Na světě se dá nalézt nejedno pozoruhodné, ba přímo bizarní místo, jež nám pak dotváří kolorit celého nevšedního Universa. Jedním z nich je i město Bílina jako celek a pak i některé jeho součásti. Kdysi jsem tam bydlel a když už se mi přihodila takováto lapálie, rozhodl jsem se, že si tam najdu i práci, popřípadě zaměstnání. Při pečlivém pátrání po někom, kdo by za peníze využil mých nesporných kvalit, jsem se tehdy znenadále ocitl v lese, a tam spatřil na stromě nápis: Cesta do dějin.
Jelikož jsem byl již v r. 1987 dostatečně ambiciózním, rozhodl jsem se, že je načase, abych do zmíněných dějin vstoupil. Cestou jsem prošel kolem stromů jejichž pně byly označeny rozličnými názvy kmenů, obývajících v pradávnu naše území. Rozcestí tam pak tvořila 'Cesta knížat, králů, císařů a prezidentů', počínající mystickým praotcem Čechem a končící Gustávem Husákem, neblahé paměti. Cesta mne natolik ohromila, že jsem tehdy odmítl nabídku napsanou na kameni a ukazující na místo, kde leží Pohádkový les a vrátil se proti proudu času domů. Časem jsem pochopitelně pohádkový les navštívil a používal jsem jej pak často jako atribut, na který jsem do Bíliny k sobě lákal své latentní a někdy pak i opravdové milenky z jiných měst. Letos jsem se rozhodl vzít do Pohádkového lesa i svou manželku s dětmi. Manželka jej viděla již někdy před 11ti lety - tedy v době, kdy rozhodně nebyla mojí manželkou, na druhou stranu jsem však usoudil, že čas oponou trh a Pohádkový les je určen především dětem. A těch má moje manželka jako smetí. Vzali jsme tedy s sebou veškeré děti mužského pohlaví a šups busem do Bíliny. Tam se vystoupí na náměstí a vrací se v protisměru asi 50 metrů k pivovaru, v němž se nalézá oblíbené pivní a jídelní studio Na Rozcestí. Pak projdeme kolem nově zastřešeného zimního stadionu (možná to tak nové zastřešení nebude, nebyl jsem v těch končinách bratru 5 let) a kolem domů, v nichž bydleli v době za bolševika cikáni. Možná tam žijí i dnes, nepatřím mezi jejich časté návštěvníky. Za bolševika měli na střechách nápisy: BOKS, JUDU a ZÁPAS ŘEMKO-ŘÍNSKÍ, čímž místní obyvatelé asi naznačovali, jakým způsobem se budou bránit útisku ze strany gádžů, netušíc že v oné době utlačovali gádžové především sami sebe. Vystoupáme nepříjemnou frekventovanou cestou až na kopec zvaný Chlum, ne němž je jediná pozitivní věc, že v tamním nevzhledném sídlišti žije legendární bard Eda Červený. Toho můžeme i navštívit, nejsme-li blbec. Na kopci, ležícím napravo nás pak cestička zavede nejprve na dětské hřiště, jež nese nesmazatelný rukopis TVŮRCE pohádkového lesa. Tam se mohou děti zabavit na dřevěných autech, letadlech, buldozerech a jiných taškařicích, návštěvník může prolézti vpravdě surrealistickým bludištěm a pak vzhůru do pohádky. Uvítá nás nápis 'Vítáme Vás - Neubližujte nám'. Vzhledem k poničení některých postaviček se tím však některá lidská hovada však neřídí, za což je důrazně kárám. Pakliže chtějí něco rušit, ať si zajdou třeba do svých slizkých panelákových příbytků, a ty ať si vyruší třeba podle velkého vzoru v Chánově, to je ostatně jejich věc, ale ničit dílo neznámého Tvůrce určené dětem je u mne prasárna. V lese spatříme celou řadu známých pohádkových postaviček, jako např. známého skřítka neposedu s Meteoroložkou, Karkulku bez vlka, Macha a Šebestovou s pahýlem Jonatána, mystického Proroka a celou řadu figurek neznámých, jako jsou třeba Bokatý, Marťan, Fujaváci a jiní. Kdosi tam některé nápisy i doplňuje ventilujíc tak své komplexy, takže se třeba z Permoníka stal Spermoník z Modrovlásky Mrdovláska a lavička je označena nápisem Šoustací lavička. Proto bych doporučoval, aby to někdo zase přepsal, nebo brát sebou děti, které neumějí číst, případně si vymyslet nějaké výmluvy. Při návratu do Teplic jsme ve vlaku potkali další pohádkovou bytost, známého herce Jaromíra Urbana (viz foto). Je vidět, že si návštěvníci Pohádkového lesa odnášejí díl oné poetické atmosféry sebou domů. hRvN