Jaro svým představám na hony vzdálené příznivci Cyklotouru Ústí n. L. zažili již podruhé. Když o Velikonocích přišla sněhová nadílka a teploty kriticky poklesly, tušili jsme, že to s tím prvním cyklomaratonem 21. století bude úplně jinak než loni. Cestou na start jsem potkal skupinu vodáků s přívěsy naloženými sportovním náčiním a v duchu jsem si říkal: 'Tak to my jsme na tom líp, na kole se aspoň zahřejeme a voda nás zatím neohrožuje'. Na startu akce se sešlo 27 zájemců, z toho 23 masochistů (na trasu 180 km) a 4 realisté (na 100 km). Obdiv a uznání skládám 3 ženám, které se zařadily do skupiny první. Průběh byl následující: 0. km - čas 7:30, teplota + 4°C. Start! Nikdo se neulil! 13. km - začínáme zdolávat Tlučeň a organismus se poprvé zahřeje. 20. km - spadli jsme do Litoměřic a zase vychladli. Jedeme ale směrem, kde se zmenšuje oblačnost. 33. km - na delší rovince se do nás několikrát opřel nepříjemný boční vítr. Máme se tedy na co těšit. 52. km - po několika změnách nadmořské výšky jsme u bufetu. Housky, müsli, banán, voda a po 15 minutách zase mažeme dál. Teplota se nemění. 67. km - 15 km po dobré silnici, krásnou krajinou a s větrem v zádech. Libujeme si! 80. km - oblastí Kokořínska, které přineslo název naší akci a výjezdem silnicí mezi skalami, máme za sebou nejkrásnější úsek trasy. 106. km - závěrečné kilometry před obědem přinesly urputný boj se severním větrem, jehož síla se měnila dle směru jízdy, buď na sever, nebo na východ. Zasloužená regenerace přichází v hostinci Pod kaštanem v Plužné. Hlavní podíl měl kuchař a obsluha, čímž děkujeme. Kdo se tam zastaví - neprohloupí. 116. km - další etapa větrného boje, na otevřené silnici končíme u Bezdězu odbočkou vlevo. 134. km - průjezd lesní oblastí téměř bez motorových vozidel nám způsobuje radost. Počasí se vylepšilo. Je asi 6°C. Před Dubou opět kličkujeme mezi dírami na silnici, kterých je opět víc než loni. 150. km - v úseku náročných stoupání se znovu přidal vítr a přináší i první dešťové kapky. Vybalujeme další trumfy do špatného počasí - pláštěnky a vodoodpudivé bundy. 164. km - zdoláváme poslední vrchol a z Lovečkovic už jedeme jenom dolů. Déšť však zesílil a teploměr se zase přikrčil. V botách je voda, rukavice jsou promočené. Snažíme se, aby si tělo udrželo teplotu, a tak v takových chvílích většinou stavíme až v cíli. 186. km - je to za námi. Z restaurace Na Rychtě jsme jim udělali malou šatnu a pod každým se objevuje malá louže vody. Vzali to profesionálně. Roznášejí teplé párky a něco na zahřátí, což je pro někoho i pivo. Jsou tu i realisté, co jeli krátkou, a v suchém. Vzpomínám na vodáky. Teď jsme na tom stejně jako oni, když se 'udělají'. Dojeli jsme všichni - takové malé vítězství. Originální tričko z 1. cyklomaratonu 21. století má jen 27 cyklistů. Za měsíc se jede Křivoklát. Jak asi bude??

    KŘIVOKLÁT POČTVRTÉ
   Ještě jsme se ani pořádně nerozjeli a už tu máme devátou akci oddílového kalendáře 2001!! V loňském roce jeden z nejúspěšnějších cyklomaratónů má letos již svůj IV. ročník. 26. května budeme mít možnost úspěšný loňský (s rekordní účastí) porovnat s letošním. 220 km dlouhá trasa má převýšení 2400 m stejně jako loni, pouze 'krátká' bude o pár kilometrů delší (cca 140 km). Vrcholem první části, která je až po bufet stejná pro obě 'délky', bude opět zdolání Milešovky (po silnici a v nadmořské výšce cca 600 m n. m). Za to se pěkně svezete z kopce a po chvíli bude z uctivé vzdálenosti trasu střežit zřícenina hradu Házmburk, pocházející ze 13. - 14. století, charakteristická svými dvěma věžemi. V této chvíli se nezapomeňte ohlédnou za zdolaným vrcholem Milešovky, ať v sobě máte hřejivý a vítězný pocit ze zdolané výšky. Samozřejmě, vrchol má 836 m, jenže tam nevede silnice. Po dvou hodinách se přiblížíme do chmelařské oblasti města Loun, kde se v Černčicích posílíme bufetem. Dlouhá trasa pokračuje jižním směrem lesem chmelnic a zemědělskou oblastí až do Rakovníka, začátkem 12. stol. známého pod názvem Rokytno. Další historie je již spjata s titulem města, bylo povýšeno v roce 1286. Po té vystoupáme na Kralovickou pahorkatinu až na 480 m n. m. a z hlavní silnice uhýbáme před obcí Slabce, ke které poutal rodinný vztah Jana Nerudu. Dále klesáme. Ne hluboko, ale tak do 300 m n. m, do údolí řeky Berounky a s vidinou oběda projedeme krásnou přírodní rezervací do Roztok u Křivoklátu. Za mostem U Dvořáků bývá dobrý oběd a vynikající apple pie! To nám do druhé poloviny, ke zdolání stometrového převýšení Lánské pahorkatiny v okolí Křivoklátu, dodá sílu. Hrad se ukáže při průjezdu stejnojmenným městem a pak z větší vzdálenosti, během zdolávání kopce Hučavka. První informace pochází z Kosmovy kroniky z roku 1120. Několik přestaveb v různých stavebních stylech i řada událostí z něj dnes učinili národní kulturní památku. Samostatná návštěva o jeho historii prozradí více. Tolik času však nemáme, průjezdem Lánské pahorkatiny ukrajujeme kilometry druhé části cyklomaratónu. Opět se můžete těšit na úsek Řevničov - Hříškov - Peruc, který si nás získá příznivým profilem tratě s jedinou výjimkou stoupání na začátku, kousek za Řevničovem. Po průjezdu touto oblastí se nám otevře pohled na České středohoří a jeho charakteristicky tvarované kopce. Při dobré viditelnosti v loňském roce byly zřetelné i vrcholy na druhé straně Labe. U Peruce je místo ještě na jeden bufet a načerpání sil do závěrečné části. Příjemný je sjezd do zámeckého města Libochovice a okolo Hazmburka, jehož věže opět střeží naši trasu, tentokrát z druhé strany, spěcháme k cíli. V bezvětří a za pěkného počasí je to pohoda. Běda však, je-li tomu jinak. Doufám, že v cíli budete všichni spokojeni jako před rokem. Ať vám nové tričko s logem akce sluší. To můžete dostat i za krátkou trasu, kterou od bufetu v Černčicích otočíte krajinou chat a zahrad do Libochovic a Budyně n. O. Řeka zde odbočí k severu a vy budete pokračovat přes Roudnici na druhou stranu Labe. Příjemným úsekem podél našeho největšího vodního toku projedete královským městem Litoměřice a pak zprvu po silnici, potom cyklistickou stezkou do Ústí n. L. Přijďte i vy, co si myslíte, že to neujedete. Uvidíte, jak se podceňujete.
Mir. Konopásek