NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

MICHAL VIEWEGH
'Báječná léta s Klausem'

Kdyby si Michal Viewegh otevřel antikvariát, kde by prodával paspartované méně lichotivé recenze svého souborného díla, měl by zřejmě mnohem menší úspěch než je ten, který se znásobuje vydáním každé jeho další knihy. Ve vší úctě k jeho osobě nelze mu upřít nadprůměrnou plodnost! Dvanáct knih během 12 let - tomu říkám skutečná literární štafeta, v níž si vede neobvykle úspěšně, takže téměř pokaždé vystoupá na pomyslné stupně vítězů - pokud bychom měřili jeho dílo pouze měřítkem prodejnosti. Viewegh však talent skutečně má. Dokáže psát s obdivuhodnou lehkostí, méně obdivuhodným smyslem pro humor a zároveň si vždy dokázal vybrat téma, kterým své méně výkonné kritiky překvapil. Zkrátka stálá literární erekce je opravdu dar a tak se ve jménu testosteronu pulty knihkupectví zaplňují jeho dalšími parádičkami. Nechci se zbytečně vydávat na další křížovou výpravu v tažení proti tomuto arcikacíři a hanobiteli beletrie. Spíš mu hodlám poděkovat, že v časech, kdy většina lidí čte stěží večerní program televize, dokázal ke čtení přitáhnout své věrné publikum. Vždyť tzv. alternativa či umělecká beletrie může být stejně nablblá a podbízivá jako pornografie, pouze s tím rozdílem, že je určena intelektuálům. To, že si na titulek nové knihy vybral jméno Václava Klause byla trefa. Vždyť komu by po letech politických taškařic a vzájemného osočování nebylo zle při pohledu na politické hermafrodity, jimž se nepříčí halasně deklarovat svoji levicovou orientaci provádějíce pravicovou politiku. A za to, že je Václav skvělý terč, vděčí nejen své aroganci, která ovšem může být i sympatická, zvláště přihlédneme-li k jeho nesporným politickým kvalitám, neboť dokázal ustát téměř jistý pád rozkládají se ODS v důsledku jejího neprůhledného sponzoringu a přátelství s mnoha podnikatelskými zlatokopy, kteří si na náš společný účet zahráli ruletu s naším osudem. Pod jeho vedením se znovu vzchopila a jako bájný Fénix znovu povstala z popela - poplivaná, zneuctěná a se spoustou jizev, které jí zasadila nově vzniklá a v současnosti poněkud politicky nevýrazná Unie svobody (dnes mírně nesvobodná díky koaličnímu sňatku z rozumu). O tom, jak se v našich zemích v porodních bolestech císařským řezem rodila demokracie, o Kvidově a Pacově (bratr) úloze v tom všem, o narůstání Kvidových literárních ambic a vzájemné odcizenosti s Jaruškou (manželka), rozpadu jejich manželství a důsledcích tohoto kroku pro zbytek rodiny, o stránkách z Aniččina deníku (nebohá dcerka ironizující rodiče) a všem tom nedávném, co ovlivňovalo jeho i náš společný život, je tato kniha. A já prosím, ať Bůh všemohoucí posoudí, zda ji má smysl číst nebo si raději nechat větrem rozcuchat neposedné vlasy, když se vykloním z okna jedoucího vlaku, který míří do Tramtárie. Zároveň pevně věřím, že se brzy dočkám i filmové verze, protože dobrých scénářů je prý málo. Milan Ciler

(Nakl. Petrov 02, vyd. 1., 218 str., náklad 30000 výtisků, 225,- Kč, www.ipetrov.cz, lze objednat na www.vltava.cz, nebo zakoupit v knihkupectví UJEP UL ad.)