Voda řeky Labe (Albis) odedávna dávala život našemu městu. Její jméno nese i ve svém názvu. Řeka byla nositelkou pokroku i zkázy. Když přišla doba objevu černého kamene a jeho použití se začínalo rozšiřovat až k nezvládnutí, opět pomohla řeka. Vytěžené uhlí se od zdrojů dováželo koňskými potahy k nákupčím, do dílen či na skládky. Jak se rozšiřovalo povědomí o využití černého kamene, zvyšovala se i jeho těžba a přeprava. Silnice nebyly nejkvalitnější, ani jich nebylo mnoho a častým využíváním byly poškozovány tak, že se nestačily opravovat. Tím se zvyšovaly náklady na cenu vytěženého uhlí, zejména při exportu.
Jízda koňským potahem s uhlím například do německého Freibergu s několikerým přepřaháním trvala téměř 10 dní. Byla náročná a nákladná. Ale byla tady levná vodní doprava. Nestor severočeských těžařů Julius Peter velmi propagoval přepravu uhlí po labské vodní cestě. Narodil se 1817 v Drážďanech. Založil pobočku prodeje uhlí v Ústí n. L., kam 1843 přesídlil. Byl vlastníkem dolu Julius. Zemřel r. 1909 v Ústí n. L. Na starých městských mapách je prostor kolem prvního labského přístaviště u vtoku Bělé (Bíliny) do Labe (směr od bývalého předměstí Ostrov) nazván PETERKAISTRASSE. Dalším větším přepravcem uhlí po vodě se stal V. Klepsch, majitel lodní dopravy a obchodník uhlím.
Pomalý ale trvalý růst labské přepravy - po třicetileté válce přerušovaný jen občas dalšími válkami - dostal přijetím Labských akt v r. 1821 účinnou injekci k životu. Hned následující rok po jejich vyhlášení vzniká v Čechách první plavební společnost (Prager Segelschiffahrtsgesellschaft - Pražská plachetní plavební společnost). Neměla vlastní plavidla a přepravu obstarávala z Čech až do Hamburku na pronajatých lodích.
V r. 1831 požádal hrabě Westphalen z Chlumce o odprodej části bývalého městského příkopu u hradeb při ústí říčky Bíliny. Chtěl tam zřídit skladiště uhlí vytěženého v jeho šachtách kolem Hrbovic a Českého Újezdu a odtud nakládat přímo do člunů. Byl ochoten financovat i stavbu návazné silnice. Ale rada města spekulovala s cenou 2.500 zlatých za nevyužité pozemky od Teplické brány v hradbách. Tak dlouho protahovala jednání, až si hrabě koupil pozemek jiný. Silnici si pak město muselo postavit samo. Westphalen měl potom svůj sklad vedle restaurace Parník (budova na labském nábřeží patřící ČD). Budovu postavila 1861 Sasko-česká paroplavební společnost. Sklad byl později přestavěn na restaurační salon. Takže přístav u řeky Bíliny z r. 1860 byl prvním ústeckým uhelným přístavem.
Trmický hrabě Nostic měl svůj uhelný sklad na místě pozdějšího cukrovaru v Labské ulici směr Vaňov. Na Labi fungovaly později ještě další podnikové přístavy, například pro Tonaso Neštěmice (Solvay), Fanta v Krásném Březně, Schicht v Olšinkách, Spolchemie a další.
Můžeme říci, že rok 1830 byl významným mezníkem v rozvoji exportu uhlí do Německa po vodě. Helena Borská