OTESÁNEK
    Švankmajerova hororová komedie distribuovaná studiem Warner Bros. - Zvláštní film je ten Otesánek. Nejednou jsem po jeho shlédnutí zaslechl větu 'To byla ale pitomost' a nejednou uznalé 'Fakt dobrý!'. Co si o tom tedy myslet? Film samotný jest čtvrtým dílem scénáristy a režiséra J. Švankmajera (Něco z Alenky, Lekce Faust, Spiklenci slasti) a nejeden jazyk tvrdí, že jde o jeho divácky nejpřitažlivější titul. S tímto tvrzením lze v podstatě souhlasit. Otesánek je natočený s - na Švankamejera - neobyčejnou lehkostí a hravostí, bezpočtem kvalitních dialogů a hlášek a je doslova nabitý černým humorem. Hororové prvky vylezou na povrch pouze tu tam (např. lidské vnitřnosti pleskající o skleněné dveře, hromada kostí okolo Otíkovi postýlky a jeho nevyzpytatelná 'tlamička') a spíš než mráz na zádech u vás vyvolají mírně přidušený smích. Herecký ansámbl je 'víc než k sežrání', třeba výkon V. Žilkové, tak zoufale dychtící po vlastním dítěti, že nakonec nepohrdne ani kusem špalku z lesa, by si Českého lva zasloužil z fleku. A J. Hartl, který ve vaší mysli možná nejvíce uvízl díky Vesničce mé střediskové? - Rovněž kandidatura na Českého lva... Štádlerovic rodina v podání P. Nového, matky J. Kretschmerové a hlavní dětské představitelky K. Adamcové, je krásným příkladem, jak by to zrovna fungovat nemělo, aneb není idylka jako idylka... A co hlavní hrdina příběhu, všemi obyvateli domu jistě 'oblíbený' Otesánek? Ten z malého kusu dřeva, kterému je sem tam potřeba zastřihnou nehtíky a na svačinku vychrupne šest kojeneckých flašek z gulášem, vyroste v 'chlapa' olbřímích rozměrů, jehož nehtíky je potřeba přistřihnout nejlépe motorovou pilou a k obědu mu pomalu nestačí ani sociální pracovnice s důchodcem Žlábkem. Jeho animační propracovanost je naprosto dokonalá a divák prostě nemá šanci vidět jakýkoliv trikový nedostatek. Dobré chutnání, bez povídání a bez 'otesánkování' (pokud možno). INFO: www.warnerbros-movie.cz. KINO CORSO: 26. - 27. 3., BIO U LIBUŠKY: 30. 3., U FRANTIŠKA: 31. 3. Emilio Dvořák

TROSEČNÍK - Tom Hanks jako americký Robinson Crusoe
Oscarový tandem Robert Zemeskis - Tom Hanks se po Forrestu Gumpovi sešel znovu dohromady, aby dal vzniknout trosečnickému dramatu o třech dějstvích. V prvním vidíme neúprosného workoholika Chucka Nolanda (Tom Hanks), který by se pro svou zásilkovou firmu FedEx div ne roztrhl, jako velmi ambiciózního muže pro něhož je snoubenka Kelly (Helen Huntová) spíše na druhém místě (po práci samozřejmě). Následuje letecká havárie mající za následek strmý pád do mořských hlubin a počet přeživších pasažérů = jedna. Dlouhé čtyři roky, během kterých se Chuck naučí všechny trosečnické základy a kdyby mohl, tak z nich pravděpodobně složí i maturitu a přichází naděje na návrat zpět do civilizace. Na konci svých sil je Chuck konečně zachráněn a zpátky tam, odkud byl před lety nedobrovolně odejit. Kamarádova povedená hláška: 'Víš, co to dá papírování, vzkřísit čtyři roky mrtvýho chlapa?', je tu opravdu namístě, ale v životě opuštěné Kelly už místo pro Chucka bohužel není. Čtyři roky jsou halt dlouhá doba.... Tom Hanks je dobrý herec, jeden by řekl přímo skvělý. To, co před lety ukázal ve Forrestu Gumpovi byl vskutku obdivuhodný výkon po právu oceněný Oscarem. Nejinak tomu je v Trosečníkovi, kde vlastně celých 145 minut vidíme hlavně Hanksovu 'ksicht'. Tahle, převážně jednoaktorovková, podívaná nabízí diváku dramatický příběh muže, který nejprve přišel o všechno, aby posléze získal ještě víc a hlavně objevil sám sebe. Není to vůbec málo, vlastně - až na dně se hledají pravé poklady, nebo ne?
INFO: www.castawaymovie.com.
KINO CORSO: 5. - 6. 3.

VYVOLENÝ - Bruce Willis jako hrdina proti své vůli
Otázka: Jak je možné, že jediným, kdo přežil havárii vlaku se 118 cestujícími, jste právě vy.? Bruce Willis by o tom mohl vyprávět a Samuel. L. Jackson by mu rád naslouchal. Jeho případ je totiž opačný; jakožto člověk s extrémní křehkostí kostí se se zlomeninami dokonce narodil a celý jeho život ho zlomeniny také provázejí. A když vám ve škole říkají Pan Skleněný..., no, z toho dvakrát velkou radost člověk nemá. Ti dva se prostě museli potkat, ale kdo komu tím vlastně pomůže? A co závěrečná pointa, kterou, dá rozum, neprozradíme? Dokáže skutečně zodpovědět všechny vaše otázky, očekávání a naděje do filmu vkládané? Od režiséra filmu Šestý smysl, M. Nighta Shyamalana, se totiž očekávalo mnohé. Možná až moc. Mnohé také dokázal splnit, vlastní stín však nepřekročil. Šestý smysl je jen jeden a očekávat od Vyvoleného to samé, nebo ještě víc, by byla velká škoda. Tajemný filozofický thriller, ve kterém hrají důležitou roli comicsy si totiž žije vlastním životem, i když ve srovnání se Šestým smyslem o nezanedbatelnou třídu níž. Často působí utahaně, diváka někdy neúnosně dlouho napíná, ten netrpělivě čeká 'kdy to konečně přijde!' a - 'vono hovno slavný soude'. Příběh dostává spád až za pět minut dvanáct a chápu, na někoho může být už pozdě. Ani nějakému tomu zívnutí, nebo kouknutí na hodinky se sem tam neubráníte. I přesto je Vyvolený filmem, který stojí za to vidět a trochu (víc) o něm popřemýšlet.
INFO: www.areyouunbreakable.com.
KINO CORSO: 19. - 20. 3.

SLEPIČÍ ÚLET
Gromita a Wallace nahradil Nick Park užvaněnou drůbeží
Těžko přetěžko jsem některým svým kamarádům vysvětloval, že Slepičí úlet, ač animovaný film s plastelínovými herci, bude podle všeho dobrá švanda. A potvrdilo se. Tvůrce populární dvojky: Wallace (starý mládenec) a Gromit (jeho věrný hafan), Nick Park, se po oscarových středometrážních filmech Nesprávné kalhoty (The Wrong Trousers, 1993) a O chloupek (A Close Shave, 1995), pustil spolu s Peterem Lordem do prvního celovečerního filmu a dobře udělal. Nejenže široké plátno a 84minutová 'minutáž', padnou vězeňské story o útěku ze slepičí farmy jak ulité, ale vnáší do kin i tolik potřebné 'oduševnělé odlehčení s velkým tématem' určené dětem i dospělým. Totiž, u některých Disneyovek se rodič může nudit a potomek nadmíru bavit, u Slepičího úletu je to, řekl bych, naprosto vyrovnané. Vzpomeňme třebas na dospělejšího Mravence Z, poněkud dětštější Život brouka, nebo Toy Story I a II. Slepičí úlet (Chicken Run) je doslova našlapaný špeky všemožného kalibru, o samotném příběhu, zápletce a pointě ani nemluvě. Jinými slovy je regulérní komedií, která si v ničem nezadá se svými hranými sourozenci a kde nechybí ani jeden z atributů plnohodnotné celovečerní zábavy. Což si takhle trochu ulétnout
Emilio Dvořák