¨ HORMONÁLNÍ
EXCES V BOŽÁKU - Luboš Růžička
z klubu Božák v Teplicích se
letos s big-bítovejma akcema nepřetrhne - inu, doba je zlá,
já vím. Ale 17. led-na 03 se vyloupla sestava předdůchodcovských
snů, staromilcovy čekané pravá rozkoš. Česká supergroup,
jonáci jak z mramoru tesaní. Na kytaru Standa Kubeš, řečený
Klásek, na basu Vladimír Kulhánek, vulgo Guma. Zpěv a klávesy
Roman Dragoun. A bicí Martin Kopřiva. O demáči jsem pindal
minule, včetně jisté rozpačitosti z vokálního projevu. Tak
na to, vážení, zapomeňte! Dojem z živého vystoupení maže
všechny pochyby. Buď repertoár od doby nahrávání dema definitivně
'sedl', nebo nebyly podmínky při záznamu ideální, každopádně
v klubu Dragoun vysloveně oslnil. Nejen, že se víc uplatnily
jeho klávesy, než na minule recenzovaných studiovkách. Hlavně
zpěv byl z jinýho soudku. Zpěvák jak ze řetězu urvanej.
No fakt! A tak jsem furt přemejšlel, koho mi ten jeho projev
připomíná a přišel na to, že kdyby měl Honza Spálený dítě
s Vlastou Třešňákem, mohlo by zpívat nějak takhle. (Za půlku
licence týhle vymyšlenosti vděčím Luďkovi Zedníkovi, ex-Aku
Aku.) O klasicích Gumovi a Kláskovi se snad nemusím rozněžňovat,
ti jsou každýmu slušnýmu rockerovi v týhle republice jasný.
Mlaďas Kopřiva (jinak též skupina Groove) je ďáblík, důstojná
půlka rytmického tandemu s Gumou, i přes generační zpoždění…
nebo spíš předstih? No a tak hráli celkem asi dvě hodiny
(plus přestávka) a bylo to hodně tancopudný. To jsem poznal
i já a to už je co říct. Bylo tak ověřeno, že repertoáru
je několik habadějů a regulérní deska by byla namístě co
nejdřív. A ještě zbyde. A to může Standa zařadit ještě pár
svejch věcí z doby, kdy byl u ETC…, ne jen tu jednu, kterou
uvedl tady. Ten jejich jazzrock je hodně šoupnutej na bigbítovou
stranu vah a kdybyste se chtěli pídit po koncertech, hledejte
plakát se symbolem 'T 4', neb toto označení neznamená jen
hormon štítný žlázy. (pic)
¨ AMERIČTÍ
TRPASLÍCI V ÚSTÍ N. L.
- Ve středu 8. ledna 03 doručila Česká pošta do
Muzea města Ústí n. L. zásilku od Briana Kiblera z Long
Beach ve Spojených státech amerických. Zásilka obsahovala
dvě velice kvalitní kopie trpaslíků z produkce ústecké firmy
J. Maresch, autorsky signované 'B. Kibler 2002'. Jedná se
o jedinečný doklad ohlasu produkce ústeckých trpaslíků v
oblasti za Atlantickým oceánem. Tento dar byl věnován na
podporu akcí připravovaných pro r. 2004, kdy se chce muzeum
věnovat významu trpaslíků pro evropské kulturní dějiny.
Jak je zřejmé i z dalších ohlasů z USA, které ústecké muzeum
v loňském roce obdrželo, bude možné téma rozšířit i na mimoevropské
kulturní oblasti.
Podklady ke studiu evropských trpaslíků: Význam trpaslíků
pro evropskou kulturu je oceňován nejen v USA, ale i v dalších
evropských zemích. Například v Německu je možné navštívít
trpasličí park www.zwergen-park.de, tak trpasličí muzeum
www.zwergen-griebel.de/de_museum.html. Ve Francii působí
několik velice zajímavých hnutí, především Fronta za osvobozenÍ
zahradních trpaslíků membres.lycos.fr/flnjfrance, Hnuti
za emancipaci zahradních trpaslíků www.menj.com a také světoznámé
Teroristické hnutí za osvobození zahradních trpaslíků www.mtlnj.cjb.net.
Hlavním městem evropských traslíků je švýcarská Basilej,
kde sídlí Mezinárodní společenství pro ochranu zahradních
trpaslíků (Internationale Vereinigung zum Schutz der Gartenzwerge)
www.zipfelauf.com.
Mgr.Václav Houfek - vědecký tajemník
¨ ZOO
DĚČÍN PŘEDSTAVUJE novoroční dárek od lamy krotké! Chundelatý
dáreček
k Novému roku 2003 nám nadělila v Zoo Děčín lama krotká,
která přivedla na svět 1. ledna krásnou lamí slečnu! Její
rodiče jsou na ni patřičně hrdí. Šedě zbarvená maminka Bašňa
o něj starostlivě pečuje a desetiletý otec Monty je obyvatelům
Děčína již patřičně znám, neboť při své kariéře maskota
procházel spolu s ošetřovateli ulicemi města. Nově narozené
mládě je v pořadí již druhým potomkem svých rodičů, první
se narodilo v lednu minulého roku a jeho kmotrem je Petr
Rychlý, takže se necháme překvapit, kdopak pokřtí tuto novoroční
lamí slečnu během jarní akce v Zoo 'Vítání jara, aneb den
tradičních řemesel' a uskuteční se v neděli 30. 3. 03. Kromě
Bašni má Monty ještě lamí stádečko, které tvoří dvě zbývající
samice - Hnědka a Bílá, spolu s půlročním mládětem Hnědky
- Fatimou. Oblíbenými pochoutkami našich lam jsou jablka
a mrkev. Sice se při krmení navzájem strkají, ale absolutní
přednost mají vždy mláďata, kterým dokonce ustoupí i důstojný
otec Monty. Po jídle si s nimi hraje a po přetlačování či
honění následuje zasloužilý odpočinek, při němž si lehnou
všichni svorně vedle sebe. Tím, čím je velbloud pro asijské
národy, je jeho blízce příbuzná lama pro obyvatele vysokohorských
oblastí Jižní Ameriky. Již v době rozkvětu bohaté kultury
Inků byl předek lamy krotké - lama huanaco - chován jako
domácí zvíře pro maso, k nošení nákladů a poskytoval i kůži
a srst. Obyvatelé Jižní Ameriky dodnes chovají lamy krotké,
které jsou o něco větší než divoce žijící lama a jejich
srst je pestřeji zbarvena. Škála barev se rozpíná od čistě
bílé, přes hnědobíle skvrnitou až po hnědé zabarvení. Nynější
obyvatelé jihoamerického kontinentu chovají lamu krotkou
pro vlnu a také ji využívají k nošení nákladů. Lamy nejsou
příliš silné, obvykle každá unese 45, nejvýše 60 kg zátěže
a ujde s ním asi 35 km denně. Po neschůdných horských cestách
však putují celé karavany mnoha set jedinců, které tvoří
výhradně samci. Samice jsou šetřeny jednak pro chov, jednak
pro střiž. Největší rozkvět chovu lam probíhal za vlády
Inků ve 12. a 13. stol. Lamy byly výhradním majetkem panovníka.
Vlna, která z nich byla získána, byla ukládána do státních
skladišť a v určitou dobu rozdělována všem rodinám 'dle
početnosti a potřeby'. Naši lamí svěřenci si oproti svým
jihoamerickým příbuzným žijí v Zoo Děčín poklidným rodinným
životem, při kterém mají dostatek času na společné hry i
odpočinek. Právě narozené lamí slečně tedy přejeme do jejího
dalšího života co nejvíce spokojenosti a stejně tak vám
všem, kteří k nám do Zoo Děčín zavítáte! (Zoo Děčín, Pastýřská
Stěna, 405 02 Děčín IV, tel./fax: 420 412 531 626, mobil:
605-260 358, e-mail: vyuka@zoodecin.cz, www.zoodecin.cz)
Bohumila Zimmermannová - odd. pro informace a vzdělávání
¨ PATAFYZICKÉ
SYMPOZIUM
- Okresní knihovna Teplice, 11. leden - Téma: TRAUMATA PŘI
VYMĚŠOVÁNÍ V PANELOVÉ VÝSTAVBĚ - Z důvodu přísné konspirace
mohu čtenářské obci snad jen letmo naznačit průběh sympozia,
spíše však se omezím na stručný průřez jednotlivými příspěvky
a to s maximálním zatajením jakékoliv podstaty. Ani to však
vlastně nemohu. Snad jen - o přestávce se podávalo občerstvení
(chlebíčky, víno, soda). Další sympozium na stejné téma
by mělo proběhnout za 10 let. Dle patafyzického kalendáře
je ovšem vše jinak. ddr
¨ nEMAdEMAfest
vol. 2 aneb křest nEMAdEMAglajzu.nejenCZ vol.1, čili rituální
poprava Dr. Hnusáka
- Když jsme se v jednu hodinu ráno s Fredem asi po deseti
pivech vzájemně ujišťovali, že ač čtyřicátníci, umíme dělat
pro ty naše mladé pěkné akce, měli jsme pravdu. Akce se
vydařila, účast byla vcelku hojná (cca 180), kapely zahrály
ty svoje bigbíty, OSU jsme vyhodili, pitiva dostatek, takže
tak nějak pohoda. Ale jak to bylo od začátku? To bylo tak.
Po úspěchu nEMAdEMAfestu vol. 1 bylo jen jasným a logickým
pokračováním pokračování. Pod organi-zační taktovkou Emília
se opět přizvaly band(ask)y ve valné většině zastou-pené
na webu nemadema.cz, zabývajícím se regionálním bigbítem
a mohlo se v Metru (rokáči už jen těma hajzlama) jet. Tentokrát
se ovšem vyskytla i pověstná třešnička v podobě křestu CD
nEMAdEMAglajz.nejenCZ, alba (jak jinak než) reprezentujícího
(v podobě punko-rockové, 70minutové kompilace) první půl
roku činnosti zmíněného webu. CD dítě, které si upletli
Fred s Martíčkem za grupáčového přispění ostatních, se narodilo
do krásy - jak také jinak, vždyť jsme si ho sami vydali.
Ale zpět ke koncertu. Začali Tryskáči, toliko mladí punkáči.
A to tak mladí, že se jim dá odpustit i nějaké to hudební
škobrtnutí. Hrají s chutí, divácká základna z řad středoškolských
spolužáků slušná, a hrají bigbít. A tak to má být, tak je
to správné. No Sympathy (www.volny.cz/nosympathy) mají mé
sympatie. Hardcore punk a nezničitelný Martíček, hrající
alespoň někdy prakticky snad v každé ústecké kapele. Palba,
co o tom říct víc. Schwarze Aussig je hudba poněkud méně
přímočará, melancholicky ponurá, avšak košatá až běda. Publikum
ji přijalo skvěle i když notně vybočuje z punkově nasazené
laťky. Pro mne osobně umělecký vrchol večera. Schwarze Aussig
není žádná dupárna, ale dostanou se pod kůži. Disharmonici
(disharmonici.hrajou.cz) vrátili rozesněné posluchače zpět
do punkového šramlu. Jejich krátké, vtipné a úderné skladby
roztančily i některé postarší máničky a skladba Speedy Bonzáles
by možná měla být novou Českou národní hymnou, neboť 'I
když se mi to hnusí, hlásit se to musí...' Následoval křest
výše zmíněného CD nEMAdEMAglajz.nejenCZ, které kouzelně
pokřtil za přítomnosti autorů (tedy nás) božský Hrábě RvN,
který mimo jiné moderoval a zkvalitňoval celý večer svým
svérázným, nerecenzovatelným projevem a vůbec existencí.
Při křestu byl rovněž zastřelen šampaňským ze Starého Plzence
(nějakej třeťák a sodovka) známý globálně-normalizační diktátor
a svině Dr. Husák, kdysi vystupující pod krycím jménem prezident
a páchající za svého života až neuvěřitelná kulturní (mimo
jiné) zvěrstva. Poté byl rozmetán jeho obraz a mohlo se
pokračovat. Nastoupila parta neoholených bezdomovců pod
krycím názvem Monty Pičusův létající pes (www.ksichty.freemusic.cz/mplp.htm),
a to včetně psa Pičuse, který po celou dobu seděl poslušně
vedle bicí soupravy. Sami svůj styl označují trefně jako
anál pop/buzna rock (Dan si to furt plete s Totálním výpr.
kob. - pozn red). Jejich námořnicko hospodský šraml s dechovou
sekcí jsem si však po pravdě vychutnal více z desky. Nicméně
svým nekonformním hudebním vystoupením víceméně punkový
večer ozvláštnili. Přibližně někdy v této době se do sálu
dostavili dva estébáci v tesilkách s igelitkou a tvrdili,
že jsou jako z OSY a jdou vybírat autorské poplatky pro
Gotta a Olympic. Vzhledem ke skutečnosti, že ani Tryskáči,
ani Monty Pičusové žádnou punkovou, či námořnickou věc od
Božského nehrajou a žádná kapela na koncertě hrající členem
OSY není, tudíž je snad ani OSA nemůže zastu-povat, prostě
a jednoduše jsme jim do-po-ru-čili, ať si zakoupí lístky
a v klidu si neosov-skou produkci vychutnají. Příště očekává-me
jako výběrčí daní zástupce Českého rybářského svazu, co
kdyby někdy někdo z mladých pankáčů chtěl být v budoucnu
rybářem. Sabaaka je sovětsky pes a úste-c--ky parádně nadupanej
bigbít. Že zpěv je exce-lentní, bylo už řečeno mnohokrát,
a tak to snad ani nebudu opakovat. Ta Sabaaka se mi nějak
zakousla pod ků-ži. Zakončovali Zen (www.minimax.cz/zen),
snad proto, že za-čí-nají na Z, snad proto, že se jednalo
o jeden z jejich posledních kon-certů. Tato vynikající grungeová
parta totiž končí, alébrž se roz-padá. A to je škoda, protože
jsou fakt dobrý. Ale část kapely za-volala Amerika (říká
se tomu vysávání mozků světovým dik-tátorem, tj. USA, páč
Američani sami už nic neuměj, páč furt žerou hamburgery
a sou tlustý, tak si na to zvou otroky odjinud, nejlépe
z býv. soc. dem. bloku), část má jiný plány, a tak Zen,
možno říct, že skoro už legendární ústeckej bigbít, už dlouho
mezi námi nebude. Snad právě proto do toho hoši dali všechno
a hráli jako o život. A to by byla tak nějak tečka za tím
naším koncertem. Co říci na závěr? Snad jen nashledanou
příště, milí platící diváci a neplatící OSO. PS: Třetí nEMAdEMA
fest chystáme na 11. 4. Dan
¨ BARAKA
- Americký film 'Baraka - Odysea země' z r. 1992, který
reží-roval R. Fricke,
byl v obno-vené premiéře uveden v lednu v Domu kultury a
chemiků (UL). Diváci tak byli opět vystaveni vizu-álně a
hudebně úchvatným průzkumům Země a jejích zvířecích i lidských
obyvatel. Formálně experimentoval s neobvyklými úhly pohledu
kamery a zpomalováním/zrychlováním sekvencí. Obsahově je
- jako protiklad pokorného klidného nebo naopak vášnivě
prožívaného uctívání bohů domorodými kmeny a východními
společenstvy - kritizován překotný a vnitřně vyprázdněný
životní styl 'západní' (je načase vynajít nový termín, který
by reflektoval šíření původně západního vlivu na všechny
světové strany) civilizace, která jde doslova přes mrtvoly.
Ve filmu však neuslyší divák ani slovo: Jeho síla je v tom,
že vše, co chce říct, dokáže tiše ukázat. Zima
(PS: Baraku uvede 16. 3. kino Máj LT)
¨ 21.
12. 02 SE V KLUBU AXEL
sešla čtveřice naprosto rozdílných kapel, aby si společně
zahrály a oslavily svátky klidu, míru a přetvářky. Crustový
MRÁZEK (Rumburk) patří k extrémní odnoži českého nářezu
a velmi rychle rozdělil publikum na dvě části - tu první,
která jen kroutila hlavami a druhou, zasvěcenou, která se
příjemně bavila. Holt kdo čekal ufňukané vánoční koledy,
utřel prdel. A vůbec - nemáme v poslední době ve zvyku brát
všechno až příliš vážně? Ústecká KRISTÝNA (22. 2. RC Axel)
odehrála svůj part ve čtyřech; absenci kláves a flétny (kapelníkův
logistický výpadek) si ale vynahradila agresivním zvukem
i nasazením. Vystoupení již tradičně zakončila folk-metalovou
verzí oblíbených Stánků. V kuloárech se mimochodem proslýchá,
že 'Kiki' hodlá natočit druhé album s řadou nových skladeb.
Výborná SEDMÁ VLNA (foto, Kosák) opět zaútočila na ušní
bubínky posluchačů a byl to útok mimořádně zdařilý, což
je ostatně jednou z dlouhodobých deviz Kosákova gangu. Personální
změny kapele nijak neuškodily a je jen dobře, že Vlna i
nadále přesně ví, co chce. Stačí trocha neotřelých nápadů,
spolehlivé hráčské zázemí a úspěch je zaručen! Akci uzavřeli
krásnobřezenští DOX!CHTU, kterým se jejich provokativní
vystoupení opět zdařilo a díky nové kytaře Honzy Bezděka
lze tentokrát pochválit i zvuk. Jednou větou - pohodový
marastík pro cca 80 velmi spokojených návštěvníků. J. B.
¨ O
DEN POZDĚJI přivítal naplněný Axel club hned 7 kapel
- v rámci benefiční akce pro dětský domov na Severní Terase
vystoupil nejprve zábavový (?) KOMPROMIS (do paměti posluchačů
se zapsal zejména pozoruhodnou parodií na kdysi slavný hit
kapely Boston 'More Than a Feeling'; 8. 2. RC Axel). Druhý
HUDBYKUS předvedl slušné instrumentální výkony; chlapci
se tak rozjeli, že se jim ani nechtělo z pódia a nepříliš
kolegiálně tím zdrželi ostatní. DOX!CHTU publiku dokázali,
že to, co bylo původně míněno jako nezávazná sranda, by
se mohlo brzy stát vážně míněným a šlapajícím projektem.
DAYTIAN a jeho hardrockové srdce - Standa Jarolímek - se
tak trochu zlobili na třicetiminutový limit svého vystoupení,
ale co naplat: Pokud někdo hned na začátku nabourá celkový
časový plán, nesou důsledky ti ostatní. Jinak to byl náhul
a klukům se zadařilo. REQUIEM AETERNAM (22. 2. RC Axel)
v poslední době válčili s řadou potíží - od personálních
až po koncepční a zvukové. Zdá se však, že jejich martýrium
spěje ke zdárnému konci a budou opět tím, čím bývali - temnou
a znepokojivou komnatou ústeckého hudebního hradu. Pohodová
SEREKREV (foto, Kuba) s řadou nových věcí a dvěma vokály
ukázala, že její původní přání - tj. být nejhorší kapelou
v Ústí - je už dávno u ledu (jak se ti, Johny, hrálo na
esák?). Velekoncert zakončili FREE ON WAGON (1. + 21. 2.
RC Axel), šikovná a perspektivní kapela, která jistě brzy
rozvíří poněkud zatuchlé vody svého žánru. Pod vánočním
stromečkem se tak nakonec sešla spousta dárků - hudebních,
věcných i finančních (jen Santa Claus - pardon, Ježíšek
- by při bližším studiu vánoční výzdoby asi podlehl infarktu).
V každém případě věřím, že pro organizátorku Míšu a následně
i děti samotné byla akce velkou radostí a zadostiučiněním.
J. B.
¨ MISTR
A MARKÉTKA VE FILMOVÉM KLUBU AULA ÚSPĚŠNĚ
- Tento koprodukční (YU/I) film z r. 1972 režiséra Aleksandara
Petroviče se dějově opírá o slavný stejnojmenný román Michaila
Bulgakova. Autor se ani nepokoušel do snímku vměstnat mnohovýznamnost
originálního textu, který s hravou lehkostí i filozofickým
sarkasmem čerpá z monumentálních témat, jako je Ježíš versus
Pilát Pontský nebo téma faustovské. A. Petrovič se spokojil
s alegorií vztahu jednotlivce vůči moci, postavené na přetvářce
a násilné moci, kterou umístil do porevoluční Moskvy. Hlavní
hrdina Nikolaj Maxudov jako autor hry Pontský Pilát zažívá
v obklopení svazu mocných 'soudruhů spisovatelů' podobné
chvíle, jako Ježíš před Pilátem. Jen s tím rozdílem, že
průvodcem mu není Bůh, ale jakýsi Wohland, jiným jménem
také Ďábel… A Markétka? Inu, sluší jí to. Zbyněk S.
¨ NÍZKOPRAHOVÉ
CENTRUM aneb pilotní projekt YMCA v Ústí n. L. -
První 'Nízkoprahové
centrum' v Ústí n. L. postupně vzniká v prostorách Dominikánského
kláštera sv. Vojtěcha pod záštitou YMCA - Křesťanského sdružení
mladých lidí. Otevřené bude každý všední den v odpoledních
hodinách pro každého ve věku 'náctiletých' bezplatně a s
možností volného pohybu. Na prvních plánovacích schůzkách
se scházejí teenageři spolu s dobrovolníky a koordinátory
už od začátku ledna, aby náplň centra připravili a sami
si vytvořili 'pravidla chování', způsoby využívání nabídek
pro trávení volného času ve vzdělávací, informační a zábavné
části. Projekt je zaměřen na všechny cílové skupiny teenagerů
(11 - 17 let), ale především i na ty, kteří svůj volný čas
tráví negativním způsobem např. v hernách s automaty, v
hlučných a zakouřených klubech či v jiném rizikovém prostředí
s partičkami vrstevníků zkušených v konzumování alkoholu,
užívání drog a v nevázaných vztazích. Pilotní projekt Nízkoprahové
centrum vytváří alternativu pro bezpečné trávení volného
času v kultivovaném prostředí. Nabízí teenagerům místo,
kam mohou kdykoliv přijít, např. 'jen tak si posedět a popovídat
s kamarády, poslechnout muziku, přečíst si časopis nebo
listovat v zajímavé encyklopedii'. Každodenní provoz si
budou moci teenageři ovlivňovat sami, a tak si zvolí způsob
jak strávit volný čas. Zda využijí nabídky vzdělávací nebo
informační časti, kde bude možné si zasurfovat na internetu,
získat tip na zajímavý výlet nebo víkendovku, seznámit se
s novými informacemi z oblasti techniky, ekologie nebo umění,
a/nebo raději zvolí nenáročnou a pohodou zábavnou nabídku
(šipky, stolní fotbal) či gauč a dobrou muziku. Projekt
vychází z dlouhodobého průzkumu v oblasti volného času dětí
a mládeže a ze zkušeností pracovníků a dobrovolníků při
práci s dětmi a mládeží v Ústí n. L. Financování je hrazeno
z prostředků Evropské unie - programu Phare 2000, Nadace
Open Society Fund Praha (www.osf.cz), částečně z finančních
prostředků Nadace VIA (www.nadacevia.cz) a místních dárců.
Pablo
¨ JAM
CONNECTION
- Nově vzniklá formace tohoto jména v obsazení klávesy,
elektrická kytara a zpěv se na konci minulého roku předvedla
v Makaroni Café a krátce nato na druhé chill outové scéně
Metrosilvestru. Přestože Jam Connection spolu zkouší teprve
krátce, produkuje příjemnou housovou hudbu, místy evokující
hudební plochy Paul van Dyka nebo živě hraný house francouzských
Rhinoceros. Tahoun skupiny, charismatický Michal Daduč (jinak
též Glory Days, foto) na své Yamaze nápaditě střídá beaty
a doprovází je klavírem či 'kosmickými' zvuky. Kytarista
Aleš Donda, manipulujíce často s kvákadlem, se přidává rytmickou
kytarou nebo střídmými sólovými vyhrávkami. Vokalistka Andrea
Hacková, která je vyškolena ústeckou Lidovou školu umění
a teplickou konzervatoří. Je erudovaná především v opeře,
spirituálech a latině. V Jam Connection si zatím opatrně
ohledává možné pozice improvizovaného vokálu. Formace bude
v lednu i dalších měsících hrát nadále v kavárně Makaroni
Café a také v baru Tramvaj. Zima
¨ 8.
1. BYL V MĚSTSKÉM DIVADLE
(UL) ke zhlédnutí jeden z nejznámějších baletů
světa a to přímo od nesmrtelného P. I. Čajkovského LABUTÍ
JEZERO, který sehrál v režii Vlastimila Harapese ústecký
soubor. A nutno je pochválit, bylo to krásné. Ale o čem
vlastně Labutí jezero je? Princ fascinován letícími labutěmi
se nestará o ženění, které mu dohazuje matka - první obraz
baletu bez chybičky (podle laika). Princ jde k jezeru, kterému
vládne zlý Rudovous. Vidí přeměnu zakleté labutě v dívku
jménem Odetta - zamilují se do sebe - druhý obraz ukončen.
Je pořádán ples, na kterém se objeví Rudovous a léčkou prince
donutí Odettu zradit - během třetího obrazu zase nic zvláštního.
Princ běží za zakletou labutí a snaží se ji odprosit, přichází
Rudovous a strhne se boj. A Láska… jakjinak - než vítězí.
Konec čtvrtého obrazu. Balet proběhl v naprostém klidu bez
větších zádrhelů. Kdo by taky mohl zkazit takovou krásnou
klasiku? Marfushka
¨ PROFILY
ÚSTECKÝCH DJ's - SAKE 33
- 'Jsem spíš občasný DJ, pro zpestření. No.
1 pro mě vždy byly graffiti', nechá se slyšet old-school-man
Tomáš Jelínek aka Jelen aka tedy DJ Sake 33. Inspirován
japonským vínem z rýže a pak také filmem, který viděl v
dobách, kdy si ještě říkal, resp. psal jako: 'Mr.', 'Wr.Stag',
'Sone' (Stag-One = Jelen1), nebo číslicí '51'. 'Úplně mě
to opojilo...', vzpomíná. Old Schoolem pak nazývá 'starou
školu, neboli kořeny - začátek zrodu nějaké kultury' a za
své oblíbence vydává Funkmaster flex (NY DJ), Africa Bambata
(prý jeden z nejznám. DJ), Sugar Hill a proč ne i Public
Enemy. Bavila ho kultura hip-hopu a snáze se do toho 'dostal'
také díky deskám pořízeným v létě ve Frankfurtu, k 'dýdžejské'
samouce říká: 'Měl jsem sílu a chuť, a co s prázdnými večery
v zimě, kdy se nedalo malovat', k čemuž podotýká: 'Do klubů
mě moc nebavilo chodit, spíš tam něco vytvářet. - Zbůhdarma
tam sedět mi zavánělo prázdnotou...'. K jeho 'graffiti kariéře'
se dostanem záhy, nyní TY gramcové kořeny. K vinylům přičuch
už v 18ti na civilce, před 7 až 6 lety (ha, Cimrman) přišel
do tehdejšího Radioclubu, kde fungoval - podobně jako legendární
anarchista Zimič aj. - na postu grafika (v reklamě, + lepení
plakátů atd.). Tuna se dostává k prvnímu gramci, na ňom
zkouší různé srandy, scratche apod. V té době ústeckým podhoubím
mj. duní hip-hop dnes už legendární (všimněte, jak často
se toto slovo ještě objeví) kapely Frontal Family, k níž
se Sake s DJ Mihaiem přidávají občasnými scratchy. Vzpomíná
např. hraní v teplické diskotéce 'Mad Max', kde po nich
lidi chtěli pustit Kabáty - 'nebo ti to tady rozstřískám!'.
Květen 97 partičku zachycuje v legendary UL clubu '4' -
spolu s Mihaiem a Orionem nastupují po koncertě Penerů a
Coltchy. Následujícího dne se na
velkém graffiti (dále jen zkr. g.) jamu u Swisu schází na
50 writerů z celé ČR a své stopy nechávají nejen na tehdejším
Riu (dnes Metru - onen Jelen pochází hádejte od koho?),
ale i nočních vlacích, jimiž sou někteří z nich nedobrovolně
zavezeni až do Chomutova... Sake 33 hrál (a hraje) všude
možně, kde se dalo vč. house parties i soukromých akcí,
nelze také nevzpomenout legendární kaňon v Trmicích (za
Metalem a kolejema), kde má představu v budoucnu v létě
vybudovat něco na způsob již zajetého mini hiphop-art kampu.
Nejdál vinyly roztáčel např. v Plzni (+ Mihai a freestyle
group MSB), Praze, Teplicích, Mostu, Chomutově, Mělníku,
Děčíně, Rumburku, Liberci atd. V Ústí - kde se dalo - Čtyrka,
Rio, býv. Kladívko, v Doma, a kupodivu, ve street baru Cartel
na Sev. Terase. 'Kolik setů jsem odehrál? To se nedá říct,
mam v tom fakt chaos...' a znovu připomíná, že na prvním
místě vždy stál hip-hop a malování a pak až TO hraní. GRAFFITI:
'První seznámení se sprejem se událo v r. 87, kdy jsem vesměs
stříkal nápisy typu DM - byl jsem takovej nenápadnej, nevyčnívající
Depešák...', loví s úsměvem v paměti. K prvnímu seznámení
s g. dochází v r. 89 během cesty do Rakouska, při níž si
všiml několika inspirativních výtvorů. V 90tym v Paříži
objevuje 1. g. shop, dále lidi na kolečkových bruslích,
kterak se podepisujíce se ženou za ujíždějícím metrem; o
rok později začíná skejtovat a jezdit do záp. Berlína. 91/92:
První pokusy o stříkání g. začínají a končí spíš u značek.
92/93: Vlastní tvorba ho (+ Zimiče) přivádí do Zeppelinu
i do '4' (Zimič, Vacek&spol.). 93/94: Od 1. české graffiti
crew Praha dostává 1. trysky (lepší čepičky na spreje).
95 - 97: Označuje jako 'plodný léta, kdy bylo hodně energie
a objevování - graffiti začalo v Čechách vzkvétat' (k čemuž
napomohli i kluci z LT a TP). 98/99: 'Pomalu nechtěnej přestup
do tzv. old-schoolu, lidi kolem přestávaj malovat (např.
v Praze, v Ústí - writer 'Duo'), takže sem zůstal opět skoro
sám.' Z té doby zná 4 - 5 graffiťáků starších 25ti let.
Vytváří se ale jakási crew, tedy skupina lidí, 'něco jako
gang', malujících g. pod stejnou značkou. Jména crews, v
nichž Sake působil: KGB, MSK, NHK, Cartel (UL-Plzeň-Brno),
AM a aktuálně 33 Design. Cartel a 33 Design byly/jsou si
prý dost podobné a také stejně rozsáhlé svojí působností.
33 sdružuje 3 writery ze 3 měst: Ústí (Sake 33), Prahy (Kafes)
a Ostravy (Piano 33). 'Kde všude nechal's stopu?', ptám
se - 'Všude', zazní odpověď s výčtem některých míst: Serpentiny
od Hraničáře na S. Terasu (foto), či zpět, Předlice - křižovatka,
odbočka na Globus atd., Rio, nábřeží Labe, Trmice - pod
dálnicí, Krásňák, Nestěmice, S. Terasa, Všebořice, Střekov...
Nejdál?: Drážďany - Frankfurt - Berlín - Asschoffenburg.
Nejlepší? 'To se nedá říct, ke každýmu mam úzkej vztah -
tvořim, jak mě to baví a jak to cejtim'. Inspirace? 'Všim
možným. Okolím, ať vnitřní hip-hop kulturou, či tou vnější.'
Výtvory? 'Může to být reklama, židle, nebo třeba nápis.
Spíš se ale snažim dělat kladnější věci a možná se i snažim
ten svět trochu přibarvit...'. Počet? 'To se nedá říct,
stovky...'. V umění g. se Sake věnuje přesněji řečeno tzv.
street artu. Jedno s druhým prý úzce souvisí, street artu
(jakožto 'umění ulice') se dnes říká více věcem, který měly,
či maj vztah ke g.. Hranice tu jsou však buď posunutý, nebo
nejsou žádný - někdo např. sprejem obtáhne bezdomovce spícího
na zemi, jiný stín na baráku, další lepí samolepky, či plakáty
(nemyslí se na akci apod.). '...prostě vše, co si usmyslíš,
že bys v ulici přetvořil'. Uznejme, možná tak trochu jájisticky
(ostatně, kdo nechce 'být viděn', že?) odlil Sake 33 své
jméno i do sádrových písmen, s nimiž se rovněž v listopadu
02 (+ repríze 24. 12., foto) objevil v české hudební TV
stanici 'O'. Ostatně, ani výčet další medializace nezaostává:
Zprávy na ČT 1, Na vlastní 'NOVÁcké' oči, TV Lyra - Prima,
Severo-moravský večerník, z novin si 'smlsly' např. tyto:
titulní strana Blesku, kde se objevil díky malbě tzv. oka
+ ženský pod želez-ničním mostem směr Vaňov, Lo-vo-sice,
v časopisech Board, Red Hot, Show, dál v +- všech čes-kých
novinách vč. Metra a Hromu ('tam bych to fakt nečekal, ale
dneska se dá cokoliv čekat kdekoliv...'). Promalovaná částka
za jeho dosavadní kariéru se blíží 0,5 milionu korun (cca
50 tis. Kč/500 plechovek/rok) - těžko si to představit bez
sponzorů a komerčních zakázek. Tomáš je zároveň jakýmsi
'styčným důstojníkem' a zároveň jediným členem o. s. Freihand
(logo) fungujícím pouze v Ústí a Ostravě. 'Staráme se o
graffiti kulturu a akce, spravujeme legální plochy a i jinak
spolupracujeme s městem', říká. Životosprejopis: 27 let,
v Roudnici n. L. absolvoval SOU (obor instalatér-topenář,
jemuž se vlastně dodnes nestačil věnovat, a už to asi ani
nedožene) - civilní služba - rádio - výškové práce - intermarket
(design nábytku aj.) - v r. 00 založení street baru Cartel,
kde teď 'pouze' pomáhá s plakáty, výzdobou a připadá si
tam 'jako když přijdu domu...'. Od října 02 pracuje jako
dramaturg zařízení Doma, ale jak říká: 'Cesta vždycky může
jít dál...'. Vhodnější slova bych pro zakončení tohoto nikoliv
nejkratšího portrétu (a to by se toho ještě našlo...), kterému
by možná víc slušela barva a pár těch 'klikyháků' (rozuměj
graffit), asi jen těžko hledal, proto radši ocituju J. Morrisona:
'This is the END - my friend...'. Kontakt: sake33@sake33.com,
www.sake33.com (+ kuk na: www.graffiti.org, www.lacmo.com).
PS: Sake aktual set - 28. 2., Cartel. Emilio
se
letos s big-bítovejma akcema nepřetrhne - inu, doba je zlá,
já vím. Ale 17. led-na 03 se vyloupla sestava předdůchodcovských
snů, staromilcovy čekané pravá rozkoš. Česká supergroup,
jonáci jak z mramoru tesaní. Na kytaru Standa Kubeš, řečený
Klásek, na basu Vladimír Kulhánek, vulgo Guma. Zpěv a klávesy
Roman Dragoun. A bicí Martin Kopřiva. O demáči jsem pindal
minule, včetně jisté rozpačitosti z vokálního projevu. Tak
na to, vážení, zapomeňte! Dojem z živého vystoupení maže
všechny pochyby. Buď repertoár od doby nahrávání dema definitivně
'sedl', nebo nebyly podmínky při záznamu ideální, každopádně
v klubu Dragoun vysloveně oslnil. Nejen, že se víc uplatnily
jeho klávesy, než na minule recenzovaných studiovkách. Hlavně
zpěv byl z jinýho soudku. Zpěvák jak ze řetězu urvanej.
No fakt! A tak jsem furt přemejšlel, koho mi ten jeho projev
připomíná a přišel na to, že kdyby měl Honza Spálený dítě
s Vlastou Třešňákem, mohlo by zpívat nějak takhle. (Za půlku
licence týhle vymyšlenosti vděčím Luďkovi Zedníkovi, ex-Aku
Aku.) O klasicích Gumovi a Kláskovi se snad nemusím rozněžňovat,
ti jsou každýmu slušnýmu rockerovi v týhle republice jasný.
Mlaďas Kopřiva (jinak též skupina Groove) je ďáblík, důstojná
půlka rytmického tandemu s Gumou, i přes generační zpoždění…
nebo spíš předstih? No a tak hráli celkem asi dvě hodiny
(plus přestávka) a bylo to hodně tancopudný. To jsem poznal
i já a to už je co říct. Bylo tak ověřeno, že repertoáru
je několik habadějů a regulérní deska by byla namístě co
nejdřív. A ještě zbyde. A to může Standa zařadit ještě pár
svejch věcí z doby, kdy byl u ETC…, ne jen tu jednu, kterou
uvedl tady. Ten jejich jazzrock je hodně šoupnutej na bigbítovou
stranu vah a kdybyste se chtěli pídit po koncertech, hledejte
plakát se symbolem 'T 4', neb toto označení neznamená jen
hormon štítný žlázy. (pic)
do
Muzea města Ústí n. L. zásilku od Briana Kiblera z Long
Beach ve Spojených státech amerických. Zásilka obsahovala
dvě velice kvalitní kopie trpaslíků z produkce ústecké firmy
J. Maresch, autorsky signované 'B. Kibler 2002'. Jedná se
o jedinečný doklad ohlasu produkce ústeckých trpaslíků v
oblasti za Atlantickým oceánem. Tento dar byl věnován na
podporu akcí připravovaných pro r. 2004, kdy se chce muzeum
věnovat významu trpaslíků pro evropské kulturní dějiny.
Jak je zřejmé i z dalších ohlasů z USA, které ústecké muzeum
v loňském roce obdrželo, bude možné téma rozšířit i na mimoevropské
kulturní oblasti.
dáreček
k Novému roku 2003 nám nadělila v Zoo Děčín lama krotká,
která přivedla na svět 1. ledna krásnou lamí slečnu! Její
rodiče jsou na ni patřičně hrdí. Šedě zbarvená maminka Bašňa
o něj starostlivě pečuje a desetiletý otec Monty je obyvatelům
Děčína již patřičně znám, neboť při své kariéře maskota
procházel spolu s ošetřovateli ulicemi města. Nově narozené
mládě je v pořadí již druhým potomkem svých rodičů, první
se narodilo v lednu minulého roku a jeho kmotrem je Petr
Rychlý, takže se necháme překvapit, kdopak pokřtí tuto novoroční
lamí slečnu během jarní akce v Zoo 'Vítání jara, aneb den
tradičních řemesel' a uskuteční se v neděli 30. 3. 03. Kromě
Bašni má Monty ještě lamí stádečko, které tvoří dvě zbývající
samice - Hnědka a Bílá, spolu s půlročním mládětem Hnědky
- Fatimou. Oblíbenými pochoutkami našich lam jsou jablka
a mrkev. Sice se při krmení navzájem strkají, ale absolutní
přednost mají vždy mláďata, kterým dokonce ustoupí i důstojný
otec Monty. Po jídle si s nimi hraje a po přetlačování či
honění následuje zasloužilý odpočinek, při němž si lehnou
všichni svorně vedle sebe. Tím, čím je velbloud pro asijské
národy, je jeho blízce příbuzná lama pro obyvatele vysokohorských
oblastí Jižní Ameriky. Již v době rozkvětu bohaté kultury
Inků byl předek lamy krotké - lama huanaco - chován jako
domácí zvíře pro maso, k nošení nákladů a poskytoval i kůži
a srst. Obyvatelé Jižní Ameriky dodnes chovají lamy krotké,
které jsou o něco větší než divoce žijící lama a jejich
srst je pestřeji zbarvena. Škála barev se rozpíná od čistě
bílé, přes hnědobíle skvrnitou až po hnědé zabarvení. Nynější
obyvatelé jihoamerického kontinentu chovají lamu krotkou
pro vlnu a také ji využívají k nošení nákladů. Lamy nejsou
příliš silné, obvykle každá unese 45, nejvýše 60 kg zátěže
a ujde s ním asi 35 km denně. Po neschůdných horských cestách
však putují celé karavany mnoha set jedinců, které tvoří
výhradně samci. Samice jsou šetřeny jednak pro chov, jednak
pro střiž. Největší rozkvět chovu lam probíhal za vlády
Inků ve 12. a 13. stol. Lamy byly výhradním majetkem panovníka.
Vlna, která z nich byla získána, byla ukládána do státních
skladišť a v určitou dobu rozdělována všem rodinám 'dle
početnosti a potřeby'. Naši lamí svěřenci si oproti svým
jihoamerickým příbuzným žijí v Zoo Děčín poklidným rodinným
životem, při kterém mají dostatek času na společné hry i
odpočinek. Právě narozené lamí slečně tedy přejeme do jejího
dalšího života co nejvíce spokojenosti a stejně tak vám
všem, kteří k nám do Zoo Děčín zavítáte! (Zoo Děčín, Pastýřská
Stěna, 405 02 Děčín IV, tel./fax: 420 412 531 626, mobil:
605-260 358, e-mail: vyuka@zoodecin.cz, www.zoodecin.cz)
deseti
pivech vzájemně ujišťovali, že ač čtyřicátníci, umíme dělat
pro ty naše mladé pěkné akce, měli jsme pravdu. Akce se
vydařila, účast byla vcelku hojná (cca 180), kapely zahrály
ty svoje bigbíty, OSU jsme vyhodili, pitiva dostatek, takže
tak nějak pohoda. Ale jak to bylo od začátku? To bylo tak.
Po úspěchu nEMAdEMAfestu vol. 1 bylo jen jasným a logickým
pokračováním pokračování. Pod organi-zační taktovkou Emília
se opět přizvaly band(ask)y ve valné většině zastou-pené
na webu nemadema.cz, zabývajícím se regionálním bigbítem
a mohlo se v Metru (rokáči už jen těma hajzlama) jet. Tentokrát
se ovšem vyskytla i pověstná třešnička v podobě křestu CD
nEMAdEMAglajz.nejenCZ, alba (jak jinak než) reprezentujícího
(v podobě punko-rockové, 70minutové kompilace) první půl
roku činnosti zmíněného webu. CD dítě, které si upletli
Fred s Martíčkem za grupáčového přispění ostatních, se narodilo
do krásy - jak také jinak, vždyť jsme si ho sami vydali.
Ale zpět ke koncertu. Začali Tryskáči, toliko mladí punkáči.
A to tak mladí, že se jim dá odpustit i nějaké to hudební
škobrtnutí. Hrají s chutí, divácká základna z řad středoškolských
spolužáků slušná, a hrají bigbít. A tak to má být, tak je
to správné. No Sympathy (www.volny.cz/nosympathy) mají mé
sympatie. Hardcore punk a nezničitelný Martíček, hrající
alespoň někdy prakticky snad v každé ústecké kapele. Palba,
co o tom říct víc. Schwarze Aussig je hudba poněkud méně
přímočará, melancholicky ponurá, avšak košatá až běda. Publikum
ji přijalo skvěle i když notně vybočuje z punkově nasazené
laťky. Pro mne osobně umělecký vrchol večera. Schwarze Aussig
není žádná dupárna, ale dostanou se pod kůži. Disharmonici
(disharmonici.hrajou.cz) vrátili rozesněné posluchače zpět
do punkového šramlu. Jejich krátké, vtipné a úderné skladby
roztančily i některé postarší máničky a skladba Speedy Bonzáles
by možná měla být novou Českou národní hymnou, neboť 'I
když se mi to hnusí, hlásit se to musí...' Následoval křest
výše zmíněného CD nEMAdEMAglajz.nejenCZ, které kouzelně
pokřtil za přítomnosti autorů (tedy nás) božský Hrábě RvN,
který mimo jiné moderoval a zkvalitňoval celý večer svým
svérázným, nerecenzovatelným projevem a vůbec existencí.
Při křestu byl rovněž zastřelen šampaňským ze Starého Plzence
(nějakej třeťák a sodovka) známý globálně-normalizační diktátor
a svině Dr. Husák, kdysi vystupující pod krycím jménem prezident
a páchající za svého života až neuvěřitelná kulturní (mimo
jiné) zvěrstva. Poté byl rozmetán jeho obraz a mohlo se
pokračovat. Nastoupila parta neoholených bezdomovců pod
krycím názvem Monty Pičusův létající pes (www.ksichty.freemusic.cz/mplp.htm),
a to včetně psa Pičuse, který po celou dobu seděl poslušně
vedle bicí soupravy. Sami svůj styl označují trefně jako
anál pop/buzna rock (Dan si to furt plete s Totálním výpr.
kob. - pozn red). Jejich námořnicko hospodský šraml s dechovou
sekcí jsem si však po pravdě vychutnal více z desky. Nicméně
svým nekonformním hudebním vystoupením víceméně punkový
večer ozvláštnili. Přibližně někdy v této době se do sálu
dostavili dva estébáci v tesilkách s igelitkou a tvrdili,
že jsou jako z OSY a jdou vybírat autorské poplatky pro
Gotta a Olympic. Vzhledem ke skutečnosti, že ani Tryskáči,
ani Monty Pičusové žádnou punkovou, či námořnickou věc od
Božského nehrajou a žádná kapela na koncertě hrající členem
OSY není, tudíž je snad ani OSA nemůže zastu-povat, prostě
a jednoduše jsme jim do-po-ru-čili, ať si zakoupí lístky
a v klidu si neosov-skou produkci vychutnají. Příště očekává-me
jako výběrčí daní zástupce Českého rybářského svazu, co
kdyby někdy někdo z mladých pankáčů chtěl být v budoucnu
rybářem. Sabaaka je sovětsky pes a úste-c--ky parádně nadupanej
bigbít. Že zpěv je exce-lentní, bylo už řečeno mnohokrát,
a tak to snad ani nebudu opakovat. Ta Sabaaka se mi nějak
zakousla pod ků-ži. Zakončovali Zen (www.minimax.cz/zen),
snad proto, že za-čí-nají na Z, snad proto, že se jednalo
o jeden z jejich posledních kon-certů. Tato vynikající grungeová
parta totiž končí, alébrž se roz-padá. A to je škoda, protože
jsou fakt dobrý. Ale část kapely za-volala Amerika (říká
se tomu vysávání mozků světovým dik-tátorem, tj. USA, páč
Američani sami už nic neuměj, páč furt žerou hamburgery
a sou tlustý, tak si na to zvou otroky odjinud, nejlépe
z býv. soc. dem. bloku), část má jiný plány, a tak Zen,
možno říct, že skoro už legendární ústeckej bigbít, už dlouho
mezi námi nebude. Snad právě proto do toho hoši dali všechno
a hráli jako o život. A to by byla tak nějak tečka za tím
naším koncertem. Co říci na závěr? Snad jen nashledanou
příště, milí platící diváci a neplatící OSO. PS: Třetí nEMAdEMA
fest chystáme na 11. 4. Dan
Fricke,
byl v obno-vené premiéře uveden v lednu v Domu kultury a
chemiků (UL). Diváci tak byli opět vystaveni vizu-álně a
hudebně úchvatným průzkumům Země a jejích zvířecích i lidských
obyvatel. Formálně experimentoval s neobvyklými úhly pohledu
kamery a zpomalováním/zrychlováním sekvencí. Obsahově je
- jako protiklad pokorného klidného nebo naopak vášnivě
prožívaného uctívání bohů domorodými kmeny a východními
společenstvy - kritizován překotný a vnitřně vyprázdněný
životní styl 'západní' (je načase vynajít nový termín, který
by reflektoval šíření původně západního vlivu na všechny
světové strany) civilizace, která jde doslova přes mrtvoly.
Ve filmu však neuslyší divák ani slovo: Jeho síla je v tom,
že vše, co chce říct, dokáže tiše ukázat. Zima 
'Nízkoprahové
centrum' v Ústí n. L. postupně vzniká v prostorách Dominikánského
kláštera sv. Vojtěcha pod záštitou YMCA - Křesťanského sdružení
mladých lidí. Otevřené bude každý všední den v odpoledních
hodinách pro každého ve věku 'náctiletých' bezplatně a s
možností volného pohybu. Na prvních plánovacích schůzkách
se scházejí teenageři spolu s dobrovolníky a koordinátory
už od začátku ledna, aby náplň centra připravili a sami
si vytvořili 'pravidla chování', způsoby využívání nabídek
pro trávení volného času ve vzdělávací, informační a zábavné
části. Projekt je zaměřen na všechny cílové skupiny teenagerů
(11 - 17 let), ale především i na ty, kteří svůj volný čas
tráví negativním způsobem např. v hernách s automaty, v
hlučných a zakouřených klubech či v jiném rizikovém prostředí
s partičkami vrstevníků zkušených v konzumování alkoholu,
užívání drog a v nevázaných vztazích. Pilotní projekt Nízkoprahové
centrum vytváří alternativu pro bezpečné trávení volného
času v kultivovaném prostředí. Nabízí teenagerům místo,
kam mohou kdykoliv přijít, např. 'jen tak si posedět a popovídat
s kamarády, poslechnout muziku, přečíst si časopis nebo
listovat v zajímavé encyklopedii'. Každodenní provoz si
budou moci teenageři ovlivňovat sami, a tak si zvolí způsob
jak strávit volný čas. Zda využijí nabídky vzdělávací nebo
informační časti, kde bude možné si zasurfovat na internetu,
získat tip na zajímavý výlet nebo víkendovku, seznámit se
s novými informacemi z oblasti techniky, ekologie nebo umění,
a/nebo raději zvolí nenáročnou a pohodou zábavnou nabídku
(šipky, stolní fotbal) či gauč a dobrou muziku. Projekt
vychází z dlouhodobého průzkumu v oblasti volného času dětí
a mládeže a ze zkušeností pracovníků a dobrovolníků při
práci s dětmi a mládeží v Ústí n. L. Financování je hrazeno
z prostředků Evropské unie - programu Phare 2000, Nadace
Open Society Fund Praha (www.osf.cz), částečně z finančních
prostředků Nadace VIA (www.nadacevia.cz) a místních dárců.
Pablo
baletů
světa a to přímo od nesmrtelného P. I. Čajkovského LABUTÍ
JEZERO, který sehrál v režii Vlastimila Harapese ústecký
soubor. A nutno je pochválit, bylo to krásné. Ale o čem
vlastně Labutí jezero je? Princ fascinován letícími labutěmi
se nestará o ženění, které mu dohazuje matka - první obraz
baletu bez chybičky (podle laika). Princ jde k jezeru, kterému
vládne zlý Rudovous. Vidí přeměnu zakleté labutě v dívku
jménem Odetta - zamilují se do sebe - druhý obraz ukončen.
Je pořádán ples, na kterém se objeví Rudovous a léčkou prince
donutí Odettu zradit - během třetího obrazu zase nic zvláštního.
Princ běží za zakletou labutí a snaží se ji odprosit, přichází
Rudovous a strhne se boj. A Láska… jakjinak - než vítězí.
Konec čtvrtého obrazu. Balet proběhl v naprostém klidu bez
větších zádrhelů. Kdo by taky mohl zkazit takovou krásnou
klasiku? Marfushka
No.
1 pro mě vždy byly graffiti', nechá se slyšet old-school-man
Tomáš Jelínek aka Jelen aka tedy DJ Sake 33. Inspirován
japonským vínem z rýže a pak také filmem, který viděl v
dobách, kdy si ještě říkal, resp. psal jako: 'Mr.', 'Wr.Stag',
'Sone' (Stag-One = Jelen1), nebo číslicí '51'. 'Úplně mě
to opojilo...', vzpomíná. Old Schoolem pak nazývá 'starou
školu, neboli kořeny - začátek zrodu nějaké kultury' a za
své oblíbence vydává Funkmaster flex (NY DJ), Africa Bambata
(prý jeden z nejznám. DJ), Sugar Hill a proč ne i Public
Enemy. Bavila ho kultura hip-hopu a snáze se do toho 'dostal'
také díky deskám pořízeným v létě ve Frankfurtu, k 'dýdžejské'
samouce říká: 'Měl jsem sílu a chuť, a co s prázdnými večery
v zimě, kdy se nedalo malovat', k čemuž podotýká: 'Do klubů
mě moc nebavilo chodit, spíš tam něco vytvářet. - Zbůhdarma
tam sedět mi zavánělo prázdnotou...'. K jeho 'graffiti kariéře'
se dostanem záhy, nyní TY gramcové kořeny. K vinylům přičuch
už v 18ti na civilce, před 7 až 6 lety (ha, Cimrman) přišel
do tehdejšího Radioclubu, kde fungoval - podobně jako legendární
anarchista Zimič aj. - na postu grafika (v reklamě, + lepení
plakátů atd.). Tuna se dostává k prvnímu gramci, na ňom
zkouší různé srandy, scratche apod. V té době ústeckým podhoubím
mj. duní hip-hop dnes už legendární (všimněte, jak často
se toto slovo ještě objeví) kapely Frontal Family, k níž
se Sake s DJ Mihaiem přidávají občasnými scratchy. Vzpomíná
např. hraní v teplické diskotéce 'Mad Max', kde po nich
lidi chtěli pustit Kabáty - 'nebo ti to tady rozstřískám!'.
Květen 97 partičku zachycuje v legendary UL clubu '4' -
spolu s Mihaiem a Orionem nastupují po koncertě Penerů a
Coltchy. Následujícího dne se 
na
velkém graffiti (dále jen zkr. g.) jamu u Swisu schází na
50 writerů z celé ČR a své stopy nechávají nejen na tehdejším
Riu (dnes Metru - onen Jelen pochází hádejte od koho?),
ale i nočních vlacích, jimiž sou někteří z nich nedobrovolně
zavezeni až do Chomutova... Sake 33 hrál (a hraje) všude
možně, kde se dalo vč. house parties i soukromých akcí,
nelze také nevzpomenout legendární kaňon v Trmicích (za
Metalem a kolejema), kde má představu v budoucnu v létě
vybudovat něco na způsob již zajetého mini hiphop-art kampu.
Nejdál vinyly roztáčel např. v Plzni (+ Mihai a freestyle
group MSB), Praze, Teplicích, Mostu, Chomutově, Mělníku,
Děčíně, Rumburku, Liberci atd. V Ústí - kde se dalo - Čtyrka,
Rio, býv. Kladívko, v Doma, a kupodivu, ve street baru Cartel
na Sev. Terase. 'Kolik setů jsem odehrál? To se nedá říct,
mam v tom fakt chaos...' a znovu připomíná, že na prvním
místě vždy stál hip-hop a malování a pak až TO hraní. GRAFFITI:
'První seznámení se sprejem se událo v r. 87, kdy jsem vesměs
stříkal nápisy typu DM - byl jsem takovej nenápadnej, nevyčnívající
Depešák...', loví s úsměvem v paměti. K prvnímu seznámení
s g. dochází v r. 89 během cesty do Rakouska, při níž si
všiml několika inspirativních výtvorů. V 90tym v Paříži
objevuje 1. g. shop, dále lidi na kolečkových bruslích,
kterak se podepisujíce se ženou za ujíždějícím metrem; o
rok později začíná skejtovat a jezdit do záp. Berlína. 91/92:
První pokusy o stříkání g. začínají a končí spíš u značek.
92/93: Vlastní tvorba ho (+ Zimiče) přivádí do Zeppelinu
i do '4' (Zimič, Vacek&spol.). 93/94: Od 1. české graffiti
crew Praha dostává 1. trysky (lepší čepičky na spreje).
95 - 97: Označuje jako 'plodný léta, kdy bylo hodně energie
a objevování - graffiti začalo v Čechách vzkvétat' (k čemuž
napomohli i kluci z LT a TP). 98/99: 'Pomalu nechtěnej přestup
do tzv. old-schoolu, lidi kolem přestávaj malovat (např.
v Praze, v Ústí - writer 'Duo'), takže sem zůstal opět skoro
sám.' Z té doby zná 4 - 5 graffiťáků starších 25ti let.
Vytváří se ale jakási crew, tedy skupina lidí, 'něco 
jako
gang', malujících g. pod stejnou značkou. Jména crews, v
nichž Sake působil: KGB, MSK, NHK, Cartel (UL-Plzeň-Brno),
AM a aktuálně 33 Design. Cartel a 33 Design byly/jsou si
prý dost podobné a také stejně rozsáhlé svojí působností.
33 sdružuje 3 writery ze 3 měst: Ústí (Sake 33), Prahy (Kafes)
a Ostravy (Piano 33). 'Kde všude nechal's stopu?', ptám
se - 'Všude', zazní odpověď s výčtem některých míst: Serpentiny
od Hraničáře na S. Terasu (foto), či zpět, Předlice - křižovatka,
odbočka na Globus atd., Rio, nábřeží Labe, Trmice - pod
dálnicí, Krásňák, Nestěmice, S. Terasa, Všebořice, Střekov...
Nejdál?: Drážďany - Frankfurt - Berlín - Asschoffenburg.
Nejlepší? 'To se nedá říct, ke každýmu mam úzkej vztah -
tvořim, jak mě to baví a jak to cejtim'. Inspirace? 'Všim
možným. Okolím, ať vnitřní hip-hop kulturou, či tou vnější.'
Výtvory? 'Může to být reklama, židle, nebo třeba nápis.
Spíš se ale snažim dělat kladnější věci a možná se i snažim
ten svět trochu přibarvit...'. Počet? 'To se nedá říct,
stovky...'. V umění g. se Sake věnuje přesněji řečeno tzv.
street artu. Jedno s druhým prý úzce souvisí, street artu
(jakožto 'umění ulice') se dnes říká více věcem, který měly,
či maj vztah ke g.. Hranice tu jsou však buď posunutý, nebo
nejsou žádný - někdo např. sprejem obtáhne bezdomovce spícího
na zemi, jiný stín na baráku, další lepí samolepky, či plakáty
(nemyslí se na akci apod.). '...prostě vše, co si usmyslíš,
že bys v ulici přetvořil'. Uznejme, možná tak trochu jájisticky
(ostatně, kdo nechce 'být viděn', že?) odlil Sake 33 své
jméno i do sádrových písmen, s nimiž se rovněž v listopadu
02 (+ repríze 24. 12., foto) objevil v české hudební TV
stanici 'O'. Ostatně, ani výčet další medializace nezaostává:
Zprávy na ČT 1, Na vlastní 'NOVÁcké' oči, TV Lyra - Prima,
Severo-moravský večerník, z novin si 'smlsly' např. tyto:
titulní strana Blesku, kde se objevil díky malbě tzv. oka
+ ženský pod želez-ničním mostem směr Vaňov, Lo-vo-sice,
v časopisech Board, Red Hot, Show, dál v +- všech čes-kých
novinách vč. Metra a Hromu ('tam bych to fakt nečekal, ale
dneska se dá cokoliv čekat kdekoliv...'). Promalovaná částka
za jeho dosavadní kariéru se blíží 0,5 milionu korun (cca
50 tis. Kč/500 plechovek/rok) - těžko si to představit bez
sponzorů a komerčních zakázek. Tomáš je zároveň jakýmsi
'styčným důstojníkem' a zároveň jediným členem o. s. Freihand
(logo) fungujícím pouze v Ústí a Ostravě. 'Staráme se o
graffiti kulturu a akce, spravujeme legální plochy a i jinak
spolupracujeme s městem', říká. Životosprejopis: 27 let,
v Roudnici n. L. absolvoval SOU (obor instalatér-topenář,
jemuž se vlastně dodnes nestačil věnovat, a už to asi ani
nedožene) - civilní služba - rádio - výškové práce - intermarket
(design nábytku aj.) - v r. 00 založení street baru Cartel,
kde teď 'pouze' pomáhá s plakáty, výzdobou a připadá si
tam 'jako když přijdu domu...'. Od října 02 pracuje jako
dramaturg zařízení Doma, ale jak říká: 'Cesta vždycky může
jít dál...'. Vhodnější slova bych pro zakončení tohoto nikoliv
nejkratšího portrétu (a to by se toho ještě našlo...), kterému
by možná víc slušela barva a pár těch 'klikyháků' (rozuměj
graffit), asi jen těžko hledal, proto radši ocituju J. Morrisona:
'This is the END - my friend...'. Kontakt: sake33@sake33.com,
www.sake33.com (+ kuk na: www.graffiti.org, www.lacmo.com).
PS: Sake aktual set - 28. 2., Cartel. Emilio 
