Již jsem se několikrát zmiňoval, že ve Vesmíru je vše závislé na pozorovateli. Vždy záleží kdy a odkud věci sledujeme, a také na tom, jakým způsobem si pozorované skutečnosti interpretujeme. Současné filozofické proudy nás dokonce poštívají k tomu, že Vesmír bez pozorovatelů nemá žádný smysl tudíž by mohlo být i jednou ze zákonitostí jeho samého, vytvářet podmínky pro jejich vznik. Univerzum tedy, jak se zdá, trpí potřebou vytváření vlastních voayerů, takže je celá jeho podstata ryze exhibicionistická.
   Upřeme však opět zraky na Zemi, která je nám nejblíže a jejíž sledování nám je osudem dáno. Ne každý z pozorovatelů totiž sleduje Vesmír, jak bylo záměrem Stvořitele, ale spíše své spoluobčany. Což o to, lidská společnost je velmi zajímavá a rozvrstvená, takže se občas i je na co koukat, nicméně někdy dochází ke sledování lidí se záměry zákeřnými, tj. se snahou ublížit jim. Od poměrně neškodného voayerismu, sloužícího k uspokojení osobních potřeb šmírákových je ku sledování bonzáckému ještě velmi daleko. Ostatně si vzpomínám, že jedním z hlavních důvodů, proč jsem si zakoupil videokameru s transfokátorem byl i ten fakt, že jedna ze sousedek se v létě producírovala - a dodnes i producíruje - po sousedním balkonu zcela nahá. S touto svou tajnou herečkou mám mnoho zajímavých filmů a velmi je například ocenil i redakční kolega ZDD Rusín, o MUDr. Pichlíkovi nemluvě. Horší to však je, když se pozorovatel s nekalými úmysly objeví v úzkém kruhu tzv. přátel. Na Prvního Máje letošního roku připravil náš bývalý redakční kolega J. B. Šerý malou taškařici, jež měla nás, stmelený a harmonický kolektiv teplických a ústeckých občanů pobavit, komunisty zase naopak trochu poškádlit. Připravil si pěkný koncert se svou dechovou hudbou, v níž hraje mimo jiné i legendární, bájný a nadčasový bohém Dundr (dřív jsem si myslel, že je to zkratka). Produkce měla proběhnout u pomníčku obětí těch, jejichž pohrobci a posluhovači o pár metrů dál tlačili vařený ovar do svých vepřových hlav. Den před tímto kulturním trhákem, srovnatelným snad jen s mýtickými exposé radikálního baletu VB (jenž však po intervenci nejmenovaného ústeckého občana svou činnost na zhruba patnáct let pozastavil), byl však býv. kolega Šerý navštíven kriminalistou, jenž mu vyhuboval, že takové klukoviny, to teda ne, a pod pohrůžkou pokuty přitlačil, alespoň zdánlivě, JBŠ ke zdi. Jelikož však lidé jako on nemají v povaze vzdávat se, akce proběhla improvizovaně - aby se však liteře zákona dostálo - v soukromí. Zkrátka, byrokraticko-mašinérní vlk se nažral a naše kozy zůstaly celý. První otázka, která na tom člověka zarazila, byla ta, kudy nastal průsak (?), jak se mohla pečlivě utajovaná akce - neboť v utajení do poslední chvíle byla i původně zamýšlená pointa - dostat až ke sluchu kriminalistů. Je známo, že řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Nešlo možná o záměrné propálení, někdo se možná jen tak zmínil… Celé ovzduší plné kvalitní hudby, dekorované plamenometníkem na střeše a policejním kordonem, jehož by se snad i odpůrci MMF a SB zalekli a vzali nohy na ramena, ve mně evokovalo vzpomínku na doby, kdy jsem nemohl projít městem aniž bych byl minimálně šestkrát kontrolován. Pravda, trochu jsem svým poněkud nevšedním zevnějškem - na to, že se psala poslední čtvrtina let osmdesátých - zavdával těmto kontrolám příčinu, ale naučil jsem se s tím žít. Pozorovatelé lidstva tehdy vykonávali velmi slušný kus práce, a tak, když jsem si o sobě při jednom výslechu přečetl zprávu Uličního výboru, nevycházel jsem z údivu - co všechno o mně vědí i nevědí a co já vlastně o sobě ani nevím. Něco by se dalo obhájit alkoholickým oknem, ale informace, že hraji uliční hokej, mne dokáže pobavit dodnes. Tím také docházíme ke vzniku chyby v pozorováních. Není neobvyklé, že se k prvotně nevinnému údaji - např. že se někdo nahý koupal v bazénku na své střeše (vlastním něco takového) - přilepují postupem - od pozorovatele k vypravěči a převypravěči - taková nová fakta, že to může za čas vypadat, jako by se tam děly bohapusté orgie. Každý z nás, i když doby policejního státu již skončily a výstřelek bezpečnostních složek při Šerého akci beru spíše jen jako takovou žertovnou epizodku, je neustále pod dozorem různých lidí, jež nemusí ani osobně znát a kteří předávají informace dál, neznámo kam a za jakým účelem - informace, které se mohou jednou jako bumerang vrátit. Jsou pouze dvě řešení, buď žít jako v brožuře o slušném chování Gutha -Jarkovského, nebo to prostě ignorovat, čili - jak se lidově říká 'vysrat se na to'. A to je podle mě také to správné řešení. Na shledanou v prázdninovém dvojčísle se těší Váš hRvN