Je tu březnové číslo NÚP a v něm další zajímavý Ústečan, se kterým vás chci seznámit. Tentokrát jím je Tomáš Petr. S tímto mladým mužem (*1967 v Ústí n. L.) se můžeme setkat při četbě geografického magazínu KOKTEJL (www.ikoktejl.cz), který už vychází 12. rok, sídlo redakce je v našem městě. Časopis je to na vysoké úrovni po všech stránkách, obsahově i graficky, ohromně zajímavý - současně poučný i zábavný. Tomáš Petr v něm pracuje jako autor cestopisných článků a fotoreportér, a to již šest let. Působením v časopise se mu naplnila touha po cestování, po volnosti, po poznání cizích krajů. Pro informaci mladým lidem, kteří touží také poznávat a cestovat, samozřejmě byla nutná určitá studijní příprava, hlavně v oblasti výtvarné fotografie, kterou T. Petr vystudoval v Praze a v redakci Koktejlu, kam nastoupil - tak se doslova učil spoustu věcí za pochodu. Vyhovovala mu v začátcích všeobecná práce a k tomu následující cestování. První velkou expediční cestu podnikl do Etiopie (Afrika). Věnoval se mapování tamního života, zajímaly ho etniky, zvyky, rituály. Bylo nutné nafotografování, nahrál hudbu, písně. Je to úžasná činnost, i když trochu riskantní. Člověka potká spousta nepředložeností, příhod, se kterými se musí okamžitě vyrovnat, adekvátně místní mentalitě reagovat. A hlavně vrátit se se zajímavými znalostmi, postřehy apod. Tomáš Petr píše reportáže, články o cestách dokládá fotografiemi, pro zájemce (hlavně studenty) pořádá přednášky. Navštívil již Afriku, Indonésii, Indii, Oceánii, Filipíny a další země. Vždy je 2 - 3 měsíce mimo domov, ale po určité době, kterou prožije s rodinou, se opět těší na další cesty. Jak sám říká, je to práce jako každá jiná, nemyslí si, že dělá něco extra výjimečného. Domnívá se, že jeho činnost má smysl a to právem. Věří tomu, že cestování duševní svět člověka obohacuje, dělá ho lepším. Na různých místech světa si uvědomí, že svět může fungovat i na jiných principech, než byl předtím zvyklý. Stává se otevřenějším. Poučný je i zpětný pohled na naši zemi, která je opravdu malá, menší než je spousta světových měst. Tomášovi se povedlo zcela skloubit záliby s prací. Nepřítomnost se rodině po návratu samozřejmě snaží vynahradit. Vyhovuje mu samostatné cestování, i když to není jednoduché, ale je to úžasný pocit, dobře to působí na osobní sebevědomí. Už nyní touží po návratu na Filipíny (viz článek v Koktejlu č. 11/02 - Palawan - poslední výspa Filipín). Nezapomenutelným zážitkem pro něho bylo největší hinduistické shromáždění na světě (v Indii), kde se během měsíce vystřídalo asi 100 miliónů lidí - v den nejsvátečnější asi 30 miliónů. Přirovnal to k lidské řece a vážil si toho, že se na čas stal jedním z nich. Na závěr - rady pro mladé lidi, kteří touží cestovat - vynechává samozřejmou lékařskou prevenci. Podle T. Petra je důležitá průprava v duševní rovině, vědět, proč tam jedu, co chci poznat, věřit si, že to zvládnu, a být maximálně otevřený úplně všemu. Jen ti, co mají v hlavě jasno, v expedici uspějí. Odměnou jsou krásné zážitky. Zakládá si na setkání s obyčejnými lidmi. Ano, je v tom hodnota života, už si neumí představit, že by bez těchto setkání mohl žít a současně ho i baví vše po návratu předávat zájemcům u nás. Jednou z jeho posledních přednášek bylo vyprávění o Indii.
           Mgr. Marie Peterková