GLADIATOR 'Babylon Hotel' (BMG Ariola, 00) Slovenská, kdysi trash metalová skupina Gladiator nedávno i v ČR pokřtila nové, již 7. album a na přelomu dubna a května vyrazila na turné. Protože ale Ústí (restauraci Doma) navštívila v čase naší uzávěrky, rozhovor s ní najdete až v červnových NÚP. A prozatím nabízím pár slov o novém CD kapely se zkušenostmi na rozdávání. Vždyť doma hráli před Slade, Saxon a Iron Maiden, byli už i hóóódně za kopečky a opíjeli se asi též slávou, když jejich klipy běžely na MTV a Vivě. Dnes už jsou ale hudebně jinde. Snad tu není rádio, které by kdy nehrálo jejich současný hit č. 1 - 'Písničku o Medulienke'. Točili ji s autorem původní 'Medulienky' Pavolem Hammelem i exChinaskim Petrem Rajchrtem a jde o melodii, jaká se zdaří jednou za život. Nicméně 'Babylon Hotel' zdaleka není jen ONA. A podle prvních tří písní bych dokonce soudil, že jde o křesťansky orientovaný soubor. Zvlášť titulní song mi připadá dost 'mentorský' - ale možná jsem jen od jisté doby na slova typu 'Cesta k Bohu je už dávno krvavá…' háklivý. Nicméně ta písnička vládne pro kapelu tak typickou silnou melodii, no radost poslouchat. Spravedlivé rozhořčení nad špatným světem (a též útěk či nalezení skrýše jako řešení) nabízí i 'Kůpim si pekný deň'. 'Láska', to je zase symbolika ('vytrhnuté srdce ti na dlani podávám') a přiznání hříchů a poprvé i výrazné smyčce. Poslední dobou je mám stále radši. Přímým protikladem proti úvodu je ale 'Izba č. 6' coby velmi odvázané vzdychací rockabilly o 'srážke dvoch těl' s refrénem 'Ukaž mi čo vieš!' Tohle už je úplně jiná kapela! Finální 'Dnes je skvelý deň' je pak spolu s 'Piesní čiernych vrán' baladou z rodu Nagyových 'Kristýnek'. Gladiator ji hraje tak, jak to Slovákům už asi navždy budem závidět. Ale i přát. www.gladiator.sk
     Radek Strnad

    Leonard COHEN: 'Field Commander Cohen: Tour of 1979' (Sony Music, 2000) 'Patnáctky, které jsem chtěl mít když mi bylo 15, mám teď/ Je to velmi příjemné, nikdy není úplně pozdě, radím vám všem - buďte bohatí a slavní…' napsal kdysi v jedné básni Leonard Cohen. V době, kdy vznikla nahrávka zaznamenávající jeho vystoupení v londýnské Hammersmith Odeon a brightonském Dome Theatre v prosinci '79, už Cohen tohle všechno měl. My, kteří jsme tenkrát nebyli u toho, máme alespoň něco - nahrávky jsou k dispozici až teď - vyšly pod názvem 'Field Commander Cohen' jako dlouho očekávaný přírůstek do oficiální Cohenovy diskografie. - Koncem 70. let se zdálo, že Cohen zůstal sám: zemřela mu matka, přátelé byli pryč, opustila ho osudová láska Suzanne, poslední desky i básnické sbírky kritika nepřijala; pomáhá cvičení v Buddhistickém centru v Kalifornii, Cohen se postupně začíná stavět na nohy. Dokladem toho je album 'Recent Songs' z r. 1979 - bylo věnováno především zpěvákově matce, Mashe Coenové. Deska zaznamenala jednoznačný úspěch, kromě silných písní nabízí i zvuk nevracející se zpátky ke kořenům autorových ranných alb, navíc koupaný v mikve židovské tradice a opékaný nad cikánskými ohni. - Živé album, jehož titul byl zvolen podle vstupní písně (Polní maršál Cohen), zachycuje dvě vystoupení z Cohenovy šňůry u příležitosti vydání 'Recent Songs'. Začala v říjnu a skončila v polovině prosince '79; zavedla jeho doprovodnou kapelu Passenger a další hostující muzikanty do 46ti měst západní Evropy. Turné bylo náročné, Cohen o něm řekl: 'Každý z nás si občas prožil své maličké nervové zhroucení. Nevím jestli to bylo počasím, intenzitou turné nebo hudbou… Naše těla prostě převáželi z hotelového pokoje na letiště a hudba se každého večera objevovala tak nějak sama.' - Nahrávka vybírá hlavně z tehdy posledních tří řadových LP: 'Recent Songs', 'Death Of A Lady's Man' a 'New Skin For The Old Ceremony'. Uzavírají ji dvě nádherné písně ze starých časů - 'Bird On The Wire' a 'So Long, Marianne'. Cohena doprovází kapela jako víno, za zády Mistra nijak ustrašená, přesto s citem pro křehkost, která je hlavním poznávacím znamením alba. Tím dalším jsou housle hostujícího Raffi Hakopiana, třeba v 'The Gypsy's Wife' (Cikánova žena - Cohen si námět vypůjčil z Lorcovy Krvavé svatby), nebo v 'The Window' ('Ó milá andělů, démonů a svatých, / a vy všichni se zlomeným srdcem:/ zjemněte tuto duši.'). Silným momentem je také úvod 'Lover Lover Lover' - nejprve krásná kytarová předehra, pak do hry vstupující Cohenův hlas s naléhavostí skoro až nesnesitelnou - ten na nahrávce zastihneme ještě v rozsahu mnohem širším, než na pozdějších albech. Nikdy jsem nebyl přívržencem ženských sborů, sem se ale hodí, ženský svět byl přece vždycky tůní, ze které Cohen lovil inspiraci. - Přes všechno mudrování mě stejně pronásleduje pocit, že hloubka té hudby leží ještě někde úplně jinde než v obvykle chválených hodnotách. Záleží na tom tolik? Umění pořád ještě dýchá. www.leonardcohen.com         Jiří Imlauf

    ZEN 'Eye - Catching' (D. I. Y., 2000) 'Napiš to ty. O mě už i tak řikaj, že je tlačím a protěžuju', pravil nedávno Emí, podávaje mi CD ústeckých Zen. Po pravdě řečeno, sám jsem si o něj chtěl říct. Loni na Hudbě Ústí '00 mě totiž jejich přímočarý a čitelný, hřmotný i poklidný bigboš plný napětí a emocí, docela chytnul. Dost mě bavil i anglický zpěv a fakt, že ti tři po krátké době existence umí to, co někdy nezvládnou 'profíci'. Snad proto nejsem z pětipísničkového CD tak nadšen, jak bych měl (?) být. Výhrady se ale týkají spíš kvality nahrávky. Věřím, že mít peníze na lepší studio a dny nahrávání, na zkušeného producenta a drahé nástroje, budou světoví. Už proto, že 'Neutron Bomb' je na koncertní poskakování a prozpěvování jak dělaná, a poklidnější 'Mary' si umím představit i ve vysílání Rádia 1. Při poslechu 'New York City' se mi pak vybavují mí oblíbení, časem zavátí pražští STP! Pohoda… A nemlich to samý platí i o naléhavé 'A Song Against The War', umocněné hlasem drumera Pižla. Skvělá finální 'Attention!' pak vše korunuje. Hezky ji chlapci vymysleli! A na závěr otázky: Natočí cos i odnož Zenu, čtyřka Glory Days? Proč chybí texty a jejich překlady? A kdy zas Zen poputují do studia? Ptejme se na zen.ul@post.cz prohlížejme www.minimax.cz/zen         (eks)