aneb 'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...'
3. DEN - 17. 7. 03 - ROSTOCK/Německo - u trajektu na Dánsko/Švédsko: ...O cílové destinaci rozhodl zelený Volswagen, resp. taťka s - podle všeho - dcerou, díky nim se teď na lodi spol. Scandlines (www.scandlines.com) 2 hoďky plavíme Baltem směrem k dánskému Gedseru. Z palubní procházky mě asi nejvíc dostalo, jak na jedný straně lodi může foukat jak blázen, kdežto na druhý větří tak akurát sluníčko... Pak taky chlápek, co se s každym chtěl bavit a nás že prej vodveze, kam budem chtít, akurát mu musíme dát na benzín (a taky cigára a jídlo prej došly...) Cestou vzhůru po E55 dostáváme od 'našich' němců 2 plechovkový Carlsberg Beery a při výsadku nedaleko Dalby další 2 kousky, odvděčíme se českou samolepkovou vlaječkou a kovovým zvonečkem pro štěstí. 'Vožralí jak Dánové' to lámem pod širákem poblíž golfovýho hřiště.
4. DEN - 18. 7. 03: Z poprchávání ve 2 ráno se vyklubal pěknej chcanec, takže až do 15 h doomáme ve stanu zn. Hannah Extreme Series - Arktan. Po úlevě v (ne)dalekém lesíku - jakž takž skrytém zraku a hůlkám místních golfistů, nás u dálnice bere doktor s názorem, že hitch-hiking (stopování) v Dánsku žádná sláva. Pumpa poblíž Karlslunde Strand: po oslovení už nevim kolika lidí nakonec jedem - po souhlasu jeho chilské ženy - se starším chlapíkem (co má v Čechách přítele, co má hotel v horách) směrem Helsingor (horní cíp ostrova Sjaelland, na němž se rozkládá hl. město Kodaň - 7.016 km2). Docela slušně si s náma zajedou a ještě dostanem něco na zub - no to snad - děkujem... Samolepka a zvoneček to jistí (jenže předtim ho musel Mychadlo odříznout od ostatních, což Dány při vytasení jeho kudly kapku vyjukalo...). Nocovat nedaleko evropské dálnice = místo ovcí počítat projíždějící kárky, 'zzzummm'....
5. DEN - 19. 7. 03: Vstávat v 6 h, to je nápad tak akurát pro králíka z klobouku a pak taky bandasky z Krásňáku. Náčko kousek od nás to píchá velký červený hasičský auto a taxe ptám: 'Are you going to Helsingor and then to Helsinborg?' Seznámení s chunděláčem Izzym, dcerkou Leone, tátou Rolandem a mamkou Siegne (foto) přináší další jasný důkaz, jak je ten svět malej - oba jsou asi 10 let přátelé mýho bratránka z Německa a Leone chodí právě s Honzovou dcerou nach schule. (Ty vole, na základní škole...!) Po chvíli superlativů typu 'amazing/unbelievable/fantastic/no way' apod., se člověk s tímto faktem jednoduše smíří a víc ho zajímá, kam míří. Před nájezdem na trajekt z H(elsingoru) do H(elsinborgu) se musíme kapku přikrčit, páč lístek platí pro 3 persóny (za psa chtěli 50 Euro). Vítej, Švédsko a první sobe v našem životě (jak pozděj trefně poznamenal kámo Píra), kterýž z plechu stojíš u výjezdu z trajektu, kde se E55 mění v E06. Z projíždějících zákošů se pochlapí rodinka v zádi s kočárkem a dalším vercajkem, včetně nás. Bejvalý aktivní stopaři (no jó, se neni čemu divit) číhli mj. do Francie a Itálie; do Čech by též jednou rádi. U obr-pumpy - centru všech možnejch super marketů - se poprvý a naposled za tuhle naší 'vikingskou cestu' holim. Navrch tu potkáváme Poláky Přemka s Ralfem, kerý stopujou jak my - na Göteborg a vejš do Norska. Nečekal bych, že - když na parkáči bylo hafo polskejch kamióňáků - všichni jim na prosbu o svezení prý odpovědeli: 'Kolik máš peněz?!' Domluvu - kdo dřív někoho stopne, ukecá ho, ať veme všechny - dodrží první. Řidič navíc kulí muziku (za našich +-500 kiláků stih Prince, S. Quo, klasiku, jazz, pohodu-relax), tak-že mu u indiánskejch bubnů dokonce naprasklo přední sklo... Na upřesnění, že Tschekoslovakia už je dávno 'the Czech Republic' reagoval slovy: 'I'm old fashioned...' - aspoň má páru, kde ležíme. 'Uddevalla 42 km' stojí na ceduli, u níž vyskakujem a vzhledem k tomu, že Poláci zabodovali, maj právo bejt na silnici upřednostněný (= stopařský pravidlo). Dáme tomu asi 4 hoďky, abysme souhlasili s již vyřčenou tezí o blbym švédskym stopu (buď se vám smějou, nebo ukazujou za sebe, jakože sou plný, přičemž tam maj prázdno...). Kam se ale hrabem na ty dva borce: seděj opřený o sloup u silnice s kyselym xichtem a ledabyle nataženym palcem, kdo ty veme? A přece se jeden 'blázen' našel; to my sme už zalezlí v lesíku za pumpou, kde zlehka povečeříme (chleba s plátko-sýrem + STARTkoněm) a se zrakem upřeným do korun stromů usínáme ve Švédsku...

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ) Emilio (emiliod@seznam.cz) a Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)

Minulé číslo:	Intro (0.díl)
	1.díl