Mezi významného osobnosti rozhodně patří univerzitní prof. PaedDr. Jaroslav Brožek, CSc. Výtvarný pedagog, malíř, grafik a autor řady odb. výtvarných publikací. Od r. 1959 žije a působí v našem městě. Narodil se 6. 2. 1923 v malé vesnici Kněževes na Českomoravské vysočině. Byl nejstarším ze 4 sourozenců - chlapců. Otec měl v Kněževsi obchod se smíšeným zbožím a k tomu se zabýval ještě prodejem dřeva ve velkém. Maminka se starala o početnou domácnost. Rodiče to rozhodně neměli snadné. Nejdříve Jaroslav chodil do místní jednotřídky, pak pokračoval na měšťanské škole v blízké Olejnici. Po přestěhování rodiny do Letovic se měnila i školní docházka. Rozhodující bylo studium na reálném gymnáziu. Nejvíce na něho zapůsobil prof. Bohdan Lacina, který vyučoval kreslení. Dodnes si ho velmi váží a vzpomíná na něj. Maturoval v pohnutých dobách r. 1943, a to v Boskovicích. Rodiče chtěli, aby se stal lékařem nebo právníkem, ale poslechli rady prof. Laciny. Nejdříve však došlo k totálnímu nasazení - na 2 roky do továrny v Boskovicích. Dojížděl z Letovic vlakem. Skončila válka, a tak mohl konečně odjet studovat do Prahy. Rozhodl se pro studium profesury kreslení. Nejdříve na ČVUT, později na Pedag. Fakultě Univerzity Karlovy, kde studia dokončil. Jednalo se o VV, modelování a deskriptivní geometrii. Promoval v r. 1949. Vzpomíná na spolužáky té doby: Karel Malich, Pavel Suchdolák a Dalibor Chatrný. Změnil se i jeho osobní život - v r. 1948 se oženil. Po dokončení se dostal do Ústeckého kraje - do Teplic. Umístění na sever - do kraje průmyslu a hornictví - nikdy nelitoval, naopak si prostředí oblíbil. Zaujalo ho množství uměleckých památek. Toto kulturní bohatství procestoval na kole a neusiloval dostat se jinam. V Teplicích působil téměř 10 let, z toho 1 rok na 4. střední škole, po roce odešel na gymnázium (opět jen na 1 rok) a další bylo Pedagogické gymnázium, později název změněn na Střední pedagogickou školu. Rád na školu vzpomíná, byla výborná, dobře se zde učilo. Došlo i k dalším změnám. Narodili se mu 2 synové (Ivo a Aleš) a dcera Renata. V r. 1959 přechází do Ústí, kde vznikal Pedagogický institut a v něm se zaváděla výtvarná výchova jako studijní předmět, a to byl jeho úkol. Institut se měnil z 2letého na 3letý až na 4letý. Od r. 1964 je v Ústí už Pedagogická fakulta, kde je J. Brožek odborným asistentem. Nastalo nadějné období. V r. 1968 se podařilo uskutečnit studijní zájezd do Itálie (společně Bohuslav Maleček - vedoucí Katedry VV a Frant. Šalanský). Byly to krásné zážitky. O to horší byl návrat do okupované země. Uveďme si ještě publikační činnost autorského kolektivu - B. Maleček, Miroslav Houra a J. Brožek se seznámili se ještě za Brožkova působení v Teplicích na výstavách, dali se dohromady a společně vydali první učebnice pro výtvarnou výchovu v 7., 8., 9., roč. ZDŠ (vydalo SPN 1963 - 69). Spolupracovalo se jim výborně, rozuměli si. Všichni byli do výtvarné výchovy a do kumštu doslova ‘zažráni’. Domnívali se, že je před nimi výtvarná kariéra. Ale přišel r. 1970, kdy byl J. Brožek z politických důvodů vyhozen (nakonec vysloven zákaz výkonu učitelského povolání). V r. 1972 musel PF - Katedru výtvarné výchovy opustit (odešlo z ní 7 vysokoškolských učitelů). V profesionálním životě nastal velký zlom. Mění se i jeho osobní život. Na začátku působení v Ústí se rozvádí a poté (1967) se znovu oženil. V následujícím roce se narodil syn Jan a v r. 1972 dcera Ivana. J. Brožek odešel do manuálního zaměstnání - REPRO - komunální podnik, který se staral o výzdobu města. B. Maleček - pracoval v družstvu Kontakt. M. Houra se dal na volné podnikání. Na období v Repru vzpomíná J. Brožek v dobrém, byly tam velice slušné pracovní vztahy. Nikdo však nevěděl, kdy dojde k nějakým změnám. Také nemohli publikovat. Knihy, které vznikly, mohly být v 70. a 80. letech vydány jen pod jiným jménem. Z prof. J. Brožka se stal teoretik výtv. výchovy a teoretik barvy. Jeho publikace podepsal např. kolega Hron (Jak namalovat krajinu) dále Ivana Brožová - učitelka M a VV na 2. st. a manželka (Barva a obraz, Dobrodružství barvy). Paní Ivana měla pro jeho činnost velké pochopení, starala se o domácnost a o všechno všední kolem. Bez této pomoci by jeho práce nebyla možná. Účastnil se jako teoretik barvy 16ti mezinárodních kongresů o barvě (např. Luzern, Drážďany, Stockholm, Budapešť, Berlín, aj.) Bylo složité vyjíždět, ale podařilo se to. V té době také vystavoval - v Osvětové besedě na Bukově, ve Výstavní síni na S. Terase, v Teplicích, Brně, Trmicích, v Boskovicích. Věnoval se i výtvarným kroužkům grafiky a malby. Pořádal přednášky. Obrat nastal v l. 1989 - 90. Po rehabilitaci se vrátil na Katedru VV, kde působí stále. Situace byla nejdříve složitá. V r. 1990 získal v Brně doktorát pedagogiky, v r. 1992 titul profesora (opět v Brně) v teorii barvy. Současně i doktorskou hodnost. Hojně pokračuje i v publikační činnosti. Jen některé příklady: V r. 1999 vyšla kniha ‘Výtvarné Ústí’ je to Kronika výtvarného života v Ústí n. L. ve 20 stol. (1918 - 98) - velmi důležitá pomůcka k poznávání ústeckých výtvarníků a jejich tvorby. Další publikace: ‘Obrazy a barvy’ a ‘Uvedení do práce s barvami’. V síni E. Filly představil své malování v r. 1998. Zatím poslední je ‘Výtvarná výchova a barva’, vydáno 2004. Samozřejmě je od r. 1990 členem Unie výtvarných umělců Ústecka, členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, byl prezidentem České sekce INSEA - International Society for Education of Art = Mezinárodní sdružení výtvarných pedagogů a členem dalších organizací. V r. 2000 se mu podařilo získat akreditaci pro doktorské studium na Katedře výtvarné výchovy. Zkušenosti a znalosti předává posluchačům. Je to člověk pracovitý a neobyčejně skromný. Sám říká, že prožíval opravdu pohnutý život, ničeho však nelituje. Odborné publikace píše řád, je to vždy důležitý moment. Ať se panu profesorovi nadále daří. Mgr. Marie Peterková