Byl jsem kárán, tuším paní Kuzbovou, že se sebestřeně zahlížím sám do sebe a nedám šanci mladým autorkám. Jsem ženatý, milá paní, nemohu jim dáti šanci, na druhou stranu nejsem kompetentní dávat šance komukoli k čemukoli, snad kromě věcí, k nimž jsem povolán od Boha - a tou je i toto Hvězdné okénko. Rozhodl jsem se, že dám druhou šanci básním dnes již zapomenutého básníka Josefa Biskupa, o jehož osudu mi není známo zhola nic. Sbírka básní 'Cíl nás všech je práce' vyšla před mnoha lety, v dobách, kdy i náš šéfredaktor byl malé choudě, tedy v r. 1948. V několika nepravidelných pokračování představím autora vždy po čtyřech básních a Vy je můžete zhodnotit z hlediska toho, co Vám říkají dnes, v atomovém věku. hRvN

Motto: Život bez programu - zmírající ptáče
V Minervině chrámu - cíl nás všech je práce.

Dělník
Jeho milou motyka a lopata je.
Ráno s nimi vyjde do mlžného jitra
prosince či září, července i máje,
s nimi včera šel a půjde dnes i zítra.
Mozoly se láska ráda vykupuje.
Otrokem se člověk zvyklosti své stává
Marně ve sny věří. Marně v zahradu je
touhy zavádí, kde štěstí vládne sláva.
Na konec se s osudem svým vyrovnává.
Zvyká - zapomíná na své sny a touhy.
Večer udřen lehne, ráno čile vstává,
včera dnes i zítra, jak je týden dlouhý.

Horník
S mlžnou budoucností spěchá od rodiny.
Důl jej s rozšklebenou tváří z dálky vítá
stroji, haldou země, kamení a hlíny.
Ach, jak voní v ranní rose lány žita!
Jak rád by si s sebou nesl trochu léta,
slunce úsměvy a rozprávění ptačí!
Avšak mocné rámě povinnosti světa
v úzkou štolu s druhy milými jej stlačí.
Vozík naložen a kahan dohořívá,
olej třeba dolít, odpočinek praví.
Z uzlíku se začernala do tmy skýva,
Z baňky zavoněla trocha žitné kávy.

Sazeč
I noc nezná uklidnění skutečnosti,
Ve snu rovná hlásky ve slova a věty
Marně pálí každodenní práce mosty,
nemůže již více žíti dvěma světy.
Zcela prosycen jest pravidelnou prací,
úzkost chyby ve střehu jej upoutává
zasteskne-li se mu po volnosti ptačí,
uplatní se rozvaha tu nutně zdravá.
Rodina chce chleba, rodina chce jísti,
a hned slunce v mračnech kryt svůj shání.
Tiskařská čerň klesá pravidelně v listy.
Proto rozkvétá mzda v dělníkově dlani.

Obuvník
Sedí na trojnožce, plno botek všude,
pěkné, nové, rozbité i obnošené.
Kdy s tím proboha jen hotov asi bude,
kdy se dočká klidné chvíle - vytoužené?
Ne tak soudí mistr šídla. Do večera
pěkně sešije se kůže, přiklepne se
guma, podrážka a potom dcera
boty majitelům do bytu už nese.
Nové haldy rostou, není konce práce,
nové sklady novou nadějí jsou živy.
Že se dílo do chaty i do paláce
rozejde tak rychle, kdo se tomu diví??