Protože první malý uhelný přístav při ústí Bíliny do Labe záhy přestal stačit stoupající těžbě a prodeji, byl za účinné pomoci Ústecko-teplické dráhy (ÚTD - ATE - Aussiger-Teplitz-Eisenbahn) v r. 1863 započat a r. 1867 dokončen druhý uhelný přístav na Labi zvaný dnes 'Starý přístav' - původně postaven pro 80 lodí. Od řeky byl oddělen molem jako ochrana lodí při povodni a odchodu ledů. Říkalo se mu také 'Zimní přístav', protože tam lodi kotvily přes zimu. Starý přístav byl propojen podle celého labského nábřeží železniční vlečkou 1890 m dlouhou se stanicí Ústí n. L. Celý prostor - od vnitřního města až pod Mariánskou skálu - byl jednou uhelnou skládkou s nepřetržitým ruchem. Podle Sonnewenda (ústecký kronikář) z r. 1840 nabývala lodní doprava rok od roku většího významu. Měla 18 lodí obsazených stálými posádkami. Vedle hlavního produktu uhlí se zde dále nakládalo dříví, popel, kosti, minerálky (střekovská produkce), obilí, ovoce (zejména angrešt z Čeřeniště a hrušky Solanky), cukr (2 cukrovary a rafinerie cukru AZR), rýže (až po dostavbě Mariánského mostu byla na střekovské straně zbořena bývalá rýžovna - loupání rýže) a mnoho dalšího.
R. 1841 je začátkem pravidelné osobní parolodní dopravy na Labi přes Ústí n. L. Toho roku byl v karlínské loděnici v Praze spuštěn na vodu první český kolesový parník Bohemia (od anglických konstruktérů za spolupráce s českým Vojtěchem Lannou). Osobní dopravu obstarávala lodní společnost s předsedajícím hrabětem Chotkem. Pražská paroplavební společnost vlastnila tři řetězové parníky. Na trati z Ústí n. L. do Hamburku (684 km dlouhé) byl položen ručně kovaný řetěz (článek o váze 1 kg, délce 12 cm, šířce 7 cm) o celkové váze 10 tisíc tun. Ukázky můžeme vidět v muzeu v Ústí n., L. a v Děčíně. V r. 1885 už fungovala pravidelná doprava od soutoku Labe s Vltavou u Mělníka až do Hamburku (800 km) a vydržela do 30tých let 20. stol. Poslední řetězový parník jezdil mezi Ústím n. L. a Neštěmicemi ještě po r. 1945. Potopil se 1947 u Olšinek.
Vraťme se k uhlí. Dle statistiky o překládce ve městě bylo r. 1861 naloženo do lodí 200 tisíc tun. Tehdejšího vrcholu bylo dosaženo v r. 1894, a to 1.900.474 tun. Od r. 1872 se na Labi pohybovalo 4.760 lodí o nosnosti 270 tisíc tun. Důležitost města v těžbě, překládce i exportu uhlí potvrdil sám císař František Josef I. Při své osobní návštěvě Ústí n. L. dne 17. června 1901. V té době bylo Ústí největším přístavem monarchie. Objemem překládky překonal i největší rakousko-uherský námořní přístav Terst, jak se od té doby s pýchou připomíná. Kromě těchto dvou uhelných přístavů sloužilo pro suroviny a hotové zboží tzv. 'Městské překladiště' pod Větruší. Vznikl nový pracovní obor zvaný 'káráci'. Byli to dobře placení dělníci. Překládali uhlí dovezené na vozech s koňským potahem na káry (velká dřevěná kolečka) a převáželi je po položených prknech ze země do člunů. O nehodách a úrazech statistiky mlčí. Helena Borská