- V minulém čísle jsme si všímali exlibris v knihách ústecké knihovny a závěrem jsme slíbili, že se dnes podíváme i na texty jiné, které v knihách původně nebyly. Kromě vlepovaných lístků s exlibris bylo totiž dříve zvykem vlepovat do knih i výňatky z knihovních řádů. Upozorňovaly čtenáře, jak se mají ke knihám chovat. V ústecké knihovně takový úzus sice neexistoval, přesto se u nás najde kniha s vlepeným textem patrně z 1. republiky nazvaným Desatero pro čtenáře vypůjčených knih. Páté ‘přikázání’ v něm zní: Skrývej pečlivě knihu před dětmi, aby ji nepomazaly a nepotrhaly! Poučné je i sedmé: Nečti vypůjčené knihy při jídle, neboť majitel knihy netouží zvěděti, cos jedl! Za zmínku stojí i text v několika knihách pocházejících z Veřejné knihovny ve Slaném, které jsme získali darem v září 1980. Knihy vyšly na konci 19. stol., takže i vlepený text 4 paragrafů knihovního řádu je psán krásnou archaickou češtinou. Dočteme se tak např., že ‘čas, ustanovený k vypůjčování knih jest ustanoven také k odevzdávání knih přečtených. Kdo by po ustanovené době vypůjčené knihy nevrátil, bude k tomu vyzván nevyplaceným dopisem. Kdyby ani na to vyzvání během týdne knihy neodevzdal, bude se míti za to, že kniha přišla na zmar. Tomu, jenž o knihu byl upomenut, nebude půjčováno, dokud své povinnosti nedostojí.’ Ukazuje se, že problémy s neukázněnými čtenáři, se kterými se dnes potýkáme, existovaly i dříve. My však upomínáme zásadně dopisem vyplaceným! Do knih ze slánské knihovny bylo také zvykem nalepovat lístky s citáty. V knize Říp z r. 1898 tak najdeme ‘Příbytek bez knih - jako tělo bez duše’. V publikaci Lužičtí Srbové z r. 1946 se dočteme: ‘Jsem česká kniha. Posilovala jsem český národ v těžkých dobách. Chci mu ještě dlouho sloužit a proto mě šetři. Děkuji!’ Hodil by se i do knih nových, aby se nám nevracely zašpiněné a promaštěné nebo okousané od psů. Stačilo by mít na to jen razítko, protože text o knize posilující český národ se do knih nevlepoval, ale otiskoval. A jsme konečně u dnešního tématu - razítek v knihách. Najdete je v každé, kterou si u nás půjčíte, protože jimi označujeme náš majetek. Nesou název naší instituce, a protože se za 60 let existence měnil, jsou i nápisy na razítkách různé: Městská veřejná a studijní knihovna, Krajská lidová knihovna, Krajská knihovna Maxima Gorkého a řada dalších. V některých jsou razítka dvě, pokud se k nám kniha dostala od jiného majitele. Původní je sice přeškrtnuté, ale přesto je v některých německých zřetelný text ‘Místní školní rada’ či ‘Dr. Robert Deutsch, léčitel kožních a pohlavních orgánů, Hrnčířská 4’. Těší nás, že několik v našem fondu je označeno razítkem s nápisem ‘Česká veřejná knihovna v Ústí n. L.’ Svědčí to o skutečnosti, že ústecká knihovna byla sice založena před 60ti lety, ale pečuje i o knihy, které nakoupil její předchůdce - česká menšinová knihovna. Byla zřízena na základě knihovnického zákona z r. 1919. Půjčovat začala v domku na dvoře budovy německé školy v Solní ulici 4. dubna 1922. Od listopadu 1925 působila na Kostelním náměstí 7. Po Mnichovském diktátu byla v r. 1938 zapečetěna a většina jejích fondů byla později zničena. Nám se však podařil zachránit např. Dickensův román Život a osudy Davida Copperfielda. Dvě razítka také najdete v knihách P. Kohouta, M. Kundery, J. Procházky a jiných autorů, kteří se dostali po r. 1968 na tzv. ‘index’. Téměř 1 milion svazků bylo v r. 1973 z veřejných knihoven vyřazeno a odvezeno do skladů, kde vydržely do listopadové revoluce. V r. 1990 byly distribuovány zpátky, ale bylo pracné je dle majetnických razítek třídit, a tak se k nám dostaly svazky, které do r. 1973 ležely v regálech Pedagogické fakulty v Ústí n. L., knihovny ZV ROH Chemických závodů ČSSP v Záluží u Mostu, ZDŠ v Mladé Boleslavi či Městské lidové knihovny v České Skalici. V posledních letech nám přibývá knih, které sice nesou také jedno přeškrtnuté razítko, ale navíc i nápis ‘vyřazeno’. Knihovny je nabízejí jiným, protože se musejí stěhovat do menších prostor nebo jsou dokonce rušeny. Nedávno jsme tak zdarma získali řadu hodnotných knih z kladenské knihovny, jak prozrazuje razítko ‘Okresní lidová knihovna v Kladně’. Až si budete odnášet domů knížky, pečlivě je prolistujte, zda v nich nejsou nějaká zajímavá razítka. Onehdy nás jeden čtenář upozornil, že si půjčil Kunderův Žert s razítkem Státního divadla Zdeňka Nejedlého, s podpisem tehdejšího ředitele a věnováním ‘Soudr. M. Ježíškovi k životnímu jubileu věnuje J. Mikula’. Nevánoční datum (leden 1970) naznačuje, že věnování nebylo myšleno žertem. (abr)
Česká zemská občanská škola - Solní ulice s městskou školou postavenou v r. 1852, po r. 1918 česká škola, zanikla při náletu v dubnu 1945, na jejím místě stojí tzv. stará tržnice.