¨ ZAJÍMAVÁ KNIHA na knižních pultech již od listopadu 02 zcela suverénně stále vévodí. Je to unikátní obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů s názvem ZVÍŘE - Celobarevná publikace má 624 stran kolem 3000 barevných fotografií a uměleckých kreseb zobrazujících život zvířat a 1400 názorných barevných map. Encyklopedie živočichů, kterou pod názv. Animal vydalo prestižní nakladatelství Dorling Kinderlsey, je přehledný, přístupný a podnětný zdroj poučení pro milovníky přírody každého věku a úrovně zkušeností. David Burnie - hlavní redaktor - studoval zoologii na univerzitě v Bristolu. Po absolvování byl terénním pracovníkem a biologem v přírodních rezervacích a v r. 1979 se profesně zaměřil na spi-sovatelskou činnost a vydávání knižních děl v oboru přírodních věd. Napsal anebo přispěl k sepsání více než 75 knih a multimediálních děl. Působil též jako odborný konzultant a autor textu pro řadu televizních přírodopisných programů. Na publikaci Zvíře pracoval několik let početný tým biologů, redaktorů a fotografů. Jako poradci pro hlavní živočišné skupiny byli vybráni zástupci předních světových vědeckých institucí. Z anglického originálu přeložil RNDr. Jiří Šmaha za odborné redakce - RNDr. Jana Horáčková (rejstřík) a Alena Peisertová. Vydala v r. 2002 Euromedia Group, k. s. a Knižní klub v Praze. Dílo nemá na knižním trhu vážného konkurenta - dosud nebyl svět živočichů zobrazen tak originálním způsobem. Z prodeje dostala pražská ZOO od nakladatelství finanční dar: 1 milión korun na obnovu dětské ZOO zahrady, která byla zcela zničena povodní a na chov mladé žirafy Rotschildovy, jež se narodila 6. ledna 03. V knize jsou uvedeny popisy více než 2000 živočichů, každý druh představuje významného reprezentanta dané skupiny. Zajímavý a čtivý je také příslušný text. Půvabná publikace přivádí čtenáře k základnímu i hlubšímu, pochopení, jak zvířata fungují. Popisuje vývoj, anatomii, životní cykly rozmnožování a klasifikaci jednotlivých druhů. Skládá se z 8mi částí. Za všeobecným úvodem o zvířatech a jejich životě následuje kapitola o základních typech životního prostředí. Hlavní část - Království zvířat - je rozdělena do 6ti oddílů: savci, ptáci, plazi, obojživelníci, ryby a bezobratlí. Tyto poskytují detailní profily více než 2000 druhů. Kniha poskytuje nejpřístupnější a nejpřesnější informace pro děti, rodiče, amatérského přírodovědce, studenty i vědce. Řadu zvířat najdeme na fascinujících záběrech - pro svou ojedinělou kvalitu otištěných na celých dvoustranách, počínaje kudlankou nábožnou až po medvěda hnědého. Jsou to skvělé fotografie, dynamicky zachycující řadu znaků týkajících se chování nebo vzhledu zvířat. Je to skutečně jedinečný přehled pro milovníky zvířat každého věku. Určitě se stane klíčovou příručkou o fascinující přírodě naší planety. Mgr. Marie Peterková
¨ OBLASTNÍ CHARITA ÚSTÍ N. L. v současné době realizuje 3 projekty. Azylový dům pro bezdomovce, Komunitní centrum pro děti Světluška a projekt POPAP - Popo-vod-ňová asistenční pomoc. Cílem je dlouhodobě pomáhat sociálně slabým lidem postiženým loňskou povodní. Součástí projektu POPAP je i organizování sbírek finanční pomoci. V rámci aktivity připravujeme benefiční koncert, který se uskuteční ve čtvrtek 3. dubna od 19.00 v ústeckém Městském divadle. Výtěžek bude tedy plně věnován sociálně slabým lidem postiženým povodní. Na koncertě by mělo vystoupit několik známých osobností: Ústecký sbor Cvrček II, Václav Krahulík - klavírista, Jiří Stivín - multiinstrumentalista, Jakub Třasák - houslista, TidiTade - skupina tančící a hrající rytmy západní Afriky ad. Poté bude následovat raut, na který budou pozváni představitelé města, mediální partneři, sponzoři, účinkující a lidé, kteří charitě nějakým způsobem pomáhají. Pokud máte jakékoliv další dotazy, zavolejte. Děkuji a přeji hezký den. Adriana Císařová (asistentka OCH ÚL, 475 601 805)
¨ SPONZOŘI BENEFIČNÍHO KONCERTU ČESKÉHO ROZHLASU, který se konal v úterý 4. 2. 03 - DC PLÁCKAŘI (p. JUDr. Franc - Děčín) 20.000,- Kč ? Severočeská energetika, a. s. Děčín 20.000,- Kč ? Stavby silnic a železnic, a. s. Ústí n. L. 3.000,- Kč ? Bohemia Cargo, s. r. o. Děčín 1.000,- Kč ? zaměstnanci ČR Sever 1.900,- Kč ? zaměstnanci Měst. divadla Děčín 1.000,- Kč ? Dále děkujeme všem, kteří si zakoupili vstupenky za zvýšené vstupné: manželé Klaudyovi z Děčína, p. Pornerová, p. Marková z Děčína, p. Ing. Rýznar - ředitel KB Děčín, manželé Schwarzovi z Děčína, p. Ing. Raška - starosta MÚ Děčín, p. Gregor - místostarosta MÚ Děčín, p. Serrazová, p. Kasík - generální ředitel ČR Sever. Děkujeme i všem, kteří svou účastí na Benefičním koncertu zvýšili obnos, který bude poukázán na konto MŠ Riegrova Děčín. Výtěžek činí 56.320,- Kč. Trochu mi vadilo, že jak na krásných modrých plakátech, tak v upoutávkách country radia Sever nebylo uvedeno, co vyslechneme, a tak vlastně přítomní kupovali tzv. zajíce v pytli. Někteří pak s překvapením aplaudovali i mezi větami, což se u nás obvykle netrpí. Ale i tak všem díky za hezký koncert. Program: L. van Beethoven - Egmont - předehra, Klavírní koncert č. 4 G dur op. 58, A. Dvořák: Česká suita Luděk Nedvěd Děčín
¨ 'ZKUS BLUES!' …řekl jsem si 7. II. 03 a vrhl se do Božáku (TP). 'Eržika' seděla naproti baru a něco si tam papírovala. Ostatní si na pódiu zkoušeli nějaký ty mňouky všelijakejch svejch nástrojů. Ti 'ostatní' nebyli pro tentokrát Blues Birds (www.softex.cz/hudba/ladyi), s nimiž ji delší dobu známe, ale BTM, čili Band Tibora Muchy. Kapelník hraje na kytaru a skládá, texty píše Eržika, basák se jmenuje Láďa Machala a bubeníkovi se říká Kája 'Šípus', ač je to normální Karel Šimon. Tahle paralelní formace jezdí už nějakou dobu, ale dost řídce. (Zatím asi 3x.) Na rozdíl od Blues Birds, kde se jedou bluesový standardy, tady se pěstuje výhradně vlastní repertoár. A není to o nic míň záživnější záležitost, než s těma Modrejme Ptákama. Jako obvykle - jak se u tohoto druhu produkce opakovaně potvrzuje - vyznělo to všechno živě daleko líp, než by mohlo z jakýkoliv desky. Jenom jsem si tak říkal, kdo asi vymyslel to označení 'česká Joplinka'. Nevím, jak v současné době s Blues Birds, ale s touhle kapelou je od takové polohy tak daleko, jako je z Chomutova do L. A. Třeba pokud jde o techniku zpěvu. Eržika je přece úplná akademička proti texaský desperátce, jejíž zvířecí srdcenahadrytrhající hlas je celej jinde. Mimochodem, napadlo mě - říkat tomuhle blues je naivní, neříkat tomu blues je nesprávné. Jak tomu tedy budeme říkat? Navrhoval bych 'eržik'n'roll'. Jediná chyba koncertu: avizovaná přestávka skutečně nastala a po ní jsem se těšil na druhou půlku. Po sfárání z baru zpět do sklepa jsem ale zjistil, že nešlo o pauzu, leč regulérní konec (Růžo, Růžo, tys mě navnadil!). No ale náhodou… na pódiu za chvíli jamovala zajímavá squadra. Bubeník a basák přes svoji částečnou přespolnost zůstali stejní (to Eržika musela domů brzy, protože po svých poNocných produkcích nastupuje ráno šichtu v poMocné škole) a přibyli tři místní fešáci - na kytaru známý a protřelý jamový matador Martin Herbst, na foukačku Igor 'XY' a zařvat si přišel zpěvák exhumovaného Matejčíkova Motorbandu Joe Šantora. A nebylo to fakt špatný, hlavně ti noví na pódiu vyluzovali drhnutí jak třema rašplema. Jenom se připojuju k sejčkařům, kteří Pepovi už ňákej pátek prorokujou, že si takhle ten hlas vyřve z krku ven a nebude mít nic. On sice tvrdí, že se mu to stát nemůže, protože je plechovej, ale já myslím, že i plech má svou amortizační konstantu, koeficient únavy matroše a poločas rozpadu. Ale nepřeju mu to. - No, tak zas někdy v Domě Hrůzy, Sochorova 1516/2. Yarda Pichlík
¨ POUŠTĚČI versus HLUPÁCI A TATRMANI - Coby externí pouštěč, jsem se setkal se vkusem mnoha a mnoha druhů konzumentů různého věku, názorů a taky nápadů. Coby pouštěč tzv. moderní hudby jsem se setkal i s názorem že U2 jako kapela je komerce a jsou slyšet na každém rohu. Bohudík nejsme všichni stejného vyznání a tudíž ani stejného názoru. Ale k věci. Člověk, který se snaží dělat lidem radost tím, že jim ve volném čase v různém - říkejme tomu hospodském - zařízení zpříjemňuje pobyt pouštěním hudby - ať už k tanci, nebo poslechu - se musí chtě, nechtě pokaždé utkávat s lidmi, kteří jsou ne vždy naladěni na to, co jim tento do ucha pouští. Kdyby bylo v našem krajském městě takovýchto zařízení alespoň tolik, aby je člověk mohl spočítat na prstech jedné ruky, problém by logicky neexistoval. Jelikož jsme bohužel město na tento druh zábavy značně chudé, musí si hudbychtivý fanda hodit bůrem. Pak se stane to, že si hodí špatně a zaplatí za to. Nemůže za to, že se klub, ve kterém se ocitl, tváří jako rockový, nebo diskotékový. On totiž nemá na výběr. Pouštěč, jenž se zrovna na tom kterém místě snaží ze všech sil, se rázem stane jeho obětí. Ocitne se ve spárech člověka, kterému nejde pod nos to, co mu prostřednictvím reprodukované hudby právě předkládá. Musí posléze čelit různým druhům narážek a mnohdy i urážek. Musí držet hubu a krok, snažit se, aby vše napravil - i když to mnohdy nemá vůbec lehké. Nezbývá mu nic jiného, než si něco myslet. On se totiž může snažit sebevíc, ale do vkusu a nálady úplně všech se za nic na světě nemůže trefit. A to si uvědomí jenom ten, který se tímto druhem produkce zabývá. Musí být takzvaně splachovací a s těmito strašidly se utkat tím, že to bude zkoušet dál i za cenu toho, že se z něj stane kulturní prostitut (pokud je ovšem finančně ohodnocen, v opačném případě je to blázen!) a podřídí se tzv. diktátu návštěvníka, mnohdy i provozovatele (obojí nikdy nefunguje!). Nebo si řekne, DOST! a vysere se na to. Jako jsem tak učinil já. Nyní mi zbývá hodit do placu dvě otřepané, ale pravdivé fráze. S lidskou blbostí se sice nesmířím, rozhodl jsem se s ní však nebojovat, ale ustoupit - protože na to jednoduše nemám sílu. Může to být zbabělost? Z mého pohledu je to rozumnější. Kdo nevěří, ať si to zkusí. PAN KLOBOUK
P. S.: Poslední akce, které se zúčastním coby zbabělý pouštěč, bude narozeninová oslava NÚP 11. 3. v klubu Circus.
¨ TO CHTĚLO TV! - 13. února se v DK Teplice konala zcela ojedinělá akce, připravovaná snad rok… něco, co tu ještě nikdy nebylo a zatím to ani nevypadá, že by se někdy mělo opakovat. A média nikde. Tedy kromě NÚP a nedělní přílohy SD. Ovšem zájem televize byl samozřejmě předem vyloučen, jelikož nikoho nezabili, nic neukradli, atd. Teplická skupina Smíšené pocity (www.smisenepocity.cz) se během několika málo let vyvinula ze stavu kotlíkaření přes bigbítový lomoz k dnešní jazzrockové až jazzové podobě, která by ovšem velice překvapila všechny pamětníky, co teď beznadějně mávli rukou, jelikož mají ještě závity zaneseny utahaným, otahaným a 1000x přežvejkaným jazzrockovým sajrajtem 70. let. Tohle je život, hudba, maso. A ne libový. Kapelník a zpěvák Pavel Houfek zainteresoval sekci dechovou a smyčcovou, z větší části vyklubané z Konzervatoře v Teplicích. Ze všech asi nejvíc exceloval Pavel Zlámal z České Lípy na ságo. Celkový sumář obsazení tedy zní: Kytary akustické a elektrické, basovka, klávesy, bicí, saxofon, pozoun, trubka, flétna, čtvery housle, viola a cello. Aranže pro tohoto mamuta dávali dohromady Jiří Němec a Jan Trojan. Ve dvou blocích odezněl komplet vlastní původní repertoár, jen jedna cover verze se uplatnila v druhé polovině, a sice Frankieboyem proslavená kantilénovka 'My Way'. Houfek v ní byl suverénní, jako i ve všech vlastních. Na jeho vystupování je vidět opravdu jistota a klid jak ve zpěvu, tak v pohybu po jevišti. Prostě profík jak vyšitej, i když jím ke své (a naší) škodě papírově není. Zcela zvláštní kapitolou je zpěvačka Alena Hackerová, která na sebe zkraje svého působení v kapele upozorňovala dost nenápadně, ale teď si to zatraceně vynahrazuje. Když ji vidíte na pódiu, zdá se vám nejdřív, že tam nepatří. Navíc se tak nějak divně hejbe, neví, jestli se má dívat spíš na zpěváka, na kytaristu nebo do země, zakrývá sobě rukou levou tvář (myslel jsem si nejdřív, že tam má beďara, ale ukázalo se, že ne). A taky se furt něčemu směje… Ale tohle všechno platí jen do chvíle, než začne zpívat. Pak už se všeobecně jenom čumí a uši se protahujou za zvukem samy až k pódiu. Ona má totiž hlas starý, barama vyšších cenovek prolezlý ženský. Vůbec nechápete, kde se to v ní bere. Přemejšlel jsem, jestli mi víc připomíná Michnovou nebo Navarovou. Ale ono je to jedno. Kdybych byl proklatej countrysta, volal bych po skončení 'Umííí!' a pískal na prsty… což neumím. (Proto taky nemůže moje nastávající na Hrad.) Ale abych nezamluvil závěr - celkem slušně, jen s opravdu mírnými zmatky se prezentoval Petr Stolař coby moderátor a v jedné chvíli velmi vtipně i jako hudební klaun. A ty dvě hodiny byly nakonec dost krátký. Tak ale příště tu televizi, pánové! Yarda Pichlík
¨ NAQOYQATSI… FASCINUJÍCÍ SNÍMEK REŽISÉRA GODFREYE REGIIA - Příroda už není. Nahradila ji technologie. Každodenní život je boj. Náš každodenní jazyk už není schopen vypovídat o světě, ve kterém žijeme. Svět se kvůli technologii, kterou jsme paradoxně sami stvořili, příliš změnil a my nemáme vůbec ponětí, o jakou skutečnost tu vlastně jde!? Snímek Naqoyqatsi je závěrečnou částí proslulé trilogie 'Qatsi' amerického tvůrce Godfreye Reggia. Naqoyqatsi je o válce. O válce, kterou člověk vede proti přírodě, a též proti sobě a proti technologii, která se na nás valí ze všech stran. 'Vytěžíme-li ze země drahé věci, přivoláme katastrofu', zaznívá v jednom z prorockých zpěvů severoamerického indiánského kmene Hopi, který žije v Arizoně bez jakékoliv technologie (civilizace) v sepjetí s původní přírodou, a je na vymření. Název je odvozen právě z jejich rodného jazyka, a byl záměrně 'znesrozumitelněn'. GODFREY REGGIO (*1940 v Louisianě - New Orleans), v mládí ve 14 letech vstoupil do kláštera Řádu křesťanských bratří a dlouhé roky setrval v odříkání a na modlitbách. Po odchodu z řádu byl učitelem v Santa Fe, dále pak občanským aktivistou a sociálním pracovníkem. V těchto profesích se již nějakou dobu zabýval technologiemi narušující lidské soukromí. Film, jenž mnozí z Ústečanů mohli zhlédnout v kině Domu kultury chemiků ve středu 19. února (od 20.00), je vskutku excelentním dokumentem o stavu světa, lidech, životě a technologiích. Hudba Philipa Glasse zvýrazňovala a umocňovala to, co obraz nedokáže vyjádřit, a možná diváka, který chtěl po chvíli z kina odejít, připoutávala ke křeslu - jako magnet - více a více. V mnohých film vyvolal smíšený pocit, chaos a přinesl nový pohled na svět a zjištění, že některé věci jsou opravdu mimo nás. Varovný signál či memento prostupuje celým snímkem od začátku až do konce, a to je možná odpověď na naše otázky a odpověď pro naši civilizaci. Režisér paradoxně využívá (zneužívá) technologie proto, aby ztvárnil to, před čím varuje!... 'Válka jako způsob života' stále zaznívá v paměti při vzpomínce na snímek. To nás nemůže nechat lhostejnými...?! Pablo
¨ ZAJÍMAVÍ LIDÉ PLUS - LUDĚK MARKS - Narozen 11. 11. 1963 v Ústí n. L. - V letech 1979 - 83 absolvoval Hollarovu výtvarnou školu v Praze - www.hollarka.cz (maturita 1983). Po studiu se živil jako výtvarník pražské agentury Merkur, poté jako fázař v Kresleném filmu a jako výtvarník Restaurací a jídelen. Od r. 1986 pracoval jako sam. referent Strahovské knihovny Památníku národního písemnictví (www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz). Spolupodílel se na vydávání samizdatových sborníků (Sešit I., Sešit II., almanach 9x kontra… etc.) a od r. 1986 byl literárním redaktorem časopisu Vokno (vokno.cunas.cz). V r. 1987 podepsal Chartu 77 (www.charta77.org). V samizdatu publikoval několik básnických sbírek. V souvislosti s demonstracemi na Václavském náměstí v lednu 1989, s činností v samizdatu a v duchovním hnutí České děti (www.zamonarchii.cz) byl trestně stíhán a donucen ze Strahovské knihovny odejít. Do května 1990 pracoval jako čerpač u Stavební geologie. V letech 1990 - 93 získal několik stipendií Českého literárního fondu (www.nclf.cz). Nadále pracoval jako redaktor již oficiálně vydaného Vokna a externě spolupracoval s Literárními novinami, Revolver Revue a časopisem Iniciály. Publikoval poezii, písňové texty, literárně historické studie, recenze a kritiky. V r. 1992 odešel z Prahy a do r. 1999 pracoval jako dokumentátor Památkového ústavu v Ústí n. L. (www.pvtnet.cz/www/puul). Ve Vtelně u Mostu, kde žil do r. 1994, otevřel v prostorách barokního statku Knihkupectví a galerii časopisu Vokno (www.cajovnaom.cz). Vydal 2 čísla Bulletinu Pam. ústavu. V letech 2000 - 01 spolupracoval jako reportér s RFE (www.rferl.org). Od r. 1999 žije v Ústí n. L., v současné době je dokumentátorem Archeologického ústavu památkové péče SZ Čech - www.supp.cz (brigádník). Publikační činnost: Básně, recenze, studie ve Vokně, Literárních novinách, Občanském deníku, Českém deníku, Tvaru, Iniciálách, Revolver Revue, Kritickém sborníku, Hostu etc… Překládán do dánštiny, angličtiny, slovinštiny, a polštiny (poezie). Spolupráce na překladech: Michel Strunge (poezie, Dánsko), Alenka Jensterle (poezie, Slovinsko), Almanach současné maďarské poezie (nakl. H+H). Zhudebněné texty: Jim Čert, Vladimír Mišík, Sluníčko, Invalidní důchod, Hanuman… etc. (red)
¨ NOVÁ BIBLE KRALICKÁ - Ve středu 29. ledna 03 se uskutečnila přednáška na téma 'O překladu Nové Bible kralické' se zástupci Nadačního fondu Nové Bible kralické (www.nbk.cz), kterou pořádalo Křesťanské sdružení mladých lidí YMCA ve Švédském pokoji Církve bratrské (www.cb.cz/usti) v Ústí n. L. (V Zahrádkách 33). Konala se v rámci pravidelných setkání Senior klubu a zúčastnilo se jí cca 30 lidí. Znalci vědí, že mimo Ekumenického překladu Bible v našem národě neexistuje jiný než ten, který byl vydán před 400 lety r. 1613, a to Bible kralická. Přesto, že je v jiných národech či zemích úplně běžnou věcí revidovat či vydávat nové překlady Bible přibl. každých 100 let - podle toho, jak se generace mění a s nimi i jejich jazyk - u nás tomu tak dosud nebylo. Nová Bible kralická je projektem, který začal na začátku 90. let 20. stol., a již dnes je přeložen celý Nový zákon (vyšel v r. 1998) a některé knihy zákona starého: Knihy Mojžíšovy (vydány v r. 2002), Jozue, Soudců, Rut, I. a II. Samuelova a Píseň písní (vydána 2002), někdy známá též jako Kniha Šalomounova. Křest Knih Mojžíšových se konal v minulém roce v Senátu České republiky za asistence Radovana Lukavského, který svým specifickým tónem přednesl některé pasáže ze Starého i Nového zákona. Celá Bible by měla být přeložena nejpozději do konce r. 2007 a vydání se plánuje na jaro r. 2008. Zatím bude Nová Bible kralická vycházet postupně - tak jak bude překládána - v tzv. Šestidílce: V. Knih Mojžíšových; historické knihy; poetické; prorocké; Apokryfy - tzv. Deuterokanonické knihy a Nový zákon. Zajímavou skutečností je, že projekt funguje pouze na základě finančních darů fyzických i právnických osob, které jsou partnery klubu Nové Bible kralické. Přispívají min. částkou 100,- Kč/měsíčně (i více) a tímto způsobem se zapojují do spolupráce na plynulém pokračování překladu. V r. 1998 jich bylo 56 a v r. 2003 je členů klubu více než 800. Pokud máte zájem o podporu této činnosti, kontaktujte telefonicky nebo e-mailem kancelář Nadačního fondu Nové Bible kralické (Rudolfovská 20, 370 01 Č. Budějovice, tel.: 386 351 133, e-mail: info@nbk.cz, www.nbk.cz, bank. spoj. 19-1707810247/0100). Pablo
¨ ZPRÁVY Z ÚSTECKÉHO MUZEA - KELTSKÝ DŮM - Projekt 'Keltský dům' navazuje na úspěšný projekt 'Pravěká vesnice', který byl v r. 2001 finančně podpořený Nadací Open Society Fund (www. osf.cz). V tomto si přihlášení žáci II. stupně ZŠ a později i široká veřejnost, vyzkouší stavbu domu a různé techniky běžné v každodenním životě obyvatel keltské vesnice. V první části programu si děti oživí znalosti z předchozího projektu. Navíc se naučí vyrábět nástroje, keramiku, oděvy a šperky, vyzkouší si tetování henou, střílení z luku a připravovat pravěké pokrmy. Druhou částí bude stavba a zabydlení keltského domu. Od této chvíle bude projekt určen i široké veřejnosti. Děti absolvující první část budou fungovat jako průvodci na několika různých stanovištích, věnovaných jednotlivým činnostem a předávat své nabyté zkušenosti dál. Mgr.Václav Houfek
¨ POZOR! Jen vážným zájemcům! Zakládám KOZI (Klub Odpůrců Zasranejch Imbecilů). Zatím se to týká těchto jmen: Známý a prý slavný raper Jéminem a naši chlapci Aleš Faleš a Matouš Bobouš. Bude-li mít někdo další nápad, myslím přihodit jména jiných podobných nešťastníků, pro něž (a pro lidstvo) by bylo přínosem totální mediální vyhlazení, budiž volno. Členství je bezplatné, přihlášky na adrese jpichlik@centrum.cz. Kdo bude mít opravdu přínosný nápad, jak jmenovaným oprudentům nejúčinněji škodit, dostane pro začátek bůra; časový postup možný. (pic)
¨ POD ČERNÝ VRCH - Předposlední lednový den nalákala několik desítek hudebních příznivců do Národního domu pražská kapela Pod černý vrch (www.podvrch.mp3records.cz), která u nás i v zahraničí vystupuje téměř 10 let a má za sebou již 3 vydaná CD (u Black Pointu). Skupina PČV je naladěna na dnes populární etno vlnu, tak jako např. Pavlica s Hradišťanem a Čechomor. Rytmickou rockovou sekci ve formaci doplňuje divoké trio elektrifikovaných houslí a violy. Melodické písně, vycházející převážně z lidových textů, zpívá téměř celá kapela, především ale charismatický dlouhán Jiří Kubíček. PČV se v Ústí prezentovali jako dynamická sebejistá zkušená kapela. Lépe než v temném sále jí to však jistě sluší v létě na festivalech a dočesných. Avšak i na lednovém koncertě dokázala několik tancechtivých posluchačů probudit ze zimního spánku.
Zima, foto: Zdenek Tichý (www.lib.cas.cz/tichy)
??TYFLOSERVIS V ALBISU - Tyflocentrum Ústí n. L., o. p. s. je krajské středisko sociálních služeb, jehož náplní je vytvářet podmínky pro osobnostní rozvoj a integraci našich slabozrakých a nevidomých spoluobčanů. V galerii Albis se Tyflocentrum představilo v únoru prostřednictvím informačních plakátů, fotografií z jeho akcí, vlastnoručních výrobků klientů - např. pletených svetrů, košíků či kartáčů. Vystaveny byly také speciální pomůcky, které slouží slabozrakým a nevidomým k zábavě a poučení - společenské hry a ukázky Braillova - bodového písma. Tyflocentrum tak uspořádalo v Albisu standardní prezentaci, nevyužilo však podle mě úplně možnost, jakou skýtá srovnání, střet a vzájemné obohacení dvou světů - světů vidících a nevidících. Tzv. hapoestetika je tou oblastí estetiky, která se zabývá naším vnímání světa prostřednictvím hmatu. Již řadu let se ve světě i u nás pořádají hapo-výstavy, které jsou určeny jak pro nevidomé, tak pro vidící publikum. Vidící návštěvníci výstavy jsou k 'prohlídce' vybaveni neprůhlednými brýlemi a pustí se do dobrodružného ohmatávání objektů - bývají pro vidící návštěvníky přínosem, neboť si uvědomí, jak podléhají audiovizuálnímu charakteru vnímání světa, a zapomínají na ostatní smysly, které mohou poskytnout komplexnější zkušenost nejen při vnímání uměleckého díla. Zima