Když se vydáš přes park, kde se každoročně 1. 5. koná setkání přívrženců strany, která ve své ‘zlaté éře’ popravila a nechala zabít spoustu nevinných lidí a oslavovala a stále ještě oslavuje pokřivené ideály, a dáš se směrem ke staré nemocnici, tak se vedle uzenářství Sluka (na druhou stranu než je ČČK) nachází pro někoho zatím neznámá hospoda - restaurace s názvem Legendární skotská. Už exteriér stojí za to zastavit se a prohlédnout si ho. Hospůdce předchází jakási malá zahrádka, lemována plotem, který mně osobně připomíná plůtky v britských seriálech, např. Profesionálové - takovej ten kovovej, do pasu s hroty. Projdeš vrátkama a přejdeš malý betonový plácek až se dostaneš ke schůdkům, které vedou do místnosti samotné hospody. Když seběhneš těch pár schodů, tak se nelekni, je tam rohožka. Otevřeš dveře a doslova na tebe dýchne pohoda a klid, které z tohoto místa sálá. Celá hospůdka je situována asi metr pod úrovní chodníku, hnedle naproti dveřím je bar, který je alfou a omegou celé místnosti. Skládá se ze 2 protilehlých pultů, u kterých stojí po 4 stoličkách. Mezi nimi je pípa a vůbec jádro hospody a zde se také nejvíce pohybuje velmi příjemný personál. Nad dřevěným barem je jakýsi snížený strop tvořený dřevěnými trámky, přičemž na jednom z těchto je zavěšena typická skotská čapka. Napravo od vchodu se nacházejí 3 stoly, 1 větší a 2 menší, na kterých leží ubrousky s tartanovými motivy. Malou úzkou chodbičkou kolem baru se dostaneš do druhé, větší místnosti, kde se nachází opět několik větších a několik menších stolků, takže do celé hospody se vejde 30 - 40 lidí, což je ideální pro dejme tomu malou svatbu, nebo jinou rodinou oslavu. Všude na stěnách a na podlaze se nachází různé předměty a výtvory, které dotvářejí stylovou atmosféru. Například u baru na zemi leží skotské závaží, kterým se, jak jistě všichni víte, měří síla mužů při skotských hrách, kdy se tímto závažím (cca 7kilovým) hází do dálky a výšky a poměřuje se, kdo dál a vejš. Do TUK O WAR patří taky ještě hod kládou, což určitě taky znáte, nebo jste to viděli v nějakém tom filmu. Když se tedy potom posadíš k nějakému ze stolů a vynadíváš se na všechny ty nádhery, přijde příjemná obsluha, která ti ihned nabídne jídelní lístek a zeptá se tě, co si dáš k pití. Já osobně sem si objednal pivko. Přinesla mi Budvara 12tistupňovýho, dobře ošetřenýho aj vychlazenýho, jehož cena se v této hospodě vyšplhala na - pro mne neuvěřitelných - 23 korun 50 halířů. Holt za kvalitu se platí. Usrkl jsem a začetl se do názvů v jídelním lístku. Kuchař si očividně vzal nějakou knihu o keltské, skotské potažmo irské mytologii a už to tam frkal. Tu keltská čarodějka Ceridven, tu známý bard Taliesim, tamhle název posvátného místa a tak dále a tak dále. Docela slušný gulášek, jak poznamenal můj kamarád, který se tímto obdobím v dějinách poměrně podrobně zabývá, ale na druhou stranu - myslím si - že to zas až tolik nevadí. Málokdo si bude asi u jídla říkat, teď právě jím skotského boha. I když nikdy nevíš.... Většinu lidí stejně více než název zajímá, kolik to či ono stojí. Musím říci, že ceny za jídlo jsou tu přijatelné. Já si dal jenom takový malý předkrmíček (švestky v anglický slanině ošvihlý na pánvi) a opravdu sem si šmáknul. Výběr jídla a pití je tu opravdu široký a gurmán si přijde na své. Kdybych chtěl na nějakou slečnu udělat dojem, tak jí zavedu zrovna sem. Jediný, co mě tak trochu překvapilo bylo, že ačkoliv sem tam byl v sobotu večer, seděl sem tam prakticky sám. Jeden pár, co tam seděl, brzy odešel a já tím pádem osiřel. V sobotu večer trochu divné. Zkrátka to není nějaká obyčejná nalejvárna, kam by se chodilo na tah, ale noblesní hospůdka v určitém stylu, kam chodí páry na obědy a večeře. Tomu odpovídá i kvalita WC. Všude čisto. Jen trochu málo prostoru na záchodě. Jak u mušlí, tak i u mísy, ale zasejc je tam toaleťák a vůbec. K umyvadlu se musíš krapet sehnout, aby ses nepraštil do hlavy o snížený strop, ale aspoň se tím pádem vidíš v zrcadle. Mejdlo tekutý. Podtrženo sečteno, na žádný velký kalby tato hospoda není, spíše taková ta romantika, rande a podobně.
Johny Mistr
Když se vydáš přes park, kde se každoročně 1. 5. koná setkání přívrženců strany, která ve své ‘zlaté éře’ popravila a nechala zabít spoustu nevinných lidí a oslavovala a stále ještě oslavuje pokřivené ideály, a dáš se směrem ke staré nemocnici, tak se vedle uzenářství Sluka (na druhou stranu než je ČČK) nachází pro někoho zatím neznámá hospoda - restaurace s názvem Legendární skotská. Už exteriér stojí za to zastavit se a prohlédnout si ho. Hospůdce předchází jakási malá zahrádka, lemována plotem, který mně osobně připomíná plůtky v britských seriálech, např. Profesionálové - takovej ten kovovej, do pasu s hroty. Projdeš vrátkama a přejdeš malý betonový plácek až se dostaneš ke schůdkům, které vedou do místnosti samotné hospody. Když seběhneš těch pár schodů, tak se nelekni, je tam rohožka. Otevřeš dveře a doslova na tebe dýchne pohoda a klid, které z tohoto místa sálá. Celá hospůdka je situována asi metr pod úrovní chodníku, hnedle naproti dveřím je bar, který je alfou a omegou celé místnosti. Skládá se ze 2 protilehlých pultů, u kterých stojí po 4 stoličkách. Mezi nimi je pípa a vůbec jádro hospody a zde se také nejvíce pohybuje velmi příjemný personál. Nad dřevěným barem je jakýsi snížený strop tvořený dřevěnými trámky, přičemž na jednom z těchto je zavěšena typická skotská čapka. Napravo od vchodu se nacházejí 3 stoly, 1 větší a 2 menší, na kterých leží ubrousky s tartanovými motivy. Malou úzkou chodbičkou kolem baru se dostaneš do druhé, větší místnosti, kde se nachází opět několik větších a několik menších stolků, takže do celé hospody se vejde 30 - 40 lidí, což je ideální pro dejme tomu malou svatbu, nebo jinou rodinou oslavu. Všude na stěnách a na podlaze se nachází různé předměty a výtvory, které dotvářejí stylovou atmosféru. Například u baru na zemi leží skotské závaží, kterým se, jak jistě všichni víte, měří síla mužů při skotských hrách, kdy se tímto závažím (cca 7kilovým) hází do dálky a výšky a poměřuje se, kdo dál a vejš. Do TUK O WAR patří taky ještě hod kládou, což určitě taky znáte, nebo jste to viděli v nějakém tom filmu. Když se tedy potom posadíš k nějakému ze stolů a vynadíváš se na všechny ty nádhery, přijde příjemná obsluha, která ti ihned nabídne jídelní lístek a zeptá se tě, co si dáš k pití. Já osobně sem si objednal pivko. Přinesla mi Budvara 12tistupňovýho, dobře ošetřenýho aj vychlazenýho, jehož cena se v této hospodě vyšplhala na - pro mne neuvěřitelných - 23 korun 50 halířů. Holt za kvalitu se platí. Usrkl jsem a začetl se do názvů v jídelním lístku. Kuchař si očividně vzal nějakou knihu o keltské, skotské potažmo irské mytologii a už to tam frkal. Tu keltská čarodějka Ceridven, tu známý bard Taliesim, tamhle název posvátného místa a tak dále a tak dále. Docela slušný gulášek, jak poznamenal můj kamarád, který se tímto obdobím v dějinách poměrně podrobně zabývá, ale na druhou stranu - myslím si - že to zas až tolik nevadí. Málokdo si bude asi u jídla říkat, teď právě jím skotského boha. I když nikdy nevíš.... Většinu lidí stejně více než název zajímá, kolik to či ono stojí. Musím říci, že ceny za jídlo jsou tu přijatelné. Já si dal jenom takový malý předkrmíček (švestky v anglický slanině ošvihlý na pánvi) a opravdu sem si šmáknul. Výběr jídla a pití je tu opravdu široký a gurmán si přijde na své. Kdybych chtěl na nějakou slečnu udělat dojem, tak jí zavedu zrovna sem. Jediný, co mě tak trochu překvapilo bylo, že ačkoliv sem tam byl v sobotu večer, seděl sem tam prakticky sám. Jeden pár, co tam seděl, brzy odešel a já tím pádem osiřel. V sobotu večer trochu divné. Zkrátka to není nějaká obyčejná nalejvárna, kam by se chodilo na tah, ale noblesní hospůdka v určitém stylu, kam chodí páry na obědy a večeře. Tomu odpovídá i kvalita WC. Všude čisto. Jen trochu málo prostoru na záchodě. Jak u mušlí, tak i u mísy, ale zasejc je tam toaleťák a vůbec. K umyvadlu se musíš krapet sehnout, aby ses nepraštil do hlavy o snížený strop, ale aspoň se tím pádem vidíš v zrcadle. Mejdlo tekutý. Podtrženo sečteno, na žádný velký kalby tato hospoda není, spíše taková ta romantika, rande a podobně.
Johny Mistr
