aneb 'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...' 21. 9. - 25. 9. 03 = NORSKO (loď HURTIGRUTEN) - Poslední den ve Voldě a první lodní začíná dost hekticky, neb zaspíme a máme 20 minut na dobalení, rozloučení a přiblížení směr Alesund (r. 1904 spáleno, obnoveno v ‘Art Nouveau stylu’). V přístavu hlavního města provincie More og Romsdal se spolu s Olavem a Mickeym nalodíme ve snad nejznámějšího turistického brázdiče norských vod - x-patrový kolos Hurtigruten. Při snídani (aneb švédský, pardon, norský stoly od +-7 do 10h ráno) mám pocit, že z ní v mym žaludku moc nezbude - mořská nemoc se však nekoná, i když častý pohupování ze strany na stranu dá čéku zabrat (kór jednomu pasažérovi-násoskovi). Vršek lodi nabízí mj. saunu, posilovnu a venkovní bazén se dvěma výřivkama - nic z toho neušlo naší pozornosti, byť venkovní teplota nabádá spíš k bundě a čepici. Při odchodu ze sprch se také seznámíme s Němkama Annou a Stefi, které v Norsku studují a momentálně nás zvou do sauny, což Olava mírně řečeno překvapilo… To už se nacházíme v oblasti 16 km dlouhého Geiranger fjordu (nejhlubší místo 360 m, nejužší 500 m), jednoho z nejpopulárnějších turistických míst. ‘Hory se tu noří do hloubky cca 1700 m a hojné vodopády vytváří úžasné vodní sochy - plastiky podél pobřeží.’ Ve snad každé turistické brožuře najdete také jeden z nejkrásnějších vodopádů ‘Sedm sester’ (De syv sostre) - nám se ale zdálo, že jich bylo tou dobou 6 a půl, jak trefně poznamenal Mickey. Na konci bočního ramene Storfjordu se nachází letovisko Geiranger. Právě naň sme v červenci s Grétou koukali a to z jedné z vyhlídek, kam vede tzv. ‘Zlatá cesta’ (Golden Route) složená z ‘orlí cesty’ (Ornevegen) a ‘cesty trollů’ (Trollstigvegen), aneb profláknuté strmě šplhající (mega)klikaté silnice. Hurtigruten se téhož dne vrací z5 do Alesundu, v němž se definitivně rozloučíme s americkým kamarádem + naším hostitelem a jakýmsi ‘norským tátou’ Olavem. Těžko zapomenout jeho poslední slova, kdy se už v dáli otočil a vyslal poselství ‘STOP SMOKING!’. A dočkal se - cca 1/2 roku nato přestal Mychadlo, pár měsíců po něm i já. Tím pádem bychom se zas my mohli dočkat Olavovi návštěvy v Čechách - podmínkou bylo, že dorazí, až se jeden z nás bude ženit, nebo až přestanem kouřit… (Vida, únor 2005 přichystal několikero telefonátů na toto téma - uvidíme (se?) v červnu t. r.) Kajuta pro dva s TV, telefénem, ledničkou, trezorem a samozřejmě sprchou a hazjlikem - to si necháme líbit! Splachovací systém nám sice po pár dnech musela vysvětlit pokojská, náčko aspoň byla ňáká sranda. První večerní zastávkou na trase podél západního pobřeží k Severnímu mysu, resp. norsko-ruské hranici (Kirkenes) se stalo městečko Molde (www.visitmolde.com, nejznámější akce = tradiční jazz-fest). Půl hodinky na průzkum trávíme okukováním přístavu, zavřených krámků, kostela a focení např. u busty Bjornstjerna Bjornsona (1832 - 1910), autora slova norské národní hymny. Do půlnoci klábosíme s Annou a Stefi na palubě s výhledem na moře a míjené objekty, bysme se s kolegou shodli na tom, že pokec tak trochu vázne a 2x fešný zrovna taky nejsó (ale známe i hezký Němky). Vlny šplíchaj o kajutní okýnko a já přemejšlim, co všechno sme dosud prožili a co nás třeba ještě čeká - další 4 dny na lodi, potom toužený cíl a cca 1200 km dlouhá štreka stopem zpátky po E 55. Že nahoře bude taková kosa a ‘posezónní stop’ dost často na pár hodin, nikdo z nás ještě netuši
(POKRAČOVÁNÍ
PŘÍŠTĚ) Emilio (emiliod@seznam.cz)
a Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)
0. díl Vikingské anabáze 1. díl Vikingské anabáze 2. díl Vikingské anabáze 3. díl Vikingské anabáze 4. díl Vikingské anabáze 5. díl Vikingské anabáze 6. díl Vikingské anabáze 7. díl Vikingské anabáze 8. díl Vikingské anabáze 9. díl Vikingské anabáze 10. díl Vikingské anabáze 11. díl Vikingské anabáze 12. díl Vikingské anabáze 13. díl Vikingské anabáze 14. díl Vikingské anabáze 15. díl Vikingské anabáze
21. 9. - 25. 9. 03 = NORSKO (loď HURTIGRUTEN) - Poslední den ve Voldě a první lodní začíná dost hekticky, neb zaspíme a máme 20 minut na dobalení, rozloučení a přiblížení směr Alesund (r. 1904 spáleno, obnoveno v ‘Art Nouveau stylu’). V přístavu hlavního města provincie More og Romsdal se spolu s Olavem a Mickeym nalodíme ve snad nejznámějšího turistického brázdiče norských vod - x-patrový kolos Hurtigruten. Při snídani (aneb švédský, pardon, norský stoly od +-7 do 10h ráno) mám pocit, že z ní v mym žaludku moc nezbude - mořská nemoc se však nekoná, i když častý pohupování ze strany na stranu dá čéku zabrat (kór jednomu pasažérovi-násoskovi). Vršek lodi nabízí mj. saunu, posilovnu a venkovní bazén se dvěma výřivkama - nic z toho neušlo naší pozornosti, byť venkovní teplota nabádá spíš k bundě a čepici. Při odchodu ze sprch se také seznámíme s Němkama Annou a Stefi, které v Norsku studují a momentálně nás zvou do sauny, což Olava mírně řečeno překvapilo… To už se nacházíme v oblasti 16 km dlouhého Geiranger fjordu (nejhlubší místo 360 m, nejužší 500 m), jednoho z nejpopulárnějších turistických míst. ‘Hory se tu noří do hloubky cca 1700 m a hojné vodopády vytváří úžasné vodní sochy - plastiky podél pobřeží.’ Ve snad každé turistické brožuře najdete také jeden z nejkrásnějších vodopádů ‘Sedm sester’ (De syv sostre) - nám se ale zdálo, že jich bylo tou dobou 6 a půl, jak trefně poznamenal Mickey. Na konci bočního ramene Storfjordu se nachází letovisko Geiranger. Právě naň sme v červenci s Grétou koukali a to z jedné z vyhlídek, kam vede tzv. ‘Zlatá cesta’ (Golden Route) složená z ‘orlí cesty’ (Ornevegen) a ‘cesty trollů’ (Trollstigvegen), aneb profláknuté strmě šplhající (mega)klikaté silnice. Hurtigruten se téhož dne vrací z5 do Alesundu, v němž se definitivně rozloučíme s americkým kamarádem + naším hostitelem a jakýmsi ‘norským tátou’ Olavem. Těžko zapomenout jeho poslední slova, kdy se už v dáli otočil a vyslal poselství ‘STOP SMOKING!’. A dočkal se - cca 1/2 roku nato přestal Mychadlo, pár měsíců po něm i já. Tím pádem bychom se zas my mohli dočkat Olavovi návštěvy v Čechách - podmínkou bylo, že dorazí, až se jeden z nás bude ženit, nebo až přestanem kouřit… (Vida, únor 2005 přichystal několikero telefonátů na toto téma - uvidíme (se?) v červnu t. r.) Kajuta pro dva s TV, telefénem, ledničkou, trezorem a samozřejmě sprchou a hazjlikem - to si necháme líbit! Splachovací systém nám sice po pár dnech musela vysvětlit pokojská, náčko aspoň byla ňáká sranda. První večerní zastávkou na trase podél západního pobřeží k Severnímu mysu, resp. norsko-ruské hranici (Kirkenes) se stalo městečko Molde (www.visitmolde.com, nejznámější akce = tradiční jazz-fest). Půl hodinky na průzkum trávíme okukováním přístavu, zavřených krámků, kostela a focení např. u busty Bjornstjerna Bjornsona (1832 - 1910), autora slova norské národní hymny. Do půlnoci klábosíme s Annou a Stefi na palubě s výhledem na moře a míjené objekty, bysme se s kolegou shodli na tom, že pokec tak trochu vázne a 2x fešný zrovna taky nejsó (ale známe i hezký Němky). Vlny šplíchaj o kajutní okýnko a já přemejšlim, co všechno sme dosud prožili a co nás třeba ještě čeká - další 4 dny na lodi, potom toužený cíl a cca 1200 km dlouhá štreka stopem zpátky po E 55. Že nahoře bude taková kosa a ‘posezónní stop’ dost často na pár hodin, nikdo z nás ještě netuši