úvodník 
  program - obsah 
  bylo, je či bude...I. 
  bylo, je či bude...II. 
  primátoři 
  hvězdné okénko 
  káráme & chválíme I.  
  státní vědecká knihovna
  
nová bystřílna 
  ústecké hospody 
  teplické hospody 
  zoo 
  demo recenze
  kontakty 
  odkazy 
  podporují nás 
  návštěvní kniha

 
   

Jste

návštěvník

Kde natankovat
v Ústí n. L.?

novinky z kultury na severu Čech

HOKEJ V ÚSTÍ N. L.

Ústí nad Labem - aktuální zpravodajství

KULTURNÍ OBZOR - informační servis o kultuře na Litoměřicku

Počasí v Ústí n. L.

NEPÁLSKÁ ANABÁZE 13.


   27. 4. 99 Dinbotche (3.800 m n. m.) - Peritche (4.400 m n. m.) - Máme před sebou celkem slušný převýšení a ráno je opět krásně, tak s chutí do toho. Překročíme Duth Kósi přes dobrodružně vysoký visutý most a mírně stoupajíce po lehce do kopce ubíhající vrstevnicovité pěšině se dostaneme do vesničky Penbotche. Trekařů znatelně ubylo, spousta jich dojde jen do kláštera v Tenbotche a vrací se zpět. Ama Dablam (6.800 m n. m.) je už hrozivě blízko, všude na nás číhají a jukají další a další óbrhory. Údolí uzavírá gigantický masiv Lhotce (8.500 m n. m.) a Lhotce Šar. Přestože to vypadá, že je to do cíle první části naší výpravy už za rohem, pořád máme před sebou pár dní cesty a kilometr a půl převýšení. (A eventuelně pět kilometrů převýšení na vršek) Naopak, pětitisícovky nad Namche Bazarem se nám vzdalují každým krokem, a to jsme pořád v jednom údolí. Zkrátka je to dost veliký údolí. Pochybuji, že někde na světě existuje větší. Vesnička Penbotche se pyšní jednou světovou kuriozitou - dostatečně známou všem alespoň trochu věci znalým, a to - že v tamním malinkém klášteru donedávna vlastnili 'skalp' yettiho. Fotografii šišatého skalpu uchovávaného ve vitrínce v malé modlitebně viděl snad každý. Tuším, že o něm první zprávu přinesl právě Hillary a ihned o jeho pravosti vyvstaly spekulace. Tvrdilo se, že se jedná o kůži z horské kozy či jiný padělek, někteří záhadologové byli skálopevně o jeho autentičnosti přesvědčeni. Všem spekulacím je však již konec, neboť jej někdo nedávno ukradl. Ještěže jezdí do Nepálu relativně málo Čechů, jinak by to bylo určitě na nás. Po občerstvení garlik supem se s Jirkou a s doktorem české horolezecké expedice na Lhotce, který jde trasu z Lukly víceméně s námi, vydáváme do kláštera. Jako milovník záhad považuji za naprostou samozřejmost klášter navštívit a Jirka i doktor se rádi přidávají. Leží totiž na svahu, v nejvyšších partiích vesnice, stranou od cesty a ostatním se do kopce (mimo všechny povinné) nechce. Přece jenom už jsme ve 4.000 m n. m. a každý krok (s dvanáctikilovým báglem na zádech) navíc je znát. Nutno však konstatovat, že všichni udělali velkou chybu - na tom jsme se s Jirkou shodli. Samotný klášter, cesta k němu, vesnička, která jej obklopuje i pěšina dál mimo hlavní trasu jsou nádherné. A ty panoramata! Chrámek v Penbotche je vlastně jenom jedna oprýskaná budova s malým nádvoříčkem a několika málo notně ošuntělými mnichy. Působí - včetně svého osazenstva - jako chudý příbuzný chrámového komplexu v Tenbotche - a tím také dozajista je. Ve svatyni je skoro tma. V přítmí začouzených trámů sedí starý mnich. V chrámu je všechno tak, jak to ve zdejších chrámech pravděpodobně bylo po staletí, nic pro americké turisty. Když stojíte ve vstupních dveřích, jste na rozhraní dvou světů. Uvnitř je tma, vzduch prosáklý voňavýma tyčinkama a čas plyne tak nějak jinak než venku. Jako med. Venku, na pozadí blyštivých ledovců okolních horských hradeb, se třepotají potrhané modlitební praporky. Vzduch jen jiskří. Smícháte-li to dohromady, vyjde z toho mysteriózní, přírodně i lidsky zdařilý kus naší planety prosáklý mysticismem, tajuplností a až kýčovitou, drsnou krásou. Přesně to Nepál a Himaláje jsou. Před chrámem pobíhá spousta ušmudlaných špuntů. S řevem a smíchem před námi prchají do bočních kamenných uliček a odtamtud nás pozorují - co se jako bude dít. Kráčíme po 'hlavní třídě', asi metr široké udusané cestě, obklopené zídkami z nasucho poskládaných kamenů. Na konci vesnice, což je po padesáti metrech, je několik stup obsypaných kamennými deskami a otvírá se výhled do údolí, nad kterým se tají dech. Že stále otravuji s popisováním krajiny a panoramat zejména. Když ona je to taková krása, že prostě musím. Po levé ruce věž Ama Dablam, přímo před námi v poledním slunci září proti modré obloze špice Tham Sercu (6.808 m n. m.) a za ní bílá a zjevně hodně těžko dostupná Kang Taiga (6.685 m n. m.). Za zády masivní hora Tawotche (6.542 m n. m.) a samozřejmě masiv Lhotce s vykukujícím skalnatým černým vrcholem Everestu. Dan


K

Archiv:


 


Copyright © 2001 KK & UKP'98