A VÝZNAČNÉ OSOBNOSTI - XXXIII.

    Když byl po dvouletém starostování dr. Richard Tauche povolán k jiným úkolům, přišel na jeho místo Franz Czermak. Narodil se 8. 3. 1896 v Bítozevsi na Lounsku. Rodiče byli drobní rolníci. Čermák vystudoval učitelský ústav ve Stříbře. V roce 1915 odešel dobrovolně do armády. Prošel ruskou a italskou frontou jako poručík. Po válce byl učitelem základních škol na Teplicku a Žatecku. V roce 1921 vstoupil - také dobrovolně - do NSDAP (National-sozialistische-Deutsche-Arbeiterpartei). V letech 1928 až 1923 starostoval za nacistickou stranu v Krupce. 1933 po zákazu nacistických stran v republice rezignoval. Rok Mnichova 1938 mu přinesl další kariéru. Po komunálních volbách byl zvolen za Henleinovu SdP starostou města Teplic. 29. 3. 1940 byl na příkaz Henleina jmenován na 12 let vrchním starostou Ústí n. L. Ale již 1941 byl z vojenské služby opět uvolněn pro svůj úřad, kde vydržel do 8. května 1945. Zemřel 5. 1. 1960 ve Stuttgartu.
    Starostové potřebují pro svůj úřad prostory. Jak tomu bylo v našem městě? Radnice na náměstí z roku 1847 byla pronajata okresnímu soudu. Město koupilo, opravilo a rozšířilo bývalou přádelnu Kroitz ve Velké hradební (po bombardování 1945 z ní zůstal zadní trakt Domu kultury ve Dvořákově ul.). Budova nestačila. Oberbürgermeister Tauche nechal v květnu 1939 koupit Schaffnerovu vilu (býv. ředitel chemičky, jeho vnučka měla za manžela žida, tak "koupě" byla asi levná). Zde po úpravách sídlily četné městské úřady i starosta až do poválečných let. Klid po okupaci ve městě byl jen zdánlivý. Čechům otrnulo a scházeli se ve svých domovech nebo přilehlých vesnicích třeba na pohřbech. Ani Němci nebyli všichni stejní, začaly se klubat německé protinacistické skupiny. Scházely se zejména v hotelu 1900 (roh Pivovarské a Velké hradební, odstřelen při velké výstavbě).
    Po 1. 9. 1939, když Německo napadlo Polsko a rozpoutalo tak 2. světovou válku, začala většina ústeckých továren přecházet na válečnou výrobu. Byl zaveden lístkový systém. Město postupně šedlo a chátralo. Stále více rodin dostávalo oznámení, že jejich příslušník padl. Na Lidickém náměstí upraveném na Appelplatz se hajlovalo jen jednou - v červnu 1940 při oslavě kapitulace Francie.
    Dalším charakteristickým znakem doby byly tisícové zástupy válečných zajatců a dělníků zavlečených do města na nucené práce ze všech koutů okupované Evropy. U ústeckých továren vyrůstaly pro tyto ubohé lidi tábory - dřevěné lágry. Zejména k sovětským zajatcům se němečtí fanatici chovali zvířecky. Válka zuřila dál.
     Helena Borská