- Během 60ti let existence uspořádala ústecká knihovna některé akce, k nimž se hodí přívlastek ‘neobyčejná’, ‘mimořádná’ či ‘pozoruhodná’. Hodně se o nich hovořilo a psalo nejen v ústeckém, ale i v celostátním tisku a byly dávány za vzor knihovníkům v jiných krajích. Mezi takové lze zařadit hlasitá čtení, s nimiž ústečtí knihovníci začali v 1. pol. 50tých let. Zpočátku se četly jen krátké pasáže, později se prodlužovaly až na 2hodinová čtení. Např. jedno čtení knihy Fraňa Krále Cesta zarúbaná trvalo 90 až 120 minut. Nejvíce si je pochvalovali zaměstnanci Karka, kteří trpěli zrakovými poruchami. První ředitel ústecké knihovny dr. František Hejl na to vzpomínal: ‘Místem hlasitého čtení byl Ústav nevidomých v Ústí a předčitatelkou pracovnice knihovny Věra Kulišová. Bylo velmi oblíbené a Kulišová musila i na ples nevidomých, i tam ji chtěli mít mezi sebou.’ Čtení se však líbila i dětem. Ty braly ústecké knihovnice o prázdninách do přírody a četly jim z knih venku. V r. 1953 navázali knihovníci spolupráci s Ústeckými drahami a národním podnikem Knihou. Půjčili si od dráhy vyřazený taneční vagón, nechali jej upravit, pořádali v něm výstavky a jezdili s ním po Ústeckém kraji. S cestujícími besedovali o literatuře a o vystavených knihách. Hovořili např. o titulech Příběh opravdového člověka či Agronomka Nasťa. Železniční vagón zajížděl i do míst od Ústí n. L.dost vzdálených, což začalo knihovníkům komplikovat život. Požádali proto kolegy ze vzdálenějších míst o pomoc. Dr. Fr. Hejl zhodnotil akci slovy: ‘Ústečtí pracovníci provedli ve voze celkem 22 listopadových besed za účasti 25 (nejmenší) až 120 (největší) osob na 1 besedě. Správou Ústecké dráhy byla činnost kladně zhodnocena a pracovníci (Kloučková, Stropnický, Hejl) byli odměněni životopisnými sborníky Antonín Zápotocký.’ V r. 1955 se ve vagónu navíc přehrávaly sovětské desky a prodávaly originály i překlady sovětské literatury. O 11 let později na sebe knihovna upozornila soutěží ‘Co víš, povíš’. Připravila ji společně s pionýrským domem a trmickým muzeem jako vědomostní soutěž pro 3členná družstva 8. tříd. Probíhala v malém sále Domu kultury, měla konferenciéra a odbornou porotu i obálky s otázkami z oboru chemie, literatury a historie ústeckého okresu. Předcházely jí besedy v muzeu i knihovně a ta díky nim získala řadu nových čtenářů. V 1. roč., který proběhl v r. 1966, soutěžil také autor těchto řádků. Pamatuje si, jak mu spolužáci fandili, protože 1. cena byla mimořádně hodnotná, i jak byli nadšeni, když ve 4 kolech porazil všech 13 soupeřů a vybojoval pro celou třídu zájezd do Prahy. V pozdějších letech však děti chuť prověřovat si znalosti jakoby ztratily a do soutěže ‘Znáš své město’ připravené knihovnou v r. 1999 se přihlásilo jen 10 žáků z celého Ústí. Většího počtu účastníků tak knihovna dosahuje až při organizaci Psaníčka, literární soutěže pro žáky 6tých až 9tých tříd. Té se zúčastňují i děti z ostatních krajů, takže porota vždy jednou za 2 roky posuzuje ke 2 stovkám prací. Vítěz však už nevyhrává zájezd do Prahy, ale praktické encyklopedie a slovníky. Za mimořádně úspěšnou akci lze považovat i Noc s Andersenem. Knihovna ji poprvé uspořádala v březnu 02 a ukázalo se, že budova v ulici W. Churchilla je pro nocování dětí i pro hledání pokladu ve tmě ideálním místem. V posledních letech se tu přespává již několikrát do roka a děti se na to velmi těší. Kde jinde by se totiž setkaly s kocourem v botách nebo zaječím doktorem jako v r. 2002, vodnicí jako v r. 2003, či s Křemílkem a Vochomůrkou jako v r. 2004? (abr)