Málokdo ze strávníků si uvědomuje, jak je někdy doslova odporný prvotní produkt, který se pak po zpracování dostává na kuchyňský stůl, mnohdy i k největším labužníkům a do 'nóbl společnosti'. Člověk však na takové věci nemyslí, protože když mu tečou od úst 'vopratě' jak boxerovi (myšlena rasa psa), tak si potřebuje co nejdříve 'zatemovat' žaludek. Pod pojmem vnitřnosti si každý představí obsah tělesné schránky v oblasti břišní. Jeden z nejlepších jejich detailů byl poměrně věrně k vidění v úvodní sekvenci slavné Hellerovv "HLAVY 22". My se však budeme pochopitelně zabývat vnitřnostmi zvířecími, jelikož nejsme žádní kanibalové, jako doposud někteří jedinci na souostroví Papua Nová Quinea.
    Nejznámějšími používanými vnitřnostmi pro náš kuchyňský stůl a nůž jsou JÁTRA, PLÍCE, LEDVINY, ŽALUDEK (zvaný PAJŠL - kdyby byl plícemi), STŘEVA a SRDCE. Z pajšlu se ještě vyrábějí dršťky (kdyby byl žaludkem), které jimi pak i polykáme, střeva se dají využít jako ochrany na klobásky a z jater ŽLUČ, která se přidává do cyankáli a nebo do Hořčáku. Největší pochoutkou z vnitřností jsou však zcela určitě JÁTRA. Ta se dělí na KUŘECÍ, VEPŘOVÁ a HOVĚZÍ. Stejně jako jsou naše lesy jakýmisi plícemi (resp. pajšlem) naší planety, tak jsou játra zástupnými plícemi našeho žaludku. Jejich filtrační mechanismus však není stoprocentní a tudíž nezničitelný, což dokazují tzv. NORKOVÉ, kteří chodí každý den na tzv. "JEDNO" (řádově však až 25 kousků). Špatně fungující játra se rozpoznají na pigmentaci kůže, kde se pak objevují tzv. JÁTROVKY, jež však zcela jistě nemají žádnou souvztažnost k výrobě oblíbených paštik. Je také známo, že nadprůměrně inteligentní lidé, kterým je testem naměřeno vysoké IQ, mají o to horší testy jaterní, protože se jich mnoho uchlastalo k smrti. O některých lidech se také tvrdí, že jsou "na játra".
    Vrátíme-li se opět k potravě z jater jako takové, zjistíme, že játra se dále dělí na RESTOVANÁ, NA CIBULCE, NA OLEJI, DUŠENÁ, SMAŽENÁ atd. Základní zásadou při jejich přípravě je to, že se SOLÍ AŽ NAKONEC! Důvodem je, že obsahují vysoký koeficient železa, které se jak známo se solí příliš nesnáší. Jatýrka musejí být po úpravě křehká a šťavnatá jako dívenka v rozpuku mládí. Druhou zásadou je vyjmutí žluči z jater, jejíž případné opomenutí nám navěky znehodnotí i teflonovou pánev a mohli bychom pak také k této jinak velké pochoutce ZAHOŘKNOUT.
    Druhou, již méně chutnou vnitřností jsou plíce. Ty se dělí pouze na LEVOU a PRAVOU a spíše se přidávají k jinému masu, především k výrobě gulášů. Jejich rozmělňování v ústech je mnohem pracnější než u jater a musíme při něm pravidelně dýchat, abychom se nezačali třeba i dusit. Je-li naše rodina početnější, je dobré koupit plíce čerstvě nadechnuté, jejichž obsah je větší.
    Třetí pochoutkou jsou LEDVINKY, které se musí před úpravou tzv. 'odblanit'. Původ této blány není zatím ani největšími řeznickými kapacitami objasněn, zřejmě se však jedná o jakousi prevenci proti jejich natržení. U člověka jako takového se ledviny nacházejí hned za kůží, proto také často dochází k jejich nachlazení a bolestivému vyměšování moči. Jako prevence se tedy používá tzv. "ledviňák" z králíka, kočky nebo ovce. Též je mezi lidmi oblíbená tzv. "ledvinka" v podobě baťůžku, zavěšeném pod převisem břicha. To je odporný zlozvyk. Slovo LEDVINKA se také jako jediné z těchto tří pochutin uchytilo u lidských příjmení, protože nikdo se nejmenuje JÁTRA nebo PLÍCE a to i přesto, že někteří lidé jsou pěkná STŘEVA.
    I když se v lékařských kuloárech tvrdí, že vnitřnosti nejsou pro člověka příliš zdravé (vyjma těch jeho vlastních), tak jsou určitě daleko zdravější než sojové polystyrénové granule a podobné vegetariánské chuťovky, po kterých dokáže člověk totálně zmagořit, viz počínání lůzy v pražských ulicích, během loňského zasedání MMF. Myslím, že aby byl člověk i tak nějak VNITŘNĚ spokojen, musí občas risknout i to, co mu třeba nejvíce chutná.
           J. B. Š.