'Tak co to bude, ŠÉFE?', zařval
mi do ucha sluha pivní ve chvíli, kdy jsem si začal rozmýšlet,
co tak napíchnout v novém Pichlovníku. A bylo rozhodnuto.
Jak se tak všelijak mezilidsky oslovujeme - všimli jste
si? - No třeba hned: jakej já jsem, kurnik, jeho šéf, ne?
A to jsou ještě šibalové, kteří z vás udělají šéfíka (na
Slovensku 'šéfko'). No tak to už teda vůbec… I když to se
dá ještě pochopit - třebaže jeho šéfem je nejspíš ňákej
ukrajinskej mafián nebo postkomunistickej nahrabalík, co
mu patří celej blok těch baráků okolo, já jsem tam v tu
chvíli coby jejich zákazník = jejich blbec. V této souvislosti
taky rádi říkají každýmu 'inžinýre', což nesnáším, nebo
'doktore', což mě v lokalitách, kde mě neznají (a tudíž
nevědí, že se trefili), prudí ještě daleko víc, protože
já přece taky nejsem tak akurátně přesnej a nevolám na něj
'vole'…
Něco jinýho je, když se s jedním pinglem
z Hvězdy už 10 let oslovujeme já jeho 'Prde' a on mě 'Hovne'.
Já vím, není to původní. Ale je to klasika, nám se to líbí
a jsme si hned takoví blízký.
A DOCELA něco jinýho je, když sestry na
oddělení říkají starejm pacientům 'dědo' nebo 'babi'. Dělá
to, myslím, takovou tu skoro rodinnou atmosféru. Nutno samozřejmě
ostře diferencovat od 'dědku jeden plesnivej' nebo 'babo
děsná', což jsem ovšem třeba na našem oddělení naštěstí
ještě nikdy neslyšel. Ovšem je otázka, jestli by to někomu
tu JEHO rodinu nepřipomnělo víc… Znal jsem taky takový.
A když jsme u těch rodin, tak jeden náš známej se o svý
dceři nevysloví jinak, než o 'naší koze'. Dokonce na ni
i volá: 'Koza!' (Nesklonné.) A takhle mám tu čest znát další
rodinu, kde dítě kdysi dávno řešilo všechny problémy tím,
že se dožadovalo spánku citoslovcem 'Hají, hajííí!', až
mu to zůstalo. Když umřel, bylo mu 76 a mě řekli, že umřel
strejček Hají a dodnes nevím, jak se jmenoval opravdu. To
můj děda volával na babičku 'Anda!', ale bylo to takový
hřejivý. Ostatně mám to spojený hlavně s Vánocema, když
jsme u nich pobývali a starý železný 'muzgráfky' byly rozfajrovaný
do běla, v pokoji asi 45°C (bez stínu) - a to právě děda
zoufale bědoval 'Anda, tys to zase rozhicovala!' Chtěli
byste vědět, jak říkali doma mně? Tak to se opravdu ani
neptejte. A kdybyste to zkusili, nebude vám to platný nic.
Jsou ale i horší pády. Těžko si představit,
ale opravdu existuje popletenec, který po dobu 20ti let
uvykl nazývat svou krásnou manželku opravdu přesdržkově
hanlivě: 'Pop Music' (!) Kdyby poslouchala Bartošovou nebo
Davida, tak neřeknu. Jenže ona té muzice rozumí - aspoň
jak se mi zatím zdá - víc než autor její přezdívky. Nebo
jsou snad Mišík, Ozzy, Tony Ducháček nebo Hlavsa nějaká
pop music?
To jedna naše známá oslovovala bližní
- ale pozor: jen ty, který měla ráda! - výhradně 'Blbče-pitomče'.
A bylo to od ní taky hřejivý. (Taky to zní daleko míň debilně,
než 'Pop Music'.) Je tu možný nějaký moudrý zobecnění? Určitě.
Ale prej vám nemám dávat všechno polopatě. Tak fajn. Aspoň
už mám tím pádem pro dnešek volno. Yarda Pichlík
