Milý pane odborníku, není snadné Vám psát o svých trablech, ale možná to bude zrovna cesta, jak mi pomoci. Je mi už přes třicet let a jsem jednou rozvedený. Už několik let se snažím o nový vztah, ale jde to špatně. Myslím si, že jsou dneska dívky nějaký jiný a já se snažim být taky jinej, ale to nechce fungovat. Jsem muzikant a muzice jsem vždycky dal všechno. Hraju na sólovou elektrickou kytaru, poctivě cvičím a pečuju o struny. Akorát mi poslední dobou blbne krabička, ale to se spraví. Holky jsou divný. Jednu jsem vzal i na rockový festival a dělal všechno, ale ani to nezabralo. Dokonce jsem si nechal ve stánku vytetovat henou na záda Morissna a Smise z CURE, jak spolu kouřej jointa, stálo mě to tisícovku a pak stejně pršelo a pod pláštěnkou byla ta kérka špatně vidět, takže zase nic a pak jsem se vyválel v blátě a bylo po parádě. Za litr!!! Já jsem spíš nezávislej rocker, ale začal jsem taky hrát s jednou plesovou kapelou na plesech, protože tam choděj taky holky, a to jsem si řek, že by bylo dobrý se tam takhle seznámit, jenže kdy, když pořád jen hraju a o pauze sedím v takovým malým krcálku a když dohrajem tak jsou všichni pryč. To si pak dám pivo a kašlu na všechno. Ať mi všichni vlezou na záda. Nikdy jsem neměl alkohol v lásce, ale teď už klidně vypiju i čtyři piva!!! Mám hodně velký byt a bydlím tam jen se svým psem - pitbulkou Rózou. Róza je hodně ostrá a když si někdy přivedu domu dívku, tak to nesnáší a rozkouše jí boty. Takže zase jen solím a kde nic, tu nic. Na Silvestra jsem jel s přáteli slavit do Pardubic, jeli jsme vlakem a byla dobrá nálada. Moc se mi líbila průvodčí, tak jsem si dělal zálusk a to se mi zdálo, že na mě taky kouká, ale ona koukala na Rózu, že nemá košík. Róza košík nesnáší a jak mi to říkala o tom košíku, tak jí kousla do boty a já jsem dostal pokutu a musel jsem vystoupit v Prunéřově, nebo jak se to jmenovalo. To byl teda Silvestr za všechny prachy. Pracuju už několik let v jednom podniku, kde sedím na telefonu a když lidi zavolaj, že jim nejde doma teplo, tak skočíme do auta a jedem to opravit. Jezdíme ve třech. Jeden je řidič a mechanik, druhej je mechanik a já jsem mechanik - velitel zásahu. Na takovou funkci jsem čekal deset let. Jezdíme takovým starším formanem s majáčkem, ale ten stejně nefunguje. Někdy si představuju, jak vyrážíme k nahlášené poruše, venku je mínus dvacet stupňů, sněží a my se řítíme nebezpečně městem. Já držím v ruce mapu města a naviguju řidiče. Smykem zastavíme před domem s problémovou bytovou jednotkou a já vybíhám po schodech do patra. Vyrazím dveře a zhodnotím situaci. V rohu na křesle sedí úplně promrzlá dívka a ani nemůže mluvit. Nahlásím vysílačkou situaci na základnu, mezitím už kluci zapojí speciální autogen. Já vytahuju z profi-opasku termosku s horkým čajem a uklidňuju situaci. Za chvilku je závada odstraněna a všude se začne rozlévat teplo. Všichni si dáme čaj a pak se rozloučím, protože nás ještě čeká hodně práce. Další den se znovu rozdrnčí na základně telefon a je to ta dívka. Chce mi poděkovat. No a já s ní začnu chodit, ale to je fakt jenom takovej sen, protože nám volaj furt jenom důchodci. Takže teď asi víte úplně všechno a jen mi poraďte jak dál. Děkuju za to, že mi věnujete svůj čas. MIREK
Milý Mirku, to bude dobrý.
ZDDR - odborník ZDDR - odborník
