u VESELÉ NAROZENINY - V pátek 9. 4. se ve velkém sále Krušnohorského divadla v Teplicích prezentoval amatérský divadelní soubor '4 pod peřinou'. Početnému publiku zahrál adaptaci francouzského filmu 'Veselé velikonoce', který si mnozí asi nejvíce pamatují jako jeden z těch nezapomenutelných snímků 's Belmondem'; název filmu byl autory obměněn jako 'Veselé narozeniny'. Zpočátku ukoptěné převypravování děje filmu v režii Jaroslava Hunky moc velkou zálibu neslibovalo. Trapná, zbytečně protáhnutá byla podle mne rádoby originální baletní přestavba scény. Herci se však rozehráli a komický děj postupně strhl i náročného diváka, který si musel uvědomit, že jde přeci jen o divadlo neprofesionální. Režisér Hunka, který se obsadil do hlavní role, mě jako Belmondův epigon svým sevřeným výrazem příliš nepřesvědčil, Zuzana Potočková v roli jeho partnerky hrála však celkem pěkně. Nepřehlédnutelný byl i 'štěk' teplického barda Radka Háska, který v roli žravého Jean-Pierra souboru vypomohl jako host. S kolegyní Musilovou jsme se ovšem shodli, že Radek hrál daleko lépe tehdy, když už ostatní hraní s oddychem zanechali - při děkovačce (při druhém vytleskávání vtrhl na scénu, zuřivě mával divákům, a až v půli jeviště, když se ohlédl, zjistil, že je na jevišti sám; při povinném předávání květin ženským protagonistkám představení jsme potom z jeho gestikulace zaznamenali, že by chtěl také kytku, ale takovou, z níž se dělají takové ty rourky …). V kuloárech se pak Radek netajil tím, že na scéně snědl o jeden chlebíček víc, než bylo ve scénáři, a že je tedy řádně přežraný. Pokud vás láká podívat se na soubor '4 pod peřinou' ještě v této sezóně, doražte 16. 5. anebo 20. 6. opět do Krušnohorského divadla, bude se zde prezentovat nejprve hrou '2 v 1, aneb Jak se bydlí v Čechách', a potom hrou 'Trosečník'. Jarobal
u UJD a UDG NA JEDNOM PÓDIU - Tradičně se v Národním (domě) poprvé od vydání posledního CD 'Rybí tuk' zastavili původem tepličtí, nyní pražští Už jsme doma. Legenda, co jezdí šňůry po USA a těší se velké vážnosti i oblibě. I když si troufám říct, že pár fanoušů od odchodu saxofonisty Jindry Dolanského ubulo, skalní to určitě neodradilo. To ságo bylo takřka polovina UJD a dalo se s nim snadněji ztotožnit i na na něm líp ulítnout. Zůstaly struny, blány a pro někoho možná drsnější sound, kerýmu by ňáký to ságo podle mýho jedině prospělo. Ale jinak pohoda, stížnosti stranou. Míra Wanek & co. hráli s nasazením a radostí umocněnou také slyšitelnou odezvou stran publika. Dvakrát se dokonce přidávalo a lidi vejskali i pro 3tí bonus. Někdo si dokonce připadal jako v 'Hollywoodu'... A možná proto, že Míra W. je kámoš se 'starym Jugim', tak jim UDG (kde bubnuje 'mladej Jugy') v úterý 13. dubna zahřejvali flek. A vono se to i hodí - UJD a UDG - co? Co k nim napsat? Mastěj čím dál tím líp, že líp už to snad ani nejde a ještě k tomu dělaj dobrou show. Za vrchol lze označit odmontování jednoho z bubnů a odevzdání v plén, čehož se nyní ujal sám pan ústecký primátor P. Gandalovič! A taxe těšme, co předvedou 29. 5. při svých 5tých narozkách v Circu a 18. 6. na Útulek festu 04, kterej zakončujou v předpůlnoční čas po Slobodný Európě a Garage T. Ducháčka. Emilio + foto
u V SOBOTU 17. IV. proběhl 13. ročník teplického - již věhlasného - potulně chlastacího pochodu, zvaného Memoriál Alexe Varfalviho, zasvěcený nejvýznačnějšímu teplickému notordovi. Účast byla tentokrát druhá největší v historii - přesně 90, nepočítám-li dva psy (i když nevím, jak ten cizí jezevčík, ale naše Ketynka pivo nepila). Na trase byly hospody: U Alfréda, z níž se startovalo o 11. hodině, Kůlna, Slávie, Florida, U Piráta, Trmotka, Aladdin, U Ptáčků, Šestidomí, Malá Hvězda, Velká Hvězda, F. C. Santos, U Netopýra, U Karla a Skalní Hrad, kam jsme dorazili víceméně s čelem pelotonu kolem 20. hodiny. Oproti dřívějším ročníkům dokončilo však letos pochod žalostně málo lidí - snad nejvýš třicet, i když spočítat je bylo v cíli i při tomto malém vzorku nad moje a číkoliv síly. To asi to sobotní slunce na hlavu. Asi dáme příště dětskou trasu - deset knajp a domů.
(pic) - prezident M.A.V.
u DĚJINY MĚSTSKÉHO DIVADLA V ÚSTÍ N. L. - 5. část - K dalšímu hudebnímu rozkvětu ústeckého městského divadla v sezóně 1924 - 25 přispěl mezi jinými i dirigent Josef Krips, později mezinárodně proslulý. Tehdy v Ústí nastudoval a uvedl vynikající repertoár. Vedle současných skladeb uvedl na scéně divadla Pucciniho operu 'Trittico', od Richarda Strausse balet 'Legenda o Josefovi', populární Verdiho opery 'Maškarní ples' a 'Trubadúr', Wagnerova 'Bludného Holanďana', 'Tannhäusera' a 'Valkýru', Bizetovu 'Carmen', Mozartův 'Únos ze Serailu', dvojprogram z Leoncavallových 'Komediantů' a Mascagniho 'Sedláka kavalíra'. Každá z nastudovaných oper měla nejméně 4 - 6 repríz. Velmi často byli angažováni prominentní pěvci jako hosté z Drážďan nebo z Prahy. Jejich vystoupení měla zaručit dobrou návštěvnost. Díky radikální deflační politice ministra financí Aloise Rašína nedošlo v Československu jako jediném, nástupnickém státě rakousko-uherské monarchie ke znehodnocení měny, a tak i pro špičkové umělce z Vídně, Berlína nebo Drážďan bylo angažmá v Ústí velmi lukrativní. Dalším významným dirigentem divadla byl Viktor Ulmann, který na jaře 1928 nastudoval s ústeckou operou v československé premiéře jazzovou operu 'Johny spielt auf' od Ernsta Křenka (foto). Křenkova opera byla extravagantní, v jejímž finále se na scéně objevuje dokonce striptýz. Byla ústeckými diváky přijata poněkud rozpačitě a velmi brzy byla z programu stažena. V podstatě již od r. 1920 začínají problémy s financováním divadla. Zaměstnanci uplatňují vyšší mzdové a sociální požadavky a celkově je provoz divadla deficitní. V městské radě dochází k vážným sporům. Leopold Pölzl klade důraz na potřebu kvalitního divadla i za cenu deficitu. Radní Schöppe (foto), později starosta, požaduje zrušení činohry a omezení opery. K deficitu přispívalo stále se prosazující kino a rozhlas. Část pravidelných návštěvníků odčerpalo nově otevřené divadlo v Teplicích. V l. 1923 - 24 dosáhla ztráta výše 1 miliónu Kč. Městské zastupitelstvo se rozhodlo provoz ve vlastní režii zastavit a divadlo až do další sezóny pronajmout. Z došlých žádostí uchazečů hovořilo nejvíce argumentů pro dosavadního ředitele Hüttiga. Ale i za jeho vedení docházelo ke sporům se zaměstnanci, objevovaly se neshody s městem, jež divadlo z části subvencovalo. Spory vyvrcholily tím, že pro sezóny 1929/30 a 1930/31 byl schválen jako nájemce divadla Franz Josef Delius z Brém. Ten vystupoval jako obchodník, při čemž udržoval i uměleckou úroveň. Objevovaly se také plány na spojení s jinými scénami, ale z toho nakonec sešlo. Ani Deliusovi se nedařilo hospodařit, kritizovala se i úroveň. Začalo se proto znovu jednat s Hüttigem, u něho byla záruka kvalitního divadla. V té době působil ve Vídni. Podařilo se mu získat finanční výpomoc. Dozorčí rada divadla také schválila pronájem své lóže paní Martě Schichtové za 25 tisíc Kč ročně. Paní Schichtová byla velkou milovnicí divadla a můžeme se domnívat, že leckterou částku pro provoz chybějící poskytla právě ona. Na jaře 1934 byl nově založen Divadelní spolek, který měl také přispět k vyšší návštěvnosti. Zvláštní zásluhy byly v tomto ohledu připisovány již známému sociálně demokratickému starostovi Pölzlovi, dále pak podnikateli Schichtovi. (Pokračování v červnovém čísle.) Mgr. Marie Peterková
u VÝBĚR PRAŽSKÝ ÚSTEČÁKŮM ZRAK VYTŘÍT UMÍ - Takhle: neni mi tolik, co kámovi Kloboukovi. I když je to samolitr mladej kluk, vo tom žádná, tak Pražskej výběr poslouchal, když já ještě... no vy víte. Ale zas jako prrr: ve věku příčuchu k bigboši, pouštěl si/mi fotřík v autě Výběr skoro furt, takže takový 'Na Václavskym Václaváku', 'Pražákům je hej', 'Zubatá', nebo 'Hrabě X' sem znal možná 'už' v rok (znovu)-vydání (1990) eponymního CD (LP nahráno ve studiu Čs. rozhlasu v Praze, 1982, ale vyšlo až v r. 1988!). Dost lidí ho zná taky jako 'Straka v hrsti'. Vč. vypsaných z něj kucí hráli snad všechny songy, tj. 11. A vo-tom taky jejich nová šňůra jako je. Vo voprášení 'starejch dobrejch' (nejlepších?) a opomenutí těch novějších např. z CD 'Běr' ('97). Z toho prej nehráli nic (řikal Klobouk - ale taky chodil pro pívo a na WC, takže to možná proslech...). A ústecký koncert ze čtvrtka 15. dubna 04? Jednim slovem: nářez! Sice mezi náma furt sou remcálisti (nerad bych ukazoval, ale např. takovej šéFredaktor, nebo Dan 'Éma'), kterejm se teďka blonďatej Kocáb už moc nezdá, ale esli voni náhodou nejsou až moc zaseklí... Lidi se do klíšský haly TJ Chemička spíš trousili, než by se stála fronta až nevim kam, ale rozhodně bylo v 19.30, kdy naběhla červenohlávka Zina s klukama Stereophonic Punx, slušně natlačíno (cca 800 lidí). Pódium chlapíci od pořádajících chlapíků z 3K MOTION (3k.inmotion.cz, poklona oboum Karlům, Kubovi a spol.) natočili na pravou stranu haly. Vstupovalo se - kupodivu - taky napravo, od hajzlíků, píp se Zlaťákem (20,- Kč, herdek!), stánku s muzikou Výběru a stánkem časopisu Report. Struktura postruhačů?: většinou postarší máničky a bigbíťáci, ňákej ten klempíř, hydrometeorolog, nezaměstnanej, student a taky kupa omladiny. Tu Michael Kocáb od mikrofonu poměrně často častoval slovem 'mládeži'. Ty postarší máničky byli slušně 'nacáklí' eše než to začlo, zřejmě to tak dřív chodívalo... Tepličanda Zina (www.zina.cz) s rodičema z Rusa je stejně taková jako mediální masírka - první CD a hned u Sony Music/Bonton, klipy na 'Óčku', zmasírovaný promo fotky, neujasněnej názor, prostě 'klasika českýho showbusinessu'... A chlapíci s ní hrající? Někdo z býv. litvínovských No Feeling, další nevim, každopádně držej masérskou basu a nijak se ani nesnažej vybočit. Jediněj, kdo jí s nima nedrží a chce bejt asi ještě 'slavnější', je jejich bubeník. To vám musí bejt jasný už při poslechu debutovýho CD, kde takřka minimálně mění tempa a hravě by to za něj zvlád kdejakej kompjůtr (třeba 'atáčko'). Na koncertě pak prej dělal chyby (poudal Klobouk. - A ten tomu rozumí. Bubnoval s metálistama i Rose'n'Kranz). Já poslouchal spíš texty, který se maj jako líbit (+- alá Avril Lavigne?) a moc o nich přemýšlet netřeba. Shodli sme se na tom, že taková Houba by to tam rozjela daleko líp a hlavně to má h(l)oub(k)u! Když už se bavíme o tom punku, kerej Zina popovějš produkuje. A po pauze očekávané stárs: Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (kytara, zpěv), Vilém Čok (basa, zpěv), Klaudius Kryšpín (škopky), tedy Pražskej (neof. stránky: staff.unreal.cz/~michal/pv/pv.htm) v původní sestavě! Hned jak na to vlítli, tak to vodsejpalo až do samýho konce (+-22.15). Odezva u lidí velmi příjemně překvapivá - hejkali, výskali, pískali, texty si békali, prostě naprostá xichtová spokojnost. Pecka střídala pecku, Kryšpín do toho dával taky pěkný pecky, Vilda řádil jak -náctiletej pankáč co chvíli vykopávající nožku do éteru, Michal P. s 'pankovou kudrlinkou' na hlavě soustředěně sólil a potencionální remcálisty o svých nepochybných kvalitách jednoho z nej CZ kytaristů jistě přesvědčil. A podnikatel Michael K.? Snad straka mu rozčechrala jeho blond háro, kerý pozdějš ulíznul na patku (-y), rukavičky střídavě sundaval a nasazoval, na triku se mu skvěl nápis Metal, do čehož M. jako zamlada pěl. Ani cigáro mu u mikrofonu přikurtovanym u huby nedělalo problém. Kousek textu zapomněl, k čemuž se i přiznal a to se cení. I ty klávesy měl v paži. Prostě ve formě. Všichni. Nemluvě o 2 pružných křovinatých tanečnicích. Svých '15 minut slávy' si prožila i jedna z (mladších) posluchaček 'první řady uprostřed'. Pozvána a za ruce vyzvednuta M. K. na pódium, měla možnost si do vybraných tónů značících 'bum, bác' po Michaelově boku kopnout do vzduchu a šlo jí to náramně. Ta holka měla nadhled, a to se mi líbí (pudem na kafčo/pívo?). Dav žadonil a tak dostal přidáno, 2krát. Do třetice všeho... nic, ale spokojnost náramná. Všichni, hlavně postarší máničky, se pak rozeběhli do svých domovů, popř. přilehlých putyk a já věřim tomu, že ještě dlouho mezi jednotlivými loky a výfuky kouře uslyšíme: 'Ty vole, byl tady Pražskej výběr!' Emilio + foto