MICHAL
VIEWEGH
'Báječná léta s Klausem' Kdyby
si Michal Viewegh otevřel antikvariát, kde by prodával paspartované
méně lichotivé recenze svého souborného díla, měl by zřejmě
mnohem menší úspěch než je ten, který se znásobuje vydáním
každé jeho další knihy. Ve vší úctě k jeho osobě nelze mu
upřít nadprůměrnou plodnost! Dvanáct knih během 12 let -
tomu říkám skutečná literární štafeta, v níž si vede neobvykle
úspěšně, takže téměř pokaždé vystoupá na pomyslné stupně
vítězů - pokud bychom měřili jeho dílo pouze měřítkem prodejnosti.
Viewegh však talent skutečně má. Dokáže psát s obdivuhodnou
lehkostí, méně obdivuhodným smyslem pro humor a zároveň
si vždy dokázal vybrat téma, kterým své méně výkonné kritiky
překvapil. Zkrátka stálá literární erekce je opravdu dar
a tak se ve jménu testosteronu pulty knihkupectví zaplňují
jeho dalšími parádičkami. Nechci se zbytečně vydávat na
další křížovou výpravu v tažení proti tomuto arcikacíři
a hanobiteli beletrie. Spíš mu hodlám poděkovat, že v časech,
kdy většina lidí čte stěží večerní program televize, dokázal
ke čtení přitáhnout své věrné publikum. Vždyť tzv. alternativa
či umělecká beletrie může být stejně nablblá a podbízivá
jako pornografie, pouze s tím rozdílem, že je určena intelektuálům.
To, že si na titulek nové knihy vybral jméno Václava Klause
byla trefa. Vždyť komu by po letech politických taškařic
a vzájemného osočování nebylo zle při pohledu na politické
hermafrodity, jimž se nepříčí halasně deklarovat svoji levicovou
orientaci provádějíce pravicovou politiku. A za to, že je
Václav skvělý terč, vděčí nejen své aroganci, která ovšem
může být i sympatická, zvláště přihlédneme-li k jeho nesporným
politickým kvalitám, neboť dokázal ustát téměř jistý pád
rozkládají se ODS v důsledku jejího neprůhledného sponzoringu
a přátelství s mnoha podnikatelskými zlatokopy, kteří si
na náš společný účet zahráli ruletu s naším osudem. Pod
jeho vedením se znovu vzchopila a jako bájný Fénix znovu
povstala z popela - poplivaná, zneuctěná a se spoustou jizev,
které jí zasadila nově vzniklá a v současnosti poněkud politicky
nevýrazná Unie svobody (dnes mírně nesvobodná díky koaličnímu
sňatku z rozumu). O tom, jak se v našich zemích v porodních
bolestech císařským řezem rodila demokracie, o Kvidově a
Pacově (bratr) úloze v tom všem, o narůstání Kvidových literárních
ambic a vzájemné odcizenosti s Jaruškou (manželka), rozpadu
jejich manželství a důsledcích tohoto kroku pro zbytek rodiny,
o stránkách z Aniččina deníku (nebohá dcerka ironizující
rodiče) a všem tom nedávném, co ovlivňovalo jeho i náš společný
život, je tato kniha. A já prosím, ať Bůh všemohoucí posoudí,
zda ji má smysl číst nebo si raději nechat větrem rozcuchat
neposedné vlasy, když se vykloním z okna jedoucího vlaku,
který míří do Tramtárie. Zároveň pevně věřím, že se brzy
dočkám i filmové verze, protože dobrých scénářů je prý málo.
Milan Ciler
(Nakl. Petrov 02, vyd. 1., 218 str., náklad 30000 výtisků,
225,- Kč, www.ipetrov.cz, lze objednat na www.vltava.cz,
nebo zakoupit v knihkupectví UJEP UL ad.)