Konec 19. stol. přinesl významnou změnu, která se připravovala již několik let. Hospodářská krize v r. 1873 a dalších letech vedla ve svých důsledcích k zániku mnohých společností a uhelných podniků a dala podnět k první velké koncentraci. V Severočeském hnědouhelném revíru se staly jádrem tohoto procesu 2 největší společnosti: Mostecká - kolem r. 1900 vlastnila důlní komplex o výměře více než 2.500 ha na Mostecku a asi 1.500 ha uhelných slojí o mocnosti 30 i více metrů na Chomutovsku. Těžba ze šachet společnosti činila ročně zhruba 4 mil. tun. Severočeská společnost měla téměř 3.000 ha uhelných slojí a s účastí na dalších důlních podnicích těžila ročně 2.100.000 t uhlí. Státní doly těžily jen asi 800 tis. t ročně a ostatních 35 podnikatelů mezi 50 až 500 tis. t. Těžařstvo Lomských dolů (Gutmann a Pechar) mělo roční těžbu kolem 1.350.000 t. Vraťme se přímo do Ústí n. L. V r. 1876 tu bylo 33 velkoobchodníků uhlím, nebo uhelná zastupitelstva. Nevýznamnější byl Nostic v Předlicích (Bergdirection), Westphalen ve Vyklicích, chabařovická ‘Austria’ a ‘Saxonia’ a Pražská obchodní společnost. Jiné firmy: von Aue, Bail, Berl, Gundlach, Konvalinka, Plundrich, Klepsch, Jaritz, Jista, Mackalitzky, Nothdruft, Reitler, Scholz, Zdunovský aj. Dále světoznámé firmy Ed. J. Weinmann a Ignatz Petschek. Jakob Weinmann se narodil 25. září 1852 v Dobré u Kladna. Pocházel z chudé rodiny drobného židovského obchodníka. Vzdělání získal na nižší reálce a obchodní akademii v Praze. Do Ústí přišel v r. 1874 prakticky bez finančních prostředků. Téhož roku převzal ústecký obchod uhlím Pražské obchodní společnosti (ve stáří 22 let!), kterého byl vedoucím a založil svoji pozdější slavnou firmu. Zakrátko se stala obrovským koncernem ovládajícím středoevropský obchod hnědým uhlím. Firma Ed. Jakob Weinmann se kapitálově účastnila v mnoha dolech severočeské hnědouhelné pánve, sokolovské pánve, dolech na kamenné uhlí v okolí Plzně a Kutné Hory a dalších podnicích. Vybudováním labského uhelného překladiště získal pro české uhlí rozsáhlé exportní možnosti. Zasloužil se o proniknutí českého uhlí po vodě i dráze. V jeho ústecké kanceláři bylo zaměstnáno přes 100 pracovníků. Podnikatelskou činností získal značné bohatství a stal se velice štědrým mecenášem nejrůznějších veřejně prospěšných podniků města. Spolu s manželkou Louisou financoval stavby městského sirotčince a nalezince, domova pro šestinedělky, slepecké školy. K nejrozsáhlejším Weinmannovým investicím patří financování stavby městské knihovny a stavba tuberkulózního sanatoria Na Kabátě. Zemřel 6. října 1928 v Ústí n. L. Helena Borská