Dobrý den, moji drazí přátelé! Dnes budeme trošku bilancovat. Vím, že se takové věci dělávají spíše koncem roku nebo života, ale kdo z nás si může být jist tím, že právě to jeho odpočítávání času je to pravé a taktéž - kdo může s jistotou tvrdit, že právě tento den není jeho dnem posledním. Bilancovat bychom tedy měli průběžně, nebo spíše souběžně s prožíváním věcí. Hezky o tom zpívají v mém oblíbeném, kultovním seriálu SANITKA, který bohužel již neběží. Á propos (obzvláště hnusné slovo), také vám tolik na obrazovce schází sympatický kukuč (další lingvistický hnus) Tomáše Juřičky? Až budu prezidentem, poběží sanitka furt!!! Toliko úvodem.
V mém osobním životě se neděje nic dramatického a závratného.
    V jednom z minulých vydání jsem vás informoval o jistém experimentu, který jsem započal. Tento trvá i nadále, zkoumaný objekt již u mne víceméně bydlí, do mého skrovného příbytku vstoupily spolu s ním různé vůně v lahvičkách, 'cédéčka' neposlouchatelných skupin, balkónová květena, taková drátěná ryba na mejdlo, co na ní to mejdlo stejně nedávám a furt to padá do vany, pravidelná strava, asi dvacet bot a hlavně - LÁSKA.
Onehdy jsem pozval zkoumaný objekt na oslavu deseti let magazínu KOKTEJL. Tato honosná párty, na níž jsem se organizačně podílel, se odehrála na půdě megakýčoidní zhovadilosti, v Liberci, v místě též zvaném BABYLON. Byli tam různí Radkové Jóhnové, Čoci, rauty, polonahé dívky, harmonikář Saša, co hrává před Labem, ohně, velbloudi, zvukař Závodný a kolega Dušek. S posledním jmenovaným, který to tam uváděl, jsme v závěru vše rychle zhodnotili, neboli zbilancovali. Zkoumaný objekt se mezitím napájel ve společnosti zpěváka Bárty, z čehož pramenila nezměrná radost zkoumaného objektu. Asi dvě hodiny po půlnoci mne Z. O. vmanipuloval do vod tzv. akvacentra. To vám bylo žůžo (další odpornost). Voda příjemně zchladila mistrův (můj) přehřátý organismus, aj tobogány jsem se nechal protáhnouti. Ve vedlejším bazénu v tu chvíli organizoval zajisté skvělou zábavu národní bavič Novotný. Mimochodem, právě zakládám 'Radikální fanklub P. Novotného, vařené mrkve, bolesti zubů a soudních obsílek'. Přihlášky směrujte do redakce (jakékoliv). Včera jsem požádal o rozhovor do této rubriky věhlasného cestovatele, pana Haralda Eichhorna. Na otázky, které veskrze směřovaly k tématu vztahů s dívkami, odpovídal natolik sugestivně a přímočaře, že to bohužel nelze otisknout. Mohu vás ale ujistit, že v závěru vyjádřil jistou naději, že to třeba může být lepší. Tímto tedy pro dnešek končím. Ne, že by již nebylo o čem psát, ale spěchám na premiéru 'Šumných Teplic'. V tomto dokumentu jsem po boku herce a architekta Vávry ztvárnil společně s kolegou h. R. v. N. zajímavou roli. Tím se nechlubím, to je prostě tak. Na čtenou se těším… JÁ (ZDDR - odborník)

ZDRAVICE MĚSTU
Zdeněk D.D. RUSÍN
Město malebné, Ty hrdě se v údolích tyčíš,
Zhmotnělá iluze lidského jsoucna -
Střekovem pastvin a tužeb dětských Větruší,
Jsi velké a hrdě skromné.
Když přijíždím lokálkou ze svého lázeňství,
Kde do dlažeb městských se zaryl sám Beethoven
Sledován brachem Goethem,
Tu saská mládež křičí:
Hauptbanhof!!! Hauptbanhof!!!
A já vím, že jsem na hlavním nádraží.
Strnule procházím Mírové náměstí,
Válka je pryč a dívky mi mávají,
Míti tak cukr, cukr a bič,
Šel bych se projet tramvají.
Míjím teď VANU, pomník to velkého lidského ducha,
Tam dole je Fillovka, výstavní síň,
Obrazověsná a vstřícná nám -
Posedlým uměním.
Horova ulice - zde má pouť končí,
Tady já pracuji, pro blaho lidu a města Ústí,
V práci si rádio pustím.