SOUL INVENTION - ‘Reconcile With Pain’ (Soul Invention 04) - Vzpomínáte si na Ayerdall? Jeho pětinová reinkarnace v osobě kytaristy Tomáše Eislera, autora veškeré muziky, vešla v tělo seskupení SOUL INVENTION (www.soulinvention.info), ústecké hardrockové kapely, v níž dále působí Michal Pižl, zpěvák a autor všech textů, Zdeněk Bořil na basovku, Richard Scheufler na bicí a klávesák Jan Seibt, pod jehož copyrightem demáč vyplul na světlo bóží. Kdo si pamatuje Ayerdall a jeho tah na branku, snad si taky vybaví, že zběsilost jeho projevu šla z více než 50 procent na vrub charismatické frontmanky Zuzany Fenglové (kde je jí koneček - vou-u-ůůůů!). Tohle opravdu NENÍ Ayerdall, ale zase o to víc by na to mohly letět holky, když tu hrajou samí chlapi. Muzikantsky těžko lze něco zásadního vytknout. Nasazení ne že by bylo menší, ale je to prostě celý takový klidnější, spíš střednětempový, jakoby víc smířený se světem (ostatně vždyť si přeložte název celku). Hlavně mě vzala sólovka a basovka - kdo dělal tyhle aranže, namrskal to sem opravdu s citem pro drobnokresbu, kontrast a zvukomalbu. Nevím, jak jinak nazvat boostery, než ‘příjemný’ a melodie výrazný, zapamatovatelný, aniž vlezlý. Dejchne na vás doba před 30ti lety, když se ještě hrálo TAKY pro radost a ne JEN pro prachy. Jednou vám to může připomenout starý Sabbathy z dob ‘Paranoidu’ (první skladba ‘Who We Are’), pak třeba Uriáše (3tí a titulní ‘Reconcile With Pain’), ale taky třeba Párply v předgillanovském období (‘You Spit On me’), Halloween, Budgie… a jiný party tý doby. Zpěv sice původem do české kotliny asi zařadíte, ale zas nějak trapný prohřešky proti anglický výslovnosti se nekonají. A co je asi nejdůležitější - i když se skladby jedna druhé stylově hezky drží, jsou každá jiná a nuda se ani po 17 minutách nedostavuje - naopak mi bylo líto, že placka nepokračuje. Nezbývá než se těšit na opravdový CD… jestli se to teda povede realizovat, což bych jim hodně přál, protože je to i při relativní vyčerpanosti žánru zajímavá hudba, nejen technicky zvládnutá, jak už dnes předvádí kdekdo, ale kupodivu i nápaditá, barevná, prostě našinci, co už něco slyšel, i po těch letech potěšení přinášející. A to je dnes už pro mě u novejch kapel většinou příjemně šokující. Yarda Pichlík

ARASHIT - ‘Binládinova kouzelná flaška’ (miniCD 04) - Takhle malé Cdčko jsem vlastně jako demáč dostal do ruky podruhé. Poprvé jsem dostal jakousi grindovou kapelu, která měla reportoár dlouhý 3 vteřiny, což mi přineslo nemalé problémy, jelikož sem to skoro ani nestihl uslyšet. Takže jsem se modlil, aby tohle bylo delší. A je to delší. O celé 2 písničky. Deska ‘Binládinova kouzelná flaška’ je fakt zajímavým důkazem toho, že v Ústí n. L. fungují vskutku undergroundové kapely, čímž mám na mysli opravdovej underground. Kam se hrabou takzvaní punkoví rebelové ze skupin Rose Means Rose, Brajgl, Zformy nebo třeba Houba? Tohle je opravdová sklepní podzemní mjůzika. První píseň se nese v gotickém duchu a jmenuje se ‘Hra osudu’. V této poloze se kapela trochu přibližuje o trochu známějšímu XIII. Století, avšak ‘století’ jsou o mnoho méně uvěřitelní. Naopak Arashit (www.arashit.wz.cz) zde působí zcela upřímně, jasně a také hodně přesvědčivě. Zpěvu příliš nerozumím, ale vzhledem ke kvalitě muziky snad žádné obavy o dokonalosti textu nepřichází na mysl. Po kvalitní gotické muzice následuje ‘Blues podvedeného chlapečka’. No nechci bejt svině, ale mně to teda jako blues moc nepřišlo. Spíš bych řekl, že by se to mělo jmenovat ‘Chaos-rock-bigbít-‘punk’-Bonifanti-hardcore podvedeného chlapečka’. Ale to je samozřejmě věc názoru. Myslím, že potenciální hit to rozhodně je a vůbec nad tím dále nepřemýšlím a šmitec. Poslední věc, kterou kapela nahrála asi ‘Na veřejnym záchodce’ netřeba představovat, jelikož video jste k ní měli možnost vidět snad ve všech televizních stanicích nejen na tomto světě. Na desce jsou sice jen 3 písně, ale kapela naprosto dokonale dokazuje heslo ‘málo je někdy více’, čímž chci říct, že při poslechu se budete nudit rozhodně o dost více, než málo. autor: Petr Bejkovec - Duchcov (petr.bejkovec@seznam.cz)