Prevence je velmi důležitá. To platí nejen jako pracovní náplň OHESu. Neboť…
Tak se nám zasejc občánkové projevili. Ti nepřizpůsobiví. Tam na tom Slovensku, co jsme si už zvykli odpisovat, jako že se nás netejká - jenže vono jó, vážení - a teď to právě vylezlo. Teď rabujou tam, tam toho mimochodem tak moc nenajdou, takže co asi? No za chvíli jsou tady! Protože na druhou stranu nepůjdou - tam je toho ještě míň. Velmi hezky to vyjádřil pan Mgr. M. Hudec v SD 2. března 04. Fakt to sem na nás přijde, nemylte se! A pak se budeme TEPRVE divit. Zárodky tu už jsou. Např.: přijde osmahlý občan na ambulanci libovolného oddělení jakékoliv nemocnice blíže neurčeného města. Preventivně nahlas heká už od brány (pokud je teda někdo v doslechu) a je mu buďto prd anebo něco podobného, každopádně mu to je nejmíň tejden, ovšem vymáhá samozřejmě přednostní obsloužení, v čemž mu není vyhověno, neboť jeho fal je už z podstaty méně závažný, než problémy těch, kdo jsou v pořadí před ním. Když zjistí, že přehráváním a fintěním neprorazí, nasadí hned obligátní repertoár: o kurvách, gádžech zasratejch, a tak. 'Jaj, keby sem byl bíly, hněď bystě ma bráli!', hlaholí zvláštně akcentovanou, temnou federálštinou. 'Ale počkajtě, ja prídu aj s bratom, uvidítě, bohamárija!' Chtít po něm prostě dodržovat pořadí, jako se chce od ostatních, je těžká diskriminace a on to tak přece nemůže nechat. Pokud v této fázi zhrzeně neodejde, aby si stěžoval u ředitele nebo u nějakého mezinárodního výboru-pro-něco, dojde možná posléze ke kontaktu občan - lékař a vyjde třeba najevo, že dotyčný je tu zcela zcestně, tj. na špatné adrese. Jinými slovy, kdyby se byl Šošon, Komanč, Sioux či ke kterému kmeni patří, laskavě obtěžoval ke svému obvodnímu lékaři, mohl být směrován správně, ušetřit si čekání, 'neměl by nérvy' a personál oné ambulance taky ne, mohl se rychleji dostat tam, kam oficiálně patří (ať už si o místu jeho skutečného správného určení myslíme cokoliv). To by byla právě ta prevence. V tomto případě prevence omylu a zbytečného čekání a běhání. Je takhle správným směrem natočen zbytečně přes nepatřičné místo, což ale bere opět jako bezpráví. A zase nadává. To ONI ho přece honí, ONI si to vymysleli, že musí někam jinam… Nemusí. Mohli by ho přece klidně vyhodit nebo přinejmenším poslat k tomu obvodnímu, jehož vynechal, zvlášť když jde třeba o dva týdny trvající průjem nebo měsíc naraženej malíček. Ale to nechápe. A svolává teď už celou rodinu i s těma, co zůstali kdysi na tom Slovensku. (Ti budou asi nejlepší.) Možno namítnout, že se jen mýlí a že mýliti se je lidské. V tom případě jsou ovšem tohle superlidi. S tím souhlasí i fakt, že se domnívají mít právo rozhodovat o všem, ať o tom mají sebemenší zlomek šajna. Jako ten malej umouněnec, co mi kdysi na pískovišti rozhodl, že mu půjčím nebo rovnou radši dám svůj kyblíček i s lopatičkou. Když se mi nechtělo, postavil se přede mě do bojovný pózy. Tak jsem mu ji preventivně natáh, kyblíček mi zůstal dodnes a v tý ulici mám taky od tý doby klid. Smysl pro prevenci má i jeden můj přítel. Občanské sdružení našich zvláště diskriminovaných spoluobčanů vymyslelo pamflet, v němž žádají od státního podniku, v němž pracuje, podporu několika tisíc s pohrůžkou, že nedostanou-li mergle, dají to jako příklad rasismu do televize. Protože má kamarád pět (ba i více) pohromadě, uvědomil hned známého reportéra - a dal je preventivně do televize. A JAK se hned cukali… Ale víc o tomhle na jiném místě hRvN.
A v reportáži Televizních novin ze Slovenska vidíte opálence (možná je to zrovna ten příbuznej z Košic), co říká: 'Teď už se nebude jenom krást. Teď už se bude zabíjet!' Tak toho bych, kdybyste dovolili, doporučoval zabít prvního. V rámci prevence. Yarda Pichlík