V
únoru vám představuji Ladislava Mušku. Kdo to vlastně je?
Ladislav Muška je prozaikem, dramatikem, esejistou, recenzentem
redaktorem a rovněž předsedou Severočeského klubu spisovatelů.
Narodil se 17. září 1928 v Semilách a vyučil se sladovníkem.
Do svých dětských let se vrací v knížce šesti rodinných
povídek 'Můj táta Bivoj'. Příběhy spojuje svérázná postava
jeho otce, podstaršího v místním pivovaře a 'lidového zápasníka'.
Autor s jemnou ironií a humorem mistrně zachycuje maloměstský
kolorit s jeho 'figurkami' i velkými postavami. Při četbě
se smějeme a je nám hezky, ale i zde náhle zaznívají tragické
i hrdinné tóny okupace. Je vidět autorova důvěrná znalost
pivovaru, kouzelné Jizery, jeho posedlost rybařením, to
vše propůjčuje povídkám zvláštní a neopakovatelnou poetiku,
která si v ničem nezadá s nejlepšími pracemi Oty Pavla a
Bohumila Hrabala. L. Muška při zaměstnání vystudoval v Praze
operní zpěv. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru.
38 let (1951 - 1988) byl členem ústecké opery, kde zpíval,
dirigoval sbor i režíroval, ke konci byl lektorem dramaturgie.
První povídku otiskl v r. 1956 (Zimní provoz časopis Svět
v obrazech). Přispíval do okresních, krajských i celostátních
novin, časopisů, sborníků a našich i zahraničních literárních
periodik (Literární noviny, Host do domu, Plamen, NBI, Pól,
Západ Today). Otiskl v nich 5 'středometrážních' sci-fi
detektivek, kolem 30 krimipovídek a na 100 soudniček. Je
spoluautorem řady sborníků, recenzuje poezii i prózu. Rozhlas
vysílal jeho povídky, pásma a dvě hry. V r. 1970 byl totalitní
mocí zničen celý náklad povídek Pátého dne stvořil rybu,
ačkoli za ni L. Muška získal hlavní cenu v soutěži Severočeského
nakladatelství. Zakazují mu publikovat. Od r. 1983 psal
víceméně anonymně, později inscenoval pro ústecké divadlo
cyklus představení pro děti Pojďte si hrát do divadla (hrál
se 8 let, 4 premiéry ročně). Po listopadu 1989 se do literární
činnosti opět zapojil, psal do novin a časopisů. V r. 2000
byl již po třetí zvolen předsedou Severočeského klubu spisovatelů,
je členem Casanovské společnosti a Obce spisovatelů. Nejznámější
publikace: Na silnějším konci prutu (povídky, SN Liberec,
1962). Pohádky z Hubaté Pohody (2. vydání, SN Liberec, 1965),
Amorek má mušku (aforismy, Horák, Ústí n. L., 1991), Příběhy
stříbrných rybníčků (Blahoslav, Praha, 1993), Casanova píše
Lorenzu da Ponte (bibliofilie - Kapucín, Duchcov, 1994),
Jak labuť tančila v Labutím jezeru - pohádka (1. cena v
celost. literární soutěži Praha - evropské město kultury
r. 2000), Můj táta Bivoj (Městská knihovna Semily, 2000),
Dovolíte, signore Giacomo? (Kapucín, Duchcov, 1998), Hrrrůůůzzy
ústecké opery (Město Ústí n. L., 1. sv. edice Memorabilia
ustensia, 2000). Muška je stále aktivním autorem, činorodý.
Jistě se můžeme těšit na další jeho literární práce. Mgr. Marie Peterková
V
únoru vám představuji Ladislava Mušku. Kdo to vlastně je?
Ladislav Muška je prozaikem, dramatikem, esejistou, recenzentem
redaktorem a rovněž předsedou Severočeského klubu spisovatelů.
Narodil se 17. září 1928 v Semilách a vyučil se sladovníkem.
Do svých dětských let se vrací v knížce šesti rodinných
povídek 'Můj táta Bivoj'. Příběhy spojuje svérázná postava
jeho otce, podstaršího v místním pivovaře a 'lidového zápasníka'.
Autor s jemnou ironií a humorem mistrně zachycuje maloměstský
kolorit s jeho 'figurkami' i velkými postavami. Při četbě
se smějeme a je nám hezky, ale i zde náhle zaznívají tragické
i hrdinné tóny okupace. Je vidět autorova důvěrná znalost
pivovaru, kouzelné Jizery, jeho posedlost rybařením, to
vše propůjčuje povídkám zvláštní a neopakovatelnou poetiku,
která si v ničem nezadá s nejlepšími pracemi Oty Pavla a
Bohumila Hrabala. L. Muška při zaměstnání vystudoval v Praze
operní zpěv. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru.
38 let (1951 - 1988) byl členem ústecké opery, kde zpíval,
dirigoval sbor i režíroval, ke konci byl lektorem dramaturgie.
První povídku otiskl v r. 1956 (Zimní provoz časopis Svět
v obrazech). Přispíval do okresních, krajských i celostátních
novin, časopisů, sborníků a našich i zahraničních literárních
periodik (Literární noviny, Host do domu, Plamen, NBI, Pól,
Západ Today). Otiskl v nich 5 'středometrážních' sci-fi
detektivek, kolem 30 krimipovídek a na 100 soudniček. Je
spoluautorem řady sborníků, recenzuje poezii i prózu. Rozhlas
vysílal jeho povídky, pásma a dvě hry. V r. 1970 byl totalitní
mocí zničen celý náklad povídek Pátého dne stvořil rybu,
ačkoli za ni L. Muška získal hlavní cenu v soutěži Severočeského
nakladatelství. Zakazují mu publikovat. Od r. 1983 psal
víceméně anonymně, později inscenoval pro ústecké divadlo
cyklus představení pro děti Pojďte si hrát do divadla (hrál
se 8 let, 4 premiéry ročně). Po listopadu 1989 se do literární
činnosti opět zapojil, psal do novin a časopisů. V r. 2000
byl již po třetí zvolen předsedou Severočeského klubu spisovatelů,
je členem Casanovské společnosti a Obce spisovatelů. Nejznámější
publikace: Na silnějším konci prutu (povídky, SN Liberec,
1962). Pohádky z Hubaté Pohody (2. vydání, SN Liberec, 1965),
Amorek má mušku (aforismy, Horák, Ústí n. L., 1991), Příběhy
stříbrných rybníčků (Blahoslav, Praha, 1993), Casanova píše
Lorenzu da Ponte (bibliofilie - Kapucín, Duchcov, 1994),
Jak labuť tančila v Labutím jezeru - pohádka (1. cena v
celost. literární soutěži Praha - evropské město kultury
r. 2000), Můj táta Bivoj (Městská knihovna Semily, 2000),
Dovolíte, signore Giacomo? (Kapucín, Duchcov, 1998), Hrrrůůůzzy
ústecké opery (Město Ústí n. L., 1. sv. edice Memorabilia
ustensia, 2000). Muška je stále aktivním autorem, činorodý.
Jistě se můžeme těšit na další jeho literární práce. 
