V pondělí 18. 4. vzpomeneme nedožitých narozenin významného ústeckého architekta Jana Gabriela. Narodil se r. 1911 v Hradci Králové. I jeho otec - Jan Gabriel st. (1877 - 1915) - byl nadějným architektem. Podle jeho projektu byla postavena budova dnešní ZŠ v Hronově, další stavby v okolí i v Hr. Královém, kde působil. Zemřel uprostřed tvůrčích aktivit po dlouhé těžké nemoci ve věku 38 let. Vdova Božena Gabrielová se vrátila se 3 dětmi k rodičům do Hronova. Při výchově jí v době 1. sv. války pomáhala celá rodina. Jan byl dítětem prostředním. V Hronově chodil do obecné školy, měl výborný prospěch, a tak pokračoval na gymnáziu v Náchodě. Stejně jako otec zvolil po maturitě studium architektury při Vysokém učení technickém v Praze (1931 - 37). Po vojenské prezenční službě (1937 - 39) nastoupil 1. července 1939 jako samostatný projektant u firmy Freiwald - Böhm v Praze - Karlíně. Ing. arch. Jindřich Freiwald spolu s ing. arch. J. Gabrielem získali 1. cenu v soutěži na divadlo v Poděbradech. Odměnou za tento úspěch byl J. Gabriel 27. října 1939 poslán do tehdejší Persie. Jel posledním vlakem vypraveným z protektorátu tímto směrem. V Teheránu pro svou firmu připravil s naším předním scénografem a výtvarníkem Františkem Muzikou (1900 - 74) projekt dostavby šáhovské opery. Po dokončení prací se do protektorátu už nevrátil. Přijal zaměstnání u Societé Iranieenne Škoda v Teheránu. Stačil zde během krátkého pobytu realizovat řadu významných prací. Týkalo se to Justičního paláce v Teheránu a budovy hotelu v šahovských lázních v Balborsánu. Další významnou etapou byla služba v zahraniční armádě během 2. sv. války. Přihlásil se jako dobrovolník 1. července 1941. Odveden byl až 23. února 1942 v Teheránu. Byl zařazen k 200. čs. východnímu lehkému protiletadlovému pluku. S jednotkou se v 1. pol. r. 1943 zúčastnil obrany Tobruku. Fašistické letectvo útočilo na přístav, který byl cílem i východiskem britských námořních konvojů, fronta se nacházela v hlubokém zázemí. Čs. lehký protiletadlový pluk se spojil s Čs. výcvikovým střediskem a společně 5. července odpluli do Velké Británie, 11. srpna 1943 přistáli v Liverpoolu. J. Gabriel je zařazen k motopraporu, který byl součástí Čs. samostatné obrněné brigády. Ve V. Británii absolvoval mj. i britský kurz parašutistů v Ringway u Manchesteru (5. - 18. 9. 1943). Od 1. září 1944 se s jednotkou přesouvá do Francie, kde se zúčastňuje obléhání německé posádky v přístavu Dunkerque. Jako velitel čety byl při bojových akcích těžce zraněn. Po uzdravení se vrátil zpět na frontu. Konec války ho zastihl v Belgii. Byl povýšen do hodnosti poručíka pěchoty v záloze. Do Československa se vrací 9. května 1945 - s motopraporem. Čs. samostatné obrněné brigády, s jednotkou je umístěn do Nepomuku v záp. Čechách. Po propuštění z armády nastupuje jako plánovač investiční výstavby a později jako vedoucí projektového oddělení výstavby sídlišť v Záluží u Mostu. Úspěšně se zúčastnil mnoha soutěží. V r. 1946 získával zkušenosti pro výstavbu kolektivního domu v Litvínově - na studijní cestě ve Švédsku a v Anglii. V r. 1947 se oženil. S rodinou žil v Litvínově. Narodili se 2 synové: Jan (1948) a Michal (1949). O 7 let později s rodinou se stěhuje do Ústí n. L. Sám zde již pracoval od r. 1952 jako vedoucí technického oddělení ve Stavoprojektu, později jako vedoucí ateliéru. Poté přijímá práci v Krajském projektovém ústavu, dále v Pozemních stavbách ve funkci vedoucího projektanta. V r. 1962 získal (s arch. Fleischerem) cenu na sídliště S. Terasa a 1965 obdržel (spolu s arch. Emingrem, Bergerem a Kocem) 1. cenu v celostátní 2fázové soutěži na přestavbou centra Ústí n. L. Je uznávaným odborníkem a autoritou. Dne 30. listopadu 1965 se vrací do Krajského projektového ústavu a zároveň se stává hlavním architektem města Ústí n. L. Snažil se o určitou ideu města, své názory říkal otevřeně. Útvar hl. architekta v Ústí byl prvním, který byl v republice založen, J. Gabriel mu zasvětil veškeré znalosti a zkušenosti. Začala se uskutečňovat určitá koncepce vývoje města, byla však přerušena a nedokončena. V r. 1968 se velmi angažoval ve vedení Svazu architektů, odsoudili vstup sovětských vojsk. Útvar udržel velmi dlouho, i přes nepříjemnosti, které nastaly, chtěl ve složité době práci dokončit. Byl optimistou - věřil, že existuje lepší svět, když byl o správnosti svých názorů přesvědčen, vášnivě o věci diskutoval až do konce. Jeho význam pro město je nedoceněný. Stále se můžeme obdivovat jeho projektu a realizaci budovy Magistrátu na Lidickém náměstí (Kulturní památka č. 1. v Ústí n. L. - dokončena v r. 1961). V r. 1970 byl poslán do důchodu. Náhlé přerušení aktivní práce nesl velmi těžce. Jeho odstavením od architektonické činnosti nastala určitá bezkoncepčnost. ÚHA pozvolna ztrácel vážnost a nakonec byl zrušen. Pracoval jako důchodce v Ústavu racionalizace ve stavebnictví. Důležité pro něho v té době bylo, že v jeho práci v našem městě pokračuje syn Michal, který je také ing. a ak. architektem. Drží rodinnou tradici, zásadně ovlivněn otcem, jak sám říká. Ing. arch. Jan Gabriel zemřel 29. 11. 1990 v Ústí n. L. Za účast v bojích mu byla udělena tato vyznamenání: Čs. válečný kříž 1939, Čs. medaile Za chrabrost, Čs. vojenská medaile Za zásluhy II. stupně, Čs. vojenská pamětní medaile - se štítkem SV - VB a britské medaile The Afrika Star, The Star 1939 - 1945. V r. 1994 byl povýšen do hodnosti majora in memoriam. Čest jeho památce! Na zásluhy o město by se nemělo zapomenout. Mgr. Marie Peterková