RESTAUROVÁNÍ MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ?

    Ještě dříve, než se pustím do hlubokomyslných úvah a propletenců, je potřeba si uvědomit dějinné souvislosti tohoto fenoménu dnes již skončivšího 20. století, který se jako parazitující hluboký kořen zahnízdil snad v každém z nás.
    Již v dobách prehistorických cítili opičí lidé jakési nutkání či potřebu shromažďovat se do tlup, kmenů, komunit atd. Měli to však tehdy usnadněno tím, že tehdejší HOMO ERECTUS (ztopořená opice) nepodléhal zákazu nezákonného shromažďování, jako tomu pak bylo o několik miliónů let později, za hlubokého HUSÁKISMU. Ale zpět. Proč tuto potřebu tito TOPORNÍ OPIČÁCI vlastně měli? Tehdy totiž ještě naši TROTLOIDNÍ předkové především neměli NÁVYKOVÝ alkoholický syndrom, ve kterém je v podstatě skryto celé GRÓ tohoto "problému". Většina z nich byla dokonce tak hloupá (či slušněji "málo chytrá"), že si neuvědomovala ani potřebu cítit se alespoň na chvíli dobře, řídily jí pouze pudy a po různých bobulích měli tito TROTLOVÉ halucinace a bludy. Dle posledních výzkumů se většina dnešních paleontologů také shoduje v názoru, že se u ohně nehrály karty (protože nebyl papír a tiskárna), neházely se šipky (i když oštěp byl více akční), nekouřilo se (protože kouření již tehdy způsobovalo rakovinu), nikdo si nečetl (byli tehdy ještě příliš hloupí), neprali se (rovnou se chlapsky zabíjeli), nemuseli se hádat s pinglem atd. atd. Jediným komunikačním prostředkem bylo v podstatě MAMUTÍ ZADNÍ a PŘEDNÍ. Spokojenost z nasycenosti byla vyjadřována mlaskáním masitými pysky. Kdyby tehdy někdo řekl takovému ERECTOVI "nemlaskej", tak by měl zcela určitě smůlu. Jedno je však jisté. Právě zde byly položeny základy pro dnešní hospodská zařízení, která prošla dějinným vývojem až do dnešní podoby.
    Tím se již zcela zákonitě dostáváme do našeho nechvalně proslulého 20. století. Dnešní návštěvníci restaurací mají zcela jiné civilizační důvody, které je takříkajíc "nutí" je navštěvovat. Jedním z nich je bohužel NÁVYK a to nejen na alkohol, ale i na neschopnost dokázat svou mužnost třeba NA HŘIŠTI, anebo býti alespoň SAMOTÁŘEM. Tito slaboši se také potřebují mimo jiné vypovídat, poradit se, exhibovat, poprat se mezi sebou a následně se usmiřovat (za tímto účelem se objednávají tzv. PANÁCI se slovy "smažem to"), sehnat materiál na stavbu domu nebo chaty (zde však díky alkoholu dochází pouze ke slibům), sehnat lidi na stěhování atd. O těchto lidech se mnohdy hovoří jako o STÁLÉM INVENTÁŘI restaurace.
    Druhou RESTAURAČNÍ kastou budoucích ALKOHOLIKŮ NA PLNÝ ÚVAZEK jsou ti, kteří mají "pouze" svůj HOSPODSKÝ DEN. To znamená, že se scházejí třeba jen v pondělí ("pondělíčkáři"), nebo např. ve čtvrtek ("čtvrtkaři") atd. Pro svoje srazy si pak dávají i různé názvy. Těmi nejčastějšími jsou: Hospoda, spych, dispeč (zkr. pro slovo dispečink), knajpa, po fotbale, po hokeji, po sportu, v úterý, na růžku, ve středu, na pivku, v chalupě, na zahradě atd.
    Ruku v ruce se všemi vývojovými peripetiemi člověka jako takového (včetně KLONOVÁNÍ) se však jednotlivé KASTY lidí málokdy dokáží v hospodách POBRATŘIT bez pomoci konzumace alkoholu. To znamená, že u jednoho stolu sedí třeba sportovci, u dalšího fotbalisti, slepci, řadoví opilci (l. inventářní skupina), studenti, intelektuálové (jakoby), holky, umělci, malíři, estébáci, zlodějíčkové, feťáčkové, blázni atd. Pokud pak mezi nimi dochází těsně před zavírací dobou (zde se vžil výraz "na ježka") ke spojování stolů, je to už pouze jen projev jisté OPOŽDĚNÉ HYSTERIE. Pak můžeme spatřit animální oplzlosti typu dvou či více se objímajících a líbajících (!!!) mužů, kteří se na svých vratkých nohách tak dlouho bičují dásněmi, dokud neupadnou na jiný, pivy zaplněný stůl, přičemž se tímto způsobem seznamují s dalšími návštěvníky. Na bližší seznamování je však již z časových důvodů pozdě a tak jsou všichni vykázáni, většinou také opilým personálem, na ulici, kde se shodují na tom, že pivo nemělo zase míru, že vymění hospodu a že "pinglové jsou zloději". Dávají též volný průchod svým skrytým pudům a po předchozí zmíněné olizovací milostné předehře "muž s mužem" dávají většinou neúspěšné "kamasutrální" návrhy třeba i ženám, které jsou v této unavené společnosti ŽENAMI jen díky svým genitáliím (jsou však i výjimky!). Na jejich vzhledu, či případné chytrosti v tu chvíli zhola nesejde. Na závěr pak dochází k vyvrcholení mužské slabosti, kterou tito NADSAMCI projevují trháním květin v městském parku, aby měla při jejich příchodu žena "radost" a aby třeba tolerovala mužovo objímání klozetové mísy s následným zvracením.
    Projevují se tato "restaurační" specifika pouze u našeho národa? Mohou za to snad předchozí ŠVEJKOVSKO-MASARYKOVSKÉ generace? Myslím, že ne. Alkohol dokáže zamávat s každým. Pouze více BRATŘIT bychom se měli BEZ NĚJ.
     J. B. Šerý
(www.viamont.cz/cj/zpravodaj/bull99_5.html)