Mám přítele a ten je hluboce a upřímně v Boha věřící, což se však nedá říci v pravém slova smyslu o mně. Netvrdím, že jako každý, kdo se zabývá Vesmírem, nemám ve svých představách místo pro Nejvyššího, každopádně je můj názor vzdálen svíčkovým bábám, růžencům, otčenáši, klečení na kolenou, zbožnému vzhlížení k uměleckému zpracování popraveného chlapa a jiným projevům bigotního katolictví. Naopak jsou toto právě ta témata, jež pro svou určitou tabuizovanost ve mně vyvolávají touhu provokovat. A tato touha je jednak neodmyslitelnou součástí mé povahy (mohou za to geny a především memy), a zejména za druhé není ani v rozporu se svobodou projevu zaručenou mi deklarací lidských práv.
   Celkem nedávno jsem šel se svým dobrým přítelem, se svou kvalitní manželkou a jejím třemi již existujícími dětmi na malou procházku do šanovského parku. Kdo zná Teplice, ví, že jít do tohoto i v zimě svěžího kouta města nelze, aniž by si člověk - není-li slepý a tupý jak Esmeralda, neblahé paměti - nevšiml monstrózní budovy šanovského kostela, jež v krajině vytváří nezapomenutelnou dominantu. Tehdy jsem, snad žertem (snad ve snaze nejapně popíchnout kámošovu víru) poukázal na toto krásné a přesto tak obskurní stavení a sdělil jednomu z dětí mé ženy (ale tak aby to kamarád zaslechl), že v oné budově sídlí Čert. Možná, že jsem použil i ostřejšího synonyma jako třeba Rarášek, Čerchmant, Satan, Rohatej, Pekelník, Ďábel, Diblík či Luciper. Kamarád vše zaslechl a elegantně přešel mlčením. Myslel jsem, že je nad věcí a je mu jasné, že nesmysl netřeba vyvracet.
   O čtrnáct dní později jsem si však v restauraci vyslechl velmi ostré kázání o tom, že mám nechat dětem své ženy volný prostor pro kontakt a setkání s Bohem, a ke všemu mne ještě onen zhruba stejně starý přítel přesvědčoval, že můj dobře míněný, i když slabší šprým o Ďáblu v šanovském kostele je strašlivé faux pas - nu bezmála mne přirovnal k bořitelům chrámů a stavitelům paneláků!! Nevěřícně jsem zíral na kamarádovu dobráckou a upřímnou tvář, jeho bezesporu upřímná víra v Boha mi byla známa, ale že zajde tak daleko a bude vážně diskutovat o Čertu, mne přímo ohromilo. Jsem rád, že si Polednice, Vodníka, Jezinky a další nadpřirozené bytosti schoval v záloze na příští sezení. Jeho žádost ohledně svobody vyznání je naprosto přirozená, nerad bych komukoliv byť nevědomky, bránil v provádění svých černoprdelnických rituálů, ať je již jakéhokoliv vyznání - může to být Jehovista, Katolík, Buddhista či třeba Satanista (i ten není totiž nic jiného, než nábožensky založený člověk). Pokud mne neomezuje, neomezuji ani já jeho, tím pádem ani jeho cestu k poznání boží pravdy, na níž se stejně všichni prý jednou sejdeme.
   Můj přítel však narazil na věc jinou, a podle mého názoru daleko podstatnější než je otázka víry ve Stvořitele - na svobodu projevu. On má samozřejmé právo mluvit o Bohu a jeho poselství lidem, dle výkladu pozemských věrozvěstů všude šířit svou osvětu, jíž si já sám pro sebe pracovně nazývám tmářstvím, zatímco já si svůj evoluční teorií ovlivněný postoj a jemnou ironii vůči nezpochybnitelné církevní totalitě mohu nechat pouze pro sebe. Nechá-li má žena své děti pátrat po Bohu individuálně bez vyjádření svého názoru, který je s mým, světe div se, naprosto totožný, budou mít tendenci podlehnout vlivu nějakých sekt, a za čas se z nich tak mohou vyklubat Svědkové Jehovovi či Satanovi. A to si jistě nepřeje ani má manželka a snad ani žádný z otců jejich dětí. Naše civilizace je založena na důkazu. Pakliže náhodou objevíme nějakou věc, musíme nutně zjistit i princip, jak je možné, že to funguje. Nespokojíme se s pouhým faktem, že věc je použitelná, zajímá nás i to, proč je to možné. Naše civilizace je taktéž založena na víře. Ta je ovšem jen takovou berličkou, něčím jako droga pro narkomana (pivo pro alkoholika, cigárko pro kuřáka či žena pro erotomana a muž pro nymfomanku), která nám nahrazuje neschopnost pochopit pravou prapodstatu věcí. Proto bych dnešní úvahu uzavřel vzkazem mému kamarádovi: Ty tvrdíš, že v šanovském kostele nesídlí Ďábel. Dokaž mi to, tj. dokaž mi, že tam není. Pakliže se Ti to podaří, případně - zdaří-li se Ti podat mi i důkaz, že tam Ďábel JE, omezím sám od sebe svou svobodu slova a stanu se etalonem ortodoxního věřícího. Ahoj v dubnu. hrvn