(www.sweb.cz/cyklotour.usti)
CHCEME JEZDIT NAŽIVO!
I přesto, že jsme cyklistické vítání jara o týden posunuli, nebylo to ve vztahu k počasí na škodu. Na 50 oddílových a příchozích cyklistů tvořilo ten den zdaleka největší koncentraci cyklistického materiálu v Ústí n. L. Při minimálním odhadu 1 kola za 20 tisíc a to řada z nás má ty svoje stradivárky podstatně dražší, bylo možno na parkovišti vidět pohromadě skutečný milion. Pestrobarevný had, dominoval Střekovskému nábřeží a následně i střekovské dominantě, která se otvírala prvním turistům, byť zahraničním. Pak už následovala polabská jízda a průjezd úrodnými stráněmi nad Radobýlem. Způsob jak se opouští kolo předem (přes oblouky alias řidítka) předvedl Souki při ledabylém popojíždění právě zde. Podruhé - bez svého zavinění i o půl hodiny později, když byl katapultován řidičem škodovky, kterému se stala silnice pro tři auta a kolo příliš úzká. Všichni skončili tam, kde neměli - Souki na zemi a posléze v nemocnici, kolo ve škarpě a auto v poli. Výsledkem bylo nejen zničené kolo, ale také nepříjemný pocit, že když má řidič málo místa, cyklista je pro něj nejmenší překážka. Bože chraň nás myšlenky, že nejbezpečněji se cyklista cítí v hospodě. Zde sice nápady a trasy vznikají, jejich realizace se však musí odehrávat naživo a také naživo! Vykázat sportovní cyklistiku ze silnice je stejně úchylná myšlenka jako zavřít poštovní pobočky v prevenci proti loupežným přepadením, že pane šéfe dopravní služby. Teprve po zjištění, že Soukiho tělesná schránka je v pořádku, přičemž byl doma dříve než jeho kolo, jsme si mohli vychutnat zbylé kilometry probouzející se přírodou. Avizované bledule jarní, které cestou do Třebušína viděli všichni kromě mě, byly snad důkazem, že jaro je skutečně tady. Mir. Konopásek

OD MAJÁKU KE KOBERCI
Jen o málo méně se nás 17. dubna, v závěsu policejního majáku, vydalo přes Ústí na novou dálkovou jízdu Českým středohořím. Tento předvoj přináší výhodu uceleného průjezdu celé skupiny přes několik křižovatek, a tak se řidičům, kterým svítila zelená a přesto 'nesměli', srdečně omlouváme. Středohoří se vydáváme dobývat již v několika skupinách západním směrem přes Řehlovice a Velvěty. Od Bžan začínáme ukrajovat z nadmořské výšky blížící se Milešovky. Ta jen velmi opatrně prokukovala z nízké oblačnosti, stejně jako ostatní vrcholy podél trasy. Když se na 50 km zastavujeme ke krátkému bufetu, tělesné schránky rychle chladnou a vidina oběda v zahradní restauraci vyvolává utkvělé představy a touhy po zahradě vyhřívané. Krátká trasa (90 km) zde točí směr o 180o a návrat přes Třebenice, Velemín a Radejičín jim dává šanci, že nedlouho po poledni budou sedět v příjemném a teplém prostředí restaurace Na Rychtě. Směr hlavní trasy zůstává dle plánu. Několik km doprovázíme Ohři a když protáhneme pohybové ústrojí lázeňskou oblastí, přiblížíme se k místu, kde chybí onen kamenný kvádr, jenž se nachází pod Zlatou kapličkou. Sluneční paprsky začnou přibývat na intenzitě a polední doba je k naší radosti skutečně přeurčena k posezení v zahradní restauraci Mánes v Krabčicích. Kvalitativní ukazatele zde jsou splněny k naší spokojenosti a jasná obloha nás vyzývá k dokončení dálkové trasy. I v nízkém Polabí náhle sjíždíme v serpentinách ještě níže a po výjezdu z lesa nás jako nastoupená generalita zdraví 6 elektrárenských komínů. Naprostá pohoda končí až v Litoměřicích, kde se na 140 km opíráme do pedálů při stoupání na Pokratice. Bez většího oddechu zdoláváme i následný vražedný vrchol přes Varhošťské sedlo. Hubajda si odnáší cenu za horskou prémii, ostatním stačí vrcholové foto a požitek z dlouhého sjezdu. Nový koberec v barvě zelené trávy, na který vstupujeme v zahradní restauraci Na Rychtě, nás dovádí k cílové metě. 162 km s několika vrcholy bylo v souladu s požadavkem první jarní akce. Tou další je superdálkový Harrachov (300 a 200 km), který si zaškrtněte 29. května. Cyklotour jede svoji 14. sezónu! Mir. Konopásek