Že Ústí není vinařský region? Ale kdeže! Nedávno nám tu vyšla kniha o pestré historii tohoto odvětví v kraji - Vineam sitam in lapide (viz NÚP 02/05 - p. Peterková), ve Velkém Březně právě proběhl již 7. ročník Zámeckých vinných trhů a víno, ať valné či nevalné kvality, seženete, kam se podíváte. Druhá možnost neoslní, ač je jí většina. A o první Vám právě teď podám krátké svědectví. Že se víno i pivko do jednoho večera skloubiti dá, je jasné - náš region je toho zářným důkazem, ale přesto si to chce vybrat to správné místo. A já to štěstí měl. Na doporučení známých jsem se s nimi do inkriminovaného vypravil. Ptáte-li se kam, rád prozradím - do Rokle, do vinárny - do prdele, to je pohoda. Po vstupu do podzemních prostor nás hnedle uvítal šéfik od fochu - Mary. Byli jsme tu okolo 19. hod. první. Po úvodním prosluněném Zlaťáku 11°, jsme si vyžádali vinný lístek. Co nás čekalo, jsem ani ve snu netušil. Kniha úctyhodného počtu listů s ještě úctyhodnějším počtem vín - a ne ledajakých. Počítat to jsem nezvládl a ani nemusel. Sám Mary mi totiž při exkurzi po prostorách - od hlavní místnosti přes bar až po honosně laděný salónek jako stvořený k intimním sešlostem slavnostního rázu pro 2 zamilované až po 30 veselících se - prozradil, že v jeho sklípku je k ochutnání na 100 druhů vín. A to od jakostních ročníkových, sur lie, barrique, pozdních sběrů, výběrů ze všeho možného až po archivní raritky ročníkově zasahující hluboko do 80tých let minulého století - zkrátka pro milovníka vín úplné klenotnictví. Nu - uchopil jsem tedy bichli zvanou vinný lístek a četl a četl. Nejen o vínech, ale i o výrobcích (Lobkowic, Blatnička, Vitis, Zakuvín, Hrabal a mnoho dalších domácích i zahraničních, jejichž skvosty zde můžete okusit) se z lístku dozvíte nečekané. Výběr po mnoha minutách spočinul na volbě vína bílého a - na doporučení šéfa - přímo na Rulandském šedém 03 - pozdní sběr z vinařství Vitis. Po velice profesionálním someliérském podání a otevření vína, jsme pozvedli číše a museli uznat, že se Mary v doporučení nemýlil a zamířil přímo do černého našeho vkusu. V poklidné atmosféře pomalu v láhvi ubývalo a my kecali, jak už to u sklenky dobrého moku bývá, o věcech mravných i nemravných. Po lahvince vinné přešli jsme na zlatou pivní (11°). Na stolech se tetelil plamének ze svíčky a do lokálu začali pomalu proudit návštěvníci. Elinka - jako pozornost, a hlavně na uklidněnou z našeho utahování - obdržela místní specialitkový salátek. Čímž se dostávám k tomu, že zde nejen v žádném případě nezůstanete u suchánků, ale pokud vás přepadne též hlad jako vlk, můžete až do pozdní 1. hodiny ranní úkolovat kuchtíky a oni toho vlka něčím dobrým přelstí. A jak hodiny ubíhaly, promile mile stoupaly, přišla i chvíle, kdy těla - vínem ovíněná, pivem opivěná - bylo nutno zvednout a útulné místo opustit. Jistě se ale do útrob Vinárny V Rokli, ke svíčce, na vínko, rádi vrátíme a vřele doporučujme navštívit tento nejen milovníků vín ráj i čtenářům NÚP.
Eli, Barby, Olďák
Vinárna V Rokli - Pod Hůrkou 4, UL, 731-020 660 - vinárna, salonek, kuchyně, možnost pořádání oslav, svateb, rautů, atd.
Že Ústí není vinařský region? Ale kdeže! Nedávno nám tu vyšla kniha o pestré historii tohoto odvětví v kraji - Vineam sitam in lapide (viz NÚP 02/05 - p. Peterková), ve Velkém Březně právě proběhl již 7. ročník Zámeckých vinných trhů a víno, ať valné či nevalné kvality, seženete, kam se podíváte. Druhá možnost neoslní, ač je jí většina. A o první Vám právě teď podám krátké svědectví. Že se víno i pivko do jednoho večera skloubiti dá, je jasné - náš region je toho zářným důkazem, ale přesto si to chce vybrat to správné místo. A já to štěstí měl. Na doporučení známých jsem se s nimi do inkriminovaného vypravil. Ptáte-li se kam, rád prozradím - do Rokle, do vinárny - do prdele, to je pohoda. Po vstupu do podzemních prostor nás hnedle uvítal šéfik od fochu - Mary. Byli jsme tu okolo 19. hod. první. Po úvodním prosluněném Zlaťáku 11°, jsme si vyžádali vinný lístek. Co nás čekalo, jsem ani ve snu netušil. Kniha úctyhodného počtu listů s ještě úctyhodnějším počtem vín - a ne ledajakých. Počítat to jsem nezvládl a ani nemusel. Sám Mary mi totiž při exkurzi po prostorách - od hlavní místnosti přes bar až po honosně laděný salónek jako stvořený k intimním sešlostem slavnostního rázu pro 2 zamilované až po 30 veselících se - prozradil, že v jeho sklípku je k ochutnání na 100 druhů vín. A to od jakostních ročníkových, sur lie, barrique, pozdních sběrů, výběrů ze všeho možného až po archivní raritky ročníkově zasahující hluboko do 80tých let minulého století - zkrátka pro milovníka vín úplné klenotnictví. Nu - uchopil jsem tedy bichli zvanou vinný lístek a četl a četl. Nejen o vínech, ale i o výrobcích (Lobkowic, Blatnička, Vitis, Zakuvín, Hrabal a mnoho dalších 
domácích i zahraničních, jejichž skvosty zde můžete okusit) se z lístku dozvíte nečekané. Výběr po mnoha minutách spočinul na volbě vína bílého a - na doporučení šéfa - přímo na Rulandském šedém 03 - pozdní sběr z vinařství Vitis. Po velice profesionálním someliérském podání a otevření vína, jsme pozvedli číše a museli uznat, že se Mary v doporučení nemýlil a zamířil přímo do černého našeho vkusu. V poklidné atmosféře pomalu v láhvi ubývalo a my kecali, jak už to u sklenky dobrého moku bývá, o věcech mravných i nemravných. Po lahvince vinné přešli jsme na zlatou pivní (11°). Na stolech se tetelil plamének ze svíčky a do lokálu začali pomalu proudit návštěvníci. Elinka - jako pozornost, a hlavně na uklidněnou z našeho utahování - obdržela místní specialitkový salátek. Čímž se dostávám k tomu, že zde nejen v žádném případě nezůstanete u suchánků, ale pokud vás přepadne též hlad jako vlk, můžete až do pozdní 1. hodiny ranní úkolovat kuchtíky a oni toho vlka něčím dobrým přelstí. A jak hodiny ubíhaly, promile mile stoupaly, přišla i chvíle, kdy těla - vínem ovíněná, pivem opivěná - bylo nutno zvednout a útulné místo opustit. Jistě se ale do útrob Vinárny V Rokli, ke svíčce, na vínko, rádi vrátíme a vřele doporučujme navštívit tento nejen milovníků vín ráj i čtenářům NÚP.
Eli, Barby, Olďák
