'Utřete
tělesné šťávy' Když
se v Afghánistánu, Čečně či Dagestánu řekne nasadit brejličky,
znamená to odříznout oční víčka, aby se mudžáhedínové mohli
dívat, jak jim jejich vojenští protivníci znásilňují dcery.
Když se znásilňuje žena, skrčí se jí nohy a ty se přilepí
lepící páskou patami ke stehnům. Zápěstí a zbytek těla se
pak podobným způsobem upoutá ke kovové konstrukci postele.
Co následuje, už raději vědět nechci. O tom, že válka je
plná krutosti a zbytečných bolestných okamžiků, nemá smysl
diskutovat. Křivdy a utrpení stíhá touha po odvetě a tak
se zároveň rodí pomsta i hrdinství. Oba příběhy 'Poprava
- věc veřejná' a 'Vykradači hrobů' byly inspirovány osobními
prožitky autorů, jejichž novinářská činnost se zaměřuje
právě na oblast Divokého Východu. V prvním je vylíčen osud
čečenské ženy Azy odsouzené za vraždu svého muže, jenž ji
týral, těhotnou znásilňoval, bil, aniž by měla jakoukoli
šanci vymanit se z područí tak šíleného vztahu, do něhož
ji uvrhla staletá klanová čečenská tradice vycházející z
náboženského principu nerozlučitelnosti manželství. V mysli
ji probíhá útržkovitý obraz jejího krátkého života prolínající
se s pocity strachu z rozsudku smrti, který může být proveden
buď ukamenováním či zastřelením. Faktem zůstává, že ne vrah,
ale zavražděný je vinen. V druhé povídce se setkáme s ruským
archeologem Andrejem, který v konfrontaci se zlem a násilnostmi,
jichž se dopouští lidé jeho rasy na malých národech v oblasti
Kavkazu, cenících nade vše pohostinství, čest a rytířskost,
nakonec ze zoufalství konvertuje z křesťanství na islám,
neboť má pocit, že morální a lidské hodnoty vyznávané muslimy
reprezentují upřímněji jeho životní postoj. Obě povídky
jsou doplněné množstvím detailů ilustrujících skutečný život
Čečenců i Rusů, mezi nimiž oba autoři strávili pěknou řádku
let. 'Rusko rozumem pochopit nelze', říká jedna z postav.
Stejně tak nelze porozumět ani čečenské hrdosti a touze
uhájit svobodu jejich malého národa za cenu jakékoli oběti
navzdory veškerému příkoří. Svazek doplňuje nedávno vydané
knihy obou autorů P. Procházková - 'Novinářkou na Divokém
Východě' (vydal Portál) a J. Štětina - 'Století zázraků'
(vydalo nakl. Lidové noviny - oceněno jako kniha r. 2000).
*(V r. 2001 vydalo nakl. G plus G, s.
r. o., vydání 1., 77 stran, cena 99,- Kč, info: www.gplusg.cz)
Milan Ciler
Když
se v Afghánistánu, Čečně či Dagestánu řekne nasadit brejličky,
znamená to odříznout oční víčka, aby se mudžáhedínové mohli
dívat, jak jim jejich vojenští protivníci znásilňují dcery.
Když se znásilňuje žena, skrčí se jí nohy a ty se přilepí
lepící páskou patami ke stehnům. Zápěstí a zbytek těla se
pak podobným způsobem upoutá ke kovové konstrukci postele.
Co následuje, už raději vědět nechci. O tom, že válka je
plná krutosti a zbytečných bolestných okamžiků, nemá smysl
diskutovat. Křivdy a utrpení stíhá touha po odvetě a tak
se zároveň rodí pomsta i hrdinství. Oba příběhy 'Poprava
- věc veřejná' a 'Vykradači hrobů' byly inspirovány osobními
prožitky autorů, jejichž novinářská činnost se zaměřuje
právě na oblast Divokého Východu. V prvním je vylíčen osud
čečenské ženy Azy odsouzené za vraždu svého muže, jenž ji
týral, těhotnou znásilňoval, bil, aniž by měla jakoukoli
šanci vymanit se z područí tak šíleného vztahu, do něhož
ji uvrhla staletá klanová čečenská tradice vycházející z
náboženského principu nerozlučitelnosti manželství. V mysli
ji probíhá útržkovitý obraz jejího krátkého života prolínající
se s pocity strachu z rozsudku smrti, který může být proveden
buď ukamenováním či zastřelením. Faktem zůstává, že ne vrah,
ale zavražděný je vinen. V druhé povídce se setkáme s ruským
archeologem Andrejem, který v konfrontaci se zlem a násilnostmi,
jichž se dopouští lidé jeho rasy na malých národech v oblasti
Kavkazu, cenících nade vše pohostinství, čest a rytířskost,
nakonec ze zoufalství konvertuje z křesťanství na islám,
neboť má pocit, že morální a lidské hodnoty vyznávané muslimy
reprezentují upřímněji jeho životní postoj. Obě povídky
jsou doplněné množstvím detailů ilustrujících skutečný život
Čečenců i Rusů, mezi nimiž oba autoři strávili pěknou řádku
let. 'Rusko rozumem pochopit nelze', říká jedna z postav.
Stejně tak nelze porozumět ani čečenské hrdosti a touze
uhájit svobodu jejich malého národa za cenu jakékoli oběti
navzdory veškerému příkoří. Svazek doplňuje nedávno vydané
knihy obou autorů P. Procházková - 'Novinářkou na Divokém
Východě' (vydal Portál) a J. Štětina - 'Století zázraků'
(vydalo nakl. Lidové noviny - oceněno jako kniha r. 2000).
