NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

   Klonování je tématem, o němž se poslední dobou velice velmi mluví, společnost je opět rozdělena na nadšené přívržence a skalní odpůrce. Poprvé jsem se s tímto tématem setkal počátkem 80tých let, když jsem zhlédl fascinující film Hoši z Brazílie, sci-fi podle románu Iry Levina, v němž nechvalně známý MUDr. Mengele klonuje svého čalounického šéfa. Paradoxně právě tento příběh, svým dějem zcela fiktivní, je dnes častým argumentem odpůrců klonování. Oč tedy vlastně jde??
Samotný fyzický princip klonování není zase natolik složitý, aby se nemohlo stát běžnou záležitostí: jádro ženského vajíčka se nahradí buňkou klonovaného jedince, toto se vrátí do dělohy, nu a po odnošení je nový kloník na světě. Častá námitka, poukazující na rychleji stárnoucí ovci Dolly a jiné dílčí nedostatky, není nic jiného, než pouhé vyzdvihování dětských nemocí nově se rozvíjející vědy o člověku. Po vychytání všech neduhů bude totiž možné vytvářet nové identické jedince kteří budou - co do stavby DNA - totožní se svými vzory. Nebudou to pochopitelně po mentální stránce stejní lidé (jak se občas tvrdívá), vlivem prostředí zde může nastat a zákonitě i nastane povahová různost apod., rozličné budou také osobní prožitky, zkušenosti… a osud. Častou výhradou odpůrců klonování je možnost zrození degenerovaného potomstva! Stačí se však projít některými ulicemi Teplic či Ústí a hromady přirozeně degenerovaných dětí nám tam svými špinavými pacičkami zasviní šatstvo, namnoze sahajíce po vaší peněžence.
   Další věcí je otázka tzv. etiky. Tou se ohánějí ponejvíce zástupci všemožných církví, tvrdíc, že Bůh to nechce. Jelikož nemám Bohovo číslo na mobil a nejsem tedy se Stvořitelem v kvalitním a permanentním spojení, nezbývá mi než věřícím věřit. Potom mi ale touhy a přání boží zavánějí jistou schizoiditou, neboť v Písmu svatém se sám dopouští kousků, které jsou - dle mého prostého člověčího mínění - větším hazardem než výroba identických jedinců. Navíc, etika nám říká, že se něco nemá, nikoli už proč se to nemá.
   Co se týče příznivců klonování - je celá situace však rovněž poněkud tristní. Jako první s ním oficiálně vyrukovala sekta Raeliánů (www.rael.org), parta démonických pošuků, na nichž je zajímavé především prohlášení, že se jim podařilo odrodit první klonované dítě. Úvahy o tom, že jsme klony mimozemšťanů zasazené na Zemi, to jsou pochopitelně totální bláboly, ničím si nezadající se sektou Aštar-Šeranovců našeho ing. Ivo A. Bendy. Je dost dobře možné, že i ono narozené klonované dítě je spíše fiktivní, avšak vzhledem k relativně nenáročné technologie samotného klonování to může být i pravda. Jediným světlem v temnotách tak zůstává italský gynekolog, který - bez hysterie šířící se zeměmi EU, jež hodají zákaz klonování uzákonit, a bez poťouchlého UFOušského blouznění Raeliánů, vznášejících se svou myslí někde mezi Marsem a Jupiterem - oznámil blízké narození prvního Klonu. Můj osobní postoj je blízký jeho, myslím že není na škodu, po vychytání počátečních neduhů, vytvářet autentické jedince některých osobností. Problém, který tu dnes nastiňuji, je spíše společenský, a sice koho klonovat a koho již nikoli. Měli-li by se například vytvářet autentičtí laureáti Nobelovy ceny, běhalo by nám dnes po světě už třeba celé hejno mladých Arafatů, jako by ten jeden nebyl až přespříliš!! Bude to vše asi záležitost typu: 'Kdo na to má, nechť je klonem!!' - což zase sebou nese nebezpečí, že desátá generace mých vlastních klonů bude v daleké budoucnosti nedobrovolně naslouchat zpěvu klonů patnácté generace Michaela Jacksona, nebo nějakého podobného kyborga.
   Přestože tendence v tzv. civilizovaných zemích vedou spíše k zákazu zmiňované činnosti, pokrok se zastavit nedá. A tak při stále se zlepšující technologii se bude jednou klonovat podomácku, právě tak, jako se dříve prováděly potraty.
Nashledanou v březnu se těší… hRvN K-0, čili originál