U DĚJINY SKAUTINGU NA ÚSTECKU - 5. část Skauting se v Ústí n. L. šířil téměř lavinovitě. V oddílech se organizovala mládež, učňové, i studenti. Brzy musela být ustanovena Župa Severočeská, později nazvaná Župou Přemysla Oráče, pod kterou spadaly oddíly od Děčína až po Chomutov. Župní pokřik zněl: ‘Na severu stáž věrnou vlasti, máš!’ Nejprve patřily oddíly skautů z Ústecka pod Župu Roudnickou - k této patřilo Ústí n. L., Teplice, Bílina a Duchcov. V r. 1922 se oddíly zúčastnily skautského sjezdu v Praze, kam dorazili i Poláci (Harcíři). Po zorganizování okresu se jako okresní zpravodajka uvádí prof. Reálného gymnázia v Ústí n. L. Elba Jahnová z Krásného Března, která v r. 1923 táboří s krásnobřezenskými u obce Slabce u Rakovníka, údajně s br. Jaroslavem Körnerem - Kikim; 18. února 1923 je už známá také družina skautek s vedoucí Marií Kotlakovou. Prvním župním zpravodajem - později oblastním či krajským - byl František Xaver Kučera (* 7. 3. 1890 v Kněževsi u Rakovníka - t 7. 4. 1974 v Ústí n. L.) Pro skauty Táta Kučera. Byl ředitelem ústecké sociální péče o mládež - český menšinový pracovník, Sokol, vlastenec, zakladatel Spolku pro postavení památníku Prokopu Holému Na Běhání. Zasloužil se i o postavení druhého památníku Na Běhání v Ústí n. L. První byl zničen Němci, druhý kvůli dolování přemístěn k chabařovické poustevně a kapli. Vykonal mnoho práce nejen pro Sokola a skauting, ale také pro udržení české menšiny na Ústecku a v péči o české děti např. v Masarykově lize proti TBC. Vydal brožuru ‘Skauting v menšinách’ a almanach ‘Skautské práce v prvním desetiletí 1920 - 30’. V brožuře je obrázek totemu Severočeské župy: lipový kmen s haluzí, na vrcholu skautská lilie se psem, dole otka (část pluhu) a na podstavci nápis ‘Župa Přemysla Oráče’. K historii se ještě vrátíme v další části. Byla založena pravidelná hlídka v ‘Krušnohorském obzoru’, objednáván časopis ‘Junák’ a ‘Vůdce’ a pořádány činovnické kurzy. Probíhala úzká spolupráce se Sokolem. Velkou zásluhu na rozkvětu junáctví na Ústecku měl PhDr. Jaroslav Kubista - mimořádná osobnost českého severu za 1. republiky. Narodil se r. 1886 v Podlesí u Příbrami jako jedno ze 6 dětí v rodině strojníka na dole Anna v Březových Horách. V l. 1898 - 1905 vystudoval akademické gymnázium v Příbrami, kde patřil k nelepším studentům. Na Hlávkovo stipendium vystudoval v l. 1905 - 10 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V r. 1919 odešel do Ústí n. L., kde začal v nouzových podmínkách budovat první české gymnázium. Na podzim 1923 byl jmenován jeho ředitelem. Koncem r. 1923 byl zakoupen pozemek, na jaře 1924 zahájena stavba a v září 1926 pak slavnostně otevřena moderní budova českého Reálného gymnázia v Ústí n. L., v ulici České mládeže (nyní využívá UJEP). Náklady činily 4,5 mil. Kč. Zastával i funkci městského radního, zasahoval snad do všech oblastí veřejného života. Byl činovníkem Přátel skautingu. Na podzim 1938 odešel do Prahy. Zkázu svého díla nesl těžce. Zemřel 9. 12. 1944. Po únoru 1948 bylo jeho jméno celé roky utajováno. Dvacátá léta byla na sportovní a kulturní události bohatá. Ústecký skauting má na tomto dění velký podíl. Nejaktivnější oddíly působily v Kr. Březně a v Neštěmicích. Začátky oddílu Junáků skautů nebyly skvělé, chlapcům se na potřebné knihy a jiné pomůcky nedostávalo peněz, hlídky byly jmenovitě v Kr. Březně napadány a nejednou zbity většími výrostky. Avšak nepovolili a přes všechny překážky oddíl rostl jako z vody. Valná hromada 26. února 1923 zvolila nové činovníky: vůdcem Josefa Steinera a rádcem Vlastimila Houdka, rádce družina vlků - Fr. Šára - se stal současně pokladníkem, zapisovatelem a kronikářem J. Körner - Kiki, kterému bylo tehdy 14 let. V příštím pokračování se seznámíme s činností a osudy tohoto významného skauta, pozdějšího oblastního velitele Junáka. Pokračování v prázdninovém 2čísle NÚP. Mgr. Marie Peterková

U ZÁVISLÝ ZUBR 2005 (zavisly.zubr.info) - MULTIŽÁNROVÝ FESTIVAL AKTIVNÍHO DIVÁKA (24. -25. června - Zubrnice) - Smyslem 2denní přehlídky amatérského umění bez žánrových omezení je vytvoření prostoru k realizaci začínajících tvůrčích umělců, umožnění vzájemného kontaktu a konfrontace těchto tvůrců a v neposlední řadě představení jejich umělecké produkce divákům. Pořádající sdružení Zubr se snaží mazat tradiční hranice mezi návštěvníky a účinkujícími. Vzniká tak otevřený prostor pro prezentaci amatérské kultury, kde mohou diváci do programu aktivně zasahovat a sami jej spoluvytvářet. Festival zahájí v pátek (24. 6.) večer koncert v sále hostince U Pernekrů. Hlavní část programu se odehraje během soboty 25. 6., kdy se od 10ti do 19ti hodin uskuteční mnoho divadelních i hudebních vystoupení na různých místech skanzenové obce Zubrnice. Závěr bude patřit tradičnímu galakoncertu uskupení VYKODUCH a jejich předkapel opět v hostinci U Pernekrů. Během festivalu dále bude možné zhlédnout několik výstav a filmové představení. Program - divadlo: Lachtaní div. Honzy Kovaříka Pha/Zubrnice (lachtani.zubr.info), DS 4 pod peřinou TP (4podperinou.kvalitne.cz), Zrakoplav (UL), Pikart Úštěk (soubor-pikart.wz.cz), Loutkové div. Orfeus (Benátky n. J.), Ven se zajatcem (Pha), Padni jak padni (Pha); hudba: Vykoduch, Bubínkáři z Dojčlandu, Pěvecký sbor, New Kids Underground, Smädný kmet, Rozum do kapsy, Tři a kordy, Jako vloni; film: Boj o smirkovou pannu + krátké amatérské snímky; výstavy: Ze života Honzy Kovaříka - guru Lachtaního divadla; Výtvarné práce handicapovaných dětí… a další výtvarné instalace na různých místech Zubrnic - poř.: Občanské sdružení ZUBR, V. P. Čkalova 5/396, 160 00 Praha 6 - Bubeneč, e-mail: os@zubr.info, www.zubr.info. S pozdravem… Jan Kouřil (jan.kouril@zubr.info)

U STŘIHY Z NÁROĎÁKU, 19. IV. 2005 - 19.25: Davy se shlukujou. I já se shlukuji. 19.40: Povšechná horečnatost, tremor, hemžení, trma-vrma, jedni přes druhý a druhý přes čtvrtý. 19.45: Temperatura stoupá, přehlednost klesá. 19.51: Štefan Pěsťák, teda Steve Fister (www.stevefister.com) udeřil do strun, které znamenají blues & bigbít & nahlas. Šoumen, frajírek, pan Hračička Se Zpětnou vazbou, ksichtem by hezky pasoval ke Queenům, muzikou je svůj (a můj a náš). 20.50: Je tam ještě, nikoliv ke škodě. Na 34 (které mi chtěl namluvit) vypadá dost vyžile, ale je s ním prdel. Basák a bubňas mladší, ovládají řemeslo. 20.59: Vazbič ještě vazbí. Dovazbuje a doširoka se vyceniv, vrhá trsátko (the plucker) do třeštícího davu. Kolem nás to zasviští, kotel se zavlní… moje opatrovatelka přidupne pravou nožkou a sehne se… Jestli si chcete šáhnout na trsátko chlapa, co hrál se Steppenwolf, přijďte k nám domů. Vybírám dvacku. 21.05: Zas velkej mlejn u báru. Pepa (Motorband) kmitá coby kunovitá šelma od ‘f’ na šest. Davy Tepličáků. Starci a stařeny jako já, rizikoví bigbošoví geronti, plešatý máničky. Všudypřítomný pan primátor Gandalovič za ty mladší. (Vkus toho člověka, porovnáno s ostatními politickými špičkami, je - aspoň podle výběru akcí, jichž se zjevně dobrovolně účastní - hoden obdivu, ba poklony. Esivono honeni protupolitiku škoda…) 21,23: Zase plešatá mánička, pro změnu na pódiu. Walter Trout (www.waltertrout.com) se jmenuje. Snaží se rozmačkat to, co má v ruce, vypadá to na kytaru. Proti jeho 110ti kilům to nemá moc šanci. 21.33: Kytara drží i přes Mistrovy sadistický škleby a tříminutový sóla - jak v 60tejch. 21.40: Za klávesama Indián Stanley. Taky 110, ale o hlavu kratší. (Jak dále zažito, pohodář a srandista.) 21.52: Hrajou ‘Love In Vain’ - jedna z mála, kterou poznávám. Nowhere is war, everywhere is blues. 22.10: Bubenický sólo mě nutí zamyslet se nad tím, jak doba pokročila. V r. 1967 jsme upadli, když Ginger Baker zaplevelil skoro celou stranu desky Cream 18timinutovou ‘Ropuchou’. No, proti tomuhle dědkovi by teď vypadal jak klučík v kraťasech. 22.55: Trout na mou otázku, přežije-li blues rok 3000, odpovídá ‘Dokud bude na světě jeden živej člověk, bude žít blues.’ Chytá mě kolem krku (jako tu kytaru, kurva - je mi ouzko!) a Fred mačká spoušť. Poprvé, podruhý, potřetí, dvě minuty… marně. Výstřel nevychází. Tak si budu zejtra myslet, že jsem si to vymyslel. Hlavně, že nám blues nezbořilo Nároďák. Yarda Pichlík; foto na www.maudcaffe.net

U MAGAZÍN ETERNITY (www.eternity-mag.cz) - Úvahy o smrti a věcech s ní souvisejících nepochybně nepatří k oblíbené tématům. Jednak proto, že abstraktní smrt jako kulturní a sociální fenomén vždycky odkazuje také k naší vlastní smrti, onomu zdroji mrazivé existenciální hrůzy. Druhý důvod je magický a týká se principu označovaného jako ‘tabu’. Ten říká, že magická moc jazyka je tak silná, že pouhým vyslovením určitého slova lze přivolat realitu jím označovanou. Proto například naši předkové odmítali vyslovit jméno nebezpečné šelmy a uchylovali se k zástupnému pojmenování: ten, který jí med. Medojed. Tedy medvěd. Jeho skutečné jméno ve slovanštině už nikdy nezjistíme. Pokud i věříte v magickou moc jazyka, budete mít možná se čtením tohoto magazínu trochu potíže. Hrob se v něm totiž nazývá hrobem, mrtvola mrtvolou a smrt smrtí.
* FORMÁT: B4, 80 - 140 stran + 4 strany obálka; OBÁLKA: 4 strany 4/4, 250 g křída mat, povrchová úprava matné lamino + parciální lak; VNITŘEK: 4/4, 135 - 150 g, křída lesk, povrchová úprava strojový lesk; 30 - 60 listů (60 - 120 stran) vlastní obsah + inzerce a oborový katalog; SUMMARY: 2/2 - 8 listů (16 stran) cizojazyčná shrnutí (4 x 4 stran AJ, Nj, Fr, Rj); PERIODICITA: vychází 4 x ročně (jaro, léto, podzim a zima); NÁKLAD: 3.500 ks; CENA: 195,- Kč; VYDÁVÁ: MASMEDIA, a. s., Klíšská 1322/10, 400 01 Ústí n. L., tel. 475 201 555, 777-799 501, 723-512 305, fax 475 210 041, e-mail: milan.slama@masmedia.cz, www.masmedia.cz. Milan Sláma (slama@masmedia.cz)

U GALERIE NA ÚSTECKU - 3 část - Chabařovice - Galerie ‘Ve Dvoře‘ (Husovo náměstí 155) - Název vystihuje umístění této malé, ale zajímavé galerie opravdu přesně. V Chabařovicích bydlí paní Jaroslava Halová, která již víc než 10 let vede skupinu výtvarných umělců ‘SPOLU’ (www.spolu.cz-online.com). Nabídla městu projekt, starostu Chabařovic, pana Jiřího Záhoříka, nápad zaujal. Navrhovaný prostor byl upraven a galerie mohla činnost zahájit v menším sále s klenutým stropem. Stalo se tak poprvé 14. 5. 04. Od té doby se tu výstavy mění, například celý únor zde vystavovala sk. SPOLU, hlavní část expozice byla věnována Růženě Petrákové - obrazy, sochy, keramika. Organizaci si vzala na starost J. Halová, stejně tak i úvodní slovo při vernisáži. Nechala jsem se provést kolem všech vystavených děl. O každém autoru zajímavě vyprávěla, vysvětlila různé techniky malování apod. Bylo skutečně na co se dívat a díky paní Halové některým obrazům, plastikám i keramice lépe porozumět. Kromě R. Petrákové tu vystavovali i další umělci: Zdeněk Košek - Krajina, Zdeňka Malá - Podzim je tu, aj. Vladimíra Bímová - Letní ráno (je z Jablonce n. N.), Jiří Bím - Schoulené, V rákosí, Jitka Třmínková z Děčína - 4 obrázky - Krajiny, Jaroslav Vlček - Samota, Gennadij Avdějev - Šeřík (olej), Jaroslava Halová - Vábnička, Usínání (kombinovaná technika) - umění se věnuje 30 let, nejvíce ji oslovil Pavel Bergr, její hlavní záliba - malování; Ladislav Vymyslický - Podzim (olej) - žije v Ústí, pohodové téma (81 let), J. Halová - Zubatec - z pískovce, první práce, Jan Pavelka - Jaro u rybníka - optimistické, jeho obrazy vyvolávají dobrou náladu, J. Halová - Ptačí osvěžována - pískovec z Hořic - velmi pěkné; R. Petráková - zde vystavuje nejvíce věcí - např. obrazy: Strom touhy, Meditující, Svatá dvojice, Víska ve Středohoří, Večerní Třebušín, Pohled z okna a socha - Veselý myslivec a Zasněná. A další a další díla - výstava se mi líbila, odcházela jsem s hezkými pocity. Přispělo k tomu jistě i vyprávění paní Halové. Obdivuji její péči a nápady, které výstavě věnuje. Výborný je i přístup zástupců města Chabařovice, kteří umožnili umělecký rozvoj obyvatelům i návštěvníkům. V březnu tu vystavovali žáci ZŠ Chabařovce pod vedením paní učitelky Velinské. Opět se k nim připojili členové sk. ‘SPOLU’. Mgr. Marie Peterková

U STRANGERS - Máte v paměti jméno Strangers nebo C-studio Jiřího Šosvalda? Prožívali jste aktivně 70tá léta a měli rádi moderní country? V tom případě byla moje úvodní otázka zbytečná. Na plotně této doby jsou jména jako Jindra Šťáhlavský, Petr Hořejší, Václav Vitoušek, Václav Krahulík, Luboš Hanák, Josef Ježek, Zdeněk Tajrych, Jirka David, Milan Manič a hlavně Pravuna, Věra Fatková, Hana Gibiecová, Zdena Špidlenová, ale také Pavel Kvěch, Láďa Vašátko a... Věk jmenovaných muzikantů se zvyšuje číselnou řadou, ale přes příslovečnou zchátralost neztrácí nic na chuti občas si zahrát. Skupina Strangers měla spoustu krásných písniček, na všech byla znát ruka jednoho ze zakladatelů PORTY J. Šosvalda, jeho countrypiano mělo správný říz a my máme k Jiřímu velký dluh. Bohužel již není mezi námi, ale někde ze schodů countrynebe na nás kouká a asi hrozí. Když se slaví výročí PORTY, tleská se a volá umí těm, kteří byli u jejího zrodu a kteří přežili, ale na Jiřího - countrydědka si nikdo nevzpomene. A tak ti zchátralí countrybigbíťáci chtějí dluh splatit. Oprášit staré písničky a s trochou nostalgie, s velkou dávkou odvahy nebo drzosti snad někdy znovu předstoupit před publikum a zahrát, zavzpomínat, ale hlavně se pobavit s těmi, kteří mají stejnou krevní skupinu. Až ten čas přijde, a já doufám, že to bude ještě letos, dovolím si vás touto cestou pozvat pobejt. Lenka (Borilova@spedtempus.cz)

U V PONDĚLÍ 21. BŘEZNA V NÁRODNÍM DOMĚ - to bylo zas jednou překvapení! Ne proto, že bylo narváno. Na zdejších akcích si na tento v Čechách málo vídaný jev začínáme zvykat. (Tentokrát ovšem i kolem stěn na stojáka - a rádi!) Hrála totiž TA Radůza. Ta, co jsem ji předtím slyšel jen párkrát v ukázce z CD, zato o ní tolik četl - a samý superlativy. Na tom už musí něco bejt, říkal jsem si, když ji chválili i ti, které po stránce hudební orientace považuju za příčetné nebo dokonce spolehlivé. Ale přesto - pochybnost až obava tu byla: Udrží jedna ženská s tahací garmoškou moji pozornost po dobu hodiny a půl, když se o ni bude muset přetahovat s mojí rozesranou páteří a třeba už taky bolícíma nohama, žízní, atd…? Abych vás nenapínal: že mám páteř, jsem si vzpomněl až po posledním přídavku (kterejch bylo mimochodem 8), o ostatních položkách nemluvě. Čím to bylo? Asi že holt TA Radůza je opravdu svá, zcela orig. ve skladbě i projevu, ať vokálním či hráčském (žádnej Koubek nebo Čert v suknici) a dokonce i když se dopustí cover verze nebo si přitesá nějakou lidovku (nejlíp jí sednou ty polský). Když výjimečně zapreluduje na kytaru, je z ní teda (výjimečně) trochu slyšet Navarová. Nebo jindy jenom drnká do rytmu, trochu krylovsky, jakoby insuficietně… Ale s akordeonem je to prostě pocuc. O hodnotě textů se zmiňovat snad netřeba. Vystoupení bylo rámováno vyprávěním o cestách interpretky s kamarádkou po Norsku, které místy připomínalo skicy z Jeroma Klapky Jeroma. I přes téma naprosto nesouvisející byly tyto glosy prosty jakékoliv křeče, podbízivosti nebo laciného humorna, kterému jsme někdy vystaveni od jiných písničkářů. A těch přídavků mohlo bejt klidně ještě víc, kdyby to záleželo jen na hledišti, ale asi jí to už bylo blbý. A už jste viděli, jak se Radůza klaní? To by stálo za zvláštní monografickej rozbor. Při stoji spatném a napjatých kolenou se předkloní a dá celé dlaně na zem, přičemž má ještě navíc lokty pokrčené v úhlu aspoň 20 stupňů. Tento rehabilitačně-orthopedicky-biofyzikálně zajímavý fakírský výkon je o to pozoruhodnější, oč má děvče přes 180 cm, což má myslím zjevně. Takhle mě teda dostala Radůza, na rozdíl od jinejch zbytečně pomalokvasná superANTIstar, po jejímž prvním vidění jsem si pravil, že hodně jejích kolegyň všech věkovejch kategorií by na ni mělo jít… a pak se na to samy radši vykarasit. Yarda Pichlík