čas by se měl umět využít. Já osobně jsem byl vždy tvor líný, do nepraktických myšlenek zahloubaný introvertní typ s občasnými exhibicionistickými výkyvy a výbuchy neřízené vášně. Ne, netvrdím že je nyní se vším tímto rázný konec, ale mám velmi intenzivní pocit, že nastává čas nový, lepší, anglikanista by to zřejmě vyjádřil slovním spojením ‘FULL TIME’ nebo tak nějak. Narodil se mi syn. Narodil se mi syn. NARODIL SE MI SYN!!! Můj čas je tak nyní naplněn péčí o potomka a vytrvalou houževnatou prací pro blaho Vás všech. Hned druhý víkend po zrození jsem tedy hbitě vyrazil na Zubrnický jarmark, naplňovati své poslání, svěřené mi kolegyní Thálií. Jakožto významný člen divadelní společnosti PANOPTIKUM MAXE FISCHE (jak se to čte, tak se to i píše) bylo mi radostno odvésti zralý výkon k potěše svých kolegů, ctěné veřejnosti a v neposlední řadě ředitele skanzenu pana Ledvinky, jakožto i jeho slečny dcery. Naproti ve stodole předváděl své umění již tradičně skvělý Zrakoplav. Rok co rok mi ještě týden po jarmarku znějí v uších sugestivní melodie, tvořící podstatnou součást jejich AMATÉRSKÉHO divadelnictví. K nepřehlédnutí byl též hoch, který tvořil rytmickou součást Zrakoplavného ansáblu. Zejména v pozdějších sobotních hodinách ho již takřka nebylo možno v areálu přehlédnouti, už vůbec ne přeslechnout a nebýt kvalitních hlasových fondů PANOPTIKA M. F. - ani přeřvat. V neděli pak přibyla do formace zrakáčůch i jedna dívka, která, jak se později ukázalo, byla právě dívkou onoho pozoru-hodného rytmika. Když tito dva zjistili, že se v prostoru nachází odborník na partnerské vztahy - tedy já, neváhali a přišli si říci o jakési zdiagnostikování svého vzájemného soužití. A nyní se musím k něčemu přiznat. Poněkud bez skrupulí jsem těm mladým lidem vmetl do jejich bezvrásčitých tváří, zatím nepoznamenaných zlými stíny tohoto světa, tedy já - surovec jsem jim řekl, že spolu vydrží maximálně 1 měsíc. Dodnes nemám kvůli tomuto, pravda přiznám, dětinskému žertíku klidné spaní. Doufám, že mi nyní odpustí, stejně tak, jako mi odpustili, když v mé osobě rozpoznali frontmana bizarní skupiny LUXUS, ač to zprvu na velkorysost zdaleka nevypadalo. Ona dívka, jejíž jméno bohužel má paměť neudržela, pracuje totiž jako barmanka v ústeckém klubu, kde došlo před časem k frapantní a všestranně nepříjemné situaci, spojené s předčasným ukončením produkce naší pochybné diskošky. Tehdá jsme se cítili jako nějací zneuznaní Sex Pistols, nebo podobná partička punkových provokativců. Obdobný zážitek jsem měl jen jednou s mou původní skupinou RADOST, když si nás pozvali na jakýsi ples lesnické školy, v domnění, že jsme plesová skupina. To nás taktéž sundali z pódia asi po 3 skladbách. Ale zpět k oné, v tuto chvíli bezejmenné a podotýkám - krásné a křehké dívce. Cituji: ‘Tak to jsi byl ty s tou... kapelou jak jste… jsem musela utýct dolu do baru abych se nemusela pob… a… atd.’ Tedy vidíte, milí čtenáři, že to není jednoduché. Jelikož jsme ale ještě před oním skandálním prozřením byli všichni 3 zapředeni v přátelském, neformálním rozhovoru, bylo nám blbé to ukončit jen proto, že já hraju v jakési debilní kapele. Naštěstí byl opodál stánek se slušnou nabídkou alkoholu, no a on - velký sbližovatel lidských duší, mozků a rozechvělých srdcí, onen usmiřovatel neusmiřitelného a velký přítel nás - nonkonformních - udělal svou práci. Po několika sklenkách vodek a fernetů jsme se rozešli jako přátelé a myslím, že se ani nikdo z nás nepoblil.
ZDDR - odborník
PS: Myslím, že Vám to vydrží 4 měsíce, držím palce…