JIŘÍ
KRATOCHVÍL
'Lehni, bestie' 'Rád
se dívám, jak umírají děti.' (Vladimir Mjakovskij)
Myslím, že námět knihy je velmi originální a naprosto nečekaný.
Autor napsal příběh, který se odehrává v Československu
počátkem 50. let a jehož hrdiny jsou unesené a nikdy nenalezené
děti, které důkladná ideologicko-psychologická masáž důstojníků
StB zpracovává pro velkolepý a bombastický monstrproces,
k jehož zinscenování dal popud sám Nesmrtelný (Stalin).
Obětováním mladé, nevinné krve se má obrodit mýtus věčné
REVOLUCE usilující o nastolení dokonalého společenského
řádu (komunismu), neboť mučednictví a smrt dětí mají vzkřísit
původní vznešené ideje, z nichž už začala vyprchávat šťáva.
Samotný plán vychází z inspirace dávnou dětskou křížovou
výpravou, jež skončila tragicky. Vypravěčem je nadprůměrně
inteligentní dospívající chlapec (Spartakus), který je vybrán,
aby stál v čele celého spiknutí jako vůdce a zároveň hlavní
viník. Postupně je velmistrem (velící důstojník Stb) zasvěcován
do náročnosti úkolu,
setkává se s dalšími dětmi, které dostaly jména významných
osobností (Robbespierre, Marat, Kosmoděmjanská apod.), aby
všichni společně nakonec zahořeli pro oběť, kterou mají
přinést, neboť dospělí ji již nejsou schopni dát a prožít
až do samotného konce, dokud jim smyčka nestáhne hrdlo a
kat nesrazí vaz. Zvrácené je velmistrovo srovnávání smyslu
oběti v křesťanském a revolučním pojetí, stejně jako jeho
slovník, kde záměrně mísí pojmy z obou myšlenkově naprosto
odlišných způsobů vnímání lidské existence (Vaše odměna
bude ve vaší smrti. Na popravu půjdete jako prvotní křesťané
ke svátosti oltářní. Smrt bude vaší hračkou a touha zemřít
se stane vaší sladkou extází.) Velkolepá premiéra se ovšem
nekoná, neboť Nesmrtelný zemře a jeho nástupci si již podobnou
obscénně - morbidní záležitost nepřejí. I nadále o ni ovšem
usiluje zfanatizovaný velmistr, který se rozhodne svá disciplinovaná
'jehňátka' obětovat potají ve sklepení dávno zapomenutého
kláštera kdesi v šumavských hvozdech, opět inspirován tajnými
schůzkami křesťanů v katakombách. Události pak rychle nabírají
spád. Velmistr je zatčen a odvezen k výslechu a děti na
jistý čas ponechány svému osudu, který se nenaplní, neboť
se jim podaří jakýmsi tajným tunelem pod zemí proniknout
na Západ, kde se většina z nich stane řádnými občany demokratického
světa. Mohlo by se zdát, že vše skončí šťastně, ale opak
je pravdou. Většina z nich - již s novou identitou, téměř
na prahu dospělosti nakonec stejně volí demonstrativní sebevraždu,
neboť jako děcka propadli srdcem i duší myšlence položit
pro revoluci život, kterou je zapotřebí se vší absurditou
naplnit. Pro Spartaka však existuje jediná možnost, jak
se z celého koloběhu vyvázat - znovu se po letech setkat
s velmistrem v Československu, což se mu zázračně povede
díky politické oblevě během Pražského jara v r. 1968. Příběh
mi lehce připomíná podobné náměty z filmů Netvor (v hl.
roli John Malkovich) a Lebensborn (autor scénáře Vl. Korner)
a byl s největší pravděpodobností inspirován výrokem kandidáta
KSČM Romana Janoucha, který v rozhovoru pro Lidové noviny
30. 3. 02 prohlásil, že v politice hodlá přesvědčovat mladé
lidi, aby nevěřili zatemnělým povídačkám, že komunisti požírali
malé děti. Kniha je psána tak, že zároveň přitahuje i odpuzuje.
Četl jsem ji na několik etap, protože jsem zjišťoval, jak
se uvnitř sebe sama děsím takových lidí, kteří by byli schopni
podobných věcí a zároveň si nejsem jist, zda něco tak absurdního
opravdu kdysi nenastalo… Milan Ciler
(Vydalo nakl. Petrov 02, vyd. 1., 146 str., 180,- Kč, www.ipetrov.cz,
lze obj. na www.vltava.cz, nebo zakoupit v knihkup. UJEP
UL ad.)