NOVÉ ÚSTECKÉ PŘEHLEDY

¨ ÚSTECKÉ MUZEUM A FRANCOUZSKÝ TERORISMUS - V souvislosti s přípravami akcí k připomenutí významu trpaslíků v evropské moderní kultuře, získalo ústecké muzeum také možnost kontaktu na francouzské ilegální Hnutí za osvobození trpaslíků. Cílem je osvobození trpaslíků z otroctví urbánní civilizace a jejich návrat do původních biotopů. O jedné z posledních akcí tohoto hnutí informovala agentura ČIA dne 23. 8. 2002. Tentokrát zaútočilo nedaleko Perigueux na jihozápadě Francie. Příslušníci Hnutí za osvobození trpaslíků ozdobili písečnou pláž celkem 112 trpaslíky, umělými husami, žábami a želvami, které odcizili na soukromých zahradách. Jak informovala policie, leželi tito malí sádroví skřítci břichem dolů na písku, s tvářemi obrácenými k moři. Objevili je náhodní kolemjdoucí a policie nyní tento případ specifického kulturního terorismu vyšetřuje. V. Houfek
¨ MIŠÍK V NÁROĎÁKU -14. ledna se před zaplněným sálem Národního domu (UL)

předvedl folk-rocker a bluesman Vladimír Mišík se skupinou ETC. Oproti předchozímu ústeckému koncertu, který Mišík absolvoval s komorní sestavou bez bicích a s legendárním houslistou Honzou Hrubým (který nyní přechodně pobývá v Anglii), bylo toto představení návratem do big-beatové polohy. V ETC se nyní uplatnil i bývalý Mišíkův spoluhráč 'Kulich'. Specifický sound dodává skupině Olin Nejezchleba, hrající vedle dalších nástrojů i na elektrické cello. Zazněly starší kousky s texty např. Jiřího Dědečka či Václava Hraběte, písně z posledního alba 'Nůž na hrdle', i některé nové věci. Publikum se v průběhu večera rozehřálo, tleskalo, výskalo a pískalo, a našli se i odvážní jedinci a dvojice, kteří a které se zvedli ze židlí a pustili se do tance. Jeden divák prováděl neuvěřitelné taneční kreace, které byly na hraně s Taj-či a gymnastikou. Tento pak za všechny z publika muzikantům za předvedený výkon obřadně poděkoval tím, že vystoupil na jeviště, a skupině se po buddhistickém vzoru se sepnutýma rukama u srdce uklonil, což někteří hráči překvapivě opětovali. Zima a Čéřa, foto: Roman 'Čaj'
¨ SRAČÁK - Jednoho večera jsme já - Vykoukles - a Baso vyrazili do města (UL). Byli jsme pozváni do Budvarky. Bylo tam narváno, ale nějaká ta místečka se vždycky najdou. O malou chvílí později dostává Baso smsku od jedné dívky, že máme přijít do podniku jménem Družba. A šlo se. (Hm, je tam dost holek, zadarmo vstup - to bude dobrý!) Vešli jsme, bok po boku... zpívaje si Volanty, vcházíme do útrob Družby. Najednou chlap jak hora a povídá: 'Pánové, dvacet korun vstup!' A to sme měli být hodní, jinak by chtěl pade. Byli jsme tedy zde. (Co, co to má bejt, k čemu to je, chce se mi blejt.) No prostě ráj vyšukanců a technáčů, ale bohužel žádné dívky, jen hoši a velcí a svalnatí. Jeden mě pěkně přivítal: 'Fuck off na tvoji mámu!' Do toho ukazoval svůj prostředníček. Stejným způsobem uvítal i Basa. No, vypadli jsme hodně rychle. To víte techno a sodovka není, co nás baví. Potom jsme udělali největší chybu v životě. Šli jsme na Strašidelný hrad do Doma. Neustále jsem si myslel, že se jedná o ten vynikající 'Strašák', ale jak mi později vysvětlil největší odborník na 'Sračáky' Kuba Madrid, nejednalo se o onen 'Strašák'. Ale strašný to bylo dost. Ani o tom nechci psát. Jenom něco. Sedíme u stolu, kolem nás chodí samý svalnatí 'machři', kteří byli úplně všude. A těch holek. Ááááno, opravdu hodně, áááááno, opravdu blbých. S údivem sledujeme, jak narvané hlediště a dokonce i podium tančí na neuvěřitelné sračky. Já a Baso máme radši trošičku jiný styl muziky a chování se k druhým. A tak jsme opařeně seděli a říkali si, že to snad není možný. 'Ale kluci nechte toho, je to krásný.' A dost. Deme. U vchodu nenápadně řekneme: 'Děte všichni do prdele!' A velmi rychle odcházíme. No a to je vše. Tryskáči
¨ ZIMNÍ KRÁL - V současné době vrcholí přípravy jedné z letošních významných

historických výstav, které se svým tématem dotýkají českých dějin. Výstava se sice bude konat v Německu, ale významně se na ní podílí také česká strana. Základní rešeršní činnost realizují pro německé partnery Jana Hubková z Muzea města Ústí n. L. a Kateřina Bobková z Historického ústavu AV ČR. Amberg, hlavní město Horní Falce, bude v r. 2003 žít ve znamení Zimního krále Fridricha Falckého. Ten byl posledním samostatným vládcem Horní Falce do porážky v bitvě na Bílé Hoře, po níž byla Horní Falc připojena k Bavorsku. Život panovníka bude především námětem bavorské zemské výstavy 'Der Winterkönig. Der letzte Kurfürst der Oberpfalz', kterou pořádá Dům bavorských dějin v Augsburku (Haus der bayerischen Geschichte - www.hdbg.de) ve dnech 9. 5. až 2. 11. letošního roku. Výstava se bude konat ve Fridrichově rodišti v Ambergu v Městkém muzeu. Fridrich Falcký, kurfiřt Svaté říše římské, hlava protestantské unie, český král, exulant v Nizozemí i bojovník ve vojsku švédského krále Gustava Adolfa byl osobností, která se dotkla dějin poměrně velké části evropského prostoru a proto není divu, že se na výstavě budou podílet přední německé, rakouské, české, anglické i nizozemské státní nebo soukromé instituce. K potenciálním vystavovatelům z Česka budou - dle předběžných rešerší - patřit Národní muzeum, Státní ústřední archiv, Strahovská knihovna, Muzeum hlavního města Prahy, Archiv hlavního města Prahy atd. Stranou nezůstanou ani regionální sbírky, předběžně se uvažuje o exponátech z Muzea města Ústí n. L., Krajské vědecké knihovny v Liberci nebo ze zámku Frýdlant. Bližší informace k výstavě je možné najít na www.winterkoenig.de. Václav Houfek
¨ OMYLY A PŘELUDY od Emila Háchy - Vydal Primus, Praha (01), nyní již vyšlo

2. vydání. Tato básnická sbírka by asi zůstala jednou provždy zapomenuta, kdybychom nevěděli, že jejím autorem je československý a později protektorátní prezident JUDr. Emil Hácha (1872 - 1945). Tento muž tragického osudu, prvorozený syn trhovosvinenského berního úředníka Josefa Háchy a jeho ženy Marie, byl vzácně múzický. Od mládí měl zájem o literaturu a výtvarné umění, psal příležitostné verše a na začátku 20. stol. společně se svým mladším bratrem Theodorem přeložil z angličtiny známé Tři muže ve člunu J. Klapky Jeroma, samostatně pak pořídil překlad Kiplingových Povídek z Indie. Právnická dráha nakonec Háchu literárně vzdálila. Stal se prezidentem Nejvyššího správního soudu a psal vesměs odborné texty. Musel asi překvapit své blízké okolí, když ve věku pomalu již kmetském (bylo mu tehdy 67 let) a v životním období jistě nejtěžším (1939) pojal úmysl zveřejnit - byť v nízkém nákladu a bez uvedení vlastního jména - svou lyrickou žeň. V době národního pokoření možná hledal svobodu v poezii. Snad chtěl, aby tu po něm zbyly i jiné projevy než ty oficiální. Myšlenkovými návraty do chvil osobního štěstí se třeba pokoušel aspoň pro chvíli zapomenout na tragickou realitu. Bereme tedy verše E. Háchy nejen jako zprávu o stavu jedné lyrické duše. Protože již pominuly vážné důvody, jak bylo uvedeno u 1. vydání v r. 1939, proto toto vydání vychází pod autorovým jménem, a to jako plnou reedicí prvního. Tak si to i přála jeho dcera Milada Rádlová (1903 - 1989). Jméno autora sbírky Omyly a přeludy mělo být prozrazeno teprve po změně politických poměrů v Československu. A tak se i stalo. Je zajímavé se začíst do této zapomenuté sbírky. Mgr. Marie Peterková
¨ FOTOKLUB U FRANTIŠKA - V lednu se kolektivní výstavou fotografií představil

Fotoklub, a to na půdě, na které pořádá pravidelné schůzky, v Biografu u Františka (František Šmahel, provozovatel kina, je ostatně i členem Fotoklubu). Fotoklub sdružuje asi dvacítku fotografů - nadšenců obojího pohlaví a různého věku. U Františka se schází od dubna 01. Tři členové fotografují na digitální fotoaparát a snímky pak mohou upravovat na počítači, ostatní fotí klasicky. Lednová výstava prezentovala to nejlepší z prací autorů za uplynulý rok. Výběr prací ovlivnily soutěže, ve kterých se ke snímkům jednotlivce vyjádřil celý kolektiv kolegů. Výstava byla tematicky široká. Byly zastoupeny portréty i akty. Objevily se makroskopické průhledy do - pro lidské oko jinak nepřístupné - sféry živé přírody (Marek Vonka). Krajinu a města zahraničí představil např. F. Šmahel (Francie) či Ladislav Šimko (Švýcarsko). Ameriku v celé její pestrosti fotil Vladimír Menčl, bohužel si neodpustil vystavit klišé, které se o Americe šíří prostřednictvím propagačních materiálů cestovních kanceláří a také díky televizním seriálům (California Beach: Západ slunce u strážní budky pobřežní hlídky - člověk zaostří, jestli náhodou neuvidí Miche Buchanana a spol.!). Velikou pozornost hledáčků si usurpovala železniční tématika, neboť někteří členové Fotoklubu jsou zaměstnáni jako železničáři. Zaujaly mne práce Jaroslava Schwarze a Michala Fryce. Schwarz představil snímky moderní architektury (Žižkovská dominanta, Kostel v Břeclavi). Schwarz fotí k minimalismu tíhnoucí architekturu 20. stol. z neobvyklých úhlů, a tvoří tak svébytné umělecké dílo, které si pohrává s liniemi, tvarem a často i s kontrasty světlo - stín. Schwarz svůj obdiv k estetickým principům moderny uplatňuje i v členění fotografických objektů nemajících s architekturou mnoho společného. Na jedné z fotografií je hrad Hazmburk nekonvenčně vyfocen z okna vlaku, fotograf rozehrává zajímavou hru částí a celku a světla a stínu. Digitální fotografie byly zastoupeny např. u M. Fryce. Jeho černobílé snímky ukazují, že zásahy počítače do fotografií nejen že snímek umělecky neznehodnocují, nýbrž vhodným zásahem naopak mohou zdůraznit jeho emotivnost. V Autoportrétu se autor stylizuje vlasní siluetou do stromu a vzniká pozoruhodný člověk z kůry. Zajímavý je i další Frycův snímek, World and Work, na němž je Zeměkoule složena z industriálního materiálu. Zima, foto: J. Schwarz
¨ SILVESTR 02? - 1203kou do Tábora a dál! - Možností, jak strávit Silvestra vč.

nového filmu se Stallonem, je opravdu mnoho a doufám, že každý ste si ho užil dle svých představ. My rovněž, i když, uznejme, automobil Škoda 1203 není zrovna ideálním přepravním prostředkem směr Ústí - Tábor - Bilina a zpět. Tam se to dalo. Na otázku, kde tak dlouho vězíme, odpovídáme: 'Ále, cestou sme se kochali...'. Tzv. 'Žlutý drak' vzbuzoval velký obdiv všady, kady si razil cestu. Kolonu nesčetných aut, když se ve vymezeném úseku silnice nemohlo předjíždět, v to nepočítaje... Nemluvě o tom, že prachy do něj rvete pomalu jak do 'výherního' automatu. Při odjezdu ze střelnice v obci Bilina (mezi Táborem a Pískem) náš drak náhle vypověděl službu. Nezbývalo, než ho odtáhnout notný kus cesty do TA, kde o něm, resp. opravě převodovky, nechtěli servismani pomalu ani slyšet (třeba se divit?). A možná na Náchodském sídlišti stojí dodnes - poslední cesta však byla dozajista důstojnou tečkou za jeho 'kariérou'. Budeme vzpomínat!
Emu (za tiché asistence Mychadla), foto: Welša
¨ TITULEK: 'RÁDIO LABE - TO JSOU PĚKNÉ PÍSNIČKY, KTERÉ ZNÁTE' - Milí posluchači, jistě i k Vám se donesla zpráva o tom, že v Ústí n. L. začalo vysílat zbrusu nové rádio. Nová stanice pro Vás vysílá na frekvenci 102.8 FM, a nese název Rádio Labe (www.radiolabe.cz). Rád bych Vás s rádiem seznámil a pozval k jeho poslechu. Každý z nás žijeme v tak trochu hektické době. Denně běžíme o závod s časem a právě shon, stres a nedostatek času by měl být naším společným nepřítelem. Rádio Labe by Vám rádo nabídlo klid a atmosféru vhodnou pro odpočinek. Našim cílem je, aby se Vás klid držel nejen doma a o víkendech, ale také v práci nebo v autě. Když se řekne rádio, každému se hned vybaví písničky a hudba, kterou nabízí. Rádio Labe Vám v každé části dne - ráno, odpoledne i v noci - nabídne na frekvenci 102.8 FM spoustu pěkných písniček, které znáte. Na rádiu Labe najdete jak interprety české, např. K. Gotta, H. Vondráčkovou, H. Zagorovou, Olympic… ale také zahraniční hvězdy, třeba Beatles, Queen nebo Boney M, ovšem výjimkou nebudou ani písničky nové. Rádio Labe je stanicí, která vysílá pro všechny Ústečáky a Tepličáky. Právě proto se v našem vysílání setkáte s informacemi hlavně z Ústí n. L. a Teplic. Od nás se dozvíte vše, co se u nás děje. Nechybí tipy, kulturní servisy, burza práce, rady, kde a jak ušetřit a samozřejmě aktuální počasí a dopravní situace v našem regionu. A jaké by to bylo rádio bez kontaktu s posluchačem a zábavy? Každý den vám nabízíme horoskopy, hodinu českých písniček po 12. hodině aneb Po obýdku trochu klídku, rozhovory s exkluzivními hosty a také jeden fór. Nechybí telefonické vzkazy a mezi 19. a 21. Večer splněných přání s písničkami dle Vašeho výběru. Pokud budete mít chuť, můžete využít našeho telefonního záznamníku 47 522 14 15 nebo poslat esemesku na č. 608-581 028. Již dnes přemýšlíme, čím náš program obohatit a čím bychom Vám udělali radost. Přeji Vám příjemný poslech Rádia Labe a v případě vašich názorů, návrhů nebo kritik mě můžete kontaktovat na emailové adrese: lukesle@radiolabe.cz. Hezkou zimu a hlavně, ať je nám všem teplo Zdeněk Lukesle, ředitel rádia Labe
¨ ZEND?! - Po tří a půlletém hudebním působení, kdy nás koncertování naplňovalo pocitem radosti a sebevyžití, jsme se rozhodli ukončit naši činnost z důvodů pracovní indispozice několika členů, kteří během krátké doby odlétají na pracovní stáž do Spojených států. Rádi bychom poděkovali Vám všem, fanouškům, kamarádům a spolupracovníkům, že jste celou dobu stáli při nás a dohromady jsme se mohli těšit z naší muziky. Zároveň se omlouváme všem, kterých se náš rozpad jakkoli dotkl. Pozn. Poslední koncert bude 15. 3. v Metru! Járyn, Marťan, Mejla, Pižlíno a Honzík = ZEN (9. 1. 03, www.minimax.cz/zen)
¨ KONCERT 19. 12. 02 VE VŠ BARU - Ahoj fandové. Ve čtvrtek 19. 12. proběhl

další koncertní zářez. Děkujeme tímto ústecké kapele KALEVALA (www.kalevala.pc.cz, foto: Jirka Máčala) za pozvání u příležitosti jejích 5. narozenin. Hrálo se dobře, doma je holt doma. Plac sice nebyl zaplněn dle očekávání, přesto však hrstka nejvěrnějších, kteří si koupili dárky včas a nepádili tak zběsile domů, vytvořili pohodovou atmosféru, kterou završila ústecká KRISTÝNA. Akce však nekončila, kytarová after-party způsobila, že sem se (prý) dostal do pelechu až okolo 5:00 ráno a následně přišel do práce o 2 a půl hoďky dýl. Holt prima akce, aneb: se Sněhem je vždycky fajn, stačí jen dorazit… Pepa
(www.snihnaschodisti.wz.cz)
¨ KULTovní ÚSTECKÝ CIRCUS? - Lépe by ústeckému artfestivalu Kult V.

(www.usti-nl.cz/kult) svědčila půda střekovského Činoherního studia, ale velká voda se na náš názor neptala... Sál Národního domu naproti tomu nedýchá takovou, řekněme, komornější pohodou, jako spíš rezervovaností, ale pro divadelní účely jest díky svému pódiu vhodným alternativním řešením. Čtvrtek 23. 1. zde od 18.30 patřil Divadelnímu studiu čisté radosti a jejich Bouračce starého plyšového medvěda, o němž se náš president, Míra Jedlička, vyjádřil takto: 'Buď v sále bylo tak málo lidí, nebo se nebylo 20 minut čemu zasmát...', poukazujíc při-tom na spíše komediální zaměření improvizovaného představení. Ob-sáhlejší hodnocení vyprodaného Divadla vizita pak přenechám ko-legům a březnovému číslu NÚP. Snad jen, že u Pašeráka myš-le-nek se diváci 'chlámali' v jednom kuse a na konci premiéru i der-niéru zároveň odměnili dlouhým potleskem. 'Pochopte, víckrát už přijít nemůžem', reagoval Jaroslav Dušek. S Martinem Zbrožkem se jim do improvizovaného představení, u kterého 'nikdy nelze pře-dem zaručit, o čem a jak bude', povedlo dostat mnohé, počítaje v to i vlastní zkušenosti (můj názor). A pak hurá do čerstvě zpro-voz-něného clubu Circus, KULTovně pořadatelských Jarky J. (foto) a Honzy Q. Názory se liší, mně osobně to zatím díky strohému vymalování při-pomíná spíše cukrárnu, nebo nemocniční sál. Po zdech se však objeví obrazy a postupně prý dojde i k dalšímu 'zaplnění'. Bar (krom

toho, že tam nestojí býv. pro-vo-zní Koki, jeho manželka, či kdokoliv z je-ho personálu, ale slečny Eliška, Ráďa a Lucie, dole Václav) byl prodloužen, čímž vzniklo i víc místa pro pohyb personálu a zároveň počet u něj postávajících. Pódium 23. 1. od 22 h zahřívané Glory Days vydrželo, snad jen působí o něco větším dojmem. Zakulacené sedačky zůstaly pouze v dolní místnosti, dříve tzv. Ponorce, nahoře předaly štafetu stolům a lavicím (prozatím) podlouhlého rázu. V první, vchodové cimře box vystřídal fotbálek, šatna zůstala a ani WC žádných patrnějších změn nevykazuje. Krze výlohu bez rolet lze nyní popatřit místní osazenstvo a zvážit tak případnou visitu... Stran špíóningu zatím vše, zbytek ukáže čas. Program viz. zadní, nepřehlédnutelná strana NÚP. Vítejte pod šapitó... Emilio + foto z rekonstrukce
¨ MONKEY BUSINESS DOMA - 26. listopadu minulého roku praskal Domov ve

švech, přestože pražské funkové hvězdy nasadily na ústecké poměry vysoké vstupné. Za své peníze si však divák přišel vskutku na velkou show. Skvělé na-zvučení doplňovaly pro-měn-livé světelné efekty (krásným nesvětelným efektem byl moment, kdy se ve světle reflektorů ze stropu sneslo na podlahu tisíce malých papírků). Skupina přivedla publikum do varu a do tance hned na začátku. Vystoupení bylo nabité hudební živočišností, kterou svými pověstnými oplzlými průpovídkami a scénkami podporovali všudybyl Roman Holý (Sexy Dancers, J.A.R., Kinobox) a ďábel s andělskou tváří Matěj Rupert. Rupert spolu se zpěvačkou - roztomilou čerticí Tonyou Graves (ex Liquid Harmony) své vokální party zvládali s bravurou a elegancí. Jejich hlas se snoubil s dy-namickým rytmem rychlých funky songů i lyrikou melodických balad, a tak návštěvníka střídavě rozohňoval a uklidňoval. Listopadový koncert přesvědčil, že Monkey Business jsou kapelou, která dokáže svým nasazením probudit každodenním stereotypem otupovanou radost ze základních lidských a emocí, jakými jsou např. radost z pohybu a tance. Zima
¨ KOLUMBIE - FÁMY A REALITA - Tak zněl název přednášky pana Mnislava

Zeleného - Atapany, která proběhla 14. ledna 03 od 16.00 v Muzeu města Ústí n. L. Významný český amerikanista, zakladatel obecně prospěšné společnosti Velká Ama-zonie, vyprávěl s nadšením o osobních zkušenostech při svém pobytu diplomata v Kolumbii. V letech 1996 - 2001 působil jako mimo-řádný a zplnomocněný velvyslanec v Kolumbijské republice se sídlem v Bogotě. Od r. 1999 je řádným členem kolumbijské akademie, v témže roce byl vyznamenán zlatým řádem akademie a v r. 2002 získal nejvyšší státní vyznamenání Kolumbijské republiky. Jinak se celkově věnuje Jižní Americe již 30 let. Byl vyzván vedením města Ústí n. L. a Muzeem města Ústí n. L., aby právě v našem městě založil Muzeum Amazonských Indiánů, a tak i Centrum Amazonských studií. V rámci Centra chce uskutečnit řadu společenských a kulturních aktivit v ČR - přednášky publikace, výstavy, expozice, konference atp. i ve spolupráci s velvyslanectvími zemí Latinské Ameriky. Ing. Mnislav Zelený (foto) žije trvale v Praze - je velmi aktivní, činorodý s dobrodužnými rysy povahy, snaží se ve svých přednáškách přiblížit život a prostředí Kolumbie. Je to země vůči cizincům velmi uzavřená, ale neobyčejně zajímavá. Pana Zeleného lákají věci nepoznané, neobyčejně se mu v Kolumbii líbilo, pobyt si dokonce prodloužil. V řadě poznatků je to země plná překvapení, viděl tam největší sbírku zlata na světě. Je to obrovsky bohatá země i po stránce přírodovědné. Tamní lidé sou osobití, je tam pestrý život - ať už máme na mysli faunu nebo floru - prostě nádhera. Kolumbijci jsou na svou zemi hrdí, mají svou kulturu (tance) a tradice. Obdivoval se úctě dětí k rodičům, společenské úrovni v určitých vrstvách. Jednak neobyčejná úslužnost, jednak vyznávají pozitivní hodnoty. Též obdivoval kulturnost tohoto národa, např. - velká knihovna, vydává se tam spousta knih. Setkal se se znalostmi F. Kafky, v hudbě pak B. Sme-tana, A. Dvořák i L. Janáček jsou pro některé běžnými pojmy. Spo-lečenská stabilita je nadmíru trvalá, asi 300 let nedošlo k žádným zásadním změnám. Většina projevuje spokojenost s tím, co mají. Jen boj o moc je takřka na denním pořádku, ale každý má v tomto boji šanci. Mají rádi humor, do humorného hávu halí i složitou realitu. Kolumbie je plná bonmotů, které pomáhají přežít různé těžkosti. V současné době se zde vyskytuje obrovská feminizace, ženy se objevily v bankách i na jiných místech. Lidé jsou tam poctiví, daleko klidnější a spokojenější než u nás. Okamžik života dokáží prožít šťastně. Sociální situace je ovšem velmi svízelná, je to ale země bohatá, s obrovskými přírodními zdroji. Chce se tam opět podívat a o svých poznatcích příště zase vyprávět. Mgr. Marie Peterková
¨ METROck - metROCK - pokrok - Pokrokem myšleno přesunutí oblíbené, a v Ústí

n. L. bohužel zcela ojedinělé, nejen 'rokotéky' ze sklepa Sklepa do prostornějšího klubu Metro. Tahle ta akcička se zde odehrávala 27. 12. 02 již podruhé, a doufám, že ne naposledy. Když si přišel, u vchodu si zaplatil dvácu (což není moc a pokud se ti to nelíbí, tak uspořádej vlastní rockoteku, zadax, a třeba ve stejnej den) a obsadil si nějaký to místo. Naštěstí tam nebylo tolik lidí, abys musel čekat na ten jejich Staropramen, takže i v tomhle to byla pohodička. Tim samo nechci říct, že tam nikdo nebyl. Lidí tak akorát, a jak noc stárla, spíš přibejvalo než ubejvalo. Krom jiných se tu opět, stejně jako na E-najtech, sešla ústecká hudební smetánka, reprezentovaná ať už Houbou, nebo UDG. Teda aspoň myslim. Pokud sem někoho nejmenoval, nebo naopak, tak se neomlouvám, páč sem byl trochu pod parou. Koho sem ale určitě zahlíd, tak to byl Emílio, Emu, nebo chcete-li DJ Pytcha, který společně s DJ HromiCZem (ten blonďatej s culikem esli se nepletu, foto), moderovali a dirigovali, uváděli a řídili celou tuto vydařenou noc. Pravidelně se střídali u přístroje a s citem sobě vlastním nenechali parket nikdy osiřet. Tu se tam objevili metaloví a hrozili, tu zase naopak punkový jedinci, jindy naopak pochybné existence (např. já) a nebo, zcela na začátku, nikolivěk cikánští, ale rómští brejkaři. Koho zrovna ta která sekce nebavila, zahrál si fotbálek (ať už o tyči či videohru) a celým metrem se nesl duch dobré nálady, umocněný, v pozdních nočních hodinách, i notnou dávkou vypitého alkoholu. Když už to opravdu někdo nevydržel, mohl si osobně zajít za DJ's a objednat si tu kterou píseň si přál. Když ji pánové čirou náhodou zrovna neměli u sebe, a dotyčný ano, mohl jim jí zapůjčit a pak si zapařit. Všechno to skončilo hodně pozdě poté, co jsem já odjel (a to bylo v 0:50). Takže, když to shrnu. Emu, ty neubjegaj. Zůstaň klidně v METRO, my si tě určitě znovu najdem. A doufám, že brzy. System of a down failured. Tvůj věrný nohsled, Jean Master, foto: Kuba S.
¨ BENEFIČNÍ KONCERT V DĚČÍNĚ - Český rozhlas SEVER Vás zve koncert, který

pořádá ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Městským divadlem Děčín a městem Děčín. Výtěžek z benefičního koncertu, který se uskuteční 4. února 03 od 19 hodin v MD Děčín, bude určen na podporu speciálních tříd pro děti se zdravotním handicapem v Mateřské škole - Riegrova, Děčín. Vystoupí Symfonický orchestr ČRo (www2.rozhlas.cz/socr) s následujícím programem: Ludvig van Beethoven: Egmont - předehra a Klavírní koncert č. 4 G dur op. 58, Antonín Dvořák: Česká suita. Diriguje Jan Kučera a jako sólista vystoupí Andrej Kasík. Vstupenky v základní výši 70,- Kč či dobrovolně zvýšené vstupné ve výši 150, 300 a 1000,- Kč můžete zakoupit v pokladě MD DC nebo rezervovat na tel. 412 530 630. Pokud se benefice nemůžete zúčastnit, ale máte zájem dětem ze spec. tříd přispět, nabízíme číslo konta MŠ, kam lze finanční dar zaslat: č. ú.: 6836-431/0100, var. symbol 04022003. Více informací se dozvíte ve vysílání ČRo SEVER na frekvencích 88.8, 91.3, 98.5, 102.3 a 103.1 FM. Všem, kteří akci podpoří a pomohou tak postiženým dětem, předem děkujeme. http://sever.rozhlas.cz
¨ MEWA to rozTOČÍLAS DOMA - O takřka čerstvém ústeckém hudebním sranda

tělesu sem už mnohé slyšel, i čet. Přirozeně zvědav, cože to teda bude za 'objev', vcházím s kolegyňkou Marfushkou v úterý 14. 1. do Doma, abychom přes, řekněme, drobné vstupní problémy (prověrku) zkonstatovali toto: Fakt uměj. Hlavně bavit, k čemuž jim dopomáhá nejen - chtělo by se říct - profi spíkr, dva zpěváci - showmani, 'plavčík-kriminálník', kterej si před každym songem stoupne doprostřed pódia, nad hlavu zvedne ceduli s číslem a 'faldové osvalenstvo' přitom prožene bruchem - tak i hudebně to maj v pažích. Flétna - 'těhotná' Lenka (Kristýna), kytara Péťa Vojáček (Ferit), basa Kosák (Sedmá vlna), bicí Dan (taky Vlna, kde ale zpívá), zbylí členové sou prý 'pouze' Točílasácký (tedy bez předch. zkušeností). Show v parukách, podvlíkačkách, příp. elasťákách postavená na parafrázování známých songů, resp. jejich motivech s vlastními, Točílasáckými texty, vlastně ani nemá šanci nudit, je-li její čas akurátně vymezen, neb nasazení všech zúčastněných je opravdu veliké a na druhou stranu i ohlas publika pozitivní. Točílas ten večer jakoby možná zastínili 'hlavní stár' večera, jimiž byli tepličtí jazz-bulldozzerristi Mewa (foto - Libor), kteří, dle mého, soudu nějako vychládají (nebo je to tou zimou?). Ani vodvázat se na parketu nikomu moc nechtělo, a tak postávali, pokukovali, občas někdo vyběh a zas se schoval v cca 80tihlavém 'davu'. Víc Mewě sluší zařazení mezi více kapel, popř. obsazení festivalu (viz Útulek fest 02, Benefice v ND - 14. 12. 02) apod. 'Úchyláren' z CD 'Úchylárny' (viz www.nemadema.cz) padlo požehnaně a nechyběly ani různé převleky - kluci se fakt snažili, ostatně jako takřka dycky. Kdy a kde příště? Ptejte se na: mewa@atlas.cz, www.mewa.ultimo.cz. Emilio, foto: Hejďák