u  BAMBULE POD LETNOU! Událostí sezóny nejen pro Šanov, ale - nač skromnost - nejmíň pro okres se zajisté stalo vystoupení Vyžvejklé Bambule v sobotu 24. 1. 04 v jedné z nejkouřmějších teplických špeluní, Pod Letnou. Performance tohoto volného sdružení patří k oněm svátečním zážitkům, jejichž spatření v nás zanechá stopu po celý náš další bídný život. Někdy úsměvnou, jindy trpkou, to jací jsme kus od kusu. Zhusta pak zůstává v mysli palčivě vysmahlé memento typu: 'Něco takovýho já, Máňa z Okružní 15 v Proseticích, 2. patro, od výtahu za roh a první dvéře vlevo, už nikdy podruhý neuvidím - a kdybych tak ještě věděla, co tim mysleli a vo čom to bylo…!' Protagonisté jsou bezesporu hrdiny nové scény 3. tisíciletí, neboť tepou, tepou ze všech sil a do všeho, občas ani nevěda do čeho… ale tepou! Ano přátelé, jest signifikantním, že tak to má být a tedy to tak je: kopat kolem sebe, než abys byl kopán! Nebo zakopán, ev. nakopán. Kopáči tentokrát byli: hrabě Radim von Neuvirt, Rosťa Veselý & Martin Novák (takto duo DiGamma), šílený básník Patrik Linhart a Petr Stejskal (oba si zde odbyli své premiéry v dresu VB - myšlena Vyžvejklá Bambule, nikoliv profláklá režimodržná instituce z dob surreálného socialismu) a Ještějedenobčan s jednou černou nohou, jehož jsem při nejlepším napnutí vadnoucí vůle neidentifikoval. Toto nejnovější představení neslo parafrázický název 'Jedna půlka nepleská' a víceméně potvrdilo známou skutečnost, že žádné z děl VB nelze hrát dvakrát. Aspoň ne na stejném místě. Již jen inventarizace rekvizit budila dojem, že VB se musela do 'divadla' v zadním traktu pubu stěhovat snad tejden. (Odklízení trosek po skončení odhaduju do dubna.) Záhadou i pro zkušeného tyátrového observátora zůstává, kterak byli umělcové mocni našprtat se tolik textu (asi hodina - a to mleli něco skoro furt), když zkouška byla jen jedna - čili z nicu rovnou do generálky a na plac! Tomu říkám avantgarda. - Ne! Tomu říkám KURVA avantgarda! (Taky to podle toho vypadalo.) Nikdo nemohl postřehnout jediné zadrhnutí, znejistění, hluchý punkt, pozdní nástup, okénko, auslág, vitrínu či podobný šmejd. Úžas kolem zvládnutí scénáře posílily kontroverzní výpovědi hraběte N.: 'Všechno bylo nadřený!' a jeho nejmenovaného parťáka (protože kdybych ho prásk´, hrabě by mu dal přes držku): 'Byla to z větší části improvizace.' Z toho vidíte, že mladí umělci mají i mezi sebou ono tak zdravé nejasno, že hledají, ba šmátrají… a začasté nenalézají. Zvláštní zmínku zasluhuje hudební doprovod, obstaraný Jiřím Závodným (neplést s Radimem Husákem z netový kavárny, i když jsou si děsně podobný!), přednahraný a zde pouštěný, zastavovaný a dynamizovaný známým instrumentalistou, ex-Houpacím koněm Brambůrkem. Ano, i hudba byla tím, co přibilo přítomné k parketám, že stáli jak vytesaní, bez schopnosti pohybu - a nemohli ani ruku zvednout a těm hovadům na pódiu způsobit pojistnou událost. Hluk, kakofonie a verismus, řítící se z repráků na hlavy pod pódiem, korespondovaly naprosto se zvěrstvy, dějícími se na něm. Ještě nikdy jsem dosud nepořídil 60 snímků za méně než hodinu. Na prknech, značících svět pubu Pod Letnou, došlo během oněch 3600 vteřin trvání akce k přehršli apokalyptických událostí, od porodu, při němž bylo porozeno nejprve kuře, ještě trochu podchlazené ze samošky, posléze pak poměrně přerostlý plod Stejskal, přes kohabitaci zepředu-zezadu s pomocí nástavců, až po ukřižování. Divákovi tak proběhl před očima celý život a zanechalo to na něm trvalé následky do smrti. Obecenstvo nevěřícně sledovalo spíše více než méně vypasená tělíčka protagonistů, na nichž byly hned od počátku i okem neozbrojeným dobře patrny hambaté pánské přívěsky, ba přímo pinďoury. Pohled do publika mne ujistil, že vzhledem k jeho věkovému průměru viděly jistě některé dámy tento hrůzostrašný orgán v životě poprvé. (Neomdlela ale ani jediná - aspoň vidíte, jak jsou ty mrchy dneska votrlý!) Leč nedaleko ku mdlobám měly některé starší modely, např. dvě mé kamarádky, živící se přitom povoláním natolik sadistickým, jako je zubní lékařství. Znepokojivé dohady vzbuzovaly dvě mátožné postavy v lajntuchách, mezi jednotlivými obrazy se ploužící pódiem zdánlivě bez bližšího cíle. Předpoklad, že jde o personifikaci svědomí vystupujícího ansámblu, se ukázal mylným. Jak sdělil hvězda hRvN, šlo o mystická DiGamma, snad bohy či mimozemské výzkumníky. Cituji z interview s hrabětem: 'DiGamma jsou odrazem nějakýho rakouskýho pořadu pro debily. Vymyslel jsem je já. Nikdy si nemůžeme zvyknout na DiGamma, co jsou kolem nás. Jen si MYSLÍME, že jsme si zvykli.' Na otázku, co jsou PŘESNĚ DiGamma, pak týž odpovídá: 'Já myslim, že sou to takový… DiGamma.' Z toho vidíte, že hRvN má na rozdíl od nás ostatních jako vždy jasno, nebo přinejmenším polojasno. Je vůbec co vytknout? Zajisté, přátelé. Tak např. otřepaný fórek s rozbíjením televizí použili už hRvN s parťákem ZDDR před několika lety na schodech před teplickou radnicí a TV, ač ji rozbili, to vysílala. (A pak samozřejmě Stones před 40 lety - slavný shoz přístroje z x-tého patra Hiltonu.) Tady nepůvodnost aspoň placama. A hlavně: hrabětem léta slibovaná defekace na otevřené scéně OPĚT NENASTALA, ač název kusu k ní tentokrát přímo vybízel. A pokud zdegenerovaný aristokrat skutečně netráví, jak se rád vychloubá, měl tam na to přece lidi. Že by zábrany? Tomu u VB nelze věřit. Zbývá jediné: oni jsou prostě líní! Ano, líní se i vysrat! A právě tím jejich představení hovoří k dnešku, vypovídaje tak o nás všech. A třetí výtka: PROČ vlastně jedna půlka nepleská, to jsme se taky nedozvěděli! A nepleská-li jedna, pleská snad ta druhá? A která to je? - Jak vidíte, inscenace nastolila řadu znepokojujících otázek, na něž však nedokázala odpovědět. (Ovšem i to je přínosnější, než zůstat doma a sledovat TV Nova.) Uznávám ale, že tyto malichernosti jsou proti olbřímosti celkového dojmu nepodstatné a rovnají se hledání hnid v paruce Michaela Jacksona. Co říci závěrem? Jistě se najde řada kulturních nedouků, demagogů a militantů, kteří budou tvrdit např., že 'mladí umělci, zdegustovaní e-aným světem vůkol, zde proklamovali bytostný odpor k autoritám a definovali tak svůj nesmlouvavý postoj na baště nonkonformismu, navzdory tomu či onomu, celému světu na just - hééč!' a podobný píčoviny… - Hovno, vážení! Domnívám se odůvodněně, že (jelikož většinu exhibujících se exotů znám sdostatek detailně) jsme tu svědky frapantně transparentní ejakulace substrátu zhovadilosti vysmilněných mozků, který prostě, jak by řekla moje babička, 'nevědí roupama, co by'. Teď do toho hrajou samozřejmě taky všelijaký tyhlety mindráky, od zažitého zneužití perverzní družinářkou (družinářem?) ve 4 letech umělcových, přes trojku z mravů za to, že v šestce nedal třídní učitelce, až po poruchy erekce v současné době. Atd., apod., aj. S psychodramatem tohoto druhu a účelu (pokud jim to teda pomůže) nelze než souhlasit, tomuhle my, chceme-li se považovat za civilizovanou asertivní společnost, nemůžeme než říci své hlasité ANO! a těšit se na příští akce souboru, nejlépe v Krušnohorském divadle, divadle Ta Fantastika, v Lucerně, ND a posléze snad i v Olympii (myslím tu v Trnovanech, vedle Hypernovy). Svět chce být léčen! Co ho nezabije, to ho prý posílí. Já věřím, že nevyléčí-li ho Vyžvejklá Bambule, určitě ho aspoň trochu zabije. Yarda Pichlík
u  DLOUHO OČEKÁVANÁ a již od loňského listopadu dohodnutá KAFILERIA PARTY IV vypukla v sobotu 14. 2. 04. Poté, co kvůli termínu odřekli účast slavní PIGSTY (Vyškov), se dýchánek stal víceméně domácí záležitostí; 7 kapel je ale 7 kapel a posluchač tak o nic podstatného nepřišel… Ve sporadicky fungujícím klubu AXEL to zezačátku vypadalo na solidní průser - po romantickém souboji s místní aparaturou se však přece jen vyčasilo a když do CORSA dorazili první příznivci, bylo po starostech. Kolem 19:00 již klub vypadal jako za starých časů, pivo teklo proudem a lidí stále přibývalo. Krátce před půl osmou se na prknech, znamenajících Krásňák, zjevilo děčínské trio BLOODY DIARRHOEA (voc, g, bg, automat), aby předvedlo, zač je toho loket. Nápaditá intra, samply, nelidský řev i nádherně prasečí, přesto však srozumitelná muzika… A co říci k trapné poznámce jistého nejmenovaného kverulanta (…toho si můžu klidně udělat 10 cédéček…)? Snad jen 'nezáviď a klidně dělej, vole!' Druzí MOČOVÝ KHAMENI (voc & bg, g, ds) patří ke stálicím ústecké scény. S nezvykle čistým zvukem prezentovali 30 minut typických, tradičně textuprostých skladeb, z nichž čišelo nasazení a nadhled. A vůbec, co Kuba? Už jste to poslali? Třetí MRÁZEK (voc & bg, g, ds) dorazil s řádně nadupaným repertoárem - je vidět, že v Rumburku se nechrápe. Po úvodním plamenném flusu to 'krví' zbrocení hoši rozjeli do pekelných o(p)rátek a není divu, že si publikum vyřvalo další masovou vraždu. Holt Eine kleine schmutzik Muzik… Následující temně hřbitovní NECROSORTH (voc, g, bg, ds) se publiku představili po více, než 2 letech. Příšery působily sehraným dojmem, možná jen trochu unaveně… V každém případě se nedávné personální změny projevily jako výborný tah. A ženská u bicích (foto)? No comment. V pořadí 5tá ústecká KRISTÝNA (voc, fl & kb, g, bg, ds) nastoupila v plné sestavě, již s uzdravenou Hankou u mikrofonu. A že to holce zpívalo! Kromě osvědčených pecek předvedla kapela na závěr i žhavou novinku (byť zatím jen v instrumentální podobě - text je totiž otázkou času a kapelníkovy lenosti). Příjemná kulturní vložka byla předehrou finální asanace: Do ringu vstoupila legenda ústeckého undergroundu, neolithic-folknoisová úderka PUSSY PUMPERS (Patolog, Mumie, Maska, Mnich, Červený Karkul, Chobotnice, Bális & Ticháč), aby svými adresnými songy pranýřovala každodenní realitu. Velkého ohlasu se dočkal zejména triptych, věnovaný Teleshopingu a Horstu Fuchsovi. Úderem půlnoci vyšplhala na pódium domácí UMBRELLA (2 x voc, g, ds) a celý večer více než důstojně zakončila. Přes mírný handicap (chyběla basa) si podmanila již znavené publikum a dvojici Ticháč - Macoun dokonce roztančila do stavu, kdy odposlechy létaly vzduchem. Co říci na závěr? Je vidět, že o extrémní muziku je v Ústí ještě stále zájem; chce to jen vhodné načasování a výběr těch správných kapel. Plný AXEL (cca 130 lidí) je toho jasným důkazem. Vaši… ÚSTEČTÍ HUDEBNÍ ŘEZNÍCI (kristynko@centrum.cz)
u  FURT - INDEPENDENT - POHODA - Náhodou - při kliku na stránky lovosických Independent Sunset (www.isunset.jikos.cz) - sem se dozvěděl, že večer 11. 2. hrajou s okololibereckou kapelou Furt pryč v Těžký pohodě a taxme po 'Arizonském snu' v FkAula zavítali. Akce dostala název: Zahajovací praseběh na počest 4. semestru. Představte si, že otevřete dveře hospody/klubu, v rychlosti zříte spoustu lidí a ruku jedný holky, co vás čapne za flígr a se slovy 'Pocééém' vtáhne dovnitř. Tomu se řiká Pohoda. Těžká pak vládla celej večer, lidi rozjařeně pařili (někteří i na koníku) přímo před xichty a nástroji kapely, páč v T. P. žádný pódio niet a kapacitně tomu můžem řikat tzv. 'face to face'. Flek u baru pro nás znamenal stálý přísun tekutiny, čímžto zdrávas a díky Ctiradovi s Kendym... PS: F pátek nato tam Break-beatovali Brendy s May-B. a taky to nevypadalo/neznělo zle. Emilio
u  TĚŽCE V POHODĚ? V sobotu 28. 2. 04 sem se na doporučení redakce vydal do Těžký pohody (www.tezka-pohoda.wz), bych zhlédl zřejmě první koncert údajné punkrockové (rockpunkové, jak to je Hřebíku?) kapely Lost the Time. Doufal sem, že čas teda jako zbytečně ztrácet nebudu. Když sem dorazil do onoho klubíku, co se tak hezky skrývá ve sklepeních staré zástavy v centru města naproti tržnici, krapet sem se zarazil. Hnedle naproti vchodu stůl plný vyholených (nikoli vyhulených), ale nejen vyholených hlav. Jinak zde ale bylo i dost známých a tak sem si teda dal pivko a netrpělivě čekal, až se kapela, mně zcela neznámá, chopí již připravených nástrojů a začne hrát. Zcela zaplněná Pohoda zatleskala 3 klukům, kterým je tak něco kolem 17 let, asi tak v půl devátý. To už se rozkřiklo, že hrajou prej starý skinheadský fláky a taky od Tří sester a tak dál. Kluci to rozbalili z vostra a začali opravdu hrát nějaký ty převzatý písně, ke všeobecné spokojenosti vlasuprostého obecenstva. Celý velký stůl freneticky tleskal, slastně přizvukoval a ťukal si půllitry, nadšeně spolu s kapelou vykřikoval texty a pomíjel nízkou kvalitu hudby, kterou hoši produkovali. Co říci k tý hudbě jako takový. Kytarista zahrál slušně a očividně neměl trému, čili byl suverénní. Basák se tak nějak komíhal, ale svůj part si zahrál, a tak očividně nejslabším článkem celého tria byl bubeník, který podle mého názoru bicí dostal k vánocům a teprve se s nimi seznamoval. Někdy to docela dost neladilo spolu, čehož si všiml i naprostý laik, jako sem třeba i já. Kluci zahráli ve dvou blocích, do kterých rozdělili poctivě vždy po několika písních od Tří sester, od Orlíků, taky i něco od sebe (teda aspoň to tvrdili) a rovněž i nějaká ta cizina se tam mihla v podobě tu Blinků 182, tu Offspringů. Ty šli podle mýho klukům asi tak nejlíp. Hrálo se pod zvukařskou taktovkou Jirky Beránka, a to je myslím k tomuto 'vydařenýmu koncertu'asi tak všechno. A teď dobrá zpráva pro majitele TP. Už nikdy do vašeho klubu nepřijdu, neb se tam necítím dobře, a tedy tím pádem ani nebudu doporučovat návštěvu kamarádům, kterejch mi pár - po přečtení tohoto článku - asi ještě ubude, ale to vám jistě nevadí. A co Lost the Time? Kluci - Don't lose the time, because of nazism! Johny Mistr (johny.mistr@seznam.cz); (16. 4. opět v T. P.)